MASCHERANO, JUVENTUS A EL CLÁSICO ANEB DUBNOVÁ TÉMATA

Sezona 2016/2017 se nezadržitelně blíží ke svému konci. Máme za sebou duben a do konce už zbývají pouze tři ligová a jedno pohárové utkání. Ještě teď máme jistě všichni v paměti loňský duben, kdy Barça zažila výsledkový propad, který ji stál místo v semifinále Ligy mistrů a málem i co se zdálo jako prakticky jistý mistrovský titul. Nyní je čas se ohlédnout za tím, co Barceloně přinesl duben letošní.

Barcelona vs. konzistentnost

Jedním z největších problémů Barcelony v této sezoně je bezpochyby nevyrovnanost výkonů. Barcelonští střídají kvalitní výkony s těmi nepříliš kvalitními a zdá se, že si nedokážou udržet stálou formu. Nejinak tomu bohužel bylo i na začátku uplynulého měsíce. Katalánský velkoklub zahájil duben výborně, když na úvodní vítězství 4:1 na hřišti Granady navázal domácí výhrou 3:0 proti Seville, kdy zejména s výkonem v prvním poločase mohli být v Barceloně nadmíru spokojeni.

Jenže o pár dní později bylo všechno jinak. Barcelona nastupovala do zápasu s Málagou s vědomím, že vedoucí Real Madrid jen remizoval v městském derby s Atlétikem a vítězství v Málaze by vrátilo boj o ligový titul do barcelonských rukou. Výsledek byl ovšem naprosto opačný. Barça prohrála 0:2 a situace v lize byla najednou ještě horší než předtím.

Sbohem Ligo mistrů

K úvodnímu zápasu čtvrtfinále Ligy mistrů proti Juventusu tak hráči Barcelony nejeli v nejlepším rozpoložení. A zápas v Turíně bohužel přinesl další zklamání. Svěřenci Luise Enriqueho rozhodně nepředvedli tak strašidelný výkon jako v osmifinále v Paříži, ale moc k chválení toho na barcelonském výkonu nebylo. Nevyužité šance, dva góly Dybaly a branka Chielliniho po rohovém kopu znamenala porážku 0:3 a, jak se později ukázalo, fatální komplikaci v cestě za vítězstvím v Lize mistrů.

Na vítěznou vlnu se Barça dokázala vrátit ziskem tří bodů za domácí výhru 3:2 proti Realu Sociedad. Ačkoli výkon barcelonských hráčů nebyl nikterak oslnivý, vítězství proti kvalitnímu soupeři jistě dodalo týmu před odvetným kláním s Juventusem sebevědomí. Blaugranas šli do zápasu se Starou dámou se vzpomínkou na osmifinálový obrat proti Paris Saint-Germain a vědomím, že když člověk ukáže dostatečnou snahu, tak je možné všechno. Ale přestože se hráčům Barcelony snaha rozhodně upřít nedala, další zázrak se nekonal. Italský velkoklub zvládl utkání na Camp Nou s přehledem, nedopustil žádné drama a díky remíze 0:0 si zajistil místo v semifinále Ligy mistrů.

Simply the best

Naděje na zisk třetího treble v historii tak byly nenávratně pryč, ale nebyl čas na smutnění, protože jen pár dní po zápasu s Juventusem čekalo Barcelonu klíčové El Clásico na Santiago Bernabeu. Situace před zápasem byla jasná. Barcelona musí vyhrát. Cokoli jiného by znamenalo velký krok Realu Madrid k mistrovskému titulu.

Zápas mezi odvěkými rivaly nabídl parádní podívanou. Drama, šance, krásné góly a především velké emoce. A v centru toho všeho byl Lionel Messi. Byl to večer, který upevnil jeho už tak pevné místo mezi fotbalovými legendami. Odvážím se tvrdit, že jeho představení proti Realu půjde do historie jako jeden z  nejlepších výkonů v jeho kariéře.

Rozhodně bychom neměli opomíjet přínos týmu. Marc-André ter Stegen v brance předvedl skvělý výkon a byl to Sergi Roberto, kdo v nastavení parádním během založil akci, která vedla k vítěznému gólu. Avšak Messiho hvězda přesto zářila nejjasněji. Messi předvedl nezapomenutelnou show. Parádním gólem srovnal na 1:1, v druhé půli po nebezpečném zákroku na něj musel ze hry Sergio Ramos a v nastavení se zjevil na správném místě a zajistil veledůležité tři body. Že se jednalo o 500. gól v dresu Barcelony je jen příjemný bonus.

Jsou to večery jako je tento, kdy člověk nemá pochyb, že Messi je nejen nejlepší fotbalista současnosti, ale asi nejlepší hráč co kdy běhal po fotbalových trávnících. A s vědomím toho všeho bychom si jeho schopnosti měli užívat, dokud můžeme. Messi v červnu oslaví 30. narozeniny, a ačkoli to není věk, ve kterém by měl končit kariéru, pravda je taková, že z fotbalového hlediska už to není mladík jako na začátku Guardiolovy éry. Čas neúprosně utíká kupředu, a přestože si to nikdo z nás nechce představovat, jednoho dne Messiho kariéra v Barceloně skončí. Může to být za rok, může to být za pět let, může to být později. Ale jednoho dne ten moment přijde, a proto bychom se měli z jeho fotbalového umění radovat, dokud máme možnost. Protože podobného hráče už možná neuvidíme.

„Kanonýr“ Mascherano

Lionel Messi a Javier Mascherano představují v dresu Barcelony dva protipóly. Jeden se stará o útok, druhý o obranu. Zatímco jeden láme všechny možné rekordy a proti Realu zaznamenal 500. gól v dresu Barcelony, ten druhý dlouho čekal na ten vůbec první gól. 26. dubna proti Osasuně Pamplona se při demolici s konečným výsledkem 7:1 dočkal.

Barça proti poslednímu celku jasně dominovala, a když za stavu 5:1 získal Denis Suárez penaltu, přišla Mascheranova chvíle. Argentinský obránce nic nevymýšlel, napálil míč doprostřed branky a zvýšil na 6:1. V rámci zápasu to byl jen další gól, ale pro Mascherana to byl nezapomenutelný okamžik.

Duben Barcelona zakončila městským derby s Espanyolem. Domácí skvěle bránili, ale nedokázali se vyvarovat chyb, které darovaly Blaugranas vítězství. Jurado po začátku druhého poločasu poslal míč na nohu Suáreze, který nabídnutou příležitostí nepohrdl a poslal svůj tým do vedení. Následně po výborné individuální akci Messiho Rakitič parádním zakončením zvýšil na 2:0 a všechny naděje Espanyolu na nějaký bodový zisk definitivně pohřbil Aaron Martin, který nepovedeným odkopem připravil Suárezovi pozici pro druhý gól v zápase. Barcelona tak v derby zvítězila 3:0 a tři zápasy před koncem pořád drží naději na další mistrovský titul.