4 věci, které nám připomnělo první zklamání

Po nadšení z posledních týdnů se culés s prvním ligovým kolem vrátili na zem. V utkání proti soupeři, kterému byla Barcelona zvyklá dávat pět gólů. I když někteří patrně doufali, že prezident Joan Laporta svými odvážnými kroky přiblíží výsledky třeba roku 2014, realita je taková, že Katalánci se stále nejvíce podobají své verzi z předchozí sezony.

Rozhodně tím není myšleno, že by se turbulentní minulá sezona měla opakovat - naopak Barcelona sama sebe postavila do pozice, že se opakovat nesmí. Nicméně příslib, který přišel s novým vedením a Xavim, byl alespoň na trávníku do značné míry negován tím, jak vypadal závěr předchozího ročníku po výjezdu do Frankfurtu. Barça úplně ztratila drive a teď se opět nachází v procesu přestavby. Potenciál je velký, ale seznam úkolů ještě větší. 

1) Barcelona neprodává aktiva jako Madrid v roce 2006

V první řadě je potřeba mít na paměti, že finanční situace klubu rozhodně není zdravá. Laportovi se snad zdařila jakási resuscitace a brzy snad bude následovat rekonvalescence. Jenomže nyní se ekonomické nejistoty přímo odrážejí i na hřišti. Tři dny před prvním oficiálním zápasem mělo vedení Xavimu říct, ať se na Rayo připravuje tak, jako by byli všichni hráči schopni hrát. Slib byl téměř dodržet - Kessié, Christensen, Raphinha, Lewandowski, Dembélé i Roberto nakonec byli zaregistrováni a zbývá akorát Koundé. Xavi i řada jeho svěřenců ale kvůli penězům zůstávají v psychicky velmi náročné pozici.

Někoho tedy už před pár týdny napadlo, že fanoušky uklidní tímto prohlášením: "V roce 2006 prodal Real Madrid 100 % svých TV práv společnosti Mediapro za 1,1 miliardy eur, což bylo považováno za nejlepší obchod své doby." Tento příspěvek zaplavil sociální sítě a bohužel ho mnozí okamžitě spojili s barcelonskými finančními páky. Dnes už tedy věřím, že se většina lidí dovtípila, jak se věci mají, ale kdyby ne: se současnou Barcelonou se Madrid 2006 v žádném případě nedá srovnávat. Televizní práva tenkrát ve Španělsku byla decentralizovaná, proto je každý klub prodával televizním společnostem sám. Nyní jsou práva centralizovaná, čili v rukou LaLigy, a příjmy jsou rozdělovány klubům proporcionálně. Rovněž spojení Realu Madrid s investiční společností Sixth Street představuje jiný případ než u katalánských konkurentů (Florentino Pérez podepsal 20letou dohodu na pořádání různých akcí na Santiago Bernabéu, ze které bude Sixth Street náležet 30 % příslušných příjmů výměnou za jednorázovou investici 360 milionů eur).

Naopak se objevil další varovný prst, který zdvihl novinář Pedro Morata a který možná částečně vysvětluje nedořešený problém se mzdovým stropem. Kapitálový zisk 667 milionů eur, jenž byl ohlášen v návaznosti na prodej 25 % ligových TV práv po dobu 25 let, prý tvoří i 150 milionů, které Barcelona dala "sama sobě". Údajně byla založena krycí společnost Locksley Invest S.L., do níž Barcelona investovala oněch 150 milionů a Sixth Street zbylých 517 milionů. TV práva od Barcelony následně koupila právě Locksley, a nikoliv přímo Sixth Street. Investici 150 milionů Barça logicky rozepsala na 25 let, takže v účetnictví se bude objevovat výdaj 6 milionů ročně. Třešničkou na dortu je daň z kapitálového zisku, která ve Španělsku činí 23 %, tedy v tomto případě 34,5 milionu. A můžeme se jen domnívat, jak se k tomuhle postaví regulace LaLigy, natož španělský zákon...        

2) Laporta s Alemanym mají ještě hodně práce

Ovšem zpět k fotbalu. Laporta s Alemanym se těší velké podpoře, a i když může být ve výsledku zcela zasloužená, v managementu kádru jsou spíše na půli cesty nežli na jejím konci. Velké posily jsou podepsané, skoro všechny registrované a mluví se ještě o Bernardu Silvovi. Ale soupiska zůstává z velké části nedořešená a hlavně velmi nevyvážená, což se promítlo ve včerejší základní jedenáctce.

Obrana čítá devět jmen a s Koundém to bude deset. Šest z toho však tvoří stopeři. I kdyby se konečně podařilo odejít Umtitiho, nelze Piquého, Araúja, Koundého, Christensena a Garcíu obsadit tak, aby to bylo efektivní a pro hráče vyhovující. Dále Barca disponuje jediným špičkovým krajním bekem - stárnoucím Albou. Na pravém kraji mezitím pokračuje čekání na nového Alvese. Dest s Robertem tento post zřejmě dokážou pokrýt obstojně, ale Xavi takovým řešením nadšený očividně není.

Také záloha kvalitativně neodpovídá barcelonským ambicím. Z trojice Gavi-Busquets-Pedri snese přísnější měřítka snad jen poslední jmenovaný, jenže stavět sezonu na 19letém hráči se nevyplatí nikomu. Kessié se jeví slibně, ale to stačit nebude. Zbývá Collado, se kterým se nejspíš nepočítá, a Pjanič, se kterým Xavi k mému velkému údivu počítá. Prodej De Jonga tedy může být velkou chybou (ale o něm níže). Nakonec je to ze tří řad jen útok, který je doopravdy naplněn kvalitou a potenciálem. Tedy spíše přeplněn - Braithwaite, Abde a jeden z trojice Aubameyang/Depay/Torres musejí z kola ven.

3) Za De Jonga chybí náhrada

S nestabilní a nedostatečně silnou zálohou se zkrátka nedá pomýšlet na úspěch. Ne že by Frenkie de Jong během svého dosavadního angažmá v Barceloně oslňoval, ale nelze mu upřít schopnosti, na které se dá spolehnout. Navíc to nejlepší má Nizozemec pravděpodobně před sebou. Kvůli internetu jsme si tak nějak zvykli dělat ze 17letého hráče hvězdu a ve 25 letech ho skoro odepisovat, nebo přinejmenším tvrdit, že už lepší nebude. Přitom se podívejme na kariéru Xaviho, Iniesty, De Bruyneho... Když De Jong odejde, zbývají v záloze dva teenageři, dva hráči daleko za zenitem a pouze Kessié (jemuž je také 25) ve věku, kdy je vhodné se chopit otěží záložní řady. 

Samozřejmě v době, kdy se plošně snižují mzdy, leckdo asi oprávněně namítá, že De Jong nepředvedl tolik, aby se stal výjimkou. Ale klub mu podle posledních zpráv dal na výběr 50% snížení mzdy, nebo přestup - a ruku na srdce, kdo by tohle považoval za férové jednání, i když svoje současné bydliště a současnou práci miluje? Ze záběrů z Ciutat Esportiva je patrné, že culés ani v tomto případě nejsou jednotní. Někteří ho slovně urážejí, jiní mu vyjadřují podporu. V každém případě v médiích nyní panuje přesvědčení, že Barcelona upustila od snahy obětovat De Jonga svízelné finanční situaci a snaží se najít kompromis s novým kontraktem. Troufnu si tvrdit, že tohle je to nejlepší, co mohou blaugranas udělat, aby co nejdříve našli výkonnostní konzistentnost. 

4) Ani Řím nebyl postaven za den

Závěrem bych reagoval na komentáře k předvedené hře proti Rayu, kterak Barçe scházela dynamika, nápad, řádné využití drahých posil a vlastně se zase nic nezměnilo. Domácí remíza 0:0 proti týmu ze druhé poloviny tabulky je bez pochyby na povážnou, ale při výše zmíněných okolnostech nemůžeme očekávat, že hned na startu bude vše fungovat, jak má. S nadsázkou můžeme odkázat sezonu 2008/09, do níž Barcelona vkročila ligovou prohrou proti Numancii a remízou proti Racingu, přesto na konci slavila v Římě treble. Takový úspěch je v nynější sezoně samozřejmě nereálný, avšak výrazná změna k lepšímu už dlouho nebyla blíže.