Josep Lluis Nuňéz

Historii Barcelony, stejně jako historii ostatních klubů, protkávají série úspěchů a neúspěchů. Připomeňme si 30tá léta, kdy Barcelona trpěla špatnými výsledky a Francovou fašistickou diktaturou nebo dobu 60tých let, jež Barçe přinesly pouhé 3 trofeje či nedávný přelom tisíciletí. Oproti tomu stojí období z let 1909-1922, kdy Barcelona vyhrála 8x Katalánské a 5x Španělské mistrovství, Kubalova a Daučíkova éra, jež položila základy Nou Campu nebo současná Barcelona s Frankem Rijkaardem a sirem La

Josep Lluis Nuňéz Clemente se narodil 7. září 1921 v Barakaldu. Po studiích se oženil a se svojí ženou založil stavební společnost Nuňéz y Navarro, pojmenovanou po něm a jeho paní. Jako manažer tak získal bohaté zkušenosti, které mu pomohly 1. června 1978 ve volbách (mimochodem prvních demokratických od roku 1899) na pozici prezidenta Barcelony, ačkoliv do té doby nepěstoval s klubem žádné vztahy. Jeho cíle zněly jasně; udělat z Barçy mocnost světové extratřídy a dát jí finanční jistotu.

 V dobách jeho prezidentování vzrostl počet členů fanklubu ze 77 905 na 106 000. Úspěchy, které na sebe nenechaly dlouho čekat, donutily Nuňéze zvýšit kapacitu Nou Campu, která se tak dostala až nad 100 000 míst. Vzrostl také významně počet penyes, fanouškovských klubů, z 96ti základen ve Španělsku na 1300 skrz naskrz po celém světě. Nuňéz poskytl klubu pevné ekonomické zázemí a bohatství Barcelony tak radostně rostlo. Roku 1982 bylo postaveno Mini Estadi, sloužící pro zápasy rezervních týmů (ve stejném roce oblékl dres blaugranas také Diego Maradona) a roku 1984 FC Barcelona Museu, čímž Nuňéz splnil sen zakladateli klubu, Joanu Gamperovi. Kapacita Palau Blaugrana vzrostla na 8500 míst. Bylo vytvořeno centrum pro výchovu mladých talentů, La Masia. Klub též získal jubilejní desátý ligový titul (1985).

Nuňéz zvítězil ve dvou následujících volbách zcela jasně, neboť proti němu nepovstal žádný jiný kandidát. Avšak roku 1988 proti prezidentovi otevřeně vystoupila skupina nazvaná Hesperia Mutiny, vytvořená z fotbalových hráčů (název byl odvozen od hotelu, ve kterém se rebelové sjednotili). Josep Lluis Nuňéz však svůj post udržel a většina hráčů byla vzápětí propuštěna (zemětřesení "přežil" pouze legendární brankář Andoni Zubizaretta). Ve volbách 1989 Nuňéz porazil protikandidáta ze skupiny Sixte Cabra. Trenérem se pak stal symbol klubu, Johan Cruyff, a Barceloně se tak blížila zlatá éra Dream týmu. Roku 1992 přišel triumf v prvním ročníku UEFA Champions league ve Wembley a možná i proto Nuňéz o rok později zvítězil v prezidentských volbách opět bez protikandidáta. V období Dream týmu (1990-1994) získala FC Barcelona mimo jiné čtyři ligové tituly. V roce 1994 Nuňéz založil s pomocí nového španělského zákona nadaci F.C. Barcelona, čímž zabránil, aby klub kdy přešel do soukromého vlastnictví (a v témže roce získal Hristo Stojčkov Zlatý míč).

Nuňéz se však nevyhnul sporům s Johanem Cruyffem, kvůli kterým Holanďan odešel. I přes to však roku 1997 naposledy obhájil svoji pozici prezidenta klubu, když v přímém souboji porazil Angela Fernandéze. O měsíc později schválil zákon o "hlasování o nedůvěře", navržený opoziční skupinou "L'Elefant Blau" (jeden z jejích členů, Joan Laporta, se měl sám stát prezidentem klubu o několik let později).

Johana Cruyffa v týmu nahradili v roce 1996 Bobby Robson (jemuž asistoval José Murinho) a brazilský fenomén ve službách FCB, Ronaldo, byl zvolen nejlepším hráčem světa. Později trenérskou lavičku obsadil Louis van Gaal. Avšak Holanďan nedokázal ani po třech letech vybojovat dostatečné úspěchy (jediným světlým bodem byl zisk Zlatého míče Rivaldem roku 1999). Pochopitelná nespokojenost fanoušků donutila Nuňéze van Gaala propustit. On sám pak, unaven a vyčerpán z velkého tlaku, který bezpochyby prezidentská funkce v Barceloně obnáší, roku 2000 rezignoval a odešel do poklidného a zaslouženého důchodu.

I přes veškeré úspěchy jak herní, tak ekonomické, se Nuňéz netěšil pouze nekonečné oblibě. Velkou kritiku si vysloužil, když odmítl zaplatit vysoké mzdy některým hráčům, což vedlo k odchodu Berna Schustera, Hristo Stojčkova, Maradony do Neapole, Ronalda do Interu Milán či Luise Figa do Realu Madrid.

 22 let. Žádný jiný barcelonský prezident se nemůže pyšnit tak dlouhým působením ve své funkci. V době Josepha Lluise Nuňéze získala Barcelona 176 trofejí, z toho 30 ve fotbale, 36 v basketbale, 65 v házené a 45 v in-line hokeji. V roce 1999, tedy v době stého výročí založení klubu, se staly všechny tyto týmy mistry Španělska. Prezident Nuňéz vytvořil z Barçy velkoklub světové úrovně, silný na sportovním i ekonomickém poli. Josep Lluis Nuňéz Clemente se tak bezpochyby zařadil po bok největších legend "víc než klubu".