Dražba dresu a šály pro malého Rostíka

Dres s podpisy všech hráčů Slavia Praha ze zápasu s Barcelonou, který jsme dostali od místopředsedy pražského klubu Tomáše Syrovátky, a také šála z tohoto utkání jde do dražby. Celý výtěžek pak bude darován na charitu, konkrétně malému Rostíkovi, jehož životní příběh si můžete přečíst níže. AUKCE KONČÍ V ÚTERÝ 3.3. VE 21:00.

A co se vlastně draží? Originální dres Slavie Praha (Stanciu), který všichni hráči Slavie podepsali před utkáním pražského týmu s FC Barcelonou. A také šála vyrobená přímo k tomuto utkání.

Odkaz na dražbu naleznete zde.

ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH ROSTÍKA

Můj životní příběh začal v v polovině října v roce 2016, kdy má maminka Janka šla na běžnou kontrolu v 40 TT do opavské porodnice. Celé těhotenství měla bez komplikací, genetická vyšetření byla v naprostém pořádku a už se s tatínkem moc těšili až si mě, vysněného syna, brzy odvezou z porodnice. Bohužel se panu doktorovi nelíbilo, že mi našel při ultrazvuku stín na hlavičce. Zeptal se mamky, zda o tom všem ví a počítá s porodem ve FN v Ostravě. To jsem poprvé slyšel maminku moc plakat. Následoval můj první nástup do nemocnice, tenkrát jsem však ještě o ničem nevěděl a užíval si ochrany u maminky v bříšku. Na svět jsem se poprvé podíval dne 19. října, mamince udělali císařský řez, protože si nebyli jistí, zda by mě tlak při běžném porodu neohrozil na životě. Hned po první pusince od maminky mě začali vyšetřovat. Sotva jsem otevřel očička a už jsem si mohl prohlédnout skoro celou naší republiku. Mnozí by mi mohli závidět, vždyť byl mi den a už jsem letěl helikoptérou až do Prahy! Maminku, která by mi jistě vše ukazovala z okna, mi však nechali v Ostravě, a tak mě raději na cestu a další dny hned uspali… Byl to opravdu dlouhý spánek. Ani o tom nevím, ale hned další den už mi operovali hlavičku. Doktoři rodičům řekli, že se jedná o vrozenou malformaci cév v mozku a je potřeba ihned operovat, jinak bychom se už nemuseli nikdy vidět a pusinkovat. Při operaci upravili pouze část cév, které mi utlačovaly část mozku, zalepili je speciálním lepidlem, protože nešly odstranit. Bohužel došlo ke komplikacím – silnému krvácení do třetí a čtvrté mozkové komory, takže mi museli operovat hlavičku znovu. V té době jsem ještě nevěděl, že to nebude naposledy. Zavedli mi Ommay reservoiru, ale to moc nepomohlo, protože se mi začal zvyšovat lebeční tlak a potvrdili mi hydrocefalus. Co Vám budu povídat, vůbec nevím, co mi to vše dělali. Jak jsem se měl bránit? Mluvit jsem ještě neuměl, navíc jsem pořád dostával léky na spaní, takže jediné co jsem zvládl, bylo, že jsem se začal projevovat záškuby. A víte, co na to řekli? Přidáme další léky, fenobarbitaly! Malý Rostíček trpí epilepsií. Přitom já toužil být jen s maminkou…

Krev se mi z komor čistila moc dlouho, až už pak samotné komory nevěděly, kolik mozkomíšního moku si mají ponechat a kolik mají vylučovat. Naštěstí doktoři v Motole jsou opravdu mí andělé a vědí si rady nejen se mnou, ale i s dalšími dětmi co se mnou na JIPce ležely. Následovala další operace. Zavedli mi do hlavičky VP-Y shunt, což je hadička, která odvádí přebytečný mozkomíšní mok přímo do dutiny břišní a tak mi netlačí v hlavičce a můžu Vám díky tomu vyprávět svůj příběh.

Téměř až za měsíc dovolili mamince, aby se ubytovala na stejném „hotelu“ v Motole jako jsem byl já. A když mi bylo skoro půl roku, tak nás dokonce pustili za mou ségrou Nelinkou. Co Vám budu povídat, ta byla tak nadšená, že mě má konečně doma! Škoda, že jsem ji nemohl hned pohladit, obejmout nebo popusinkovat, tak jako to děti v mém věku už zvládnou. Z celého toho půlročního ležení mi ochably moc svaly, prý se tomu říká těžká svalová hypotonie. Když už jsem se rozkoukal pořádně doma, musel jsem ihned na další operaci. Shunt mi přestal fungovat a mok mě opět začal tlačit v hlavičce. Teď už ale pěkně pracuje a já doufám, že bude ještě dlouho. Alespoň tak dlouho, než vyrostu tak moc, že mi ho budou muset vyměnit za delší.

Mamka se ale nevzdává a dělá vše, abych než půjdu do školy, ty moje spolužáky dohnal. Cvičí se mnou denně doma a s taťkou mě vozí do Arcady v Ostravě. Jako dost mě tam trápí, co Vám budu povídat. Brečím, co to dá a oni z toho mají radost, že se snažím z jejich mačkání vyvléct. Prý tím dělám velké pokroky a všichni mě chválí, jak moc jsem šikovný – což já vím už pěkně dlouho. Dokonce mi z Ostravy vozí i speciální hračky, které mě mají namotivovat na plazení.

Mí rodiče pro mě udělají vše, co můžou, koupili mi už speciální kočár pro děti, které už jsou tak velké jako jsem já, ale ještě nezvládnou sedět (stačilo by mi už se plazit). Taky mi pořídili židli, která mi drží hlavičku. Budu to ještě dlouho potřebovat, ale roste se mnou, takže mi ještě pár let vydrží. Do té doby jsem mamince slíbil, že se naučím držet hrníček a třeba se naučím jíst sám ručkou. Bez těchto věcí, co mi moc pomáhají, lidí, co mě pořád cvičí a maminky si nedokážu svůj život představit. Smutné je, že nám, nemocným dětem jako jsem já, pojišťovny buď přispívají málo anebo vůbec nic.  Proto bych Vás moc chtěl poprosit, jestli byste mi mohli pomoci na mé cestě životem a já mohl jezdit s rodiči na další cvičení do Arcady v Ostravě.

Brzy na viděnou a děkuji!

S láskou Váš Rostík Vegel.

Odkaz na dražbu naleznete zde.

Dres jde do dražby již podruhé, jelikož první výherce odmítl zaplatit (konkrétně pan Jaroslav Nezbeda, který má na Aukru přezdívku Rakovaci) – prý přihodil omylem. Druhý v pořadí (který již má právo odmítnout) odmítl, jelikož prý přihazoval jeho syn. Třetí v pořadí o dres nakonec neměl zájem. Snad tato aukce dopadne mnohem lépe a lidé, kteří budou přihazovat, budou mít o dres opravdu zájem a následně celou částku zaplatí, abychom ji mohli předat Rostíkovi respektive jeho rodičům co nejdříve.

Aukro.cz nám dres  znovu zdarma vydraží. A i tentokrát jsou partnery celé akce, takže nám pomohou také s propagací.

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

Tomáš “Migueli“ Škurek

Prezident

PB Lleó de Dues Cues