Cestopis: 12. - 15. 3. 2010 Barcelona

Tak je zde další cestopis, zachycující neobyčejné dění, které jsem zažil společně s dalšími pěti statečnými culés.
Některé situace se vám budou zdát neuvěřitelné a určitě jsem spousty věcí už zapomněl ...zatím se zdá, že to bude triologie. První díl s názvem Společenstvo culés je zde...

Nevzpomínám si, jestli to byl Jakub19 nebo wosto, kdo mě oslovil s myšlenkou, co jet zase do Barcy, ale to není důležité... Plánovat a zajišťovat vše potřebné se začalo s dostatečným předstihem. Během několika dní bylo jasné, že nás pojede šest. Šest odvážných Mike řečený Sokar, Gianni, Wosto, Jakub19, Valdo a já. Nehodlám tu nikoho zdržovat tím, jak jsme řešili hostel, letenky a lístky na zápas s Valencií, kterou jsme zvolili jako hodného soupeře pro naše oči - vyřešili jsme to dobře :D

Adios Praho i Hola Barcelona

Pátek odpoledne - sraz jsme si dali na letišti. Já s Mikem jsme se měli na Zličíně sejít s Jakubem a potom jet společně busem, jenomže Jakub se na nás vykašlal a jel dokonce o dva busy dřív. Napomohl tomu fakt, že Mike nezkontroloval mé mylné tvrzení, že nám bus na Zličín jede v 15:36 (což byla blbost, ten bus byl v 15:36 už na Zličíně). Když jsme dorazili na letiště, tak už jsme z dálky viděli dvě věže Jakuba a Wosta, za nimi se krčil Gianni, který mě zdravil: Zdarec!, tak mu tisknu pravici a říkám Zdar jak sviňa, jak se u nás říká. On se smíchem reaguje: ...vy ste pepíci... Najednou se z ničeho nic objeví vůdce naší výpravy, samotný Valdo! a naše společenství je kompletní. Odbavíme se, celkem v klidu, sedneme do letadla a let probíhal taky v klidu, jen Jakub měl problém s rozjezdem, kdy nedokázal pochopit, proč ten šašek (chápej pilot - Florentino:D) přibrzdil a rovnou to neodpíchl... za zmínku stojí tři věty: první na letišti: jaj vy máte kufry, to je škoda, že jsem to nevěděl, bych vzal slivku, letos se vydařila parádní... ano skoro jsme Gianniho zabili. Dále jsme už na palubě letadla pozorně sledovali stewardky a Gianni najednou zahlásil: Jak se prsí fena jedna. Paní, co seděla před ním, se otočila a netvářila se moc nadšeně... Po přistání se cca polovina letadla rozhodla zatleskat pilotovi, což popudilo opět jindy velice klidného (jak sami poznáte) Jakuba, který se otočil a vše komentoval: Vůbec! Tleskáte snad řidiči autobusu, když vás doveze na konečnou? Dělá jen svoji práci... Valdo byl správný vůdce a tak jsme došli na vlak a koupili si lístek, mezitím co si Valdo hrál s automatem se u Gianniho zjevil nějaký Čech: Nemohli byste mi taky koupit lístek, peníze vám dám.Vím, já? To se musíte domluvit támhle s kořeněm..., zněla bystrá odpověď.

Tož dobře to čistí...

Poté, co nás vlak dostal poblíž metra, jsme samozřejmě přesedlali a jeli směr La Rambla a hlavní cíl prvního dne, nebo-li hostel. Cestou do hostelu jsme se stavili do typického katalánského obchodu zvaný též Carrefour.
Původně to bylo: koupíme si nějakou vodu na pokoj a jestli chcete i flašku. Už to vypadalo, že nás do obchodu půjde všech šest nakonec jsem tam vyrazil jen já a Wosto. Zničehonic se za námi zjeví nebezpečné duo Valdo a Gianni s košíkem a už to jelo...šestkrát coca-cola, 5litrový "kanystr" vody a tři rumy, co ještě? ano šest piv a chipsy a kelímky. Při placení jsem si všiml, že Valdo ukazuje občanku (už jsem neviděl, že platí kartou) a tak se ptám, proč ukazoval občanku a Valdo říká, tady se ukazuje vždycky - to už je jak v USA, pomyslel jsem si. - toto bude mít ještě dohru.. Venku nás přivítal Jakub jak jinak než vřele - nákup na tři dny byl pořízen. Dorazili jsme do hostelu... a objevil se před námi útulný malý pokoj, ve kterém byly dvě skříně a šest postelí, ale zase jsme měli mini-balkon. Zarazilo mě, že jsem nevyfasoval ručník (Jakube mám si brát ručník, nebo můžu očekávat, že mi ho daj? Můžeš očekávat....znělo mi v uších). Ručník mě stál dvě eura - it's very cheap towel...mi říkala "slečna" na recepci. Vůdce skupiny se chopil lahve, rozdal kelímky a nalil každému panáka, Wosto měl kecy a měl samozřejmě ihned dopito. Gianni byl frajer stoupl si do středu místnosti a pravil. Tož to je smrad...vypil a po odmlce a úšklebku prohlásil: ..to už je lepší ta zelená. Potom se usmál a šel k Valdovi: Tož nalévaj! do druhé nohy. Valdo samozřejmě nalil a naléval ještě do nohy třetí...a protože už zbylo jen na dně, tak se dojela flaška, pro jistotu se okoštovala flaška druhá a mohlo se jít do města.

Kocór v troubě

Poté jsme šli do jedné restaurace na menu asi za 15 euro. Bylo to vtipný v tom, že ke každému menu byla napsána láhev vína - říkal jsem si kurňa šest flašek, to bude jízda...tak lahve byly naneštěstí jen dvě...a to 0,7 a 0,5 :) Gianni šel do všeho; ochutnej to, co zavání "exotikou" Jakub a Mike zase "maso, maso, maso". Takže Gianni si poručil rybí polévku. Pan vrchní mu přinesl talíř a poté i polévku, kterou mu sám nabíral. Nevím, kolik to bylo naběraček, ale ještě teď vidím Gianniho kukuč, když po první naběračce zvedne pohled na vrchního a zahlásí: No to je kentus. Pojedli jsme a popili a šlo se do hospody. Úkol zněl jasně, chce to pivo! Takže jsme zapadli do jedné slušně zaplněné hospody, Valdo nám našel stůl pro šest lidí, který byl v patře, ale obsluha byla velice schopná, takže jsme nestrádali:) Začalo to nevinně, jedno pivo a jdeme...při pití jsme si všimli dámského osazení u vedlejšího stolu, bohužel holky už byly víc než dost pod parou (až až až moc). Gianni ale zbystřil, že pijí něco z nějakého džbánku, takže jsme si poručili to samé a litr sangrie stál na stole. Ano Wosto a Mike si dali ještě tupláka :) Upřímně není v mých silách zachytit vše, co se u stolu dělo, ale pamatuji si, že jsme se jen smáli, až jsme brečeli. Valdo nám dával cenné lekce španělštiny, abychom se mohli domluvit v případě nutnosti. Ano Valdova škola hrou bude patřit do nezapomenutelných událostí tohoto výletu (nejpilnějším studentem se stal Wosto). Gianni nám zase dával lekce svého hantecu, kdy jsme se získali výrazy jako: vy jste jitrnice, a bude kocór v troubě a mnoho a mnoho dalších. Potom jsme se podívali k vedlejšímu stolu, který byl kupodivu opět pouze dámský, nálety Mickyho a Gianniho, ale zůstaly bez odezvy.. (holky byly netečné a zmohly se pouze na "no"). Po dalších asi třech sangriích jsme si také zakalíšníkovali - po kalíšku, po kalíšku, po kalíšku dáme, pak si zazpíváme, po kalíšku po kalíšku... Stále jsme si opakovali nově naučené fráze, a dalšímu stolu se to asi moc nezamlouvalo, jedna jitrnicá si stópla změřila nás pohledem a zase si sedla. Vždycky klidný Jakub se na něj podíval, potom se podíval na nás a pravil: Já mu ji dám, mám mu jí dát?

No dopadlo to, tak že jitrnica už zůstala sedět a byl klid. Nevím kolik bylo hodin, ale rozhodli jsme se jít na pokoj, přeci jen tam ještě zbyl nějaký ten rychlý uspávač mozku... Na La Ramble jsem znejistěl, proč? Protože jsem neměl peněženku, ano velice dobré znamení začátku našeho výletu. Takže já a Valdo jsme startovali zpět do putiky, kde jsme seděli, i když jsme nevěděli, jak ji najít. No, nebudu to protahovat, ve chvíli totální deprese jsem se opřel o výlohu a hle naše hospa. Peněženka byla krásně na zemi... Na pokoji jsme se věnovali samým důležitým věcem (takže jestli někdo očekávál chlastání a kecání o fotbale, nebo dokonce rušení pořádku hostelu, kdy na nás musel naběhnout cápek z recepce, tak vás musím zklamat). Zde se ještě zmíním o jiném příběhu - Gianni a Mike se rozhodli, že nepůjdou na pokoj, jako Jakub a Wosto (my jsme ještě hledali peněženku), ale půjdou někam...tak šli po La Ramble až skončili v klubu BLVD, kde teda podle slov Gianniho, která jsou nepublikovatelná, to bylo nic moc... Na ulici si dali od "černocha" jídlo a nakonec jsme je s Valdem našli... už jsem se bál, že se mi ten moravák ztratí :D

Hrubé Valčík

Ráno jsme měli do desáté hodiny možnost využít snídaně, ale když se jde spát ve čtyři...nebo v pět, tak se moc dobře nevstává. Hmm, to je půl desátý. Tož to je hrubé valčík! Gianni vstoupil do nového dne tou správnou nohou (hláškou). Druhý den po snídani, omrknutí živých soch na La Ramble jsme dorazili na Camp Nou a zamířili si to směr Muzeum, Valdo pěkně přeskočil jako socio frontu a muzeum bylo naše. S Jakubem jsme měli naplánovanou jistou akcičku, ale lehce nám udělali čáru přes rozpočet borci pořadatelé. No příště nadejde náš čas, takže to zde nebudu rozepisovat. Lidí tam bylo nehorázně moc, člověk se všude tlačil, ale nakonec si myslím, že především Gianni a Mike si svoji první návštěvu muzea navždy zaryli do paměti. Mě mrzí, že jsme se nedostali do VIP sekce a to nevím, kde se stala chyba, protože prostě byla přístupná... Potom přišla na řadu Botiga aneb jak být zklamaný, bylo fajn, že se borci pustili do rekonstrukce, která probíhala právě v době, kdy jsme tam byli. Valdo jako el socio všem nabídl využití svých služeb, byla to legrace. Měli tam tuším čtyři kasy a musel tam jít třikrát, tak je střídal :D Jakub si domů přibalil Xaviho, kterého si tedy nechal natisknout, Mike se rozhodoval mezi Bojanem a Puyolem (dokonce chvíli prý uvažoval) a Zlatanovi, no naštěstí si Gianni mohl oddechnout, přinesl Puyola. Jelikož se u nás všech začal vehementně hlásit hlad, tak se šlo na párek (tady bych rád zmínil, že jedinej, kdo musel dělat caviky, byl náš sportovec Gianni, vždy chtěl kuřecí maso...no často měl smůlu. A koupili jsme si "FCB kelímek" neboli pivo v kelímku FCB, nádherná fotka jak Wosto zažívá orgasmus... Potom jsem žasnul, Ty kelímky si vezmeme ne, je tam přece jen znak... ano kelímky jsme si vzali neumyly je a smrděli nám celou dobu...a teď mám tři na parapetu...

Jde se na béčko...

Socio zadarmo, Gianni zadarmo...vtipné, tři lidi už mají tiket a v tu chvíli Gianni obdrží od nějaké slečny asi pět lístků... No zasedli jsme na Miniestadi a rozhodli se, že naučíme culés trošku toho fandění. Brankář soupeře, tam po jednom střetu delší chvíli seděl, takže od té chvíle pokaždé, když přišel do kontaktu s míčem, ozvalo se "bůůůůů" Gianni to okomentoval: Tady je to jak v kravíně. Rozbučet Miniestadi se nám podařilo ještě několikrát a jak říkal wosto, Miniestadi klesalo a stoupalo společně s námi... zápas skončil k naší nelibosti 1:2...

Po zápase se zašlo do restaurace poblíž Camp Nou. Potom se šlo nočními uličkami města, abychom si Barcelonu užili i v noci. Před jednou hospodou nás odchytl človíček, který lovil lidi a tak jsme se tedy šli podívat... po původním zmatkování, kdy se na nás obsluha nedívala zrovna přívětivě, jsme usedli, objednali si nějaké to pivo, sangrii a jídlo. Vtipné to začalo být po té, co Gianni odešel, respektive přišel z WC. To su zachody, takové jsem ještě neviděl. Jako to není možný, jsem se šel dívat i na baby a tam nemají ani prkýnko...jako Garione, ty jdi nafotit... Do chvíle než nám obsluha přinesla nějaké to jídlo a pití, byl Gianni velice rozladěný (Když před nás přinesl misku s nějakou klobásou a zapálil ji, tak to bylo hodně úsměvné). Vtipné bylo i vměstnat wostových 201 cm do prostoru se stropem cca 195cm!
Následně se šlo směr La Rambla a cesta na hostel. Trio Garion, Wosto a Mike se trhlo a šlo prozkoumat peep show. No stálo to za to, co vám budu povídat :D Cenu piva si radši nepamatuju a když mi slečna řekla, že jí za dvacet euro můžu koupit drink, tak jsem byl skutečně nadšenej...k peep show řeknu jen tolik: nic nezalichotí ženě jako slyšet you smell nice (Mike to s holkama zkrátka umí) odpovědí mu bylo D&G wet honey.

Potom jsme se vydali nějakou ulicí, tuším...Carrer de Sant Pau. Tam stojí za zmínku především až naše cesta zpátky na hostel, kdy jsme potkali velice rozdováděnou skupinku vedenou slečnou, které bylo skutečně horko, proto běhala nahoře bez a že se měla čím chlubit... Následoval nákup u pojízdné prodejny a cesta na hostel...(V Barceloně se prodává alkohol pouze do 22h a od té chvíle fungují, tzv. pojízdné prodejny.(pojízdná protože si černoši zákazníky objíždějí na kole a nebo chodí pěšky).

Zde končí první kniha - Společenstvo culés pokračování již brzy...

CESTOPIS: 12. - 15. 3. 2010 BARCELONA (díl II.)

Předem bych se rád omluvil, že to trvalo takovou dlouhou dobu. Na druhé straně i fanoušci Star Wars si po epizodě IV museli nějaký ten čas potkat na epizodu V a VI. Druhý díl je na světě a vy tedy můžete konečně zjistit, co se dělo s družinou našeho společenství. Druhý díl nese název Dvě věže (ano napadlo mě to, když jsem viděl vedle sebe kráčet Jakuba a Wosta :) )

Ráno
Tady stojí za zmínku jeden velice podstatný článek naší skupiny a tím je Gianni. Chci říct, když se po ránu do éteru rozezněla jeho slova: "Jsem četl chytré článek...", tak bylo zaručeno, že bude veselo. A nijak tomu nebylo ani následující den. Zatímco Valdo nás učil používat španělský jazyk, Gianni měl načtené chytré články, tak nás poučoval stylem cortádo je normální kafe, když si objednáte kafe, tak vám přinesou malinký kafe...

Basketbal
Je na čase se posunout v našem příběhu a to tedy razantně. V plánu byla možnost jít na basketbal a nebo nějak jinak strávit čas do utkání. Jelikož mne basketbal vůbec nijak nevzrušuje, tak jsem volil příležitost ukázat Mikovi park a něco z města (i tu nepěknou část).

(zbytek této části je psán Jakubem redakčně upraveno mnou a konfrontováno wostovým pohledem)

Přišli jsme k pokladnám a u většiny byla obrovská fronta. Naštěstí opět zaúřadovala Valdova kreditka, takže jsme se mohli zařadit na konec té nejkratší z nich. I tak bylo před námi cca 50 lidí, asi po půl hodině začal u pokladny zdržovat místní týpek, který vytáhl asi dvacet kreditních karet a začal zkoušet, která funguje... První? ne, druhá? ne... patnáctá?? ne! Když nevyšla ani jedna z nich, týpek odběhl a když se po pár minutách vrátil a suverénně si to namířil opět k pokladně, vždy klidný Jakub prohlásil: "Já ho jdu zabít." Následně začal Valdo svou plynulou španělštinou místního čaroděje kritizovat a přidali se i okolní čekající, posléze pak celý dav. Po téměř hodině našel kreditkový král kartu, kde měl alespoň tu dvacku na lístky a opustil prostor, celý dav začal mohutně tleskat. Do začátku zápasu však zbývalo jen pár minut a tak začal boj o každou pozici ve frontě a vidět byla především jedna 200 kg starší dáma, která se rozhodla, že vyvrátí zábrany mezi pokladnami. Nakonec jsme přišli pár vteřin po začátku utkání. V první přestávce z ničeho nic dostal Wosto něčím do obličeje. Klidná část nezůstala nic dlužná své pověsti a rázem to vypadalo, že bude bitka. Po bližším ohledání, ale zjistil, že získal triko a poukázku na nějaký rekreační pobyt. Poukázku věnoval místním a tričko se jal věnovat své sestře.

Co říci k zápasu? Atmosféra úžasná, kotel fandil nonstop! Výkon hráčů průměrný. Nejvíce se asi nadřel barcelonský trenér, který celý zápas povzbuzoval, či spíše nadával na své svěřence a nejednou i vběhl do hřiště. Svou chvilku slávy prožil i místní údržbář, který musel zalepit odlepenou reklamu vedle palubovky a jelikož se na něj čekalo dobrých pět minut, dočkal se po svém příchodu potlesku.

Park
Dnes mohu s klidem na duši povědět, že to bylo jedno z nejhorších rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal. Ne že by zrovna prak u přístavu nebyl pěkný, nebo že by pohled na Torres Akbar nestál za tu cestu. Dokonce i katalánský parlament a divadlo jsou pěkné stavby. A mít možnost vidět nějaké místní týmy, jak se na umělce rubou noha - nenoha je rozhodně rovněž věc, která stojí za oželení basketbalu :) Ale není všechno zlato co se třpytí, takže se mi podařilo nechat se díky své naivitě okrást (a jelikož mě pořád neskutečně nasere, vzpomínka na to, jak se to stalo, nehodlám to tu nějak rozvádět).

Cesta na pláž

No když jsem si vyslechl, jaká jsem jitrnica, tak jsem pochválil šaskoidní čepice dvěma věžím (Wosto a Jakub) a dikobraze našemu petit (malý) Xavimu (Gianni). Giannimu se podařilo sehnat za jedno éčko tyčku na vlajku a bylo jasno. Češi jdou na fotbal! V čele byl vlajkonoš - tato role byla oproti zvyklosti považována za trest a tak se postupně střídali všichni. Dikobraze vyfasoval Mike a naši dva šašci čnili nade všemi. Všichni jsme byli již oděni do blaugrana brnění a šlo se...do Burger kinga. Ano, Jakub nutně potřeboval svačinku (tedy triple - whopper) - ještě nikdy jsem neviděl nikoho to jíst a když si vedle Jakuba sedl Gianni se svým miniaturním burgrem se slovy, že je plný a asi to ani nesní...měl jsem dost :)  Do zápasu zbývala ještě nějaká ta hodinka, takže se rozhodlo, že se půjde na pláž, cestou jsem budili zasloužený údiv a obdiv, byli jsme nepřehlédnutelní, lidé se s námi chtěli fotit, provolávali slávu Barce a nebo se nás ptali od kolika je vlastně ten zápas. Nejvtipnější bylo hned první duo, které si nás odchytilo už před Burger Kingem, vyfotili se s námi a na otázku odkud jsme, se dočkali odpovědi "from Czech". Cápkovi zasvítila očička a prohlásil yes Prague, I was there for two years! čehož se chytil Wosto ukázal na Jakuba a zakřičel Prague Bitch! Velice vtipná byla družba s Poláky, není nad dvě skupinky oděné ve stejných barvách, slečna měla asi šest foťáků (no už jsem chytal křeč, z toho křenění se do objektivu, ale to je úděl celebrity :))  Před pláží jsme nakoupili potřebné palivo, tedy pivo v plechu a šlo se kempit. Také k nám přišla jedna plážová masérka s nabídkou masáže, měli jsme zájem o jednu speciální, ale bohužel, možná bohudík nebyla v nabídce... A potom se zjevil místní prodavač, který zažívá to pravé "rito" až po desáté hodině večerní, jestli si nekoupíme trávu, hašiš, nebo něco a poté se podíval na Mikyho a zahlásil: Á I know you from yesterday! You are from czech! Wostova paměť rovněž nezklamala a obchodníka přesně idnetifikoval. No přiznejte si to, kdo se může pochlubit tím, že jej poznávají místní prodavači...cenných komodit :D

Cesta na zápas

Čas se nachýlil a obavy z tlačenice sílily, stejně jako Jakubovo přání být na stadionu hodinu před výkopem, aby viděl, jak se klucí rozkopávaj - takže hodinu před zápasem jsme asi byli ještě na Plaza Catalunya. Cesta metrem se stala osudná pro našeho Gianniho. Potkal tam Messiho fanynku až z daleké Argentiny a beznadějně se do ní zakoukal. Bohužel slečna tam měla nevrlou kamarádku a ta se s námi nějak nechtěla paktovat (nebo holt uměla česky a nelíbily se jí některá námi pronesená moudra :P) Tak jako tak s Giannim nebyla kloudná řeč, měl jí plnou hlavu až do chvíle, kdy se objevil v hledišti a vystřízlivěl. (Zde musím vzpomenout, na první výlet, kdy nám s místy radil fanoušek soupeře :) tentokrát se to obešlo, bez pomoci, dokonce jsme my radili jiným :) )

Zápas
Hlediště se nám začalo plnit a otevřel se před námi pohled na svatostánek z jeho nejniternějšího nitra. Vyvstanul nám problém, jak budeme sedět? Lístky jsme rozhodně neměli vedle sebe a tak se musel Jakub spokojit v exilu od nás ostatních a stejně tak i Wosto a Mike. Nakonec se nám podařilo sesednout si Wosto s Mikem a cca dvě řady pod nimi zbytek. Gianni se změnil v hrdého vlajkonoše a stejně tak i Valdo, když jsme slavili branky. Nehodlám sem vypisovat report ze zápasu, buď si jej dohledejte anebo jste se měli dívat. Zmíním pouze několik velice zajímavých momentů.
První poločas: Zde stojí za zmínění především situace, kdy zmatená včelka Pedro utíkal před Alvesem a bohužel i před míčem a vůbec jej nenapadlo, že mu Dani nepřihrává, protože je v ofsajdu. Po několika metrech to brazilský pravobeček nevydržel a skutečně mu přihrál a tehdy se projevili experti v nás. Nejprve jsem to byl já a Gianni a znalecky jsme ještě před odmáváním uznali, že to je ofsajd. Poté se ztichlým stadionem ozval mocný hlas: "Hovno!" k mému úžasu jsem se podíval odkud, že to vychází a hle, Jakub to vše viděl jinak.

Nejpilnějšími fanoušky bylo duo Mike - Wosto a jejich "Titi-tititititi tys to posral!" Čímž chtěli přesvědčit Guardiolu, že by měl francouzský útočník dostat prostor na hřišti. Jednou z hlášek večera je Gianniho komentář na adresu Žigiče: "To je ale čangula ten Žigič."

Druhý poločas: Od 46. minuty se vedle našeho rozmístění na stadionu (viz. výše) změnil i obraz hry a tak jsme mohli sledovat lepší podívanou podpořenou jak jinak pokřiky známého dua: "Dmytro! Dmytro! Chygrynskiy!" Rafa! Raaafa! Raaaafa! Gianni si opět zahrál na komentátora: "To je nadčlověk...přihrává druhému nadčlověku..." (Messi obešel hráče a přihrál Xavimu). Duo pokračovalo v pokusech rozkřičet stadion, no spíš rozbučet a minimálně rozbučeli nás sedící o dvě řady pod nimi :) Postupem času se na scéně objevila i Wostova památná věta, bylo to při zahrávání volného přímého kopu: "Hlavně ať to nekope Xavi, nebo to půjde zase do prdele," povím pouze tolik, že to kopal Xavi a trefil hráče stojícího ve zdi :)  Nejslavnější momenty tohoto utkání ale měly přijít. Nejprve při dlouhé pobývání jednoho z hráčů Valencie na trávníků bylo možné zaslechnout "Odneste to hovno!", což není tak důležité, ale důležité je, že nás zaslechl jeden postarší pár a obrátil se na Valda s prosbou o překlad. Náš big boss vše pečlivě přeložil a odměnou nám byl pobavený smích a zvednutý palec. Na hřiště se podíval i Yaya "el mago" Touré, dostalo se mu bouřlivého standing ovation...od Jakuba a ve chvíli, kdy přišla strkanice a vypadalo to na nějakou tu ostřejší výměnu, jsme s Jakubem nelenili a radili: "Dej mu ji!, Yaya ale místo toho odešel do středového kruhu. Což ostatně byla podle Jakuba jediná vada na celém zápase. "Návštěva dobrá, vyhráli jsme - dobrý, Messi dal hat-trick - dobrý, ale Yaya mu ji měl dát, to posral...":)

CESTOPIS: 12.-15.3.2010 BARCELONA (díl III.)

Na třetí díl jsme si opět museli všichni nějakou tu chvilku počkat. Ale dobrá věc se podařila a netrpěliví fanoušci našich hrdinů se mohou konečně dočíst, jakže to všechno dopadlo. Jen připomenu, že II. díl končil popisem utkání, ve kterém Messi třikrát pokořil obranu Valencie.

Večer po zápase

Poté, co se nám podařilo vyprostit se z útrob oslavnou vůní nasáklým Nou Campem, jsme se chtěli jít podívat na další utkání do nějaké té hospůdky. Jelikož jsme si prozřetelně před utkáním jednu vyhlédli, bylo po problému. Ale i zde se nám samozřejmě musela přihodit nějaká ta vtipná událost. Objednali jsme si večeři, jeden by řekl, že na tom nic není. Díky všudy přítomnému zmatku se ale nedostalo na Mikeho, takže ve chvíli, kdy jsme všichni dojídali poslední sousta, on dostal svoji porci - nečekali jsme na něj dlouho, měl to v sobě do pár minutek, nechť žije zdravé zažívání.
Ale ještě před touto událostí jsme zvolili toho nejpovolanějšího, nechť pronese přípitek. Valdo pozvedl pivo a zahlásil: "A destruir el Bernabéu!," vedle našeho přitakání, se k Valdovi s obdivně přidala celé hospoda. :) Následovala naše oslavná cesta městem, ale po pár krocích jsme byli přepadeni! Jednalo se o konvoj dětí - tak mě napadlo, že by to chtělo společnou fotku. Vzpomínám si, jak jsem přemýšlel nad tím, co zvolit za pokřik, přeci jen jsou to děti. Mé obavy byly bez předmětné, děcka pod vedením Wosta prokázala svoji příslušnost: "Tres, dos, uno, Puta Madrid!"
Pokřiky nás provázeli celou naši cestu městem. Usoudili jsme, že je nutné navštívit opět peep show a oznámit i tam novinky ohledně výsledku zápasu. Po chvilce stráveném nezúčastněným pozorováním vedly naše kroky opět do přístaviště. Zde jsme byli v péči jednoho "večerního" prodavače, který si své cenné komodity chytře schovával v jednom batohu, který volně bez dohledu visel na břehu. Jelikož nás to po nějaké té půl hodince přestalo bavit, šli jsme na Plaza Catalunya, cestou jsme koupili mini-míč v barvách blaugrana a s podpisy vybraných jedinců (ano s wostem jsme oceňovali některé škrabopisy). Čutali jsme si už na La Rambla - tedy do chvíle, než jeden statný policista vykročil směrem ke mně a jeho pravice třímala v ruce obušek (ne to nebyl obušek, to byl přímo palcát, Žižka by mu mohl závidět :)) Na Plaza Catalunya jsme se najednou stali oběťmi turistek z Itálie, mladé Taliánky byly nadšené z dresů, vlajky, šaškoidních čepic a Gianniho dikobraze :) Bohužel sledovat, jak slečna vezme dva foťáky najednou a dělá dvě fotky současně, bolelo... Poté jsme hráli bago, zanedlouho se objevil další prodavač a borec si nás hlídal, tak pečlivě, že nám běhal i pro zakopnutý míč. Poté, co jsme vypili nějaká ta piva, jsme vyzkoušeli i své dovednosti s míčem. Čaroval samozřejmě náš "malý Xavi" Gianni.

La Sagrada a pravý účel naší cesty

Druhý den byl plán jasný, La Sagrada Familia a potom Parc Güell. Zde stojí zmínit opět jednu zajímavost. Jakub měl dokonalého průvodce a Valdo své znalosti města a ovládal řeč. Proto plánovali cestu tito dva povolaní. A jednou když společně plánovali, jak že to půjdeme a zkoumali mapu, vložil se do jejich debaty s nabídkou své pomoci náš Gianni: "Hoši já su když tak geodét.“

Být v Barceloně a nevidět chrám Sagrada Familia by se mohlo rovnat skoro svatokrádeži. Takže jsme se tam samozřejmě museli vydat. Nejvíce za tuto cestu brojil Jakub, ne že by jej zajímal tento skvost, nebuďme naivní, nejsem si jist, jestli Jakub o chrám vůbec zavadil pohledem. Zamířil přímo ke zmrzlinovému stánku. Cílem cesty bylo dát si "porcičku" zmrzliny.

Parc Güell

Možná si to už nepamatujete, ale těsně před naším letem ve zprávách vysílaly, že je Barca pod sněhem. Ruku na srdce, sníh tam nebyl, za to vedro ano a k tomu Češi v bundách :) Cesta do Parc Güell je krásná procházka, do kopce, do opravdu hnusnýho kopce :) takže jen co jsme narazili na obchod, zaútočili jsme na obyčejnou vodu. Krom zajímavých staveb a všeho možného se před námi otevřela scenérie s nádherným výhledem. Opravdu cesta za to stojí a všem to mohu jen doporučit. Během naší cesty bylo možné nakoupit kopu suvenýrů, protože těchto, řekněme v šedé-ekonomice působících prodavačů, tam bylo skutečně mnoho.

Nákup
Čas se nachýlil a byla nejvhodnější doba zajít pro věci na hostel. A hlavně nakoupit ještě nějaké ty čokoládičky, vína apod. Nákup se nám povedl, malinko jsme zápasili s váhovým limitem, nebo spíš se strachem, abychom tento limit nepřekročili – prozradím, nepřekročili jsme jej. Nyní je dobré vzpomenout si na moji radu z prvního dílu - Ano, nákup alkoholu a nedorozumění ohledně občanského průkazu. Platím takhle u pokladny, Mike bere nákup a já předávám kromě peněz paní prodavačce ještě svojí občanku. Ta vezme peníze, vrátí mi a potom se podívá na občanku. Nepotřebuji být zrovna znalcem španělského, nebo katalánského jazyka, abych si přeložil: Proč mi do háje dáváš občanku? Vyběhl jsem za Valdem a popsal mu situaci, ten se všemu podivil a s úsměvem reagoval, "ne občanka se ukazuje, jen když platíš kartou." Zasmáli jsme se a myslel jsem si, že bude klid. Kdepak Gianni se přihlásil: "Počkej Garione, tys jej dal občanku, když si platil? hehehe ty si jitrnica," a mému drahému křenovičákovi to vydrželo celý Boží den. Gianni, Wosto a já jsme ještě zatoužili po nějakém tom suvenýru v podobě trička. Wosto potřeboval něco pro sestru, Gianni smlouval ohledně dresu a já chtěl nějaké řekněme neutrální tričko z Bracelony. Když jsem svůj nákup ukázal Valdovi, dočkal jsem se skutečně pochvali: "Ty sis koupil tričko s býkem? Ale to říkáš, že je Barcelona Španělsko, správně bys tam měl mít oslíka. To už nevydržel ani Wosto: "Ty seš fakt failman." a vznikla tak přezdívka Failman, která se později dočkala vylepšení v podobě epic failman.

Eat all what you can

Máme nakoupeno, vysmáto (Gianni mi ne a ne dát pokoj) a ozvala se Jakubova potřeba: svačinka! Takže kam se půjde na jídlo? Hm, chtělo by to trochu šetřit. Takže? Co takhle zaplatit (teď jsi nejsem jist) 8 euro a můžete sníst, co chcete. Tak na co čekáme, jdeme tam! Valdo se od nás na chvíli oddělil a tak nemohl být přímým svědkem, jak tato "restaurace" zažila nájezd kobylek. Dodnes mě mrzí, že jsem nevyfotil naši "babylonskou věž" poskládanou z prázdných talířů. Nemá cenu zastírat, že po nájezdu českých žroutů museli určitě zásadně přehodnotit organizační strukturu - pokud nezvedli cenu, tak minimálně omezili počet talířů.

Odlet
Cestu na letiště jsme absolvovali s dostatečným náskokem. Byl tedy čas nakoupit ještě nějakou tu drobnost a vyvodit závěry z naší cesty. Takže založí se oficiální česká penya? Jak by se mohla jmenovat?...naštěstí jsme s sebou měli wosta: "Co třeba Penya wosto Txeca? Další otázka směrovala na Valda a Mikeho: "Tak co ten web?" Odpověď: "No web bude." "Kdy?" ..."Brzy."

Je dobré připomenout, že během celého výletu se Wosto za asistence Mikeho pokoušeli přesvědčit Jakuba a mě, že Zlatan je chosen one, el Predator, Ibracadabra (no dobře Wosto sypal přezdívky jak na běžícím páse). Poté, co poznal, že jsme prostě neponaučitelní a především poté, co jsme mu zamítli název pro penyu, si pouze rezignovaně povzdechl: "To je můj úděl, jsem nadčasovej a nepochopenej génius." Těsně před naším vstupem na palubu letadla náš nepochopený génius přišel s návrhem pro příští výlet. "Nazveme to Tour de casa de Putas." Krásné na tom bylo, že se tomu zasmáli jen dva frajeři z Bracelony. Za zmínku stojí ještě, že našim pilotem nebyl nikdo jiný než nějaký Florentino a to nám s Jakubem stačilo. Když jsme přistáli v Praze tak přibližně zadní třetina letadla zatleskala. Do tohoto potlesku se ozvalo: "Fůůůůjjjj!! Puta Madrid!" Když jsme se odbavovali v Praze, tak se mně a Valdovi na chvíli podařilo ztratit z dohledu zbytek skupiny, naštěstí na nás bylo zavoláno: "Hej maricones!" velice pobavený Wosto sledoval, jak se na něj otáčejí především cestující nečeského původu.

Doslov:
Tak jsme se konečně dostali na konec, psaní závěrů mi nikdy nešlo, takže nečekejte nic světoborného. Můj první výlet do Barcy byl nezapomenutelný a s Wostem se ještě dnes zasmějeme při vzpomínkách, jak ukazuje svůj pin od kreditky na prstech sedící paní u pokladny za sklem. Tento druhý výlet byl rozhodně bohatší na zážitky a měli jsme štěstí, že se potkali lidé stejného ražení, takže chci této pětici jitrnic poděkovat a zároveň i složit poklonu! Určitě jsem něco vynechal, nebo upravil - je to psáno z mého pohledu na věc, ale oni mi to snad odpustí. A co říct na závěr? Brzy budeme opět uvažovat o další cestě do Barcelony...