MESSI, ROZHODČÍ A INDIVIDUÁLNÍ OCENĚNÍ ANEB LEDNOVÁ TÉMATA

První měsíc roku 2017 je za námi a po krátké zimní přestávce se pro Barcelonu opět naplno rozjely jak španělská liga, tak španělský pohár. V následujících řádcích se společně podíváme, co se dělo na hřišti i mimo ně.

Pomalý rozjezd

Vstup do roku 2017 Barceloně nevyšel podle představ. Porážka 1:2 na hřišti Athleticu Bilbao v prvním zápase osmifinále Copa del Rey v konečném součtu sice nic neznamenala, ale opět se ukázalo, že Barça má v této sezoně rozhodně na čem pracovat.

Ani následný zápas na Villarrealu nedal fanouškům příliš důvodů k radosti. Remíza 1:1 znamenala další ztrátu a komplikaci v už tak nepříliš dobře rozjetém boji o mistrovský titul. Radost z vítězství tak Barcelona poznala až ve třetím zápase tohoto roku díky vítězství 3:1 proti Bilbau v odvetě osmifinále Královského poháru. Přestože Blaugranas nepředvedli dokonalý výkon, oproti předchozím dvěma utkáním šlo o jednoznačné zlepšení.

Mistr přímých kopů

Klíčovou roli v prvních třech zápasech hrálo mistrné umění Lionela Messiho v přímých kopech. Tři přímé kopy, tři nesmírně důležité góly. Pětinásobný držitel Zlatého míče nejprve dokázal vstřelit důležitý gól na hřišti Athletic Clubu, pak v odvetě poslal Barcelonu do čtvrtfinále a ještě mezitím dokázal zařídit bod ze hřiště Villarrealu.

V minulosti jsem Messiho nepovažoval za nějakého velkého specialistu na přímé kopy. Že z nich dokáže dát gól, to všichni věděli, ale zároveň by ho asi málokdo zařadil mezi absolutní špičku v této disciplíně. Dnes nemůže být o jeho zařazení mezi elitu pochyb.

Vítězná šňůra a komplikace na závěr

Po obratu v Copa del Rey všichni fanoušci věřili, že se Barça konečně rozjede a domácí vítězství 5:0 proti Las Palmas tyto naděje jen posílilo. Soupeř sice nepodal příliš kvalitní výkon, ale Barcelona konečně působila jako dominantní tým a v dobrém světle se ukázali hráči, kteří nedostávají tolik prostoru jako Rafinha nebo Aleix Vidal.

Poté přišel první zápas čtvrtfinále poháru a s ním něco, co nikdo neviděl téměř deset let. Vítězství Barcelony na hřišti Realu Sociedad. O Barcelonu jsem se začal zajímat na jaře 2009 a u vítězství z května 2007 jsem tedy nebyl. To znamená, že jsem za ty roky viděl Barcelonu několikrát vyhrát všechno, co se dá, ale musel jsem čekat osm let, abych ji viděl vyhrát na Anoetě.

Vítězství 1:0 ale především znamenalo velmi dobrou výchozí pozici, kterou svěřenci Luise Enriqueho dokázali v odvetě potvrdit domácím vítězstvím 5:2. Výsledek by sice mohl naznačovat, že barcelonští podali skvělý výkon a soupeře bez problému přehráli, ale tak to určitě nebylo. Real Sociedad zahrál dobré utkání, ale Barça dokázala na pokusy hostí o zvrat rychle zareagovat a především hráče konečně jednou netrápila špatná koncovka.

Koncovka naopak byla problémem hlavně v prvním poločase o pár dní dříve na hřišti Eibaru. Domácí odehráli solidní utkání, ale barcelonská ofenzíva se postupně rozjela a výsledkem bylo jasné vítězství 4:0 pro Messiho a spol. 

Leden Barcelona zakončila na hřišti sevillského Realu Betis. Měly to být jasné tři body pro Blaugranas. Přeci jen tým, který chce bojovat o titul a vítězství v Lize mistrů by si, při vší úctě k Betisu, s týmem z druhé poloviny tabulky měl bez problému poradit. Jaká to naivní představa. Jistě, rozhodčí Barceloně upřel regulérní gól, ale faktem zůstává, že to co barcelonští předvedli, nebyl výkon hodný šampionů. Zejména ale šlo o další zbytečnou ztrátu na cestě za obhajobou ligového titulu.

The Best

Zajímavé věci se ale děly i mimo hřiště. Dne 9. ledna byl ve znamení The Best FIFA Football Awards, kde jsme se dozvěděli, že „The Best“ za rok 2016 byl Cristiano Ronaldo. Byl Portugalec skutečně nejlepší? Kdo ví… O tom tahle anketa, Zlatý míč nebo kterékoli jiné individuální ocenění nejsou. Samotné výkony na hřišti jsou nepodstatné. Důležitá jsou fakta. Nastřílené góly, nasbírané trofeje, prostě je potřeba být vidět. Ronaldo byl vidět, dával góly a především vyhrál Ligu mistrů a mistrovství Evropy. Griezmann, Messi nebo Luis Suárez mohli být fotbalově lepší, ale Ronaldo měl v rukou lepší karty.

Musíme si však uvědomit, že když skupina novinářů nebo hráčů a trenérů řekne, že Ronaldo byl nejlepší, tak to neznamená, že je to jediná a nezvratná pravda, protože není. Neplatí to v případě Ronalda a neplatilo to, když v minulosti vyhrál Messi. Hlasující tentokrát zvolili Cristiana Ronalda. Kdyby hlasoval někdo jiný, tak by třeba vyhrál Messi, Griezmann nebo někdo uplně jiný. Jde totiž o otázku, na kterou existuje nespočet odpovědí, ale žádná z nich není správná.

Mnozí podobné ankety prožívají a nadávají, jak to mohl vyhrát ten a ten, ale já jsem toho názoru, že není co prožívat a na co nadávat. Samozřejmě bych jako fanoušek Barcelony raději viděl vyhrát někoho jiného než hráče úhlavního rivala, ale vítězství Ronalda pro mě neznamená žádnou tragédii. Slunce druhý den vyjde jako vždycky, chleba, jak se říká, levnější nebude a rozhodně to není tak, že byste dosáhli nějakého vnitřní míru nebo nirvány, pokud by vyhrál někdo z Barcelony. Není se tedy nad čím vzrušovat nebo rozčilovat.

Španělští rozhodčí

Velkým lednovým tématem byli bohužel i rozhodčí. Opět se jednou ukázalo, že španělští rozhodčí mají k dokonalosti hodně daleko. Těžko se divit tomu, že si to frustrovaný Pique šel po zápase s Villarrealem vyřídit s prezidentem španělské ligy Javierem Tebasem, který sice prohlásil, že Pique nemluvil na něj, ale především řekl, že se rozhodčí musí zlepšit. Otázkou je, jestli jde jen o plané řeči nebo se podniknou i nějaké kroky, aby se situace skutečně zlepšila.

Výkony rozhodčích na španělských trávnících jsou totiž tristní. Neodpískané penalty, špatně posouzené ofsajdové situace, neuznané regulérní góly. Měli bychom se však na celý problém dívat objektivně. Rozhodčí sice během ledna udělali mnoho nepochopitelných chyb proti Barceloně, ale stejně tak by se v této sezoně našly chyby, které katalánskému klubu pomohly.

Vzpomeňme na podzimní zápas s Valencií, kdy mohl být Umtiti rád, že se po jeho souboji s Rodrigem nepískala penalta nebo na ligové klání na Anoetě, kdy pomezní zachránil Barceloně bod tím, že proti Realu Sociedad vyčaroval naprosto neuvěřitelný ofsajd. Ve výše zmiňovaném zápase proti Villarrealu můžeme mluvit o dvou neodpískaných penaltách pro Barcelonu, ale stejně tak mohla po ruce Mascherana kopat penaltu i Žlutá ponorka.  

Messiho kontrakt

Předmětem diskuzí je v posledních týdnech i Messiho nový kontrakt. Rok a půl před vypršením probíhající smlouvy Messi stále nepodepsal prodloužení a je pochopitelné, že fanoušci se začínají obávat, jak se celá situace vyvrbí. Všichni doufáme, že Messi bude ještě dlouho zářit v dresu Barcelony, ale dohoda bude záležet jen na klubu a Messim.

Problém je samozřejmě především ve finanční stránce věci. Messiho nový kontrakt bude znamenat citelný zásah do klubového účetnictví. Osobně jsem ohledně této situace trochu rozpolcený. Plně souhlasím, že Messi si jako nejlepší a nejdůležitější hráč zaslouží být podle toho patřičně finančně ohodnocen a být nejlépe placeným hráčem v týmu, ale zároveň jsem toho názoru, že ten probíraný plat mezi 35 až 40 miliony euro je naprosto přepálený.

Nechce se mi věřit, že by se obě strany nedokázaly dohodnout na pro klub přijatelnějších podmínkách. Je jasné, že v dnešní době bohatých šejků a čínských peněz nemůže Barcelona riskovat, že Messi uteče někam, kde mu nabídnou lepší peníze, ale můj pohled na věc je takový, že pokud chce Messi v Barceloně zůstat, tak prodlouží, aniž by mu klub musel dávat šílený plat. Nikdo nečeká, že bude hrát zadarmo, ale určitě neumře hlady, když místo těch 40 milionů dostane třeba 25. Nyní můžeme jen doufat, že celá situace dopadne tak jak chceme a Messi zůstane ještě dlouho v Barceloně.