Chybující, dysfunkční Barcelona je na čele tabulky, není však moc dobrá

Odporné a hnusné – i taková slova byla použita k popisu výhry v Leganés. Messi nechce Neymara jenom tak bezdůvodně.

Barcelona v sobotu na stadionu Butarque porazila Leganés 2:1 a je na čele tabulky. Bez jediné prohry vede také svou skupinu Ligy mistrů před Interem Milán a Borussií Dortmund. Pokud by dnes večer vyhrála, zajistí si postup do vyřazovací fáze z nejtěžší skupiny soutěže, a to ještě se zápasem k dobru. Z posledních 11 zápasů prohrála pouze jediný, hned devětkrát se radovala z výhry a nastřílela víc gólů než kdokoliv jiný ve Španělsku: o 7 více než druhý Real Madrid a víc než dvakrát tolik než páté Athletic Bilbao, čtvrté Atlético Madrid či třetí Sevilla. Červenobílým ve vzájemném zápase nastřílela 4 branky, stejný příděl si z Camp Nou odvezla také Celta Vigo. Betis, Valencia a Valladolid pak odjížděli s „bůrem“.

Barcelonští mají střelce, který v posledních 4 sezónách La Ligy nastřílel 115 branek, víc než kdokoliv jiný. Mají nejlepšího hráče své historie a dost možná i historie celého fotbalu. Loni vyhráli ligový titul, čtvrtý z pěti posledních ročníků, a k treble jim možná chyběl pouhý gól. Poté se jim podařilo podepsat dva nejžádanější hráče, i když ani jeden z nich nejspíš nebyl tím, koho si nejvíc žádali hráči. Za 75 milionů € přišel talentovaný záložník, který byl vyhlášen nejlepším záložníkem Evropy, nejdražší posila pak přišla za 126 milionů €. Barcelonské nové útočné trio nastřílelo dohromady 401 ligových gólů za posledních 5 let, jejich gólman je dost možná nejlepším gólmanem ve Španělsku, podepsali beka, kterého naháněli velkokluby jako Bayern, Real či City, mají mladíka, který nadchl všechny a základní jedenáctka z posledního ligového utkání má hodnotu 489 milionů €.

A nejsou moc dobří.

Před několika dny v rozhovoru vtěsnaném mezi sety na Davis Cupu Gerad Piqué trval na tom, že: „Když jsme na čele, nemůže to být tak špatné.“ Ale ano, může. O pár dní později se Ernesto Valverde ptal, proč tolik otázek začíná „máte obavy, že…?“, když odpověď je evidentní – mají obavy. A ty neustávají, spíš se to zhoršuje. Ernesto v ten samý den prohlásil, že tiskové konference vždy opouští najednou „znepokojený ohledně spousty věcí“, v sobotu se pak zasmál, když novinář hledal způsob, jak se zeptat na to, zda je znepokojený, bez toho, aniž by použil stejná slova. V Barceloně však panuje znepokojení, i když trenér jej nepociťuje - nebo to jen nedává najevo. Ve skutečnosti větší znepokojení než kdy předtím.

Titulní stránka deníku Sport to vystihla: „Znepokojující vítězství“.

Pokračujeme. Sobotní výsledek na hřišti Leganés je oproti loňskému roku zlepšením – Barcelona zde tehdy prohrála – nic jiného se však nezlepšilo. Vedení domácích po 12 minutách po krásné střele Youssefa En-Nesyriho, obrat pak zařídily góly Luise Suáreze a náhradníka Artura Vidala. Valverde po zápase přiznal, že to „nebylo nic brilantního“, což byl jeden ze způsobů, jak to interpretovat. Mrkněte do novin a uvidíte výrazy jako „odporný“, „děsivý“, „hnusný“. Důležitější však je, že převládal pocit, že je to obraz toho, čím se Barcelona stala. Jak Francisco Cabezas šikovně formuloval pro El Mundo: „Arturo Vidal zachránil Barcelonu Ernesta Valverdeho, tým, který je na dně. Je nemožné najít pro tyto časy lepší metaforu.“

I když tohle není úplně fér vůči Vidalovi, kterého mnozí nenávidí, když by neměli – Vidal má o moc víc „ducha“ Barçy, než by se mohlo zdát. Jediný záložník, který napadá, nabízí se, běhá, dává góly. Ale něco na tom je. Pokud je "Arturo Vital" (vital = životně důležitý), jak zněla titulní stránka El Munda, nepostradatelným, pokud přichází, aby vás zachránil, něco je špatně. „Pocity, se kterými odjíždíme, jsou špatné,“ přiznal Chilan po zápase.

Výhra to neskryje, tedy neměla by. Barcelona začala tím, že Martinu Braithwaitemu nabídla šanci už po dvou minutách a obrat zkompletovala jen díky gólu hlavou z přímého kopu a střele po odraženém míči z rohového kopu. Vidalův několikametrový ofsajd navíc nebyl odpískán jen kvůli tomu, že míč se k němu odrazil od soupeřovy nohy. Tohle všechno barcelonští dokázali proti týmu, který za dosavadní průběh sezóny vyhrál jen jednou. Ano, Piqué trefil tyčku a Pichu Cuéllar vytáhl parádní zákrok proti Luisi Suárezovi. Ano, Barcelona po většinu času držela míč. A ne, podmínky nebyly dobré. Tohle však nebylo obléhání, žádná lavina šancí, žádné tutovky. Namísto toho Butarque ukázalo Barcelonu obnaženou.

Barça začala se čtyřmi útočníky a bez nápadu, ani jeden z nich nevyužíval prázdné prostory, formace vypadala něco jako 4-1-1-1-3, možná 4-2-4, pokud ji vůbec lze nějak označit. Pomalá hra bez nápadu, Barcelona si sotva dokázala vytvořit prostor mezi liniemi pro nahrávky – hráči míč ztratili celkem 135 krát. Po většinu času, a to bez přehánění, by se dalo říci, že netušili, co dělat.

„Snažím se číst pohyby mých spoluhráčů, ale je to těžké,“ přiznal nedávno Griezmann. „Je to pro mě všechno nové. Stále ještě nerozumím náběhům Suáreze, Messiho nebo Dembélého. Ještě mi chybí sebedůvěra k nahrávce nebo střele, ale to přijde.“ Griezmann byl vytlačen na levou stranu hřiště, jeho noví spoluhráči jeho pohybům taktéž nerozumí a pokud by to mělo přijít, tak k tomu ještě nedošlo. Případ jménem Ousmane Dembélé, který je v klubu už třetí sezónu, je ještě víc zarážející. Ani jeden z těchto dvou v sobotu nepředvedl nic, co by stálo za zmínku. V záloze je jediným pravidelně nastupujícím hráčem, který udává alespoň nějaké tempo hry, Frenkie de Jong, jeho možnosti jsou však omezené. V zadních řadách jsou hráči při pressingu obsazení, chybí jim větší soustředění a fotbal. Jejich dysfunkce však byla nejlépe vidět, když na levém kraji naskočil Junior Firpo, který nevěděl, kde má být a co má dělat, neschopný nebo jen neochotný nabíhat.

Tohle se ale netýkalo jen soboty, tohle je systémové. Vlastně ještě hlubší: týká se to kultury, prostředí, ve kterém hráči působí. Barcelona „ztrácí míč, svou hru, svou duši,“ napsal Ramón Besa z El País. Vůdčí schopnosti nebo jasný směr tu téměř nenajdeme. Bylo pozoruhodné, když Piqué, organizátor Davis Cupu, přiznal, že některé noci nespí víc než čtyři nebo pět hodin. Poslední dny trávil cestováním do Madridu a zpátky a trenér se jej prý musel ptát, co plánuje na víkend. A jen těžko se můžeme bránit tušení, že Barcelona za to draze zaplatí. Popravdě, už se vlastně stalo: nemůžete od týmu očekávat, že bude vyhrávat donekonečna, Řím a Liverpool však nebyli jen ojedinělými nehodami. Poslední úspěch Barcelony v Lize mistrů z roku 2015 se nyní zdá být vzdálenou minulostí.

Barcelona dnes v případě výhry nad Dortmundem postoupí, pokud však prohraje, pojede do Milána s tím, že potřebuje vítězství.  Další neděli ji čeká Atlético na Wanda Metropolitano. Z posledních 15 venkovních zápasů Ligy mistrů vyhrála pouze čtyři, v La Lize pak letos na hřištích soupeřů dokázala vyhrát méně než polovinu zápasů. Tři prohry v této sezóně – stejný počet, jako za celou loňskou sezónu a třikrát větší počet než v té předloňské – to je nejhorší start za posledních 18 let. Mezitím se úhlavní rival z hlavního města zlepšuje. Říká se, že když hrajete špatně a stejně vyhráváte, je to známka vítězného ducha týmu, stejně tak je to ale signál, že realita vás dřív nebo později dožene. Jenom jeden z posledních 7 gólů padl ze hry.

Když nevíte, proč jste vyhráli, nebudete ani vědět, proč jste prohráli. Pokud neexistuje žádný jasný systém, stane se systémem Messi. Namísto hledání útočiště ve struktuře jej hledají v něm – což samo o sobě dost vypovídá o osobnosti i o hře, o tom, že schází model, který by nabídl alternativu. A zatímco přihraj míč nejlepšímu hráči, co tu možná kdy byl, se logicky může zdát jako dostatečný plán, nemůže to být váš jediný plán. Dochází pak ke zříkání se, ke zbavování zodpovědnosti, oslabování týmu i hráče samotného. Jen kvůli tomu, že to často dělá „sám“, ještě neznamená, že by měl. Anebo dokonce, že by chtěl. Existuje důvod, proč Messi chtěl Neymara – hráče, který byl nejenom dobrý, ale který to také uměl.

Často se říká, že Barcelona za poslední 2 roky pod Valverdem nebyla tak dobrá, není to ale tak úplně pravda. Nedostatky tu byly a na Anfieldu se jenom prohloubily, ne vytvořily. Byli lepší než kdokoliv jiný ve Španělsku a i když to třeba nebylo stoprocentní, i když ztráceli svou víru, bylo to občas dobré. A pokud mělo dojít k tomu, k čemu dochází teď, nebylo to tu vždy, ne v takovéto podobě. Nyní je to ještě horší - je tu lepší kádr, problémy však nebyly adresovány, včetně role manažera. A teď jsou všichni odhaleni. V chladné, větrné sobotě v Madridu Barcelona porazila Leganés a udržela se na čele tabulky. „Budeme to brát jako pozitivní věc,“ řekl Valverde. „Museli jsme vyhrát jakýmkoliv možným způsobem.“

Venku na tým čekal autobus. Modrý a oranžový, neoznačený. Jak tak mířil z Butarque, nikoho by nenapadlo, že se v něm vezla Barcelona.

Autorem textu je Sid Lowe, reportér Guardianu.