MANITA ANEB DEVĚT LVŮ A JEDNA LVICE NA EL CLÁSIKU

V Katalánsku celý víkend ustavičně prší a nedělní ráno všichni fotbaloví fanoušci v Barceloně netrpělivě sledují oblohu nebo aplikace svých mobilních telefonů. Členové naší penyi se setkávají dvě hodiny před zápasem nedaleko fotbalového stadionu. Déšť ustává, nebe se rozjasňuje, aby se připravilo jeviště nezapomenutelnému fotbalovému představení.

Dostat se na El Clásico je snem snad každého culé (a snad všech fotbalových fanoušků), proto jsem byl štěstím bez sebe, když jsem se dozvěděl radostnou zprávu, že se s lístkem dostane i na mě...a bez řeči jsem byl po zjištění, že náš penya bude zastoupena dokonce deseti zástupci.

Tentokrát každý po vlastní ose, bez organizovaného výjezdu, dorazil do katalánské metropole. Někteří z nás tu byli již od středy, další jsme se neplánovaně potkali v letadle. Koordinace se ujal Patrick, který zrovna žije v Barceloně. Již v pátek vyzvedl „šálu“ z lístků a určil místo nedělního setkání.

Osobně jsem si dal menší sobotní turismus po Tarragoně, kde jsem na náměstí narazil na zdejší penyu. Kavárna s insigniemi místního fanklubu zeje prázdnotou, kromě dvou starších pánů, Josého a Joana, tu nikdo není. „Oni přijdou až večer, budeme mluvit o cestě na zítřejší zápas, Víš, co se hraje?“ sděluje mi José. „Jdeš taky?! To tě můžeme vzít, máme autobus, já nejezdím, ale bude nás asi 30.“ Odmítám lákavou nabídku, mám svůj program.

Ale zpět k nedělnímu dni. Je 28. října, doma se slaví 100 let od vzniku republiky a my stále jen doufáme, že důvod k oslavám bude mít za několik hodin i téměř stovka tisíc lidí na Camp Nou. Už jsme všichni, tak se pomalu přesunujeme k našemu milovanému svatostánku. Někteří jsme se již dříve setkali, ale většina se nezná. Nevadí, Barça nás spojuje. Na všech je vidět menší nervozita. Téma rozhovorů jsou jasná: současná forma, zraněný Messi, naše penya, život v Barceloně, katalánský separatismus a především miliony poznatků k dnešnímu zápasu.

Po kratším čekání se konečně dostáváme za brány stadionu a neomylně míříme ke znaku naší penyi. Znak s dvouocasým lvem se krasně vyjímá nad tím z Fuentealbilly i dnešní odpoledne. Desítky fotek individuálních i společných a hurá na stadion.

(Celá sestava. Znak naší penyi je stále krásně vyjímá.)

Naše lístky jsou až na horním ochozu, takže se trochu zapotíme. Když dorazíme na naše místa, tak se rozplývají menší obavy o kvalitě míst. Spodní řada horního ochozu, je krásně vidět, navíc jsme lístky dostali víceméně poblíž, takže můžeme slavit spolu. A že bude co. Navíc jsme pod sektorem hostí, který spíš připomíná trochu větší kotec pro psy.

(Sektor hostí. Tímto směrem se ukazovala manita.)

Společné fotografie před zápasem ze všech úhlů. Stadion se už začíná plnit, nacvičujeme celostadionové choreo a jde se na to. Hráči nastupují za zpěvu stovky tisíc hrdel a v nádherném prostředí chorea. Z našeho místa není jasně vidět nápis WE COLOR FOOTBALL, ale to nikomu nevadí. Atmosféra je elektrizující. Ještě než začne zápas Patrick (žijící v Barceloně a chodící na většinu zápasů) mi říká: „Už jsem tu viděl hodně zápasů, ale ještě jsem neviděl, aby dal gól Suárez.“ - „Neboj, dnes to uvidíš,“ bylo jediné, co mě napadlo.

(Hymna a celostadionové choreo.)

Od prvních minut jsme lepším týmem, ženeme se dopředu a již v 11. minutě pod námi do vápna vytáhne hru Alba, vidíme jak zpětnou přihrávkou nachází ve vápně volného Coutinha. 1:0 Gól, křik euforie. Stadión propukne v radost. Hra se řídí pod naší taktovkou. Skvělý Alba, téměř bezchybný Busquets, krásné kombinace. Suárez však příliš ztrácí míče. O necelé dvě desítky minut je to znovu Alba, kdo přihrává do vápna a tentokrát hledá uruguayského útočníka. Ten se po souboji s Varanem ocitá na zemi. K nevoli celého stadionu však rozhodčí zůstává klidným. Naštěstí ho z klid probere asistent u videa a za chvíli vidíme systém VAR v akci: Penalta. Suárez proměňuje a všichni šílíme.
Dohrává se poločas a my máme čtvrthodinu klidnějšího prostředí na své postřehy. Všichni jsou v euforii, vedeme 2:0 nad odvěkým rivalem. Nechybí ani vtipy nad pověstnou csaplárovou pastí, to jsme nevěděli, co nás čeká.

(Suárezova penalta.)

Když oba týmy nastoupily do druhého poločasu, na madridské straně chyběl Varane, kterého nahradil Vásquez. Hosté nastoupili do druhé půle koncentrovaněji a již po pěti minutách Marcelo vstřelil branku na 2:1. Camp Nou utichne. Jsou to jen vteřiny, ale na stadionu je slyšet jen radost hostujících fanoušků. Ticho narušuje BAAAAR-ÇAAA valící se z našeho kotle. Zbytek stadionu se přidává, ale na každém z nás je vidět, že začínáme být nervózní z vývoje utkání.
A podobně jako fanoušci na tom jsou i hráči. Zbytečné ztráty, kupí se jedna chyba za druhou, nefunguje rozehrávka a madridští mají velké šance. Po Modričově obrovské šanci a nastřelené tyči by se nikdo nedivil, pokud by některého z fanoušků postihl infarkt...já jsem měl pocit, že jsem mu blízko.
Hra se v následujících minutách naštěstí vyrovnává, následně máme více ze hry. Nálada se zvedá Je to vidět i na fanoušcích. Někteří sice dokola komentují každý Suárezúv dotek s míčem (Ti vedle mě by ho hned dávno střídali.), ale fandí se naplno.
Přichází Démbele, který v 65. minutě přihrává Sergi Robertovi, ten centruje na Suárez ukazuje světu, co znamená „trknout do míče“. 3:1 a na ochozech znovu zavládá euforie. Tato branka je rozhodující. Real se sice nevzdává, ale již dominují naše koně. Po chybě Ramose, kterému celý stadion dával pískotem jasně najevo, co si o něm myslí, se k míci dostává znovu Suárez a lehkým obloučkem dokončuje svůj hat-trick. 4:1 a radost na všech stranách.

(Suárezova branka na 4:1, dokonaný hat-trick. Doporučuji Patrickovu reakci na konci videa.)

Všem už je to jasné: Real odejde tvrdě poražen. Vše pak korunuje Artur Vidal, který si v 87. minutě naskakuje na Démbeleho centr, krásná hlavička. Gól! 5:1! Camp Nou šílí. Manita! Piqué zvedá ruku a s ním i celý svět blaugrana.
Je dobojováno. Nádherný zážitek. Ani se nám nechce ze stadionu odejít. Kéž by tento moment trval věčně. Tak dlouho se snažíme o společnou fotografii s tabulí obsahující výsledek zápasu, až ji správce vypne. Nikomu to však nevadí. Užíváme si nádherné vítězství.

Tentokrát se už před stadionem rozcházíme, každý svým směrem, abychom po svém oslavili toto vítězství. Nikdo už nepřemýšlí nad tím, jaké by to bylo s Messim. Dnešním hrdinou je hlavně Luis Suárez.

Manita, vítězství, které se zapíše velkými písmeny do historie střetávání označované jakou El Clasiko. A my jsme byli celou dobu u toho.

Ještě jedna historka na závěr. O dne později jsem se měl sejít s již zmiňovaným Patrickem. K setkání nedošlo ze zajímavého důvodu. Patrick přišel o hlas. Prostě ze sebe během zápasu vydal úplně vše.

Tímto zdravím nejen Patricka (Vím, že už mluvíš.), ale i všechny, co na zápase byli s námi. A děkuji všem, kdo se alespoň trochu podílel na tom, abych si mohl splnit svůj dlouholetý sen.

(S polečná manita nesmí chybět.)