MUŽ, KTERÝ SVRHL PREZIDENTA

Věčný rebel, i tak by se dal označit Jordi Cases. Pro fanoušky velmi známé jméno, které v posledních téměř 5 let bylo velmi často skloňováno v médiích.

"Rozešel se s přítelkyní, prodal byt a najednou měl mnoho volného času," popisuje novinář Albert Llimós počátek jeho tažení proti tehdejšímu prezidentovi FC Barcelony, Sandro Rosellovi. To, co začalo jen jako snaha jednoho aktivisty skončilo svrhnutím prezidenta a přiznání klubu FC Barcelona, že se dopustil ve dvou případech porušení zákona. Kdo je skutečně Jordi Cases?

Jeho příběh začíná, když prezident Nuňez odvolal trenéra Johana Cruyffa. Cases se sám označuje za cruyffista a v té době za antinuňeze. Ten den, kdy holandský kouč opustil Barcu, založil Jordi a jeho kamarád Manel platformu "Amics de la Pedrera". Cílem bylo nashromáždit podpisy pro vyvolání hlasování o odstoupení prezidenta Nuňeze. Neuspěl a když se po roce a půl na lavičku postavil Luis van Gaal, celá iniciativa skončila.

Trvalo téměř 15 let, než se znovu vrátil do boje. V jednom městečku poblíž Tarragony se na počátku roku 2011 začali scházet Cases a jeho přátelé, aby připravili protest proti prezidentovi Rosellovi kvůli spojení klubu s Katarem. Založili tedy skupinu "Consulta Qatar". Díky kontaktu na Evarista Muntru, bývalého ředitele za prezidenta Joana Laporty, požádali pár dní před schválením spolupráce s Qatar Foundation, aby se v této otázce konalo referendum. Neúspěšně, nepomohla ani podpora samotného Laporty.

Se schválením Kataru skončila i platforma. Nikoliv ovšem iniciativa Jordiho Casese. Vzhledem k jeho protestům proti spojenectví s Katarem získal mnoho známostí. Jedním z nich byl novinář Mundo Deportivo, Xavier Bosch. Dalším byl Toni Freixa, bývalý člen vedení za prezidenta Laporty i Rosella. Jordi i jeho přítel Manel pak využili zkušeností dvou jiných rebelů z barcelonského prostředí, Vicente Pla a Roberta Blanche. První jmenovaný je znám jako navrhoval stížnosti proti Joanu Laportovi ohledně "akce odpovědnosti" a Blanch je mluvčí Asociace na ochranu socios FC Barcelony.

"Byla to doba spiknutí," uvedl v jednom článku novinář Joan Arnés. Uvedená trojice Cases, Pla, Blanche, která později podporovala ve volbách Jordiho Farré a skupinu "Go Barca" se označila za platformu "Za boj proti neonuňezmu." První zkouškou byly protesty proti změnám v sociální oblasti navržené ředitelem klubu, Jordi Cardonerem. Potřebné podpisy ale nezískali.

Byl to ovšem poslední pokus před konečným vítězstvím. Dne 5. prosince 2013 předložil Cases k Vrchnímu soudu žalobu proti Sandro Rosellovi v případě přestupu Neymara. O několik dní později, 23. ledna 2014, prezident FC Barcelony Rosell odstoupil bez většího vysvětlení. Jordi Cases zůstál v boji sám, tentokrát ovšem sám jako vítěz.

Právník Xavier Albert Canal se rozhodl žalobu podat v Madridu. Dodnes není jasné, proč tak učinil, jelikož Jordi Cases popřel, že by to byl jeho záměr. Tento krok ovšem zásadně celý proces prodloužil a zkomplikoval. Jak celý případ pokračoval a vlastně stále pokračuje, je všeobecně známé. Jednou ze zatím nezodpovězených otázek je, kde na svoji iniciativu vzal Cases peníze. Je známé, že začal točit dokumentární filmy v Turecku, Švýcarsku, Skotsku či Austrálii, ovšem to nemohlo pokrýt desetitisícové výdaje spojené se žalobou.

Jisté je, že jeho rodina ho nepodpořila. Otec, vášnivý fanoušek Barcy, trpěl, jelikož mu jeho okolí vyčítalo kroky jeho syna. "Vím, že to Jordi nedělá se špatným úmyslem," řekl před lety novinářům. Cases se stal symbolem velkého barcelonského zrádce. I on to však nesl těžce a zhroutil se. Ale zpět k případu. Ten nebyl ukončen ani poté, co Cases svoji žalobu stáhl. Bylo již pozdě a případ žil již vlastním životem.

Kromě otázky financí zůstává nejasné i to, kde získal všechny potřebné informaci. Jen samotný náhled do smluv v případě Neymar by nestačil. Vysvětlení může být následující. V červnu 2012 v Miami se Jordi objevil po boku Ricarda Teixeiry, prezidenta brazilského fotbalového svazu, s darem k narozeninám a dopisem. V něm se údajně dotazoval na Rosella, jelikož Ricardo Sandra znal mnoho let. "Následná Teixerova odpověď vysvětlila případ Neymar a vše skončilo svržením prezidenta FC Barcelony," tvrdí Albert Llimós.