Migueli – barcelonský rekordman

Rok 1951 vypadal zpočátku naprosto fádně a nezajímavě. Posuďte sami: v lednu sice dobyly čínské jednotky Soul, v březnu byli v USA odsouzeni k smrti manželé Rosenbergovi za špionáž pro Sovětský svaz, v květnu se stal Tibet nedobrovolně součástí Číny, v září debutoval v Las Vegas Frank Sinatra, v říjnu se poprvé hrálo na Highbury za umělého osvětlení. No prostě rok jako každý jiný - nuda, nuda, nuda.

Už to vypadalo, že zapadne do historie bez většího povšimnutí. Ale pak se to stalo. 19. prosince se narodil Tarzan...

Miguel Bernardo Bianquetti přišel na svět v Ceutě, španělské enklávě na severu Afriky. Tady také začal s fotbalem a později v roce 1970 se přesunul do Cádizu. Tam na sebe upozornil hlavně svou silou, houževnatostí a vytrvalostí. Brzy si ho všiml Real Madrid a ve stejné době, na doporučení Domeneca Balmanyai, se o něj začala zajímat i Barcelona. Migueli se v roce 1973 rozhodl pro Barçu. V sezoně 1973/1974 odehrál jen jediný zápas, protože musel nastoupit vojenskou službu. Kariéra v dresu blaugranas se začala psát 18. listopadu 1973 v utkání v Zaragoze. Barca uhrála remízu 2:2. Vinou vojenské služby také zmeškal historický zápas s Realem Madrid na Santiago Bernabeu, ve kterém hostující tým z Barcelony vyhrál nezapomenutelným výsledkem 5:0 v sestavě s legendárním Johanem Cruijffem. Zajímavostí také je, že Migueli byl po jednom návratu do kasáren zatčen. Po svém návratu z vojenské služby pak Migueli zůstal v Barceloně dalších patnáct sezon!


Migueli - někdy také nazývaný Miguelito je klubovým rekordmanem. V barvách blaugranas odehrál 664 zápasů, neuvěřitelných 34 368 minut! Hrál na pozici středního obránce s číslem 3 na dresu a patřil k nejtvrdším a nejspolehlivějším hráčům. Vždy byl součástí základní sestavy a to i přesto, že v počátcích kariéry měl velkou konkurenci v podobě Anthoni Torrese, De la Cruze či Gallega, pouze sezona 1981/1982 pro něj musela být zklamáním. Německý trenér Udo Lattek nechal Migueliho z nepochopitelných důvodů na lavičce, což nelibě nesli také fanoušci katalánského velkoklubu. První gól a zároveň rozhodující dal Salamance při vítězství 3:1 na Nou Campu. V sezoně 75/76 Migueli odehrál 34 zápasů a vstřelil 5 gólů, což byl jeho střelecký rekord během jedné sezony. V evropských pohárech debutoval 22. října 1974 v zápase proti Feyenoordu. Celkově v evropských soutěžích odehrál za Barcelonu 85 zápasů a vstřelil 5 gólů (3 z nich rozhodli zápas). V ročníku 1986/87, kdy už bylo Miguelimu kolem pětatřiceti let, odehrál 41 zápasů, z toho 38 v základní sestavě. Během své dlouhé kariéry obdržel 43 žlutých a 3 červené karty.

Za svou kariéru v katalánském velkoklubu vstřelil Tarzan, jak se mu říkalo hlavně díky jeho ohromné fyzické síle, 27 branek a získal s týmem dva mistrovské tituly (v sezonách 1973/74 a 1984/85). K dalším získaným trofejím patří Španělský Superpohár (1983), dvakrát Pohár Vítězů pohárů (1978/79 a 1981/82), dvakrát dnes již neexistující Ligový pohár (1982/83 a 1985/86) a čtyřikrát Copa del Rey (1977/78, 1980/81, 1982/83 a 1987/88).

K nejslavnějším spoluhráčům Migueliho patřily takové osobnosti jako například brankář Zubizarreta, Carles Rexach, Amor, Begiristain, Urruti, Maradona, Ronald Koeman a také samotný Johan Cruiff, který ho i nějaký čas trénoval.


Migueli byl známý hlavně svou houževnatostí, statečností, neústupností a stoprocentním nasazením. Patřil k netvrdším obráncům španělské ligy, měl dobrou techniku a byl také skvělý hlavičkář, což týmu pomáhalo nejen v obraně, ale také v útoku. V roce 1979 ve finále Poháru Vítězů pohárů v Basileji, na stadionu Saint Jakobs proti Fortuně Düsseldorf, hrál dokonce se zlomenou klíční kostí! To jen ilustrovalo jeho tvrdost a obětavost pro mužstvo. Barcelona nakonec v tomto legendárním zápase zvítězila 4:3 po prodloužení a hráči mohli poprvé v historii FC Barcelony zvednout tuto trofej nad hlavu.

Migueli hrál také za Španělskou reprezentaci, ve které poprvé nastoupil 20. listopadu 1974 proti Skotsku (tento zápas vyhrálo Španělsko 2:1). Poprvé ho nominoval a také postavil do zápasu legendární hráč a trenér FC Barcelony, Ladislav Kubala, který tehdy trénoval španělský národní tým. V roce 1978 se Tarzan účastnil Mistrovství světa v Argentině, kde však Španělsko ani nepostoupilo ze skupiny, a pak Eura 1980 v Itálii, kde skončilo v semifinálové skupině za Belgií a domácím výběrem. Celkově za reprezentaci odehrál 32 zápasů a vstřelil jeden gól. Jeho reprezentační kariéra však zůstala ve stínu té klubové.

V roce 1989 si Migueli vážně zranil koleno a rozhodl se ukončit kariéru. Na jeho počest byl na Nou Campu sehrán rozlučkový zápas s týmem z Bulharska. V tomto zápase se objevily takové hvězdy, jako třeba Carles Rexach nebo Johan Cruijff. Po skončení Migueliho dlouhé kariéry v roce 1989 Barça dlouho hledala dalšího rázného a tvrdého beka jakým byl on, našla ho až v roce 1999, kdy se do prvního týmu prosadil dnešní kapitán a srdce Barcelony - Carles Puyol. S Miguelim mají hodně společného, kromě tvrdosti a obětavosti pro tým, také přezdívku Tarzan.


V roce 1995 byli všichni fanoušci v šoku, když se dozvěděli, že jejich oblíbenec dostal srdeční záchvat. Naštěstí Dr. Miguel Sanchez oznámil, že to není nic vážného a fanoušci si tak mohli oddechnout. Migueli během vlády Joana Gasparta také pracoval v trenérském týmu, ale při nástupu Joana Laporty byl propuštěn. Migueli byl některými médii obviněn za vyhrožování Laportovi, to se však nepotvrdilo. V současné době je obchodníkem s uměním a také poradcem deníku El Mundo Deportivo.

Miguel Bernardo Bianquetti byl jedním z nejlepších obránců, kteří kdy oblékali dres blaugranas a na hřišti byl vždy vzorem pro ostatní spoluhráče. Pro tým byl nepostradatelný a fanoušci ho milovali. V roce 1989 ve svých 37 letech ukončil svou dlouhou a bohatou kariéru. V Barceloně od těch dob hrálo mnoho skvělých obránců, jako například Ronald Koeman nebo Frank de Boer, na Tarzana Migueliho však fanoušci nikdy nezapomenou...