KDO TOHLE ZAVINIL?

Michov 2013 (0:4), Paříž a Turín 2017 (0:4, respektive 0:3) a teď Řím 2018 (0:3). Velké prohry k velkému fotbalu patří, ovšem včerejší fiasko vyčnívá. Může za to nenasytnost fanoušků, nebo by se spíše měl někdo jiný zamyslet nad tím, proč tým kolem nejlepšího fotbalisty v Lize mistrů potřetí za sebou končí ve čtvrtfinále?

Římané do semifinále postoupili, aniž by v tomto ročníku Ligy mistrů inkasovali jediný gól na domácím hřišti. Včera zahráli takticky výtečně a především nechali na hřišti všechno. Nicméně to výkon Barcelony neomlouvá. 

Valverdeho první pád

Trenér Ernesto Valverde si toho byl plně vědom, a tak podle tradice své pozice vzal porážku na sebe. Ale stejně tak dobře ví, že takový kolaps nejde jen tak zapomenout s konstatováním, že se přece hraje ještě o dvě trofeje. Ve dvou soutěžích, které jsou v případě velkoklubu měřítkem úspěchu, má Barcelona (téměř) hotovo. A znovu přitom může těžit "oblíbené" ponaučení.

Jako první by se měl poučit právě Valverde. Upozorňuji, že rozhodně nejsem příznivcem automatického vyhazovu. Valverde měl od začátku nezáviděníhodnou pozici, a přesto nabídl koncept, který se zdál být udržitelný. Tento koncept také vrátil Katalánce na ligový trůn. Bohužel když přišel čas posunout se dál, Barcelonu srazily chyby, o nichž se culés v průběhu sezony bavili nesčetněkrát.

Důraz na defenzivu se dlouhou dobu vyplácel, ale snad kvůli lepší přípravě soupeřů se postupně začaly projevovat nedostatky, které měly buďto být odstraněny, nebo vykompenzovány. Místo toho se zdá, že Barça tak dlouho chodila se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo. V prosincovém El Clásicu úvodní velké šance Madridu přečkala a pak udeřila. V osmifinále Ligy mistrů to byla zase Chelsea, která šance nevyužívala, což blaugranas znovu potrestali. Na konci března vedla Sevilla 2:0 a mohla přidat i další góly, ale její špatná koncovka dovolila Lionelovi Messimu srovnat...

Pak přišlo na řadu první čtvrtfinále Ligy mistrů, v němž Barcelona s ohledem na předvedenou hru získala skvělý výsledek 4:1. Řím se však ten večer přesvědčil, že aktivita směrem dopředu se vyplácí, a s tím šel také do odvety. Valverde sám prohlásil, že taková motivace se dala očekávat, takže zůstává s podivem, proč nejenže nastoupila stejná sestava jako minulý týden, ale prvním střídáním byl André Gomes až v 81. minutě.

Co vytýkat je rovněž samotným hráčům, jejichž laxnost a nepřesnost domácím velmi nahrávala. Jsou ale náhradníci opravdu tak špatní, že se Andrés Iniesta proti síle a důrazu svých protihráčů musí trápit 80 minut, že si Sergi Roberto nemůže odpočinout vůbec nebo že je lepší čekat, zda Luis Suárez náhodou nenalezne chybějící rychlost?

V anketě na sport.es, která v tuto chvíli čítá 24 tisíc hlasů, 50 % čtenářů viní z vyřazení hlavně trenéra, 40 % hráče a zbylých 10 % vedení klubu spolu s realizačním týmem. A právě klubové představenstvo si podobně jako Valverde musí říct, že takhle to nepůjde.

Velké ambice, nebo velké peníze? 

Valverde měl patrnou nevýhodu v tom, že nedostal moc prostoru na to, aby přizpůsobil kádr podle svých představ – na rozdíl třeba od Pepa Guardioly v Manchesteru City, který se přesto s Ligou mistrů včera rozloučil také. Barcelona potřebovala hlavně kreativního záložníka, jenž dokáže udržet balon, a k tomu posilu na kraj útoku. V létě přišel do zálohy jen Paulinho, a i když mnohé příjemně překvapil, Iniestu zastoupit nemůže. Útok po přestupu Ousmana Dembélého sice vypadal vyřešený, ale mladý Francouz se záhy zranil a v současnosti stále postrádá Valverdeho důvěru. Dembélé se tak prakticky stal posilou až do další sezony a totéž platí o Coutinhovi, kterého Barcelona podepsala v zimě. 

Takže i když se vedení Barçy mohlo pochlubit rekordním rozpočtem nebo příchody druhého i třetího nejdražšího fotbalisty planety, Valverde chtě nechtě musel půlku sezony hrát s loňským týmem bez Neymara, a proto mu změnu stylu na 4-4-2 nebylo možné zazlívat. Naopak obrana se skvělým brankářem Marcem-André ter Stegenem mnohdy vzbuzovala obdiv a Lionel Messi s novými pokyny opět zajistil góly. 

Valverde tak z Messiho dostal to nejlepší, jenže za cenu toho, že se závislost na argentinském idolovi ještě více prohloubila, pokud to vůbec šlo. Jistě, Messi si vyjednal astronomický plat ve výši 40 milionů eur ročně, proto je na místě i velká zodpovědnost. Ale ve chvílích, kdy se právem hovoří o nenaplněném cíli, barcelonské horentní sumy rozhodně jako řešení nepůsobí.    

Loni jsem psal, že Messi hraje jednu ze svých nejlepších sezon, letos se podle mě posunul dokonce o krok dál. Ale na Ligu mistrů to znovu nestačí. Nehodlám začít přemýšlet nad argumentem, že by to bylo tím, že Messi ve velkých zápasech není dost dobrý, zatímco Cristiano Ronaldo góly dává. Zaprvé Messi neustále přesvědčuje o opaku, zadruhé srovnávání Messiho s Ronaldem navzdory šílenství na sociálních sítích postupně ztrácí na smyslu. Tihle dva jsou si v současnosti svými rolemi vzdáleni jako nikdy dřív. Ale zatímco Madrid využívá potenciál své největší hvězdy beze zbytku, Barceloně se to nepodařilo. 

Messi pochopitelně góly přestat dávat nemůže, pokud má být nejlepší – ostatně Barça na něj v tomto směru spoléhala i v ročnících, kdy hrála lepší fotbal a na konci získala ušatý pohár. Zároveň je ale nutné, aby klub znovu poskládal takové mužstvo, které Messimu pomůže tak, aby mu Messi tuto pomoc mohl vracet.