ENRIQUE, ROBERTO A FOTBALOVÝ ZÁZRAK ANEB BŘEZNOVÁ TÉMATA

Další měsíc roku 2017 je za námi a fanouškům Barcelony opět přinesl mnoho zajímavých zážitků. Barcelona konečně dostala boj o ligový titul do svých rukou, jen aby tuto pozici po dvou zápasech ztratila, Luis Enrique oznámil, že po sezoně skončí na lavičce katalánského velkoklubu, a 8. března prožili fanoušci na Camp Nou a po celém světě večer, na který nikdy nezapomenou.

Dvojitá ofenzivní smršť a Enriqueho oznámení

Barcelona zahájila březen parádně, když doma po skvělém ofenzivním přestavení smetla Sporting Gijón 6:1. Jako bonus navíc přišla překvapivá ztráta Realu Madrid proti Las Palmas, díky čemuž měla Barça konečně bitvu o třetí ligový titul v řadě ve svých rukou. Podobně skvěle si Barcelona počínala i proti Celtě Vigo. Nevyzpytatelného soupeře smetla bez problému 5:0 a skvěle se naladila na domácí bitvu s PSG.

Na nejdůležitější událost však došlo mezi oběma zápasy, když Luis Enrique po utkání s Gijónem oznámil, že po sezoně skončí na lavičce Barcelony. Na konečné bilancování jeho působení na Camp Nou dojde až po skončení sezony, ale nehledě na to jak probíhající sezona dopadne, Enriqueho angažmá u Barcelony bude nepochybně považováno za úspěšné. Treble v první sezoně, double v druhé sezoně, k tomu vítězství na mistrovství světa klubů, ve Španělském superpoháru, Evropském superpoháru a další triumfy mohou přijít tuto sezonu.

Letošní sezonu byl však rodák z Gijónu často terčem kritiky. Barcelona většinu sezony nehraje na vrcholu svých možností a jak už to tak bývá, v takových chvílích se pohledy fanoušků upřou na trenéra. Ale ačkoli Luis Enrique jako trenér nepochybně nese svůj díl viny, nebylo by správné shazovat odpovědnost pouze na něj.

V tomhle je pozice trenéra, zvláště u velkoklubu jakým je Barcelona, velice nevděčná. Ve chvíli kdy se daří, sbírají se vítězství a trofeje, tak je to protože „s takovým týmem by vyhrával každý trenér“, ale v momentě, kdy se dařit přestane, tak se vina hned hází na trenéra a začne se volat po jeho odchodu.

Ať už s Enriqueho rozhodnutím souhlasíte nebo ne, je to krok, který musíme všichni respektovat. Pokud cítí, že už nemá týmu do budoucna co nabídnout, tak je jeho schopnost sebereflexe vlastností, kterou musíme ocenit. Ne každý je schopný si přiznat, že už nedokáže odvádět své služby na takové úrovni jako dřív.

Stačí zabrousit do londýnského Arsenalu. Arsene Wenger se stal na jeho lavičce klubovou legendou. Arsenal pod jeho vedením prožíval skvělé časy a úspěšná éra vyvrcholila sezonou 2003/2004, kdy Gunners získali ligový titul bez jediné porážky. Brzy poté však přišlo období půstu. Čekání na další ligový titul trvá dodnes a na evropské scéně se Arsenal nemůže rovnat elitním evropským velkoklubům. Nedávný dvojitý příděl 1:5 v osmifinále Ligy mistrů od Bayernu Mnichov budiž důkazem.

A tak se Arsene Wenger z hrdiny změnil v psance, proti němuž fanoušci před zápasy Arsenalu protestují a volají po jeho odchodu. Nelze si nevzpomenout na slova Harveyho Denta z batmanovského filmu The Dark Knight: "You either die a hero, or you live long enough to see yourself become the villain."   

Večer snů

Zůstaňme ještě na chvíli u světa filmu a řekněme, že až bude Tom Cruise hledat námět k dalšímu dílu Mission: Impossible, tak se může inspirovat tím, co Barcelona předvedla 8. března 2017 v osmifinále Ligy mistrů proti Paris Saint-Germain. Zdálo se to jako nemožný úkol. Nikdo jiný to předtím nedokázal. Dohnat ztrátu 0:4 z prvního zápasu. Sám jsem před zápasem vyjádřil přání, že nehledě na to jestli barcelonští dokáží předvést fotbalový zázrak nebo ne, tak hlavně ať na hřišti nechají všechno a ukážou, že se nevzdali. Postup se zdál jako utopické přání.

Ale pak přišel první gól, druhý, po přestávce třetí a utopie se pomalu měnila v krásnou realitu. Skvělý Camp Nou hnal své hrdiny vpřed, hráči na hřišti bojovali takovým způsobem, že se člověk musí ptát, proč ze sebe takový zápal dostanou až ve chvíli, kdy se ocitli na okraji propasti a PSG zdaleka nepřipomínalo ten tým, který o tři týdny dříve smetl na domácí půdě Barcelonu ze hřiště výsledkem 4:0.

Ale pak přišla 62. minuta a gól Edinsona Cavaniho. Nemohu si pomoci a opět musím zabrousit do filmového světa. Na stříbrném plátně je toto ten okamžik, kdy si hrdina musí sáhnout na dno, prožít obrovské zklamání a postavit se před poslední, největší překážku, který stojí mezi ním a šťastným koncem. A tak dostali hráči Barcelony tvrdou ránu, nálada na Camp Nou šla rapidně dolů a zdálo se, že všechna snaha a bojovnost, kterou barcelonští do utkání vložili, bude k ničemu.

Ještě v 87. minutě bylo skóre 3:1 a Barcelona potřebovala vstřelit tři góly. V tu chvíli ještě nikdo netušil, že přijde sedm minut, o kterých si fotbaloví fanoušci budou vyprávět po zbytek svých životů. 88. minuta, parádní přímý kop Neymara, 4:1. První minuta nastaveného času, penalta, u míče Neymar a 5:1. 95. minuta, možná poslední akce, Neymar posílá míč do pokutového území, Sergi Roberto a góóóóóól! 6:1! Zázrak je dokonán! Barcelona postupuje! Asi všichni bychom si přáli zažít ten okamžik, kdy Sergi Roberto dává gól, na vlastní oči na Camp Nou a prožít si tu obrovskou euforii naživo.

Barcelona toho večera dokázala něco obdivuhodného, skvělého, nezapomenutelného. Historický večer však zahaluje stín pochybnosti. Zatímco fanoušci Barcelony budou vyprávět o večeru snů, kdy se utopie změnila v sladkou realitu, její odpůrci budou mluvit o večeru nočních můr, kdy opět úřadovala Uefalona a rozhodčí dotlačil Barcelonu do čtvrtfinále.

Těžko popřít, že penalta v nastavení po souboji Marquinhose s Luisem Suárezem byla více než přísná a nebýt jí, tak by se barcelonští museli s Ligou mistrů nejspíš rozloučit. Osobně se chci však na sport i na život dívat tak, že člověk by měl nejdříve zjistit, co udělal špatně sám, a až pak se pídit po tom co udělali špatně ostatní. Pařížané přijeli do Barcelony se čtyřgólovým náskokem. Tým s ambicemi na celkové vítězství v Lize mistrů nemůže za takové situace dopustit žádné drama a musí si bez problému dojít pro postup. Pařížští však katastrofálním výkonem drama dopustili a trestem jim byl konec v soutěži. Ať už je pravda jakákoli, pro fanoušky Barcelony bude 8. březen 2017 dnem, na který budou navždy vzpomínat.

Zpátky na zem

O pár dní později jela Barcelona do La Coruňi. Výsledkem byl pád z euforických výšin na tvrdou realitu. Asi to byla rána, kterou hráči po zápase s PSG potřebovali. Návrat zpátky na zem, který jim ukáže, že nejsou nezastavitelní a pokud nebudou pracovat naplno každý zápas, tak si uspět nezaslouží. Porážka 1:2 mrzela i proto, že Barcelona nyní musí opět spoléhat v boji o titul na zaváhání Realu Madrid.

Reprezentační přestávkou zkrácený měsíc skončil 19. března domácím utkáním s Valencií. Zisk tří bodů se nerodil snadno a těžko odhadovat, jak by zápas dopadl nebýt červené karty Mangaly, díky níž hrála Barcelona celý poločas v přesilovce, ale díky skvělému výkonu tria MSN se Barça radovala z vítězství 4:2 a událostmi nabitý měsíc tak zakončila úspěšně.