Joan Gamper

Vraťme se nyní společně do 19. století. Právě v této dávné době se začal psát příběh, který dnes budeme vyprávět. Příběh o muži, který žil svůj sen. O muži, který se neobával překážek a kráčel i přes pády za svými touhami. Příběh o muži, jehož odhodlání ovlivnilo miliony lidských životů, o muži, jehož nesmrtelný odkaz žije i ve 21. století. Příběh o muži, který během dvaapadesáti let svého života dokázal stvořit legendu; příběh o Joanu Gamperovi.

Hans Max se narodil rodičům Augustovi a Rosine Emmě ve švýcarském městečku Winterthur 22. listopadu roku 1877. Bohužel, malý chlapec se musel se svojí matkou rozloučit již v osmi letech, když podlehla metle tehdejší doby - tuberkulóze. Rodina se tedy přestěhovala do Zurychu. Joan již od nejútlejšího dětství neskrýval svoji lásku k jakémukoliv sportu; byl výborný cyklista a běžec, na vysoké úrovni se věnoval rugby, tenisu i golfu. V rodném Švýcarsku byl však vždy považován především za fotbalistu - slavný klub FC Basel vedl s kapitánskou páskou na ruce, hrál též za Excelsior Zurych a FC Zurych. Roku 1897 působil ve francouzském Lyonu jako rugbyový hráč mužstva Athletique Union.

Jeden z klíčových okamžiků Joanova života přišel v roce 1898. Tehdy se jednadvacetiletý mladík vypravil na návštěvu za svým strýčkem Emiliem Gaissertem do katalánské metropole, Barcelony. Město v této době prožívalo "renaixencu", katalánské národní obrození, spojené s průmyslovým i společenským růstem. Gamper původně přes Barcelonu pouze přejížděl, když mířil do Afriky pomoci založit cukrovou společnost, avšak překrásné město ho natolik okouzlilo, že se rozhodl zůstat. Brzy se naučil hovořit plynule katalánsky a přijal taktéž katalánskou podobu svého jména; "Joan". Jako vyučený účetní dokázal nalézt práci v železniční společnosti "Sarria Railway Company". A svoji sportovní vášeň ukájel jako publicista dvou švýcarských novin. Ve svém entuziasmu se připojil ke zdejší "Švýcarské evangelické církvi" a začal hrát amatérský fotbal uvnitř protestantské komunity v okresu "Sarriá-Sant Gervasi". Při tom všem navštěvoval "Gimanasio Solé", což, jak se později ukázalo, mělo klíčový vliv na Joanovu další budoucnost. Sám pak patřil k spoluvydavatelům časopisu "Los Deportes".

Až pak přišel rok 1899. Joan pro své přátele organizoval každou neděli fotbalová utkání, na zápasy zval skotské a anglické zaměstnance, pracující v blízkých textilních fabrikách. Spolu s Gamperou se v místním fotbale angažovala ještě druhá skupina, pracující okolo gymnásia v Tolose. A právě zdejší aktivisty Joan oslovil s myšlenkou založit fotbalový klub; s pochopením se však nesetkal. Majiteli školy, Jaime Vilovi, se nelíbilo velké množství cizinců, kteří spolu s Gamperou spolupracovali. Joan se tedy obrátil na svého přítele Manuela Solého (majitele již zmíněného "Gimanasia Solé"). Spolu s ním vybral skupinu 12-ti hráčů, jejichž kapitánem se stal právě samotný Gamper. První článek o plánovaném založení nového klubu vyšel v místních (dnes všem culés dobře známých) novinách "Sport" již 22. října. Fotbaloví nadšenci ze "Sarriá-Sant Gervasi" po přečtení zprávy uspořádali oslavu, na které se dohodli poslední organizační detaily. A 29. listopadu 1899 byl v malé kanceláři "Gimanasia Solé" slavnostně založen Futbol Club Barcelona s hráči Gulteri Wildem, LLuisem D´Osso, Bartomeu Terradosem, Otto Kunzlem, Otto Maierem, Enricem Ducalem, Pere Cabotem, Carlesem Pujolem, Josepem Llobetem, Johnem Parsonsem, Williamem Parsonsem a Joanem Gamperou; historicky první sestavou nového klubu.

Gampera se se svými přáteli hned ze začátku dohodnul na čtyřech základních bodech: na "Gimanasiu Solé" se otevřela třída věnovaná fotbalu, klubové barvy byly královská modrá a granátově červená, plat činil 2 pesety a zápasy se konaly na hřišti "L´Horta". Dále bylo dohodnuto, že funkci prezidenta zastane Walter Wild, sekretáře Luís Ossó a pokladníka Bartolomé Terradas. Během prosince byl vytvořen a přijat klubový znak. Jeho součástí se staly barvy Katalánska, kříž na bílém pozadí (symbol svatého Jordiho) a klubové barvy.

V témže měsíci odehrála FC Barcelona svůj první zápas proti mužstvu "Anglická kolonie", složeného z ostrovanů žijících v Barceloně. Gamperův tým tehdy prohrál 0:1, ale další zápasy (odehrané 24.12. a 26.12. 1899) již přinesly mnohem šťastnější výsledky; tým "Catalá" podlehl Barce 3:1 a "Anglická kolonie" na Joanovy chlapce nestačila v odvětě, která skončila výsledkem 2:1. Joan Gamper oblékal dres Barcelony v rozmezí let 1899 - 1903, odehrál 51 zápasů a vstřelil neuvěřitelných 120 gólů, což dává průměr 2,35 branky na utkání. V sezóně 1901/1902 dokázal klub získat první trofej, když dominoval v soutěži Copa Macaya. V roce 1902 se Barca probojovala až do finále Copa del Rey, kde však podlehla těsně mužstvu Vizcayą Bilbao 1:2.

Roku 1908 se stal Gamper klubovým prezidentem. O rok později Barca otevřela svůj první vlastní stadion s kapacitou 6000 diváků, ležící v "Industriální ulici". Gampera svoji funkci - i přes všechny vnitřní rozpory a vnější snahy o narušení klidného chodu klubu, zvlášť ze strany Španělské hráčské federace - úspěšně zastával v rozmezí let 1908-1909, 1910-1913, 1917-1919, 1921-1923 a 1924-1925. Během jeho působení stoupl počet členů klubu až na 12 207.  Joan do Barcy přivedl Paulina Alcántara, nejlepšího střelce v historii klubu, trenérem se v roce 1917 stal Jack Greenwell. Barcelona prožívala první zlatou éru - když klub triumfoval v Championat de Catalunya, šestkrát v Copa del Rey a čtyřikrát v Copa de Pyrenées, vyhrál i neoficiální mistrovství Španělska. Spolu s Alcántarou oblékaly barcelonský dres další legendy jako Sagibarbá, Ricardo Zamora, Josep Samitier, Félix Sesúmaga nebo Franz Platko. V roce 1922 byla finanční situace klubu natolik dobrá, že Barcelona mohla otevřít slavný stadion "Les Corts", s kapacitou 30 000 diváků. Gamperova prezidentská éra však skončila neštěstím; 23. června roku 1925 se barcelonští fanoušci posmívali španělské národní hymně a vzápětí aplaudovali písni "Bůh ochraňuj' královnu" (hymna britského impéria). Diktatura Gampera obvinila z propagace katalánského nacionalismu, Les Corts byl na šest měsíců zavřen a Joan byl ze Španělska vyhoštěn. Nešťastný se tedy vrátil do svého rodného Švýcarska, kde ho však osobní krize, zapříčiněná depresemi a nedostatkem peněz, dohnala 30. června 1930 k tragické sebevraždě.

 Odkaz zakladatele klubu však žije i nadále. Gamper za FC Barcelonu bojoval, nepolevil ani v těžkých začátcích, kdy se zdálo, že mladý klub kvůli těžké finanční situaci přestane existovat, přivedl svoji Barcu k prvním sportovním úspěchům i přes odpor šanělských organizací, to on byl prvním symbolem "més que un club". Na jeho počest prezident Enric Llaudet v roce 1966 zahájil tradici "Gamperova poháru", na Joanovo dávné přání založil roku 1984 Josep Lluis Nuňéz "FC Barcelona Museum", poblíž Les Corts nalezneme ulici "Calle de Joan Gamper". V roce 2002 Barcelona velkolepě oslavila 125. výročí narození svého zakladatele. V památce na Gamperovu sportovní univerzálnost již není Barca pouze fotbalovým klubem, ale také basketbalovým (košíkáři donedávna nosili na dresu nápis Winterthur Barcelona v památce na Gamperovo rodné město), rugbyovým, cyklistickým, házenkářským, in-line hokejovým, volejbalovým, hokejovým a mnohým dalším.

Vznešený člověk, výjimečný sportovec, snílek, který se nabál kráčet po cestách svých přání. Skvělý hráč, výborný prezident, pod jehož vedením Barca zažila první velké úspěchy. Snad až příliš krutý a nevděčný byl konec Gamperova života, když umíral sám a daleko od své Barcelony. Svým životem a dílem však vstoupil do srdcí milionů lidí mnoha generací, kteří budou vždy s úctou vzpomínat na velké jméno. Joan Gamper, ten, který založil klub FC Barcelona.