Sérii článků o mýtech spojených s barcelonským klubem nemůžeme začít jinde než u samotného vzniku. Kdo založil FC Barcelonu a kdy byla založena? Mnoho lidí jistě bleskově odpoví, že Barcu založil Joan Gamper v roce 1899. Někteří i dodají, že klub založil poté, co byl jinde odmítnut. Jiní uvedou, že klub založili protestanti a Španělé by možná dodali, že šlo o zednářskou iniciativu. Téma vzniku katalánského velkoklubu je stále živé. Většinu otázek se však již podařilo ozřejmit.
V úvodu uvedené názory lze vyčíst z mnoha článků a slyšet od velké části fanoušků. Skutečnost je ovšem taková, že se jedná o všeobecně rozšířené omyly. Stále znějící mantru. Vzhledem k velkému množství knih, článků, dokumentů, rozhlasových a televizních pořadů kolem Barcy je to bohužel běžný výklad.
Sám Gamper Barcu nezaložil, ani nešlo o krok protestantů po odmítnutí od katolíků a zcela jistě to nebyla zednářská iniciativa. Založení FC Barcelony byl proces několika skupin, různých národnosti a různých náboženství.
Často se pak zapomíná na muže, bez kterého by Barca možná ani nevznikla. Ani v minulých článcích jsme o něm skoro nepsali. Tím dotyčným je Narciso Masferrer y Sala (26. 4. 1867 – 10. 4. 1941). Narciso se narodil v Madridu katalánským rodičům, studoval ve Francii a Německu, ale v roce 1895 se z profesních důvodů vrátil do Barcelony. Jeho příchod byl rozhodujícím pro vznik mnoha sportovních projektů v Katalánsku i v celém Španělsku. Zakládal kluby, federace, soutěže i sportovní noviny. Jako mladý trpěl tuberkulózou. Své uzdravení proto vnímal jako druhou životní šanci.
Narcis Masferrer byl mimo jiné zakladatel a ředitel novin Los Deportes (1897), zakladatel a prezident katalánské gymnastické asociace (1897), zakladatel a viceprezident španělské gymnastické federace (1898), předseda španělské velocipédcké unie (1902, 1912, 1939), spoluzakladatel (1899) a viceprezident (1909) FC Barcelony, zakladatel španělské federace fotbalových klubů (1909), předseda katalánské fotbalové federace (1913) či zakladatel unie sportovních redaktorů (1911).
Jeho jméno se v rámci španělských sportů objevuje prakticky všude. Nepochybně na jeho sportovní vášeň měla vliv předčasná smrt jeho manželky a jejich tří dětí, která způsobila až posedlost zdravým životem a snahu o regeneraci španělského národa. Když jsme na začátku hovořili o založení Barcy jako o procesu několika skupin, je tím myšlena i osoba Masferrera a lidí kolem gymnázia Solé. Sám Narciso např. bydlel naproti gymnáziu. Všeobecně je jeho vliv na zrod klubu často neprávem ignorován.
Gymnázium Solé bylo založeno s cílem procvičovat „venkovní“ sporty. Jedním z nich byl i fotbal. Víte, kde se budova školy nacházela? Každý správný culé by měl zajít na místo založení FC Barcelona v ulici Montjuic del Carme (na rohu s ulicí Pintor Fortuny) ve čtvrti Raval nedalo La Rambla. Dnes je tam pamětní deska. Gymnázium, kde měl později klub i své sídlo, bylo však trochu dál od rohu (tam, kde je nyní zeď s dvěma svítilnami). Postaveno bylo roku 1878 a mělo kapacitu až 76 osob. Kromě gymnázia zde sídlily i noviny Los Deportes, gymnastická unie, plavecká unie a krátce i právě FC Barcelona. Součástí tělocvičny se postupně stala i vedlejší budova El Indio, kde reálně došlo k založení Barcy (odtud pochází známé fotografie členů).
Pojďme však od začátku. Do Barcelony přivezli fotbal Angličané. První zmínky se datují do roku 1875. Tento nový sport byl ale dlouho nepochopen a setkával se s nepřátelstvím místních obyvatel. Patnáct let trvalo, než se začali utvářet první neformální mužstva. A teprve v roce 1893 vznikl díky britskému konzulovi Williamu Wyndhamovi první tým s názvem Barcelona Foot-ball Club, který ale noviny překřtily na Sociedad de Foot-ball de Barcelona, neboli SF Barcelona.
Další informace naleznete zde: JSTE SI JISTI, ŽE VÍTE, KDY VZNIKL KLUB FC BARCELONA? a zde: SLAVÍ FC BARCELONA SVÉ ZALOŽENÍ VE ŠPATNÝ DEN? a zde: ZALOŽENÍ FC BARCELONA NEJEN VE ŠVÝCARSKÉ REŽII
Tato první Barcelona FC složena z Britů, ale i několika Španělů a Francouzů odehrála pár zápasů proti dalším týmům tvořených z Angličanů. To pokračovalo až do roku 1896. Tento celek byl později často nazýván jako Tým angličanů, nebo Angličtí kolonisté. Na další tři roky ale ve městě fotbal skoro vymizel.
V roce 1898 přicestoval do Barcelony Hans Gamper a ubytoval se u svého strýce Emilia Gaisserta. Jako fotbalista a sportovec, který pomáhal založit nejeden oddíl, se snažil se sportem pokračovat i v katalánské metropoli. Gamper, společně s přítelem Walterem Wildem (prvním prezidentem FC Barcelony) a dalšími kolegy se nejprve zkoušeli připojit ke katolickému gymnáziu Tolosa vedené Jaime Vilou (tým Catalá FC). Byli však odmítnuti, jelikož byli cizinci. Nebo protože byli protestanti?
Často zmiňovaný spor katolíků z Catalá FC a protestantů kolem Gampera lze jednoduše vysvětlit. V té době byl každý cizinec nazýván protestantem, ač jím z hlediska víry být nemusel. Protestant bylo totiž synonymem pro cizince.
Když neuspěli u Jaime Vily, obrátili se na gymnázium Solé. Ve škole, kde sídlilo několik organizací, je přivítal právě Masferrer. Narciso následně ve svých novinách Los Deportes umožnil vydání známého Gamperova inzerátu. Nešlo o nic náhodného. Masferrer a jeho kolegové vnímali fotbal jako ideální sport pro své gymnázium zaměřující se na venkovní sporty. Rozvíjející se fotbal dostal přednost např. před hokejem či tenisem.
I proto Masferrer pomohl Gamperovi a Wildovi (společně s Narcisem byl Wild členem španělské gymnastické federace) uskutečnit 29. listopadu 1899 setkání s cílem založit FC Barcelonu. Tehdy se sešlo 12 zakládajících členů: Joan Gamper, Bartomeu Terrades, Walter Wild, Lluís d’Ossó, Pere Cabot, Otto Maier, Enrique Ducay, Carles Pujol, Josep Llobet, Otto Künzli, John Parsons a William Parsons.
Dále byli přítomni Albert Serra (novinář La Vanguardia), Carlos Ossorio y Gallardo (novinář Univerzal), Narciso Masferrer (mimo jiné novinář Los Deportes), Josep Elias Juncosa (redaktor rádia Le Veu de Catalunya a novinář Los Deportes) a Francisco Solé (majitel gymnázia). Podle některých zpráv byli přítomni i Adolf Lopez, E. Witty, A. Witty, Urruela, Lomba, Shilling a Cruzate. Jejich účast je však prokázána až na dalších setkáních.
Na dvouhodinové schůzce dne 29. listopadu se rozhodlo o názvu klubu, o složení vedení, kapitánem byl zvolen Joan Gamper a bylo odsouhlaseno využití hřiště Velodrom Bonanova. V jedenáct večer setkání skončilo. Průběh jednání zaznamenal kronikář a ve svých pozdějších článcích popsal Masferrer. Byl to také on, kdo uvedl, že barvy klubu pochází od Basileje.
Další informace zde: PŘIBUDE K 12 BARCELONSKÝM APOŠTOLŮM I TŘINÁCTÝ? a zde: ZE SETKÁNÍ KAMARÁDŮ VZNIKLA FC BARCELONA
Ačkoliv je tento datum uváděn jako den založení klubu., nebylo to úspěšné setkání. Z přítomných jedinců vznikl fotbalový tým pouze o 10 hráčích a to ještě 47letý Němec Eduard Schilling nastoupil jen do prvního zápasu. Možná pro někoho není takový věk až tak neobvyklý, ale je třeba si uvědomit, že průměrná délka života v té době byla u mužů 34 let a u žen 36 let. Po epidemii chřipky z let 1918 -1920 to bylo dokonce pouze 30 let.
I přes toto selhání iniciativa Gampera, Wilda a Masferrera pokračovala a díky třetímu jmenovanému a rodině Solé se 13. prosince 1899 opět všichni sešli v gymnáziu. Tým Gampera a Wilda se oficiálně spojil s anglickým výběrem (týmem z roku 1893) a založili FC Barcelonu. Tento nový klub vznikl tedy spojením dvou týmu FC Barcelona (toho z roku 1893 a z 29. 11. 1899) a především konečně splňoval zákonné podmínky fotbalové asociace vydané v roce 1887. Oficiální registraci poté dotáhl do konce až prezident Paul Haas a tajemník Pere Cabot na konci roku 1902 a v lednu 1903.
Kde se však vzala „oficiální“ verze založení FC Barcelona Joanem Gamperem? Vznik najdeme v knize Historie FC Barcelona 1899-1924 publikované u stříbrného výročí klubu, a kterou sepsal novinář Daniel Carbó Santaolaria, blízký přítel Gampera. V knize připisuje veškeré zásluhy Švýcarovi a jiné osobnosti téměř neuvádí. Další publikace popisující zrod Blaugranas se vždy odkazovaly na tuto knihu. Mnoho článků na toto téma napsal i Masferrer.
Za soubojem katolíků a protestantů stejně jako za zednářským pozadím založení stojí Augusti Rodes a jeho knihy Zakladatelé FC Barcelona a Joan Gamper a kniha Život věnovaný FC Barcelona. Obě díla sepsal v letech 2000 až 2001. Jedná se o výzkum archívů evangelických církví v Barceloně. Z této knihy pochází chybný závěr, že Jaume Vila z Catalá FC odmítl Gampera, protože byl protestant a ne katolík. Stejně tak se zde dočteme i o souboji Španělů a cizinců. Jelikož se ale knihy rozšířili do médií, okamžitě se závěry z nich staly všeobecnou „pravdou“.
Historická fakta však ukazují, že od prvopočátku působilo v Barce mnoho Španělů a mnoho katolíků. Např. v letech 1899-1900 hrálo za klub 16 Španělů, 9 Britů, 3 Švýcaři a 2 Němci. Většina z nich se hlásili ke katolíkům. Naopak existují důkazy, že např. spoluzakladatel d’Ossó byl nespokojen s velkým počtem cizinců (protestantů) a po Gamperovi požadoval, aby cizinci tvořili jen menšinu.
Lluís d’Ossó nakonec i získal v roce 1900 kontrolu nad klubem, ale později kvůli klesajícímu počtu členů odešel. V roce 1908 se následně vrátil sám Gamper, aby klub zachránil.
Další informace naleznete zde: BARCELONA NEMŮŽE A NESMÍ ZEMŘÍT, ZAZNĚLO ZE ŠVÝCARSKA
To v roce 1924 byl Joan na vrcholu moci a při příležitosti výročí bylo na čase sepsat hrdinský příběh založení z pera Daniela Carbó.
Když už jsme zmínili zednáře, tak je třeba uvést, že Emilio Gaissert (Gamperův strýc), Artur Noble (barcelonský hráč) a Samuel Morris (barcelonský hráč) skutečně zednáři byli. Nikdy se ale nepodařilo prokázat a to ani Augusti Rodesovi, že by mezi zednáře patřili i Gamper či Wild.
Stejně tak názor, že modro-granátová barva dresů pochází od zednářů, se nikdy nepotvrdil. A ačkoliv původ barvy blaugranas je stále neobjasněn a existuje mnoho teorií, tou oficiální zůstává, že pochází od Basileje, za kterou Gamper hrál. Navíc modrá a granátová byly vnímány jako barvy elit a k tomu bílé a jednobarevné dresy používalo mnoho jiných klubů té doby. Klubovým barvách se však budeme věnovat samostatně v některém z příštích článků.
Někoho teď možná napadne otázka, proč tyto informace nejsou oficiálně uveřejněny. Odpovězme příkladem: Ještě před pár lety se oficiálně tvrdilo, že prvním trenérem FC Barcelony byl John Barrow a nejdéle sloužícím trenérem byl Johan Cruyff. Po mnohaleté práci se dokázalo, že prvním trenérem byl Charles William Lampe a tím nejdéle sloužícím byl Jack Greenwell. Trvalo pak téměř 4 roky, než tyto dávno uveřejněné informace byly oficiálně přepsány v kancelářích FC Barcelony.
Věděli jste, že… V roce 1902 činili členský poplatek v Barce 8 peset? Z toho 5 peset byl poplatek na chod klubu. Další 2 pesety jako poplatek na sezónu (období září až května) a 1 pesetu za letní přestávku (červen až srpen). Pro představu: španělský dělník si průměrně vydělal 1 až 1,5 pesety denně, ženy okolo 0,5 pesety denně. Členové klubu pak měli výhody (slevy) na další sporty jako byl tenis apod.
Parádní článek že samého prvopočátku, díky za něj
14.10.2018, 13:54Kubo, všechny Tvoje články (ať už z dávné nebo blízké historie, nebo ze současnosti) jsou plné zajímavých informací a hlavně se čtou jedním dechem. Já fandím Barce od 1982, kdy k nám podepsal Maradona (a kdy získat jakékoliv info, nebo dokonce vidět zápas, to byloextramega těžké) a než jsem před pár lety narazil na Tvůj blog a Tvoje články, tak jsem si hloupě myslel, že něco o FC Barceloně vím. Jenže moje znalosti oproti Tvým jsou zlomkové a už poněkolikáté před Tebou smekám.
14.10.2018, 15:51btw. nepřemýšlel jsi někdy o tom, to všechno co jsi napsal (a určitě ještě napíšeš) vydat knižně? Pokud ano, bylo by to něco jako povinná četba pro každého českého a slovenského (po překladech i zahraničního) culé... Jestli jsi o tom ještě nepřemýšlel, začni. Prosím.
Díky za chválu
14.10.2018, 16:06O knize jsem uvažoval, dokonce už mi to pár lidí říkalo a i jsem zjišťoval, co by bylo třeba. Jenže má to dva háčky. Jednak pokud bych nepřemýšlel jen o "doma" tištěné knize, ale chtěl jsem jí skutečně někde vydat, tak to žádné vydavatelství nevezme bez toho, aby se za tu knihu nezaručil někdo z Barcelony, nebo tomu někdo známý nedal "ksicht". A nikoho takového sehnat nedokáži.
Druhá věc pak je, že stále se objevují nové a nové informace a říkám si, že by byla škoda, kdybych napsal knihu, vydal jí a pak by se objevila zpráva, že to bylo trochu jinak. Tudíž pokud bych skutečně se rozhodl tu knihu napsat, bude to v době, kdy se budu domnívat, že španělští historikové už s ničím novým nepřijdou
Jasný. Chápu. Ale díky i bez knihy za Tvoji práci a celkově za Tvůj blog
14.10.2018, 17:17Ahoj , Tvoje články jsou opravdu exkluzivní . S tím vydáním bych Ti možná mohl pomoci . Kdybys chtěl , chtělo by to nějaký draft knihy a můžeme zjistit víc :-)
15.10.2018, 10:57Ahoj, co si mám představit pod pojmem draft knihy?
15.10.2018, 17:00Super článek, díky.
15.10.2018, 08:26A ten členský poplatek by se mohl vrátit