Diego Maradona

Dvě sezóny. Pouze takto krátkou dobu působilo v Barceloně mnoho hráčů. Odešli kvůli osobním problémům, zdravotnímu stavu, špatným výkonům nebo nedostatečné disciplíně a víc se o nich většinou nemluvilo. Pokud je ovšem takovým hráčem legenda světového fotbalu, hráč, kterého mnozí považují za nejlepšího fotbalistu planety, uznávaná a přesto kontroverzní osobnost, fenomén, který nesmazatelně vstoupil do historie kopané, je nutné si jeho působení v Barceloně připomínat. Dámy a pánové; Diego Armando Maradona.

30. října 1960 se v Argentině ve Villa Fiorito, jednom z nejchudších předměstí jižně od Buenos Aires, narodil Diegovi a Dalmě Maradonovým jako páté z osmi dětí syn, pojmenovaný po otci. S fotbalem se setkal, jako většina dětí v Jižní Americe, na ulici. Brzy však začal hrávat v klubu Estrella Roja, kde si ho jako desetiletého chlapce všimnul skaut přípravného týmu Los Cebollitas ("mladé cibulky"), patřícího pod Argenita Juniors. Malý Diego si záhy vysloužil přezdívku "El Pibe de Oro", "zlatý chlapec". V pouhých dvanácti letech bavil o přestávkách prvodivizních fotbalových zápasů diváky svými technickými kousky.

Netrvalo příliš dlouho a Maradona si odbyl svůj debut mezi muži. 20. října 1976, v necelých šestnácti letech, nastoupil v sestavě Argentina Juniors a o několik měsíců později dokonce vyběhl na hřiště v zápase proti Maďarsku v dresu Argentinského národního týmu (nazývaného "la selección"). Mistrovství světa v roce 1978 se však nezúčastnil, neboť jej trenér reprezentace nenominoval. Dočkal se tak až o rok později na šampionátu juniorů. Zazářil především ve finálovém zápase proti SSSR, který i díky němu vyhrála Argentina 3:1. Získal trofej pro nejlepšího hráče turnaje a v tomtéž roce jej zvolili za sportovce roku Jižní Ameriky. Diegovi bylo 19 let.

Další sportovní úspěch následoval v roce 1981, když Maradona přestoupil za 1 milion liber do nejlepšího argentinského klubu, věhlasného Boca Juniors. V téže sezóně vybojoval svůj první ligový titul. I to mu zajistilo účast na mistrovství světa ve Španělsku, kam odjížděl v pozici hlavního trumfu Argentiny. První zapas s Belgií Diegovo mužstvo prohrálo. Avšak i přes týmové problémy nakonec porazili Maďarsko se Salvádorem a postoupili do osmifinále, kde nestačili na pozdějšího vítěze turnaje, Itálii. Maradonovo vystoupení skončilo velký zklamáním, neboť vstřelil pouhé dvě branky a herně se nikterak nezviditelnil. I přes to však padl do oka klubu ze severovýchodu pořadatelské země. Maradona si balil věci z Bocy Juniors a stěhoval se do Katalánska... V červenci byla podepsána smlouva, Barca poslala do Argentiny v té době rekordních 5 milionů liber a Diego si poprvé oblékl dres blaugranas.

Jeho angažmá v Barceloně lze považovat za rozporuplné, stejně jako celý Diegův život. Během dvou sezón v rozmezí mezi lety 1982-1984 bojoval především se zdravotními problémy. Překvapivě teď nemluvím o zranění, nýbrž žloutence. Maradona se léčil v karanténě a jeho místo zaujal hráč z Bilbaa, Andoni Goitoetxea. Bask si vedl víc než dobře, avšak Diego díky svojí velké vůli a také dobré fyzické kondici vyběhl znovu na hřiště po pouhých 14-ti týdnech! Talentovaný Argentinec tak mohl bavit culés na Nou Campu nádhernými technickými finesami, střelami, kličkami, rychlostí a produktivitou. Ano, jeho schopnost střílet góly se projevila právě v Barceloně, kde nakonec i přes všechny problémy v 58-mi zápasech rozvlnil síťku za soupeřovými brankáři 38x, což dává průměr 0,6 gólu na zápas, tedy branka v každém druhém utkání. A že se Maradona svým stylem do Barcy hodil, potvrdil mnohokrát. Vzpomeňme na gól, kdy Diego v běhu sám ve vápně obehrál brankáře a namísto aby okamžitě zakončil, rychlým pohybem stáhl míč, nechal ponižujícím způsobem okolo sebe proklouzat soupeřova obránce (který se zastavil až o tyčku) a teprve poté poslal balón za brankovou čáru. Nebo překrásný gól, když Maradona sám běžel s míčem od poloviny hřiště, před vápnem si položil jednoho z bránících hráčů na zem kličkou vlevo a zbylé tři obránce i brankáře překonal nádherným obloučkem. Barcelona tak roku 1983 i díky Maradonovi zvítězila pod koučem Césarem Luisem Monettim v poháru Copa del Rey, když ve finále porazila rivala z největších, Real Madrid.

 Bohužel, žloutenka nebyla jediným Maradonovým zdravotním problémem. A naneštěstí se Diego v době dlouhých zranění právě v Barceloně setkal poprvé se svojí druhou životní závislostí; kokainem. Nervózní Maradona se čím dál častěji dostával do sporů s vedením klubu, především s legendárním prezidentem Josepem Lluisem Nuňézem. Vše vyvrcholilo, když Diego v roce 1984 požádal o propuštění z Nou Campu. A Barcelona nadanému, avšak problémovému Argentinci vyhověla.

Maradona se tak stěhoval do italské Serie A, kde ho za 6,9 milionů liber odkoupil klub SSC Napoli. Maradona si získal srdce všech fanoušků, když Napoli pozvedl k nejúspěšnější éře v historii klubu. Trvalo však tři roky, než Diego a s ním také Napoli vybojoval první scudetto (vítězství v italské lize). Před tímto pro klub historickým úspěchem však stihl Maradona zanechat nezapomenutelnou stopu na scéně světového fotbalu. Psal se rok 1986. V Mexiku probíhalo mistrovství světa v kopané...

... a Diego nemohl ve výběru Argentiny chybět. Pro tým se stal nepostradatelným. Odehrál každou minutu v každém zápase. Vstřelil 5 gólů, k nimž připojil 5 asistencí. Avšak legendární se tento šampionát stal díky čtvrtfinálovému utkání Argentina x Anglie. Krize okolo Falklandských ostrovů už tak vypjatý zápas notně vyhrotila. Na hřišti se odehrávala bitva o každý metr trávníku a poločas skončil nerozhodným stavem 0:0. Začal druhý poločas, nejdůležitější tři-čtvrtě hodina v Maradonově kariéře. Časomíra ukazovala 50. minutu, když Diego vystihl špatnou rozehrávku vzduchem, vyskočil a rukou překonal gólmana Shiltona. Rozhodčí však žádný přestupek proti pravidlům neviděl a tak Angličanům nepomohly ani mohutné protesty. Maradona ještě těsně po zápase tvrdil, že branka padla regulérním způsobem, pak však řekl, že gól skončil v síti "částečně rukou Maradonovou a částečně rukou Boží". Celý incident si svět od té doby pamatuje jako "La mano de Dios", "Ruka Boží". V roce 2005 Maradona poprvé přiznal, že věděl o neplatnosti branky od samotného začátku: "Čekal jsem na své spoluhráče, až mě obejmou. Ale nikdo nešel...Řekl jsem jim - Rychle, pojďte mě obejmout, nebo rozhodčí ten gól neuzná! -".

Druhý gól byl oproti tomuto prvnímu jako pohlazení po duši. Lidé dodnes při jeho vidění vstávají ze sedadel a křesel s potleskem na rukách a uznalým pokyvováním hlavou. Maradona se ještě na vlastní polovině hřiště zmocnil míče, rozběhl se, obehrál pět anglických hráčů (Glenna Hoddla, Petera Reida, Kennyho Sansoma, Terryho Butchera, Terryho Fenwicka), kteří jeho průniku statně asistovali, a nekompromisní ránou nakonec podruhé překonal i Petera Shiltona. Roku 2004 vybral britský televizní Kanál 4 obě dvě branky mezi 100 největších sportovních momentů. A jak dopadl samotný zápas? Lineker sice stihl ještě před konce zápasu snížit na 2:1, postupu Argentiny už však nezabránil. Jméno Maradona tak dodnes vzbuzuje v Anglii značné rozpaky...

Diego přidal další dva góly v semifinále proti Belgii. Finálové utkání se Západním Německem se sice obešlo bez Maradonova gólového příspěvku, avšak i v tomto zápase zanechal úžasný Argentinec důležitou stopu v podobě přihrávky na rozhodující gól. Jihoameričané zvítězili 3:2 a Maradona se radoval z triumfu svého týmu, ke kterému přispěl jako nejvýraznější hráč turnaje dozajista těžko opakovatelným způsobem.

A úspěšná éra Diegovy kariéry pokračovala v Itálii. O rok později získal již zmíněné scudetto, následované triumfem v Coppa Italia (1987), ziskem poháru UEFA v roce 1989 a dalším vítězstvím v Serii A v sezóně 1989-1990, podpořeném Italským superpohárem. V tomto období se Maradonově partnerce Claudii Vilafaňeové narodily dvě dcery, v roce 1987 Dalma Nerea a o dvě léta později Giannia Dinorah. V témže roce, 7. listopadu, pojal Diego v Buenos Aires Claudii za právoplatnou manželku.

Maradona se v roce 1990 zúčastnil svého třetího mistrovství světa, odehrávajícím se tentokrát v Itálii. Své výkony z předešlého šampionátu však nezopakoval. Do značné míry tomu přispěla i nerozehranost, zaviněná zraněním kotníku. Argentina jen stěží postoupila ze základní skupiny, když se kvalifikovala až ze třetího místa. V osmifinále proti Brazílii se Maradona pokusil zopakoval svůj nejkrásnější gól. V půli hřiště přebral míč, avšak k zakončení se nedostal. Z této akce však padla rozhodující branka, jejímž autorem se stal Claudio Caniggio. Čtvrtfinále s Jugoslávií skončilo po 120-ti minutách nerozhodně 0:0 a na řadu tak přišly penalty. Argentina postoupila, ačkoliv Maradona při svém pokusu netrefil bránu... V semifinále se modrobílí střetli s domácí Itálií. Skóre zápasu, 1:1, platilo i po prodloužení a Jihoameričané v penaltovém rozstřelu skončili opět jako šťastnější tým. Maradona tentokrát síťku rozvlnil. Finále se stalo odvetou za mistrovství světa 1986. Argentina totiž Západnímu Německu podlehla, když jediný gól utkání vstřelil Andreas Brehme v 85. minutě, po rozporuplném faulu na Rudi Vollera.

Po turnaji, který se stal zlomem v Diegově kariéře, požádal Maradona vedení Napoli o možnost odchodu do francouzské Marseille. Nedokázal již totiž více snášet mediální tlak, který narůstal spolu s množstvím Argentincových skandálů. Prvním z nich byla aféra okolo nemanželského syna, počatého roku 1986 s Cristianou Sinagrovou. Spor se dostal až před soud (Diego však odmítl test DNA na potvrzení či vyvrácení Italčiných slov). Maradona své otcovství uznal až v roce 2004. Svého syna přitom potkal poprvé teprve o rok dřív, když se mladý Diego (jak Cristiana svého syna pojmenovala) tajně proplížil na golfové hřiště v Napoli, kde Maradona tou dobou hrál. Druhým skandálem bylo podezření, které argentinského fotbalistu spojovalo s "Camorrou", lokální mafií. Vedení SSC Napoli se však stále snažilo svůj klenot stůj co stůj udržet. Zlom přišel až po pozitivním drogovém testu na kokain, po kterém dostal Maradona zákaz hrát na 15 měsíců. Diego tak po sedmi letech opouštěl Itálii a vracel se do země, kde v Evropě s fotbalem začínal...

Maradona odehrál za SSC Napoli 259 ligových zápasů a vstřelil 115 gólů. Se španělským pohárem, dvěma scudetty a mimo jiné i titulem mistra světa odcházel do klubu FC Sevilla s pověstí fantastického, avšak problémového hráče. Do Španělska zamířil po 15-ti měsíčním zákazu hrát fotbal kvůli pozitivnímu testu na kokain. V Seville však Maradona vydržel pouhou sezónu (1992-1993), nastoupil k 29-ti utkáním a vstřelil 7 branek. S týmem žádného úspěchu nedosáhl a tak přestoupil do klubu Newell's Old Boys, v němž strávil zbytek roku 1993 (odehrál pouhých 5 zápasů). Problémy sužovaný Maradona začínal trpět nadváhou. Přesto ovšem opět vybojoval nominaci na mistrovství světa 1994 v USA. Nikdo netušil, že Diego odehraje pouhé dva zápasy...

Argentina odjížděla na šampionát jako jeden z hlavních favoritů. Maradona dokonce vstřelil gól v zápase proti Řecku, avšak poté přišel jeden z nejhorších okamžiků Diegovy profesionální kariéry. Namátková dopingová kontrola odhalila v Maradonově krvi zakázanou látku efedrin. Šokovaná Argentina skončila své působení ve druhém kole turnaje. FIFA totiž nekompromisně poslala hlavní hvězdu Jihoameričanů ihned domů s dalším patnáctiměsíčním zákazem hry. Rozzlobený Maradona prohlásil, že celý skandál byl jedním velkým spiknutím. Diego tvrdil, že se před turnajem domluvil s FIFA, která mu povolila užívání drog kvůli problémům s váhou; jinak by nebyl schopen hrát. A jak Maradona řekl, FIFA si nechtěla dovolit ztrátu prestiže turnaje, pokud by Diego nehrál. Toto tvrzení nikdy nikdo nepotvrdil, avšak ani nevyvrátil. Veřejnost ovšem většinou přisuzuje Maradonův komentář pochopitelnému hněvu. Ve svém životopise pak Diego uvedl, že se mu zakázaná látka dostala do krve kvůli osobnímu trenérovi, který mu podal posilující nápoj Rip Fuel.

 Pravdy se asi těžko dohledáme, faktem však zůstává, že se Maradona nechtěl i přes zákaz FIFA s fotbalem rozloučit. 15-ti měsíční přestávku tak vyplnil trenérskou prací. V roce 1994 vedl klub Mandiyú of Corrientes, v roce 1995 Racing Club. Ani s jedním z týmů však nedosáhl žádných výrazných výsledků a tak se po uplynutí trestu vrátil na zelený trávník jako hráč. Jeho služby přijal klub, který pro Maradonu znamenal totéž, co argentinská reprezentace; Boca Juniors. Bohužel, ani v Argentině už Diego nedosáhl žádného týmového úspěchu. Jediným oceněním v této době byl "Zlatý míč za služby fotbalu" od časopisu France Football. Diego Maradona ukončil svoji profesionální fotbalovou kariéru 30. října 1997, tedy v den svých 37. narozenin.

Maradona odešel na zasloužený odpočinek, kde se věnoval především kokainu. V roce 2000 však publikoval svoji autobiografii, nazvanou "Yo soy el Diego", "Já jsem Diego". Kniha se stala obrovským bestsellerem především v Argentině. V témže roce vyhlásila FIFA soutěž o nejlepšího fotbalistu historie ("Player of the century"), o kterém měli rozhodnout fanoušci na internetovém hlasování. Maradona se stal s 53,6% hlasů jasným vítězem. Okamžitě po oznámení výsledků se však zvedla vlna odporu z Brazílie. Kanárci tvrdili, že hlasování není věrohodné, protože mladí lidé, kteří se po internetu pohybují především, zažili na vlastní oči hru Maradony, avšak nikoliv Pelého. FIFA tedy utvořila specielní komisi, složenou z odborníků a nazvanou "Fotbalová rodina", která přisoudila cenu právě Pelému. Rozlícený Maradona protestoval proti změně způsobu hlasování a vzkázal, že by nemusel přijít na slavnostní ceremoniál, pokud by hlavní cenu obdržel Brazilec. Nakonec tedy vznikly dvě ceny, jedna pro každého z těchto legendárních hráčů. Maradona se tak předávání zúčastnil. Avšak ve chvíli, kdy převzal své ocenění, opustil ceremoniál, aniž by počkal na předání ceny Pelému.

Roku 2002 Maradona vydal další knihu, tentokrát s názvem"Kubánští lidé a Fidel". Maradona sice v devadesátých letech v Argentině podporoval neoliberálního prezidenta Carlose Menema, pak však obrátil a přešel k levému křídlu politického spektra. Zašel dokonce tak daleko, že si nechal vytetovat portér kubánského diktátora Castra na levou nohu. V témže roce vyhlásila FIFA novou soutěž (o které opět rozhodovalo hlasování fanoušků), tentokrát o "Nejlepší gól v historii mistrovství světa". Maradonova druhá branka v zápase proti Anglii ze šampionátu v Mexiku zvítězila před všemi ostatními konkurenty, Diego také navíc získal nejvíc hlasů ve volbě o nejlepší jedenáctku složenou ze všech hráčů, co se kdy zúčastnili mistrovství světa.

26. prosince 2003 pojmenoval klub Boca Juniors svůj domovský stadion po svém klenotu, Maradonovi. A právě v roce 2003 vznikla také v Buenos Aires "Církev Maradonova". 30. říjen, den jeho narozenin, označili za začátek nového letopočtu; 43 D.D. - "Despúes de Diego", tedy "43 po Diegovi". Maradonova církev nyní hlásí 200 členů, jejich oficiální web však navštívily desetitisíce lidí. V Maradonově životě (který v této době trávil především na Kubě v detoxikační klinice) se však vyskytly další komplikace. Psal se rok 2004 a Diego se rozvedl se svojí ženou, Claudií. Dcera Dalma později řekla, že se jednalo o nejlepší řešení jejich situace. Oba dva bývalí manželé však zůstali dobrými přáteli a jezdili i nadále na dovolené a oficiální akce. Naposledy byli spolu viděni při zápasech Argentiny na mistrovství světa 2006 v Německu. Jak Diego řekl, Claudia byla vždy jeho jedinou láskou, ačkoliv jí byl častokrát nevěrný. V témže roce (2004) však Maradonu postihl vážný srdeční infarkt,  způsobený předávkováním kokainem. Život slavného fotbalisty visel na vlásku. Maradona byl hospitalizován na JIP v nemocnici v Buenos Aires. Stovky fanoušků v té době doslova obklíčily celou kliniku a čekaly na jakoukoliv zprávu o jejich "Barrilete Cósmico". Den po infarktu zachytila zdravotní sestra mobilním telefonem fotografii Maradony v bezvědomí. Vedení nemocnice ji okamžitě propustilo. Diego však opět ukázal sílu své vůle a již měsíc po srdeční příhodě se vrátil do svého sídla na Kubu. Zdravotním problémům však neměl být stále konec; tělo, zničené dlouholetým požíváním drog a dalších návykových látek, trpělo značnou obezitou. V březnu roku 2005 tak musel podstoupit operaci a léčebnou kůru na kolumbijské klinice v Cartagena de Indias. Po propuštění se mohl pochlubit o poznání štíhlejší figurou.

Po těchto problémech se Maradona rozhodl zásadně změnit. S drogami byl údajně konec, navíc Diego opustil pohodlí svého sídla a začal hledat novou náplň života. A tak bylo v červnu téhož roku oznámeno, že se Maradona vrací do Bocy Juniors v pozici sportovního ředitele s manažerským dohledem na první divizi (Boca totiž v sezóně 2004-2005, když slavila sté výročí založení klubu, nezískala jedinou trofej a vedení se rozhodlo pro změny). Jeden z prvních Maradonových činů - dosadit do pozice trenéra Alfio Basileho - se ukázal značně efektním; Boca vyhrála Arpertura titul, Copa Sudamericana a Recopa Sudamericana.

Stále ve stejném roce, tedy 2005, konkrétně 15. srpna, předvedl Maradona svůj debut jako hostitel v talkshow Argentinské televize, nazvané "La Noche del 10", "Noc čísla 10". A jeho prvním a také hlavním hostem nebyl nikdo jiný, než... Pelé! Oba dva fotbalisté předvedli přátelskou konverzaci, triky s míčem a nedali najevo žádný náznak starých rozepří. Maradonův pořad úspěšně pokračoval a před televizními kamerami se tak po boku milovaného Diega objevila jména jako Zinedine Zidane, Ronaldo, Hernán Crespo, nebo také Fidel Castro a kontroverzní americký boxer Mike Tyson.

Aktivní Maradona také stihl navštívit Venezuelu, se specifickým přáním setkat se s prezidentem Hugo Chávezem, který fotbalistu vskutku přijal v Miraflores. Po této schůzce Maradona řekl, že přijel, aby potkal "un grande", velkého muže, ale namísto toho poznal "un gigante", naprosto gigantického muže. Vzápětí navštívil Summit Americás, odehrávající se v Mar del Plata v Argentině. Tam protestoval proti plánované návštěvě Argentiny Georgem W. Bushem. Nosil tričko s nápisem "Stop Bush" a označil amerického prezidenta doslova "lidským odpadkem".

A pak přišel další zlom. Maradona trávil veškerý čas ve svém sídle v Bomboneru, kde se věnoval tabáku a alkoholu. Boca sice získala Clausura titul, v srpnu 2006 však Diego oznámil, že rezignuje na svoji řídící funkci. Důvodem k jeho kroku byl odchod trenéra Basileho, který přijal nabídku AFA (Argentine Football Association) k vedení argentinského národního mužstva, s čímž Maradona nesouhlasil (není totiž tajemstvím, že právě on sám by rád reprezentaci trénoval). Poslední zpráva o Diegovi přišla v březnu 2007, když se Maradona ocitl opět v nemocnici. Lékaři žádný důvod jeho hospitalizace nesdělili, oznámili jen, že příčinou nejsou drogy. Proslýchá se však, že nadměrná konzumace tabáku s alkoholem u něj podpořila klinické deprese...

 Diego Armando Maradona. Jméno, které dnes znají i lidé, kteří se o fotbal nezajímají. Famózní fotbalista, který udivoval svět svojí technikou, rychlostí, skvělou koncovkou. Přitom o něm spoluhráči vždy hovořili jako o týmovém hráči, ať nastupoval na pozici útočníka či záložníka. Za svoji bohatou kariéru posbíral trofeje ve Španělsku, Itálii a také domovské Argentině. Získal 2x titul mistra světa, 2x byl vyhlášen nejvýraznějším hráčem turnaje, jeho góly vstoupily do historie. Stal se 5x nejlepším jihoamerickým fotbalistou. Fanoušci jej zvolili za nejlepšího fotbalistu 20. století, jeho druhá branka proti Anglii z mistrovství světa v Mexiku se stala nejkrásnějším gólem v historii těchto šampionátů. Muž, který holdoval kokainu, tabáku a alkoholu, který nebyl schopen připustit svoji porážku ani chybu. Skandály a trofejemi ověnčený génius a potížista. Kontroverzní osobnost, kterou polovina světa miluje a polovina nenávidí. Faktem však zůstává, že tento úžasný hráč zanechal svůj podpis také v Barceloně. Přispěl k zisku Copa del Rey, těšil fanoušky nádhernými góly. A byl dalším důkazem, že k velkým klubům patří velké osobnosti.