Carles Rexach

FC Barcelona se vždycky snažila zakládat svůj tým na hráčích z Katalánska a Španělska. Josep Guardiola, Carles Puyol, Andoni Zubizarreta, Xavi Hernández, Javier Urruti, Luis Enrique, Paulino Alcántara, Migueli, Guillerme Amor - to je jen pár jmen, která vstoupila nesmazatelně do klubové historie. Žádný culé však dozajista nezapomene ani na fotbalistu, narozeného přímo v Barceloně, útočníka, který svému týmu, za který odehrál úžasných 656 zápasů, pomohl k mnoha titulům - Carlese Rexache

Carles Rexach Cerda, známý také jako Charly Rexach nebo Carlos Rexach, se narodil v Barceloně 13. ledna 1947, tedy těsne po skončení druhé světové války. Téměř celou svoji fotbalovou kariéru spojil právě s týmem z města, ze kterého pocházel. Již od 12 let působil v barcelonských mládežnických mužstvech - znamená to, že s klubem spojil svůj život na dlouhých 22 hráčských let.

Svůj debut v prvním týmu si odbyl v roce 1965, tedy v 18 letech, v Copa del Generalísimo (později známého pod současným názvem Copa del Rey), kde se Barcelona střetla s Racingem de Santander. Katalánský velkoklub, který prožíval dlouhý půst bez zisku ligové trofeje, byl skálopevně rozhodnut potěšit fanoušky alespoň tímto pohárem. Není se tedy co divit, že Rexach se svými spoluhráči rozdrtil soupeře přesvědčivě 4:0... k celkovému vítězství v turnaji však Barcelona nakonec nedospěla.

Následné dva roky, v rozmezí let 1965 - 1967, putoval mladičký útočník pravidelně mezi prvním týmem a mládežnickým mužstvem CD Condal. Nicméně i v tomto období svým spoluhráčům pomohl k zisku prestižní trofeje, konkrétně Feria Cupu (anglicky Inter-Cities Fairs Cup, česky Veletržní pohár). V sezóně 1965/1966 si Barcelona poradila nejdříve s DOS Utrech, pokračovala přes Antwerp F.C., Hannover 96, RCD Espanyol, Chelsea FC, až ve finále narazila na Zaragozu. První zápas na Nou Campu dokázal získat ve svůj prospěch Real v poměru 0:1 a tak bylo jasné, že v odvětě bude muset Barcelona pořádně zabrat. A povedlo se - Katalánci spustili brankový gólostroj, zapomínajíce přitom však na zadní vrátka. První branku hostí vsítil Pujol, ale Zaragoza dokázala dvěm góly vývoj otočit. Do konce zbývalo jen deset minut, když za stále útočící Barcelonu vyrovnal Zaballa. A o chvíli bylo v sektoru culés ještě veseleji, když se prosadil Torres. Po 90 minutách tak svítilo na světelné tabuli skóre 2:3 a rozhodnout muselo až prodloužení. V tom vsítil čtvrtou branku Barcelony opět Pujol a Carles Rexach se tak mohl radovat ze své první trofeje, získané se seniorským týmem.

Debutu v Primera Division se však mladý střelec dočkal až 10. září 1967, tedy v prvním ligovém utkání ročníku 1967/1968. Hrálo se tehdy, podobně jako ve finále Feria cupu, proti Zaragoze, a Barcelona prohrála 3:2. Nicméně sám Rexach dokázal vsítit gól deset minut poté, co vstoupil na hřiště... Mladý Carles pak nastoupil celkem ke 22 zápasům a vstřelil šest branek - stal se tak jedním z překvapení sezóny.
Ligový pohár nakonec zvedl nad hlavu Real Madrid. A nebylo to jediné zklamání, které musel katalánský velkoklub v tomto ročníku zkousnout. Ve finále poháru UEFA totiž Barcelona prohrála těsně 3:2... se Slovanem Bratislava!
Hráči i fanoušci si však náladu spravili brzy. Stalo se tak ve finále Copa del Rey, kde na Rexache a jeho spoluhráče čekal na domácím hřišti 'bílý balet,' ale katalánský velkoklub zvítězil slavně 0:1.

Z Rexache se stal rychle jeden z nejlepších krajních útočníků Evropy. 1,81 metru vysoký střelec vynikal naprosto perfektním herním přehledem, schopností snadno přejít v souboji jeden na jednoho, a výbornou technikou - jeho přímé kopy a penalty byly postrachem brankářů, centry do vápna většinou přesně našly adresáta. Brzy se tak probojoval do základní sestavy, začal nastupovat v reprezentaci. Jeho střelecké úspěchy ještě vzrostly, když do Barcelony přišel v roce 1973 Johan Cruyff. Již před tím však Rexach v sezóně 1970/1971 výrazně přispěl k zisku dalšího poháru Copa del Rey (na dva góly proti Valencii nahrával levý obránce Eladio) a sám vybojoval trofej Pichichi pro nejlepšího střelce Primera Division (17 gólů ve 29 zápasech).

Bezpochyby vrchol Carlesovi kariéry a vůbec celého týmu okolo trenéra Marinuse Michelse pak ale přišel o tři roky později v ročníku 1973/1974. Čtrnáct let čekala Barcelona na ligový titul. Mužstvo sice předvádělo fantastický ofenzivní fotbal, ale v Primera Division kralovali Real Madrid, Atlético Madrid nebo Valencia. Nicméně katalánský velkoklub tentokrát kráčel za triumfem od samotného začátku. 21 vítězství, 8 remíz a jen 5 porážek, skóre 75:24 - především díky Cruyffovi, nezastavitelnému Rexachovi, Jesusi Antonio De la Cruzovi, Miguelimu nebo Hugo 'Cholovi' Sotilovi Barcelona zvedla nad hlavu pohár s přesvědčivým náskokem 12 bodů (Zajímavostí je, že Real Madrid skončil až na 8. místě!).

A přísun cen se nezastavoval. Barcelonu si v tu dobu bez Rexache nedokázal nikdo představit, a ačkoliv pro klub ta nejdůležitější trofej - Primera Division - zůstávala v dalších letech zakletá, radovali se fanoušci v sezóně 1977/1978 z dalšího poháru Copa del Rey. Barcelona ve finále porazila UD Las Palmas 3:1, Rexach vstřelil dva góly a byl vyhlášen mužem zápasu.

V roce 1978 se katalánský útočník probojoval s reprezentací Španělska na Mistrovství světa v Argentině. Národní tým z Pyrenejského poloostrova však vypadl již v základní skupině, když skončil až za Rakouskem a Brazílií. Rexach se tímto s reprezentací rozloučil, za Španělsko odehrál celkem 15 oficiálních zápasů a vstřelil dva góly.

O rok později již ale Carles v dresu Barcelony triumfoval v Evropském Poháru vítězů pohárů, kde Katalánci dokázali přehrát Fortunu Dusseldorf 4:3. Zápas skončil po základní hrací době 2:2 a tak rozhodovalo - podobně jako ve Feria Cupu - prodloužení. V něm nejdříve zvýšil na 3:2 Krankl, do vedení 4:2 pakBarcelonu poslal... Carles Rexach. A jeho gól se ukázal jako rozhodující, když ve 114. minutě ještě korigoval výsledek Seel.
V následující sezóně 1980/1981 do klubové sbírky přibyl - pro Rexache již čtvrtý - španělský pohár.
Již v té době 34 letá klubová legenda se tak loučila s Barcelonou, ve které strávila celou svojí hráčskou kariéru, velmi stylově. Carles Rexach za katalánský velkoklub nastoupil k úžasným 656 zápasům, což ho řadí v historii Barcelony do první desítky, vstřelil přitom působivých 197 gólů.

Tím však Rexachova spolupráce s 'víc než jen klubem' ani zdaleka nekončila. Zkušený bývalý fotbalista začal pracovat jako trenér mládežnických týmů, aby jen o pár let později - v sezóně 1987/1988 - nastoupil jako asistent Luise Aragonése (s kterým vyhrál Copa del Rey, finále proti Realu Sociedad skončilo 1:0). Ten sice klub vzápětí opustil, ale svého bývalého spoluhráče si na lavičce ponechal legendární Johan Cruyff. Rexach tak byl přímou součástí jedné z nejúspěšnějších ér Barcelony - Dream Teamu. S mužstvem vybojoval ligový titul i poháry. V době, kdy jeho nizozemský nadřízený musel podstoupit vážnou operaci, vedl tým jako první kouč.
Když pak Cruyff v Barceloně skončil, odešel i Rexach, aby trénoval V letech 1996 - 1998 tým Yokohama Flugels.
Nicméně i poté se do Barcelony vrátil na sezónu 2001/2002. Sám však nedokázal mužstvo vyvést z dlouhodobé krize, když až v posledním utkání sezóny zachraňoval alespoň čtvrté místo a Ligu mistrů parádními nůžtičkami Rivaldo. Ovšem i přes to mohou culés Rexachovi do značné míry vděčit za současnou Barcelonu - byl to totiž on, kdo do Katalánska přivedl tehdy malého, neduživého chlapce, Lionela Messiho...

 Carles Rexach, rodilý Katalánec, se stal symbolem Barcelony. S klubem spojil celou svoji hráčskou i trenérskou kariéru, pomohl k zisku mnoha trofejí, včetně Copa del Rey, španělské ligy nebo Evropského Poháru vítězů pohárů. Na hřišti byl dominantní osobou, postrachem brankářů. I on přispěl svým výkonem k legendární porážce Realu Madrid v poměru 0:5... Spolu s Cruyffem byl ztělesněním ofenzívy a znakem jedné éry. Éry, na jejíž hvězdy žádný správný culé nikdy nezapomene.