Hvězda barcelonské mládeže pomáhá ostatním najít cestu

Adria Carmona byla dospívající superhvězda, která mířila až na vrchol.

Nastoupil do všech pěti zápasů, když Španělsko vyhrálo mistrovství Evropy hráčů do 17 let v roce 2008 a ve finále porazilo Francii 4:0. Jako levé křídlo nebo útočný záložník patřil k nejslibnějším talentům, kteří tehdy procházeli barcelonskou akademií La Masia.

V té době už ale začal ztrácet lásku ke sportu.

"Všechno se seběhlo tak rychle," říká Carmona, kterému je nyní 32 let. "Bylo mi patnáct a v Barce jsem hrál s osmnáctiletými kluky. Začal jsem cítit zodpovědnost, tlak a uvědomil jsem si, že to není jen hra. Když se z toho stalo něco profesionálního, práce, přestal mě fotbal bavit."

Carmonova hráčská kariéra se nikdy nepřiblížila takovému úspěchu, jakého dosáhli jeho vrstevníci v Barce Thiago Alcantara a Sergi Roberto nebo jeho spoluhráči z mládežnických reprezentací Španělska Alvaro Morata, Isco a Koke. Velkou roli v tom podle něj hrála "nedostatečná psychická podpora".

"Vždycky si vzpomenu, jak mi (tehdejší spoluhráč z AC Milán Mauro) Tassotti řekl: 'Adri, jsi velmi dobrý, ale musíš hrát klidněji'," vzpomíná. "A já mu odpověděl: 'Jak? Chtěl bych, ale nevím, jak na to'. Říkali, že s více zápasy, více tréninky, to pochytím. Ale nikdy se mi to nepodařilo. Až donedávna se s celou touhle (psychologickou) částí ve fotbale prostě nepracovalo."

Carmona nyní působí jako mentální kouč a pomáhá současným hráčům překonávat problémy, které tolik brzdily jeho kariéru - včetně některých bývalých spoluhráčů. Se zájmem také sleduje, jak se Lamine Yamal a Pau Cubarsi stali posledními odchovanci akademie Barcy.

"V 28 letech jsem z vrcholového fotbalu odešel," říká. "Ale viděl jsem, co se stalo mnoha lidem, které jsem znal, a co se stalo mně. Věřil jsem, že mohu lidem pomáhat, a to teď dělám.

"Díky těmto mentálním dovednostem je "normální" hráč vynikající a "průměrný" hráč má normální kariéru."

Carmona byl do barcelonského mládežnického systému přijat v osmi letech. V tomto věku cestoval každý den 90 minut tam a zpět z rodného katalánského města Igualada, aby mohl trénovat a hrát. V roce 2007, když mu bylo 15 let, se přestěhoval do starého sídla La Masia vedle ikonického stadionu Barcelony Camp Nou.

Jeho slavná generace, do níž patří také Thiago, Mauro Icardi, Marc Muniesa, Oriol Romeu a Ruben Rochina, vyhrála v sezóně 2008-09 na úrovni Juvenil A (do 18 let) double v Copa de Campeones a La Lize.

"Byly to nejlepší roky mého života," říká Carmona. "Studoval jsem tam a hrál jsem se svými bratry. Všichni jsme spolu chodili do školy, trénovali a trávili společně volný čas."

Zdálo se, že Carmona je na nejlepší cestě do prvního týmu Barcelony. Ale nebylo to tak snadné. V té sezóně 2008-09 také seniorský tým Pepa Guardioly, založený na dalších domácích hvězdách včetně Lionela Messiho, Xaviho a Andrese Iniesty, vyhrál treble: La Liga, Copa del Rey a Liga mistrů.

"Tehdy měla Barca tolik špičkových hráčů, že tam (pro děti z akademie) nebylo místo," říká Carmona. "Dnes se objevuje Lamine Yamal a další, protože v prvním týmu ty hvězdy nejsou. Je to o příležitostech. Ta Barca B (rezerva) byla také hodně silná. Thiago i Sergi Roberto museli čekat. Nolito, Cristian Tello, Jonathan Dos Santos... tam byli kvalitní hráči přede mnou.

"Luis Enrique (tehdejší trenér Barcy B) mě neviděl jako připraveného. A když se teď ohlédnu zpět, vidím, že měl pravdu."

Carmona, který vždy převyšoval svůj ročník, zůstal tři sezóny na úrovni Juvenil A. Postupně ho začali předhánět mladší hráči.

Netrpělivě čekal na posun v kariéře, a tak v létě 2010 přestoupil zdarma do AC Milán. Během následujících dvou sezón vstřelil za milánskou Primaveru - mládežnický tým - 11 gólů ve 47 zápasech a zároveň se přizpůsobil odlišným taktickým a fyzickým požadavkům italského fotbalu. V roce 2012 strávil předsezónní přípravu s prvním týmem Milána, ale jeho progres zbrzdila tříměsíční absence kvůli zranění. Opět se dostavila frustrace a v lednu 2013 se vrátil do Španělska, kde byl zapůjčen do Realu Zaragoza.

"Část jsem nemohl ovlivnit," říká Carmona. "Přicházel jsem ze systému 4-3-3 (v Barceloně) s křídly, která zůstávala v širokém prostoru, a bránil jsem vysokým presinkem. Jako křídelní záložník (v systému 3-5-2 milánského trenéra Massimiliana Allegriho) jsem to měl velmi těžké, především po defenzivní stránce. Ale částečně to bylo i na mně. Nedokázal jsem zvládnout nápor, který jsem cítil, abych ukázal, co umím. Trochu více klidu a trpělivosti by mi prospělo."

Ani jeho půlroční působení v Zaragoze se nevydařilo. Klub, do kterého přišel, se zmítal v chaosu na hřišti i mimo něj a směřoval k sestupu a bankrotu. Carmona se vrátil do Milána, ale ještě v létě byl propuštěn, když mu bylo 21 let, aniž by kdy hrál v Serii A. Následující sezony strávil ve španělských nižších soutěžích Girona (tehdy ve druhé lize), Albacete a Espanyol B, ale nikde se neusadil.

"Během celé té cesty jsem nikdy nezažil, že bych za sezónu odehrál 25 zápasů," říká. "Pořád se střídala zranění a trenéři: v Gironě jsem měl čtyři (v jedné sezoně). V létě jste tolik opěvovaným hráčem, ale o Vánocích už vás nikdo nechce vidět.

"Pořád jsem se snažil získat zpátky ten pocit radosti. 'Když mi bylo sedmnáct, říkali o mně, že jsem nejlepší hráč v Evropě. Proč nejsem nejlepším hráčem teď?". Nedokázal jsem to pochopit a chyběla mi schopnost vypořádat se s tím správným způsobem."

Po dvou sezónách v druholigovém Lugo se Carmona v roce 2018 připojil k bývalému trenérovi La Masie Josepu Gombauovi (nyní manažerovi Aston Villy do 21 let) v týmu indické Super League Delhi Dynamos. Po pandemii COVID-19 se vrátil do Barcelony, kde hrál za třetiligový CE L'Hospitalet. Začínala se však rýsovat nová kariéra.

"Během pobytu v Indii jsem začal studovat a hledal jsem pro sebe nástroje," říká Carmona. "Viděl jsem, že lidé tam mají mnohem lepší emoční rovnováhu a uvědomění. A během svého vlastního hledání jsem si uvědomil, že bych mohl pomáhat ostatním, zejména díky svým vlastním zkušenostem."

Carmona začal nabízet rady a poté i služby hráčům, které znal a kteří dnes stále hrají, včetně svého bývalého spolubydlícího z La Masie Roberta a svého bývalého spoluhráče ze španělské reprezentace do 17 let Moraty. Poté se mu začali ozývat další hráči a hledali pomoc.

"Mnoho hráčů mě kontaktuje ne kvůli problémům, zranění nebo tomu, že je nikdo nechce," říká. "Často podávají výkony na šest z deseti, po třech letech v jednom klubu, a chtějí podávat výkony na devět: "Co se děje, proč nejsem schopen víc?". Takže procházíme procesem, analyzujeme aktuální situaci. Odtud pak každý den, každý týden dáváme dohromady dílky, abychom se zlepšili."

Carmona studoval neurolingvistické programování, což je přístup zahrnující komunikaci, osobní rozvoj a psychoterapii.

"Fotbalisté žijí ve velmi proměnlivém a rychlém světě. V každém zápase, na každém tréninku se dějí různé věci," říká. "Neurolingvistické programování jim dává určité malé kotvy, které fungují na podvědomé úrovni. Aby vnější prostředí - kontext, stadion, minulé zkušenosti - nedominovalo: 'Já jsem ten, kdo to má pod kontrolou'."

Morata, nyní kapitán španělské seniorské reprezentace, veřejně ocenil Carmonovu pomoc při překonávání nervozity a pochybností o sobě samém, které ovlivňovaly jeho hru. Poté, co na Mistrovství světa 2022 skóroval jako střídající hráč proti Německu, si Morata pochvaloval Carmonovu pomoc při představě různých možných scénářů, od podpory spoluhráčů při střídání až po oslavu gólu.

"Neustále si představujeme, co budeme dělat zítra a pozítří," říká Carmona. "Opakování okamžiku: 'Jak chci, aby se to stalo. Aby, až to přijde, to bylo blíž tomu, jak chci, aby se to stalo'."

Dalším klientem je útočník Getafe Borja Mayoral, odchovanec mládežnického systému Realu Madrid, který o svou nejlepší formu bojoval na hostování v německém Wolfsburgu a italském Římě. Mayoral vstřelil v letošní sezóně 15 gólů v prvních 27 zápasech a měl nakročeno k první španělské seniorské nominaci, když si na začátku března poranil koleno.

"Bylo to velmi bolestivé, protože Euro bylo pro Borju velmi blízko," říká Carmona. "Teď se mu změnil celý život. Musíte vědět, jak to všechno zvládnout. Nemá smysl se soustředit na to, jak ke zranění došlo. Nebo na návrat do hry. To jen vytváří další úzkost. Nyní můžete studovat nebo začít podnikat; užívat si příležitostí, které jsou elitním sportovcům obvykle odepřeny. I to pomůže vašemu kolenu, aby se zotavilo."

Carmona také spolupracoval s brazilským záložníkem Arthurem Melem, který byl v mládí velmi oblíbený poté, co vyhrál Copa Libertadores s brazilským Gremiem a titul s Barcelonou. Arthur narazil na překážku během sezony 2022-23, kdy byl na hostování v Liverpoolu (z Juventusu) a odehrál jen jeden zápas, nejprve kvůli zranění a poté kvůli rozhodnutím Jurgena Kloppa v jeho výběru.

"Arthur se dostal do bodu, kdy ho zranění bolela," říká Carmona. "Potřeboval si tím okamžikem bolesti projít a říct si: Proč chci dál hrát?".

"Často, když jste na automatickém pilotu, tuto úvahu neprovedete. Bez reflexe není žádný růst. A prožívat tyhle těžké chvíle v Liverpoolu, kdy se vracíte a Klopp řekne ne... Jsem opravdu hrdý na to, jak v této sezoně hraje za Fiorentinu (na hostování) a neustále ukazuje svou kvalitu."

Naposledy se Carmona objevil v profesionálním týmu v květnu 2021, kdy se zranil při zápase třetí ligy za CE L'Hospitalet. Stále žije v Barceloně, nedaleko Camp Nou, a mezi současnými hráči a zaměstnanci klubu má mnoho přátel.

La Masia stále produkuje supertalentované teenagery, mezi ty, kteří v posledních sezonách postoupili do prvního týmu, patří Ansu Fati, Gavi, Yamal a Cubarsi. Carmona říká, že se obává tlaku, který na tyto děti vyvíjejí barcelonští fanoušci a odborníci, a zejména toho, zda trenéři a vedení neignorují dlouhodobá rizika kvůli honbě za krátkodobými cíli.

"V dnešní době má hráč, který se objeví v 16 letech a odehraje několik dobrých zápasů, cenu 50 milionů eur," říká. "Hráč z toho může těžit. Ale musí si také uvědomit, že tato trampolína má skluzavky, po kterých se sjíždí dolů.

"A klub také musí myslet na něco důležitějšího než na jednu trofej. Pokud se tak nestane, může se stát něco podobného jako Pedriho zranění nebo Ansu Fatiho. Všichni je opravdu chceme vidět každý týden, ale je tu riziko. Doufejme, že bude více trpělivosti, například s Yamalem, ale je to těžké."

Klíčové podle něj je, aby tito hráči měli kvalitní podporu a vztahy s okolím - rodinou, agenty a trenéry, kteří mají na srdci jejich dlouhodobé zájmy.

"Tyto děti prožívají něco, na co nikdo nemůže být připraven," říká Carmona. "Lidé kolem hráče mu často ubližují, ne pomáhají. Názory, které slyší - 'Všichni ostatní za to mohou, jen ty ne'. Pomáhat hráči vidět realitu situace je velmi užitečné. Pokud bude například Ansu (v současné době na sezónním hostování v Brightonu v Premier League) schopen tyto lidi kolem sebe zvládnout, bude na tom lépe, (a) bude podávat lepší výkony."

Carmona říká, že fanoušci Barcelony zvyklí na slávu, zejména z Messiho éry, musí být realističtí. Například jejich současný kapitán Roberto má po deseti letech působení v základní sestavě na kontě 22 trofejí a podílel se na dalších klíčových momentech týmu, ale také byl někdy příznivci a odborníky tvrdě kritizován.

"Lidé si neuvědomují, na jakém jevišti hráči neustále vystupují," říká Carmona.

"Nemohou z něj ani na vteřinu vystoupit. Sergi je příkladem toho, jak se s tím vším vypořádat. Byl sice zraněný, ale vždycky se vrátí a ví, co je potřeba. Není náhoda, že o něm každý trenér Barcy vždycky mluvil skvěle."

Carmona se domnívá, že jeho kariéra utrpěla, protože mu chyběly "nástroje, jak usměrňovat své emoce". Nyní pomáhá tyto nástroje poskytovat, aby ostatní mohli co nejlépe využít svůj potenciál.

"Když jedete na té vlně, někdy přijde bouře a vy jste schopni na ní surfovat, ale jsou dny, kdy za vámi nefouká vítr, a to je velmi těžké," říká.

"Mohu použít své vlastní zkušenosti, abych to pochopil. Když vidím a cítím přesně ten okamžik, ve kterém se nacházejí, mohu jim nejlépe pomoci."