Javier Urruti

FC Barcelona byla založena 29. listopadu 1899, téměř před 110 lety. Není se tedy co divit, že za tu dobu oblékalo dres katalánského 'víc než jen klubu' velké množství opravdových hvězd světového fotbalu. Fanoušci, culés, doposud vzpomínají na legendární prezidenty, trenéry, na skvělé záložníky, neprostupné obránce nebo smrtící útočníky. A nezapomínají ani na brankáře. Stoupnout si mezi tyče Barcelony znamená velkou zodpovědnost, o to více si však historie váží těch, kteří i přes enormní tlak usp

Francisco Javier González Urruticoechease narodil 17. listopadu roku 1952 v San Sebastiánu, jednom z významných měst Baskitska. Svoji kariéru zahájil již jako malý chlapec v tamním mužstvu Lengo Koak, s postupem let pak přestoupil do týmu Sanse. První velký krok však učinil až ve chvíli, kdy poprvé oblékl dres San Sebastiánu CF a poté Realu Sociedad. V pouhých 17 letech se tak stal Urruti členem mužstva, které hrálo Primera Division, nejvyšší španělskou soutěž. 182 centimetrů vysoký brankář byl nepřehlédnutelný. Do základní sestavy poprvé naskočil v sezóně 1973/1974 v zápase proti Granada C.F. A ačkoliv musel Urruti míč ze své sítě vytahovat 2x, získal si trenérovu důvěru. Vždy plný energie, s výbornými reflexy, charismatický vůdcovský typ - takový byl nový brankář Realu Sociedad.Ve své první sezóně v roli brankářské jedničky odehrál Urruti 34 zápasů, pustil 47 gólů a 8x udržel čisté konto - i díky němu tak tým z Basitska skončil nakonec na skvělém čtvrtém místě!

V následující sezóně se však Urrutiho skvěle se rozbíhající kariéra zkomplikovala, když mezi tyčemi začal dostávat přednost Artola, který však brzy odešel do Barcelony... Nicméně Realu Sociedad se přestalo vzápětí dařit. Mužstvo skončilo až osmé, Urruti si nebyl jistý svým místem a lavička náhradníků tak vypadala stále reálněji. Mladý brankář věděl, že pokud nechce zapadnou do šedého průměru náhradníků, musí odejít.

A tak se také stalo. V roce 1977 Urruti přestoupil do barcelonského Espanyolu. Ani tam však neměl své místo v základní sestavě jisté. Naopak! Náhradníkem nejistého Echevarii se stal Fernandez, takže rodák z Baskitska byl až třetí volbou trenérů... Ale Urruti ukázal, čím se především odlišují budoucí legendy od svých spoluhráčů - pracovistost. Mladý gólman na tréninzích nesmírně dřel a tak již v osmém kole své první sezóny v Espanyolu dostal možnost nastoupit v základní sestavě - skvělý výkon! Javier nakonec odehrál 26 zápasů, udržel 2 čístá konta a inkasoval 43 gólů - to však nebylo důležité, neboť svými famózními výkony mnoha dalším brankám zabránil a především jeho zásluhou Espanyol uspěl v boji o záchranu, když skončil na 15. pozici.

A Urrutiho výkonů si všiml i trenér Španělska, kterým byl... žijící legenda Barcelony, Ladislao Kubala. 29. března 1978, v přátelském zápase proti Norsku, vystřídal baskitský gólman ve 45. minutě Miguela Angela a udržel čisté konto, když tým z Pyrenejského poloostrova zvítězil 3:0. Nicméně na následných mistrovstvích v Argentině a Itálii dostal mezi tyčemi vždy přednost Luis Arconada.

Ovšem v Espanyolu již nikdo nepochyboval o tom, kdo je klubovou brankářskou jedničkou. Ačkoliv v ročníku 1979/1980 Urruti od Zaragozy obdržel osm gólů, dokázal udržet 12 čistých kont a ve 29 zápasech inkasoval jen 33 branek. V následném ročníku dokonce nastoupil ke všem utkáním svého týmu od úvodní minuty. Náhradník Dominguez příležitosti nedostával. Všichni totiž věděli, že se Espanyol drží v Primera Division především díky stále se zlepšujícímu Urrutimu, který byl vyhlášen slavným španělským sportovním periodikem Don Balón za fotbalistu roku, což je ocenění, které se brankářům obvykle nedostává.

Není se tedy co divit, že Javierovi uzrál čas k dalšímu postupu. O skvělého gólamana se byly ochotny pobýt přední kluby Primera Division, avšak nejpřesvědčivější argumenty měl nakonec Josep Lluís Nuñez, legendární prezident Barcelony, který byl ochoten Espanyolu zaplatit 55 milionů peset. Nicméně začátky nebyly ani zde pro Urrutiho snadné. I když ve svém prvním zápase za 'víc než jen klub' udržel čisté konto, dostával přednost v základní sestavě Javierův starý známý z Realu Sociedad - Artola. Urruti odehrál v lize jen tři zápasy, čímž pomohl týmu k druhému místu. Ale i tak se nakonec z trofeje těšil, když Barcelona dokázala získat Pohár vítězů Pohárů - první utkání proti Trakle Plovdiv, Dukle Praha a Lokomotivu Lipsk sice ještě odchytal Artola, ale do semifinále s Tottenhamem nastoupil právě Urruti, který pak i ve finále výrazně přispěl k porážce Standardu Liege v poměru 2:1.

I přes to ale musel Javier i v následné sezóně o své místo s Artolou tvrdě bojovat. Brankáři se nakonec o ligovou zátěž podělili rovnoměrně, ale Barcelona ani tentokrát Primera Division nezískala. Mnohem zajímavější však byl postup katalánského klubu pohárem Copa del Rey, kde ve finále na Urrutiho v brance čekal soupeř z největších - Real Madrid! A byla to Barcelona, kdo po vítězství 2:1 zvedl pohár nad hlavu... v téže sezóně navíc Javier získal i Copa de la Liga, když v dramatickém finálovém dvojutkání se svými spoluhráči opět porazil Real Madrid (2:2 a 2:1).
Dvě sezóny, tři trofeje a stále více herních příležitostí - to byla Urrutiho dosavadní bilance.

Hned na konci léta se Barcelona s Urrutim navíc střetla o Superpohár Španělska s Athleticem Bilbao. Po výsledcích 1:3 (na San Mamés) a 1:0 (na Nou Campu) mohl Javier políbit čtvrtou cennou trofej. V lize navíc získal nad Artolou zcela dominantní převahu. Odehrál 33 zápasů, obdržel 27 gólů a 16x (!) udržel čisté konto - výsledek těchto úchvatných čísel mohl být jen jeden - Zamorova trofej pro nejlepšího brankáře Primera Division, ve které však Barcelona skočina až třetí - o pouhý bod za prvním Bilbaem!

A pak přišla sezóna 1984/1985. Barcelona na úvod v Gamperově poháru smetla Boca Junoniors Buenos Aires 9:1, Bayern Mnichov prohrál 3:1. Urruti byl nezpochybnitelnou brankářskou jedničkou a skvělými zákroky táhl Barcelonu k titulu... který mohl přijít již 24. března, stačil jeden bod. A zde přichází asi nejslavnější okamžik Javierovy kariéry.
Běží poslední minuty utkání s Valladolidem, když tu náhle jeden z hráčů v barcelonském vápně padá. Ozve se hvizd píšťalky a sudí Sanchez Arminio ukazuje na značku pokutového kopu! Míč si staví Mágico González. Stojící culés ani nedutají, k prasknutí naplněný stadion s bušícím srdcem sleduje, jak se hráč Valladolidu rozbíhá a střílí k pravé tyči... kam se ovšem kočičím skokem přesouvá i Urruti a ukrývá míč ve své náruči. "Urruti, t'estimo, Urruti, t'estimo, Urruti, t'estimo" (Urruti, miluji tě), kříčí z plna hrdla televizní komentátor a Katalánsko se raduje - Barcelona získává po dlouhých 11 letech titul Primera Division.

Následující sezóna se však už Barceloně tak nepovedla. Španělským králem se stal Real Madrid, ve finále Copa del Rey Katalánci podlehli Realu Zaragoza. Zbývala ale ještě Liga mistrů - Sparta Praha, Porto, Juventus, IFK Goteborg a bylo tu finále se Steauou Bukarešť. Finále, na které by každý hráč Barcelony rád zapomněl, protože prohra po penaltách vždycky bolí dlouho... ačkoliv byl Urruti opět 2x úspěšný. Jako balzám na duši fanoušků tak hráči z druhého největšího města Španělska získali alespoň Copa de la Liga.

Do Barcelony však ještě v téže sezóně zamířila pro Uruttiho velká konkurence - Andoni Zubizarreta. Bylo velké překvapení pro všechny, když zkušený matador ze San Sebastiánu v ročníku 1986/1987 neodehrál ani jednu jedinou soutěžní minutu! Situace se pro Urrutiho nezlepšila ani o rok později, kdy vedení týmu převzal Johan Cruyff. Bylo jasné, že brankářovi zbývají jen dvě možnosti. Odejít, nebo ukončit kariéru... a Javier se rozhodl pro druhou možnost. Brankářských rukavic se však nevzdal - zůstal totiž v Barceloně, aby zde trénoval nové mladé gólmany.

Poslední výraznou kapitolu svého života pak Urruti napsal 23. května roku 2001, když se automobilem vracel se svým přítelem ze semifinále Ligy mistrů. Domů už však nikdy nedojel. Jeho cesta skončila těžkou nehodou na jedné z barcelonských ulic... Javierovi bylo pouhých 48 let, když o den později svým zraněním podlehl.

Francisco Javier González Urruticoechea však i ve svém krátkém životě rozdal radost statisícům fanoušků po celém světě. Jako jeden z mála brankářů obstál před kritickým pohledem culés, kteří si ho zamilovali a na jeho počest také pojmenovali golfový turnaj Trofero Javier Urruti. Charismatický gólman byl schopen svými zákroky rozhodovat o osudech zápasů i celých sezón. Tvrdou pracovistosí se vždy dokázal vypracovat až na samotný vrchol, aby se nakonec mohl stát zářivou legendou FC Barcelony. Hráčem, jehož jméno - Javier Urruti - fanoušci nikdy nezapomenou...