Barcelonské derby aneb UNESCO 8/8, jídlo 24/7

Druhý společný výlet v letošní sezóně byl směřován na zápas s Espanyolem. Tento zájezd byl více soustředěn na město a také místní kuchyni. Nakonec jsme stihli všech 8 památek UNESCO a nespočet tapas a dalších katalánských specialit.

Tentokrát jsme letěli z Prahy, ale stejně jako cesta z Vídně o 2 týdny dříve, byl i tento let dopolední, abychom stihli zápas i kdyby se hrálo v pátek podvečer. A samozřejmě také proto, abychom toho za těch pár dní stihli ještě více.

První den byla na programu vyhlídka z Torre Glóries, což se dá stále považovat za barcelonskou novinku a i pro mě to byla premiéra.

Vyhlídka z posledního patra 3. nejvyšší budovy ve městě je opravdu zážitek. Celé město máte jako na dlani a krásně se seshora ukazovalo, co vše nás v následujících hodinách a dnech čeká.

Pak již následovala jedna z tras městem – od Vítězného oblouku, přes Parc de la Ciutadella k Torre Arts a Torre Mapfre (nejvyšší budovy v Barceloně) a nakonec Olympijský přístav a pláž. I když foukalo, déšť se nám naštěstí vyhnul. I tak se už setmělo a ochladilo, a tak jsme se šli zahřát a občerstvit do Tapa Tapa. Tento podnik (který má ve městě hned několik restaurací) jsem považoval spíše za past na turisty – opak je ale pravdou. Skvělý výběr, přehledné menu a hlavně úžasné jídlo. Když se k tomu přidá obsluha, kterou její práce baví, bylo jasné, že budeme odcházet maximálně spokojeni.

V sobotu nás čekala tradiční cesta městem, každopádně tentokrát jsme začali až od domu Casa Milá, následoval Casa Batlló, tradiční zastávka v čokoládovně v Casa Amatller. A taky v Lego obchodě, před kterým většinou bývá fronta a na vstup se čeká dlouhé minuty – jelikož nebylo ani 10 hodin a většina Katalánců ještě spala, tak jsme tuto příležitost využili.

Následovaly Plaça Catalunya, Palau de la Música Catalana, pak již Catedral de Barcelona, Plaça Sant Jaume, kde sídlí katalánská vláda a barcelonská radnice, a pak již pauza na kafe na mém oblíbeném náměstí Plaça Reial. Rambla, 4. památka UNESCO Palau Güell a pak jsme směřovali k přístavu a vydali se na plavbu lodí.

Poté byl rozchod na tržnici La Boqueria, kde si každý vždy najde nějaké občerstvení přesně dle svých představ. Čas jsme stále měli skvělý, a tak jsme se přesunuli ke Camp Nou. Návštěvu v Barça Cafe raději ponechám bez komentáře, poté jsme zkontrolovali postup rekonstrukce stadionu, následovaly nákupy v Botize a pak již návštěva muzea FC Barcelony – tentokrát s halloweenskou výzdobou.

Večer byla na programu tradiční večeře v restauraci Chalito. Tentokrát u většiny zvítězila Milanesa Mexico (tedy nachos na řízku :-) ) a samozřejmě sangria.

V neděli jsem se po dlouhé době (a poprvé při společném výletu) vydal ke Casa Vicens – řekl bych nejméně známé památce UNESCO v Barceloně. Na svědomí ji nemá nikdo jiný než Antoni Gaudí.

Stačí ujít 20 minut a jste u další práce Gaudího, znovu památka UNESCO – Park Güell. Zde jsme měli hned první možný vstup, uvnitř v areálu bylo tedy méně lidí, než bývá zvykem. Kromě nádherného a kouzelného místa se vám naskytnou úžasné výhledy na město.

Následoval zápas, tedy tradiční zastávka v Areně, pak nádherné pohledy na město od Palau Nacional (Muzeum umění) a pak již samotné utkání. Nádherné 3 góly, téměř 50 tisíc lidí, výhra v derby a i tady se nám déšť vyhnul, takže skvělá kombinace.

Vítězství jsme zapili a „zajedli“ znovu v Tapa Tapa – tentokrát hned vedle Areny. Tady se k nám připojil i Vojta, který na zápas dorazil z Mallorcy lodí.

V pondělí jsme začali návštěvu města nemocnicí Sant Pau a následovala Sagrada Família, tedy zbylé 2 památky UNESCO. Za jeden výlet jsme tedy stihli všech 8 památek UNESCO. I toto byla pro mě premiéra, trvalo to pouze 42 návštěv. 

Sagradu jsme tentokrát měli i s prohlídkou a i tady jsme měli štěstí. Jelikož velký liják, který nás v tuto dobu čekal, jsme strávili uvnitř Sagrada Família.

Odpoledne nás čekalo Tibidabo – jedno z nejkouzelnějších míst v Barceloně. Zvláštní kombinace zábavního parku a kostela Svatého srdce, a nechyběly ani dech beroucí výhledy právě ze zmiňovaného kostela. Pokud vyjedete výtahem nahoru a vyjdete pár schodů až k soše Ježíše Krista – budete se na Barcelonu dívat z nejvyššího možného bodu (konkurovat může pouze Torre de Collserola).

Následoval charitativní nákup pro region Valencie a poté již večerní Sagrada a také Pivobar.

V úterý nás čekalo azuro a 20 stupňů, což vzhledem k reportáži na TV Nova či nadpisech o Barceloně spláchnuté povodní bylo až komické. V Barceloně žádná povodeň nebyla a kromě několikahodinového omezení na letišti byste po pár hodinách ani nepoznali, že pršelo (naštěstí). Toto úžasné počasí jsme využili pro snídani na pláži. Že byl tento zájezd specializovaný na výborné jídlo se můžete přesvědčit v galerii zde.

Následovala cesta lanovkou nad přístavem na kopec Montjuïc. Poté již poslední výhledy na nejkrásnější město na světě a také poslední nákupy – v Areně, Botize a pak také na letišti.

Závěrem děkuji všem účastníkům za úžasné dny strávené v Barceloně a těším se na další společnou návštěvu. Další společný výlet na zápas nás čeká v březnu – na utkání s Gironou.

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

Tomáš “Migueli“ Škurek

PB Lleó de Dues Cues