Co se dá v Barceloně stihnout za tři dny

Po 15 letech fandění Barceloně a společně navštívených zápasech proti Dortmundu, Slavii a Plzni jsme se tentokrát vydali na fotbal přímo do metropole Katalánska, a to na zápas s Valencií. Měli jsme k dispozici pět dnů i s cestou, takže jsme doufali, že za tři celé dny toho stihneme co nejvíce. Místo zavazadla jsme s sebou přibalili maminku, která s námi celou dobu držela rychlé tempo, jenom na ten Camp Nou jsme ji (prozatím) nedostali. 

Večer po příletu jsme stihli ještě zajít ke Camp Nou, kavárnu nám bohužel zavřeli před nosem, ale alternativa v podobě fanshopu přinesla vítr do peněženky a první utracená eura. 

První den v Barceloně jsme si vyhradili na Tibidabo a Montjuïc. Navštívili jsme kostel Srdce Ježíšova se vzdálenějším výhledem na město a odtud jsme se vydali směr Montjuïc, kde jsme nastoupili na lanovku Telefèric, ze které jsme si mohli užít nádherné výhledy na město. Po zastávce u pevnosti na vrcholu kopce jsme si užili výhledy ještě jednou i po cestě dolů. Následovala procházka až k olympijskému stadionu, kde jsme si okoukali budoucí azyl Barcy. V nezastavitelném tempu jsme pokračovali k Národnímu muzeu katalánského umění:

Naše cesta pokračovala směrem dolů k Plaça d'Espanya a po dalším přejezdu jsme se na závěr dne prošli kolem vítězného oblouku a zavítali jsme i do Park de Ciutadella. 

Hned následující ráno jsme vyrazili do Park Güell, abychom se alespoň trochu vyhnuli pozdějšímu náporu lidí. Park byl nádherný a je rozhodně jedním z nejkrásnějších míst ve městě. Abychom se podívali i na další Gaudího architekturu, po cestě domů jsme se ještě stavili u Casa Milà a Casa Batlló.

Po krátké přestávce na hotelu jsme vyrazili na Camp Nou. Třetinu výpravy jsme na zápas neukecali, a tak mamka vyrazila do barcelonského akvária po vlastní ose. Před zápasem jsme se stihli pozdravit s Mírou, který měl místo pár řad pod námi. Samotný zápas není potřeba moc komentovat, zamrzela nás neproměněná penalta Ferrána, která se kopala na naši branku. Nakonec jsme však byli rádi za vybojovanou výhru. Tři body nás napadlo jít oslavit do mexické restaurace poblíž našeho hotelu Illunion Barcelona, kde nás nenapadlo nic lepšího, než si k pálivému jídlu dát ještě ostrou margaritu. Vítězství tak bylo zapito náležitě. 

Třetí den jsme ráno vyrazili ke katedrále Sagrada Família a také přímo do ní. Lístky jsme objednávali s předstihem, takže jsme byli připraveni a po vstupu dovnitř také naprosto ohromeni. Svezli jsme se i výtahem na věž z novější strany katedrály Passion Facade, kde se nám nabídly krásné výhledy na čerstvě dokončené či rozestavěné části katedrály.

Po nádherné prohlídce jsme si udělali zastávku u nedaleké nemocnice Sant Pau a zajeli jsme si také na skok vyfotit další Gaudího stavbu, a to Casa Vicens.

Naše další jízda metrem a kroky vedly v rychlosti (co to vzhledem k davům turistů šlo) na tržnici a La Ramblu. Z ní jsme však co nejrychleji odbočili na Placa Reial a po procházce gotickou čtvrtí postupně prošli kolem baziliky Santa Maria del Pi, Cathedral de Barcelona až ke kostelu Santa Maria del Mar, kde se dá vyjít nahoru a z terasy si užít ne tak vysoký, ale o to detailnější 360stupňový pohled na Barcelonu. Výhled jsme si užili o to víc, že jsme na terase byli sami.

Následně jsme pěšky pokračovali do nedalekého přístavu, který jsme si z velké části prošli a naši procházku jsme zakončili návštěvou Basílica de la Mercé. 

Svůj nabitý plán jsme tedy splnili a dokonce jej překonali. Po letech jsme si tak užili návštěvu Barcelony, kterou jsme již z velké části znali, ale i tak to pro nás vlastně byla nová a krásná zkušenost.