Barça vs Athletic aneb premiéra na Olympijském stadionu

FC Barcelona z důvodu rekonstrukce Camp Nou hraje aktuálně své zápasy na Olympijském stadionu a takovouto jedinečnou příležitost jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít.

Zápas byl vybrán vlastně hned na Velkém letním srazu, jelikož kromě atraktivního soupeře bylo jasné, že na konci října nám stále bude přát i počasí. Z obav o lístky jsem koupil vstupenky hned v předprodeji pro Socios. Následující dny a týdny mě vyvedly z omylu - s lístky problém nebude, naopak bude problém vyprodat i méně než poloviční stadion, smutné.

Do Barcelony jsme se vydali tradičně z Prahy, ubytováni jsme byli tentokrát přímo v centru hned vedle slavné ulice Rambla. V sobotu jsme začali snídaní na nejznámější tržnici Boqueria, kterou jsme měli pár metrů od hostelu.

Následovala trasa městem, od Hospital Sant Pau až po Plaça Reial. Několik památek UNESCO, další nádherné budovy a jako bonus vánoční výzdoba, kterou Katalánci vytasili opravdu hodně brzy. A přidal se k nám také prezident naší Penyi.

Nevynechali jsme ani Palau de la Música Catalana či Catedral de Barcelona.

Po obědě na útulném náměstí Reial a krátké pauze na hostelu jsme vyrazili k tréninkovému centru a poté přímo na stadion Johana Cruyffa – čekal nás totiž zápas ženského týmu.

Barça Femení moc často v lize se soupeři problémy nemá a jinak to nebylo ani tentokrát.

Výhra 6:1 a mohlo se vyrazit k Palau Blaugrana, tam nás pro změnu čekalo utkání futsalistů. Tady to již tak jasné nebylo a po velkém vypětí a nervech Barça otočila zápas a vyhrála 3:2.

V neděli jsme se vydali do přístavu – začalo se vyhlídkou z památníku Kolumba, pak jsme kolem Port Vell a Muzea historie Katalánska došli až k lanovce, kde k mému velkému překvapení nečekal nikdo, a tak jsme byli první, kdo lanovkou v tento den vyrazil.

Úžasné výhledy, které se vám odjinud nenaskytnou, a mohlo se vyrazit na svačinu. Nebylo ani 12 hodin, a tak když si někteří objednali Sangrii, komentoval to číšník, který před chvíli vstával: „Sangria? Good móórning!“

Poté již následovala pláž. Dále Olympijský přístav, nejvyšší (zatím) budovy v Barceloně Torre Arts a Torre Mapfre, pak jsme kolem ZOO dorazili na oběd. Zde jsme museli počítat s příplatkem 15 % za terasu – výhled jsme měli ovšem přímo na El Born Centre de Cultural, před kterým zrovna probíhalo stavění lidských věží, tedy Castellers. Za příplatek to tedy stálo.

Následně se někteří vydali do slovenské cukrárny, jiní pak do Parc de la Ciutadella a k Vítěznému oblouku. Jedenkrát za rok probíhá v Barceloně den otevřených dveří památek a vy se tak dostanete i do míst, do kterých není běžně přístup – třeba právě do (i na) Vítězného oblouku. Každopádně fronta byla příliš dlouhá, a tak jsme pokračovali na Plaça Catalunya a znovu na Ramblu.

Po pauze jsme vyrazili na Plaça Espanya a postupně jsme mířili k Olympijskému areálu. Po cestě jsme tedy prošli kolem Benátských věží (i ty byly výjimečně přístupné veřejnosti), Font Mágica (která je bohužel stále mimo provoz) až k Muzeu umění, kde jsme se dlouho kochali nádhernými výhledy.

Následně jsme se již přesunuli před stadion, kde jsme si dali pivo za 10,5 euro a setkali se s dalšími členy fanklubu – včetně viceprezidenta Ondry.

Společné foto a vyrazili jsme na místa. Pro mě osobně byl výhled na hřiště milým překvapením, takže v klidu mohu doporučit i místa za brankou.

Zápas to byl velice napínavý, hrozil sice nechtěný výsledek 0:0, o to větší euforie ale přišla po gólu. Pro mě osobně to byl již 50. zápas FC Barcelony z toho 36. doma, ale 1. na Olympijském stadionu a hned 38 ze všech zápasů skončilo výhrou.

V pondělí nás čekal nejlepší výhled na město, respektive bylo to tak v plánu, opar nám trošku zkazil radost, i tak byly výhledy na město úžasné.

Následovala cesta ke Camp Nou, respektive k tomu, co z něho zbylo – rekonstrukce (zatím především demolice) je opravdu v plném proudu.

Začali jsme v Barça Caffé. I přesto, že reklama na tento podnik se točí především kolem znaku klubu na pěně (ať už u capuccina, latté či dokonce piva), stroj na vytvoření znaku znovu nefungoval. Aby toho nebylo málo, i zde vám nalijí pivo už jen do plastových kelímků, za které si účtují 1,5 – 2,5 eura. Problém ovšem je, že tady nejdou vrátit. Prý je to dárek – dárek, za který jsme ovšem zaplatili…

Následovalo další zklamání - provizorní muzeum stojí stejně jako Camp Nou Tour – 31,5 euro! Vzhledem k tomu, že se na stadion vůbec nepodíváte a to nejlepší z prohlídky není k dispozici (tunel ke hřišti, trávník, vyhlídka na tribunu atd.) mi to přijde směšné. Ano, muzeum je hezké, ale takovou hodnotu to určitě nemá. Navíc žádná sleva na Penya kartu prý aktuálně není. Naštěstí jsme dali dohromady volné vstupy za registraci do nového systému Penyí anebo samozřejmě na Socio.

Samotné muzeum je pěkné, něco je dokonce lepší, než na původní Camp Nou tour – například nyní máte možnost se vyfotit se všemi sedmi Zlatými míči Messiho i se všemi šesti Zlatými kopačkami najednou. I promítání záběrů z nedávné historie je aktuálně vyřešeno lépe – jelikož je všude kolem vás, 360 stupňů. Reálná cena je ale podle mě tak poloviční.

Večer nás čekala procházka Ramblou a Passeig de Grácia a pak jsme již vyrazili do Chalita. V restauraci Luise Suáreze se k nám připojili další členové. Spousta z nás si objednala Sangrii – 1,5 l – číšník ovšem nedokázal pochopit, že stačí jedna sklenička a že 1,5 litru je pro jednoho člověka. Výhra byla zapita, stejně tak celý úspěšný výlet.

V úterý nás čekala už jen cesta do Prahy a vstřebání zážitků. Počasí znovu vyšlo dokonale, parta se sešla znovu skvělá, všechny zápasy, které jsme navštívili, skončily výhrou a provizorní stadion - i když jsem to vůbec nečekal - bude na rok důstojným náhradníkem Camp Nou. I když na rok – dle Lukáše je to práce na dlouhé roky a já osobně aktuálně sázím spíše na Sagradu v souboji o plnohodnotné dokončení... A Láďa novému stadionu taky moc nevěří – až se dostaví, počká prý minimálně půl roku „až si to sedne“. Posuďte sami:

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

 

Tomáš “Migueli“ Škurek

PB Lleó de Dues Cues