JAK VZNIKÁ CELOŽIVOTNÍ LÁSKA K BARCELONĚ

Ahoj všichni, jako každý fanda Barcelony jsem i já začal z nějakého důvodu tomuto klubu fandit. Nikdy mi slovo ,,osud" nic moc neříkalo, ale po tom, co všechno přišlo ve spojení s Barcou, tomu už věřím. 

S Barcelonou jsem se setkal opravdu náhodou. V deseti letech mě provázela silná alergie a rodiče mi zaplatili ozdravný pobyt u moře. Hádejte, kde to bylo :-) Samozřejmě v Katalánsku a to v letovisku Lloret de Mar.  Jeden z výletů, které nám cestovní kancelář nabízela, byl výlet do Barcelony. Já v deseti letech neměl ponětí, co nějaká ,,Barcelona" vůbec je. Ptal jsem se: ,,A to je jako město ?". Samozřejmě vám to přijde šílené, ale já to prostě v deseti letech nevěděl. Zaplatil jsem si cestu do Barcelony a součástí toho výletu byla návštěva Camp Nou. První dojem z obrovského stadionu byl ohromující a při prohlídce jsem nechápavě koukal s otevřenými ústy. Můj foťák se nezastavil a fotil o sto šest. Ten foťák nebyl digitální, jako máme dnes, ale měl klasický film. Při focení tribun jsem zakopl na schodech a foťák se rozbil. Bylo to pro mě hrozné zklamání, když jsem doma nemohl ukázat fotky z Camp Nou, ale zato jsem tomuto klubu začal okamžitě fandit. Jako každého mě ohromoval hlavně Ronaldinho, ale i další hráči jako Deco, Puyol nebo Xavi. 

O čtyři roky později jsem jako hrdý fanda Barcy se stejnou cestovní kanceláří opět vyrazil do Španělska, abych si konečně udělal fotky z Camp Nou. To se povedlo. Přesto jsem chtěl vidět jednou zápas a jezdit do Katalánska častěji. Tamní prostředí prostě miluji. Delegát od cestovní kanceláře viděl mé nadšení a ani se mu nedivím. Pořád jsem se ho ptal na všechno možné o Španělsku a Katalánsku. Asi jsem pana delegáta oslovil natolik, že mě pozval na konkurz do cestovní kanceláře.  Samozřejmě jsem neváhal a s trochou štěstí jsem začal u cestovní kanceláře pracovat jako průvodce. Ze začátku jsem jezdil pouze na ,,otočku" do Katalánska s klienty, takže nebyl prostor jít na zápas. I tak to pro mě bylo něco neuvěřitelného. Po letoviscích všude suvenýry katalánského klubu a já si připadal jak v ráji. Po pár letech se mi poštěstilo jít na Barcelonu ovšem ne na Camp Nou, ale na Ligu mistrů s Plzní. Splnil se mi sen vidět Messiho, protože to byl můj oblíbený hráč už od dob, kdy poprvé naskakoval za Barcu. Na základní škole jsem o něm mluvil a kluci mi říkali: ,,Ten Messi hraje za Barcelonu jo? Že jsme o něm nikdy neslyšeli" . Kdybych věděl, co se z něj stane dnes, tak tomu neuvěřím. 

Tím se dostávám také k poslední části. Pořád mi chyběla návštěva zápasu na Camp Nou a já věřil, že při pilném úsilí u cestovní kanceláře se mi ten sen někdy splní. Předloňský rok se opravdu poštěstilo. V kanceláři mi sdělili, že po letech práce v cestovce mám šanci dělat delegáta v Katalalánsku a já neváhal. Shodou náhod se hrál první domácí zápas sezony o pohár Joana Gampera s AS Řím. Tu šanci jsem využil a splnil se mi tak životní sen. Hned po zápase z mých úst přišla věta ,,Tak a teď můžu v klidu umřít." :-D 

Dnes je to dvanáct let od rozbitého foťáku na Camp Nou a já každý rok jezdím do Katalánska jako průvodce. Na každý zápas Barcy kouká celá moje rodina a snad každý, kdo mě zná, ví, kam patří moje srdce. 

Spousta z vás Katalánsko zná a ví co znamená ,,Mes que un club".  Tím chci říct, že Barca plní sny a já strašně děkuji právě osudu, že přišla taková možnost. 

Přeju vám všem spoustu nadšení ve fandění do dalších let a hlavně Barce jen samé úspěchy!

Visca el Barca y Visca Catalunya!