Krize Barcelony: je Xaviho tým málo nebezpečný?

V této sezoně hraje Barcelona neatraktivní, nudnou a nedostatečně ofenzivní házenou! I tak se dají shrnout názory diskutujících v různých debatách či komentářích pod posty na sociálních sítích. Atmosféra mezi fanoušky je poměrně negativní a nepřidává tomu ani pohled na současnou ligovou tabulku. Vina je pak často přisuzována trenéru Xavimu a způsobu hry, který současnému týmu vtiskl. V tomto blogu se podíváme na současnou Barcelonu z jiného pohledu. Zjistíme, že zakopaný pes není v nedostatečném vytváření šancí, ale v tom, jak s těmito šancemi nakládáme. Využijeme k tomu statistiku očekávaných gólů (xG). Ta se nejjednodušeji dá popsat jako statistika měřící celkovou kvalitu šancí.

Při čtení tohoto článku je nutné brát v úvahu, že xG při hodnotě 1 říká, že průměrný hráč z nepřeberného množství dalších hráčů vstřelí právě 1 gól. Elitní zakončovatelé mají obvykle dlouhodobě vyšší množství skutečně vstřelených gólů než těch očekávaných a zároveň týmy, které vyhrávají soutěže mívají vyšší množství vstřelených gólů nežli očekávaných. Cílem těch nejlepších týmů není tedy vstřelit tolik gólů, kolik je od nich s pomocí této metriky očekáváno, ale vstřelit jich mnohem více.

Nebezpečnost Barcelony ve srovnání s ostatními týmy v dosavadním průběhu této sezony LaLigy

Blaugranas jsou nejnebezpečnějším týmem letošního ročníku španělské ligy. Jsou sice v této statistice na druhém místě za Gironou, ale ta odehrála celý jeden zápas navíc a rozdíl je pouhých 0,1 xG. V současnosti vedoucí tým tabulky, Real Madrid, ztrácí v tomto ohledu na Barcelonu 0,7 xG i přes odehraný zápas navíc. Přesto vstřelili fotbalisté z Madridu v lize o šest branek více. Do zkoumání xGA (inkasované očekávané góly) se v tomto blogu pouštět nebudeme. Víceméně většina klubů inkasovala góly odpovídající inkasovanému xG. Výjimkou je Real Madrid. Ten při xGA 14,3 inkasoval pouze 9 branek.

Zdroj: FBref

Kvalita vytvořených šancí Barcelony

Nabízí se vysvětlení, že Barcelona své xG naakumulovala především spoustou méně kvalitních střel z méně kvalitních šancí, tedy například střelami z dálky. Opak je pravdou. Podle statistiky npxG/Sh (očekávané góly bez započtení penalt na střelu) si Barcelona vytváří třetí nejkvalitnější šance v závěsu za Gironou a Atléticem Madrid. A i v této statistice aktuální lídr tabulky zaostává za katalánským týmem a patří spíše k průměru ligy.

Zdroj: FBref

Proměňování šancí

Barcelona si vytváří v porovnání s Realem Madrid více šancí, přičemž i průměrná kvalita těchto šancí je vyšší. Jak je tedy možné, že skórovala v letošním ročníku ligy o šest gólů méně? Odpověď je vcelku jednoduchá a v tabulce ji vidíte jako sloupec G-xG (skutečně vstřelené góly mínus očekávané góly), popřípadě np:G-xG, což je totožná statistika akorát nezapočítává penalty.

Vytvořené šance Barça neproměňuje ani zdaleka tak dobře, jako její konkurenti o čelo tabulky. V následující tabulce si můžeme všimnout, že v tomto ohledu je Barcelona dokonce až patnáctým týmem v LaLize při hodnotě -2,8 G-xG. Pokud nebudeme brát v úvahu penalty, tak je Barcelona dokonce sedmnáctým týmem tabulky při hodnotě -3,3 np:G-xG. V zakončování šancí přímo ze hry jsou horší už jen tyto týmy: Rayo Vallecano, Celta Vigo a Alavés. V případě konkurenčního Realu je tomu naopak. Hráči Realu Madrid lépe využívají svých méně početných i méně kvalitních šancí. Jejich hodnoty jsou konkrétně +5,9 G-xG a +7,2 np:xG-G. Vyšší np:xG-G znamená, že Real Madrid neproměnil své penalty, ale bohatě to vynahradil proměňováním šancí ze hry.

Zdroj: FBref

Úspěšnost při zakončení jednotlivých hráčů

Zjistili jsme tedy, že největším problémem našeho týmu je zakončování šancí. V této části se zaměříme na úspěšnost proměňování šancí jednotlivých hráčů. Pro srovnání zde uvedu i „tajemství“ úspěchu Realu Madrid. S přehledem nejúspěšnějším zakončovatelem madridského týmu je Jude Bellingham, který vstřelil v lize 11 branek z „pouhých“ 6,2 xG naakumulovaných 32 střelami. Skóroval tedy ze 34,375 % svých střeleckých pokusů. Jinými slovy každá jeho třetí střela skončila v letošním ročníku LaLigy gólem. V proměňování šancí mu sekunduje Vinicius se 4 góly z 2,9 xG.

Nejvíce hrajícími útočníky v dresu Barcelony byli Robert Lewandowski (928 minut), João Félix (726 minut) a Lamine Yamal (718 minut). Střídali je především Ferrán Torres (626 minut) a Raphinha (294 minut). Vidíme, že všichni nejvíce vytížení útočníci proměňují méně šancí, než by statisticky měli. Těžko lze mladičkému Yamalovi vyčítat, že statisticky proměnil pouze zhruba kvalitativní poloviny svých šancí. Tak mírně ovšem nemůžeme hodnotit Lewandowskiho a Félixe. První jmenovaný zakončoval šance v hodnotě 7,6 xG včetně penalt a 6,1 xG bez penalt a vstřelil 7, respektive 5 gólů. Rozdíl mezi vstřelenými góly a očekávanými góly je -0,6, respektive -1,1. Připomínám, že od elitních útočníků se očekává tato bilance kladná. Zarážející je, že jeho bilance je takto negativní i přes poměrně vysokou průměrnou kvalitu šancí. Lewandowskeho npxG/Sh je totiž 0,20, shodou okolností úplné stejné jako Bellinghamovo. Félix zakončoval šance v celkové hodnotě 3,2 xG a vstřelil pouze 1 gól. Rozdíl skutečně vstřelenými góly a očekávanými góly je tedy -2,2. Této bilance dosáhl 1 úspěšným zásahem z 24 pokusů při npxG/Sh 0,13, které je opět shodou okolností stejné jako Viniciusovo.

Naopak náhradníci Ferran Torres i Raphinha vstřelili více gólů než se od nich statisticky očekávalo při nižší kvalitě jejich šancí.

Zdroj: FBref

Výhled do budoucna 

Výše uvedené statistiky mají v podstatě dvě hlavní možná vysvětlení. Našim hráčům se v zakončení nedaří, protože mají prostě jen smůlu nebo se jim nedaří, protože špatně zakončují a jsou to obvykle špatní zakončovatelé. Odpověď pak mohou poskytnout data za delší období, například několik sezon. Z těch pak můžeme odvodit, zdali je u daného hráče špatné zakončování dlouhodobý trend nebo se jedná naopak o výkyv v dlouhodobých datech, a tedy můžeme předpokládat, že se jeho statistiky zlepší v průběhu času. 

V tomto odstavci se podíváme na historické výkony z několika posledních sezon v ligových soutěží našich útočníků. Lewandowski v posledních sezonách zažívá v tomto ohledu sestupnou tendenci a vzhledem k jeho věku je možné, že se již příliš v průběhu času nezlepší. João Félix si i přes nelehké období v kariéře, problémy v Atléticu a půl sezonu v disfunkční Chelsea vedl v minulých sezonách v této metrice poměrně dobře a je tedy možné, že se jeho střelecká forma v průběhu sezony výrazně zlepší. Raphinha si v Leedsu konzistentně připisoval prakticky stejný počet vstřelených gólů jako těch očekávaných. K propadu došlo během první sezony v Barceloně. Brazilský křídelník z xG 9,3 vstřelil 7 gólů, tedy o 2,3 gólu méně, než by měl. Nicméně jedná se zatím o ojedinělý výkyv a je pravděpodobné, že v průběhu času bude mít nadále pozitivní střeleckou bilanci. Ferran Torres v posledních sezonách spíše skóroval méně gólů než se očekávalo, přičemž jeho první sezona v Barceloně byla v tomto ohledu strašlivá. Z xG 7,0 vytěžil pouhé 4 góly. Je tedy možné, že si svoji současnou pozitivní formu v budoucnu neudrží. Pro Yamala z logických důvodů neexistují relevantní data z minulých sezon, a proto musíme jen doufat, že s přibývajícím věkem se v této disciplíně zlepší.

Poznámka k metodice blogu

Konkrétní metrika jako xG neurčuje celkovou kvalitu hráče a zaměřuje se pouze na zakončování. Hráči mohou mít jiné kvality, díky kterým jsou důležití pro tým. Odpovědi například na to, proč Xaviho tým často zaspí a případně inkasuje v prvních poločasech, přičemž následně musí zápas otáčet mohou poskytnout jiné metriky a analýza obranné fáze hry. xG není všeříkající, a tak je s ním potřeba pracovat.

Část ve které jsou porovnávány statistiky dat a hráčů jsou měřitelná fakta a tato část článku je plně relevantní. Část „Výhled do budoucna“ není výsledkem žádné statistické či datové analýzy, ale pouze pohledu na data a následného odhad trendu v kontextu pozorování daných hráčů na hřišti v dresu našeho klubu.

Závěr

I přesto, že se nemalé části fanoušků nelíbí herní projev týmu v této sezoně, tak lze bezpečně říci, že pod Xaviho taktovkou je Barcelona nebezpečná a vytváří si spoustu, a navíc kvalitních, šancí. Evidentním problémem je tristní neschopnost tyto šance zakončovat. Závěr již sepisuji po zhlédnutí zápasu s Atléticem Madrid ve kterém byla tato neschopnost zjevná. Díky neproměňování šancí, ze strany Xaviho týmu, mělo Atlético v nervózním závěru utkání několik příležitostí pro vyrovnání. Naštěstí je nevyužilo.

Musíme doufat, že se forma našich hráčů v tomto aspektu hry zlepší. Zároveň by nebylo moudré se spoléhat na příchod Vitora Roqueho. 18letý mladík přicházející z brazilské ligy by neměl být viděn jako spasitel a neměl by na něj být hned vyvíjen tlak, aby se stal gólovým tahounem týmu. I Neymar, který byl již v té době považován za potenciálně třetího do party k dvojici Messi a C. Ronaldo, se musel nejdříve ve Španělsku a obecně v Evropě adaptovat. A to mu v době přestupu bylo již 21 let.

Jiří Vencovský