Fanklub přítomen i na finále Ligy mistrů žen

Je sobota hodina a půl po půlnoci a já vyrážím autem do Brna na nádraží k hotelu Grand, ze kterého se přesouvám autobusem na letiště do Vídně. Z Česka ani z Vídně jsem dostupné lety přímo do Turína nenašel, takže z Vídně odlétám do Milána na letiště Malpensa a do Turína volím cestu autobusem, ve kterém už postupně začínám slyšet katalánštinu.

Ihned po příjezdu do Turína otevírám mapy a vyrážím k hotelu Turin Palace, kde jsou ubytovány naše holky. U hotelu se postupně tvoří dav lidí, na vše dohlíží security a italská policie. Celé dění před hotelem monitoruje katalánský deník Sport a TV3. Přes prosklené dveře hotelu vidím Martu Torrejón a Patri Guijarro, které se baví s hosty hotelu (škoda, že jsem nebyl ubytovaný právě tady, možná bych si pokecal taky :-)). Pro reprezentaci jsem od fanklubu obdržel knihu a jednu věc o které se dozvíte víc na Velkém letním srazu (za mě hodně velký důvod dorazit!). Bohužel můj plán předat fanklubové věci holkám nevyšel, takže odcházím s prázdnou, tedy plným batohem…

Jelikož mě tlačí čas zápasu, rychle mířím na ubytování, které jsem si zařídil přes Airbnb. Mám docela kliku, že jsem narazil na člověka, který dřív pracoval na stadionu Juventusu, takže mi poradil, co vše si můžu vzít s sebou. Ukazuji mu naši fanklubovou knihu a obdivuje, že se dokážeme sejít na zápasy a srazy v tak hojném počtu. Dopravu po městě řeším autobusem a díky tipu od něho šetřím co to jde a nekupuju si žádnou jízdenku, protože dle jeho slov se tady jízdenky nekontrolují. To taky zjišťuji hodně brzo, že po nasednutí do autobusu si nikdo z cestujících nerazí lístek a po pár zastávkách slyším nazlobeného řidiče, který nás všechny vyhazuje z autobusu ať si jdeme po svých. Nicméně už chyběla stejně jenom jedna zastávka. Procházím přes náměstí Piazza San Carlo, kde potkávám velký dav Culés. Tady jsem se zkrátka cítil jako bych byl v Barceloně. Po fanoušcích Lyonu ani stopy, Turín ovládli Culés.

Mířím zpátky k hotelu, kde čekám na odjezd hráček na stadion a po jejich odjezdu beru taxi a mířím na stadion taky.

U vstupních bran se kontroluje shoda jména na vstupence s průkazem totožnosti, ale i přes to vše probíhá hladce a jsem během chvilky na tribuně. Stojím dole u hřiště a potkávám Sarah (sociální sítě FCB), které předávám naši fanklubovou knihu. Při předávání mi říká ¿Por qué? (Proč?). Odpovídám Regalo para ti. (Dárek pro tebe.) Poděkuje a odchází dělat svoji práci. Naše kniha se ale na sociálních sítích stále neobjevila, i když ji ke konci zápasu měla stále u sebe.

Po úvodním ceremoniálu zápas začíná a po fanouškovské stránce máme jasnou převahu. To se ale o herní stránce říct nedá.

Nehrajeme vůbec svoji hru, děláme chyby, po kterých nám Lyon postupně nasází do konce první poloviny zápasu tři góly. Naději do druhé půle ke konci prvního poločasu dává Alexia, která snižuje po skvělé přihrávce od Graham na 1-3. Do druhého poločasu vstupujeme střídáním. Hra se mění, jsme více na míči, dostáváme se do gólových příležitostí. Jednu z nich má Patri Guijarro, kdy vidí gólmanku Lyonu vytaženou z brány a z půlky hřiště nastřeluje horní brankovou konstrukci. Herně stále převládáme, Lyon se občas dostane do úniku, ale my pořád hru ovládáme. Bohužel vstřelit gól se nám nedaří. Hráčky Lyonu jsou pod tlakem a postupně začínají zdržovat a tak je doslova celý stadion vypískává. Po sedmi minutách nastavení ukončuje hlavní rozhodčí zápas a Alexia padá na zem. Pro mě stejně silný okamžik jako když jsem viděl brečet Messiho.

I přes to dáváme velký potlesk, skandujeme a děkujeme za bojovný výkon i za krásné druhé umístění. Obrovská škoda po tak úspěšné sezoně. Po závěrečném vyhlášení vítěze Ligy mistryň k nám postupně chodí zklamané hráčky děkovat, některé dokonce jdou přímo na tribunu ke skupině Grada d'Animació. Diskutují, chovají jejich malé děti a fotí se s nimi.

Já už se pomalu loučím se stadionem a směřuju totálně nacpaným autobusem se na cca 4 hodiny vyspat. Poté absolvuju stejnou cestu zpět, tedy z Turína autobusem na letiště Malpensa v Miláně, z Milána do Vídně, z Vídně autobusem do Brna a z Brna autem domů.

Doufám, že si holky alespoň trochu zlepší náladu v zápase tuto středu, kde hrají o postup do finále poháru Copa de la Reina a v ideálním případě tento pohár vyhrají v nedělním finále.

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

Pavel  Misař