Česká stopa v FC Barceloně – Jiří Hanke

Mnoho českých fotbalistů změřilo se svými týmy síly s FC Barcelonou ať už v dresu českých či zahraničních klubů. V nedávné minulosti byl s katalánským velkoklubem spojován Petr Čech, v roce 2004 se hovořilo i o příchodu Milana Baroše. Přesto za 120letou historii zůstává jediným hráčem, který oblékal dres Blaugranas, Jiří Hanke.

Jiří Hanke se narodil 12. prosince 1924 v Dolních Bučicích u Kutné Hory. Svou fotbalovou kariéru začal v 17 letech v SK Rakovník. O dva roky později zkoušel štěstí v ASO Olomouc, aby v roce 1944 přestoupil do Slavie Praha. Levý záložník se ihned propracoval do základní sestavy. V sešívaném dresu se stal miláčkem fanoušků i spoluhráčů. Ačkoliv do Slavie přišel, když mu bylo 20, brali ho jako odchovance. Fanoušci ho přezdívali „Papoušek“. V květnovém povstání roku 1945 pomáhal hasit stadion klubu na Letné, kde tehdy Slávia hrála, a který Němci zapálili. Za sešívané odehrál 5 sezón. Nastoupil celkem do 12 derby a pomohl vyhrát v roce 1945 Pohár osvobození a v roce 1947 i ligový titul. V té době se dostal i do reprezentace. Debutoval při vítězství nad Francií 3:0 v dubnu 1946. Celkem za Československo nastoupil v 5 zápasech. Po skončení sezóny 1949/50 ze Slavie odešel a noví a nezkušení funkcionáři mu to umožnili i s veškerými doklady. Tudíž mohl kamkoliv přestoupit.

Jeho kroky vedly do daleké Kolumbie, kde hrál za CD Milionaros. V jednom týmu se tak setkal s Alfredem di Stefánem a pomohl získat ligový titul. Vydržel zde pouze rok, než se vrátil do Evropy, konkrétně do Racingu Lens. V roce 1952 si ho do Barcelony přivedl Ferdinand Daučik, bývalý kapitán Slavie a tehdejší kouč Katalánců. Barcelona za sebou měla sezónu snů, kdy získala 5 pohárů a na tento úspěch chtěla navázat. Hanke si na svou šanci musel počkat. V konkurenci Kubaly, Manchona, Morena, Cesara či Basory se nemohl nikdo divit. Debut ale vyšel na jedničku. V přípravném utkání s Gironou se gólem podílel na výhře 6:2. Premiéra v ligovém střetnutí tak dobře nedopadla. Na stadionu Realu Madrid prohrála Barca 2:1.

Trenér Daučik Hankemu věřil a postupně mu dával více příležitostí. V lize se poprvé trefil v lednu 1953 proti Oviedu, týden poté skóroval i proti Malaze a 14 dní na to i proti Gijonu. Celkově se v tomto ročníku prosadil 5krát a pomohl Barceloně k dalšímu titulu i dalším trofejím. Klubové vedení přesvědčil, a tak mu byla smlouva prodloužena o další dva roky. Ty už tak úspěšné nebyly. Hanke sice hrál častěji, ale trenér ho začal stavět do obrany, případně do zálohy, když chyběla některá z opor. V následujícím ročníku nastoupil v 24 zápasech, ale Španělsku již plně vládli kluby z Madridu. Příchozí Suarez, Martinez, Villaverde či Tajeda ztenčili Hankeho minuty na minimum, a tak v jeho poslední sezóně, 1956/57, nastoupil pouze do 5 zápasů.

Celkově odehrál za FC Barcelonu během 4 sezón 57 utkání. Poté přes CD Condal zamířil do švýcarského FC Biel, kde roku 1958 ukončil kariéru. U fotbalu ale zůstal a plyně přišel na dráhu trenérskou, a to právě v FC Biel. V sezóně 1959/60 trénoval druholigový francouzský tým Red Star Saint-Ouen. O 14 let později se k trénování vrátil v klubu Vevey-Sports. Vydržel ale pouze 1 rok. Do Československa se nevrátil. Žil ve Francii, kde si pořídil cukrárnu s vinárnou a poslední roky života strávil ve švýcarském Lausanne, kde 11. prosince 2006 zemřel.