Nevěšme hlavy, Koeman možnosti má

Barcelona v úvodních šesti ligových zápasech nasbírala pouze osm bodů, což je její historické minimum. Stejný počet bodů už teď ztrácí na Real Madrid. Tým a především kapitán Leo Messi se trápí v koncovce. Je situace opravdu tak špatná, jak se zdá? 

Přesně před šesti lety, 1. listopadu 2014, nastoupila Barcelona na Camp Nou proti Celtě Vigo. Mužstvo pod taktovkou Luise Enriqueho si chtělo spravit chuť po prohraném Clásicu, ale za celých 90 minut nenašlo cestu do sítě, přestože bylo lepší a vypracovalo si několik gólových šancí. Z výhry se díky brance z 55. minuty radovali celestes.

První měsíce i kvůli této porážce pro trenéra Enriqueho nebyly jednoduché. Čtvrté místo při dvoubodové ztrátě na vedoucí Real Madrid sice nevypadalo zas tak zle, ale samotní hráči dobře věděli, že měli na víc. Mezi 24. zářím a 1. listopadem nastoupili k osmi zápasům v Primera Divsión a Lize mistrů a v polovině z nich ztratili body: proti Málaze remizovali, pak prohráli v Paříži a hlavně poslední týden přinesl velkou ránu v podobě dvou zmíněných ligových proher proti Madridu a Celtě.

Barça v sezoně 2014/15 však měla osobitý styl, kterého se držela, a tak se opět stala nejlepším týmem Evropy. To teď od ní nečekají asi ani ti nejoptimističtější fanoušci. Xavi, Iniesta, Neymar, Suárez, Alves, Raktitič už jsou pryč. Z těch, kteří nastupovali v základu při zisku posledního treblu, zbyli Messi, Ter Stegen, Alba, Busquets a Piqué, přičemž poslední tři by mnozí culés v sestavě už radši neviděli. Messi prožívá možná nejhorší období profesionální kariéry. Přesto ještě nemusíme věšet hlavy.

Koemanův styl má potenciál   

Z příchodu Ronalda Koemana jsem nijak nadšený nebyl a instantní revoluci bych beztak neočekával, protože špatný stav celého klubu dalece převyšuje kompetenci trenéra, ať by byl sebelepší. Ovšem s tím, jak se pročistila soupiska, svitla naděje, že Koeman na rozdíl od svého předchůdce Seiténa bude mít možnost udělat na hřišti opravdovou změnu. Trenérské zkušenosti má 57letý Niozemec už poměrně bohaté, patří k barcelonským legendám, což se kolikrát zdá být v šatně základem zdravých vztahů, a dává hře jasnou tvář. To ještě může být klíčové.

Bohužel dosavadní výsledky, tedy ty ligové, jsou prostě mizerné a část viny jde pochopitelně i za Koemanem. Busquets, Griezmann nebo Lenglet kolikrát v sestavě být nemuseli, jelikož si za své výkony prostě tolik minut nezaslouží. Také od De Jonga jsme si slibovali víc (poslední dva zápasy však zvládl velice dobře) a navzdory tomu Aleňa s Puigem marně vyhlížejí další příležitosti. V Clásicu zase hrála Barcelona 4-4-2 s Coutinhem a Pedrim primárně na krajích, kde se ani jeden z nich pořádně neprosadí...

Na druhou stranu spoustu důležitých aspektů dokáže posoudit pouze trenér, který denně stráví hodiny zkoumáním výkonů vlastních hráčů na tréninku a na záznamech. Pjanič při svých prvních vystoupeních v dresu blaugranas nic moc nepředvedl, pak zahrál výborně proti svému bývalému zaměstnavateli Juventusu (naběhal 12,3 km, nejvíce ze všech) a v dalším zápase, tedy včera proti Alavésu, před ním v základu zase dostal prostor Busquets. O poločase pak stejně musel Pjanič na trávník právě za Busquetse, protože Španěl nehrál moc dobře, obdržel žlutou kartu a do utkání, které je potřeba otáčet, se prostě nehodí. Pjanič následně předvedl rozhodně lepší výkon. Byla tedy od Koemana chyba, že nedal Pjaniče do základu? Třeba chtěl, ale nemohl to udělat s dobrým vědomím. Vzpomeňme, že se psalo o Pjaničově špatné kondici, takže naběhané kilometry proti Juventusu by si logicky vyžádaly pauzu.

V Lize mistrů mají Katalánci nakročeno dobře, ale ruku na srdce: jak proti Ferencvároši, tak proti Juventusu nechybělo mnoho, aby výsledky vypadaly hůř. Moratovy tři neuznané góly nebyly důsledkem dobře zvládnuté ofsajdové pasti, nýbrž štěstím nedůsledných obránců. Barcelona si v obou utkáních zasloužila vyhrát, to je bez debat. Nicméně oba soupeři měli za nerozhodného stavu dobré příležitosti na to, aby se dostali do vedení, což by pravděpodobně znamenalo velký problém. Soupeř totiž nesmí dát úvodní gól, jinak je zle. Dokonce i když dojde k bleskovému vyrovnání jako proti Seville a Madridu.  

Avšak také v případě defenzivní fáze hry musím zdůraznit něco na trenérovu obhajobu. Totiž že Koeman postrádá materiál, ze kterého by šla zbudovat spolehlivá obranná hradba. Každému, kdo poslední dva roky viděl párkrát Barcelonu, je jasné, že složení Roberto, Piqué, Lenglet, Alba na top fotbal nemá a mít nebude. Aktuálně může Koeman akorát osvěžit kraj obrany Destem, jenže ten směrem dozadu (zatím) zlepšení stejně nepřinese. Posadit stopery Piquého s Lengletem, když jsou Umtiti a Araújo mimo hru, pak jednoduše nepřipadá v úvahu. 

Co se týče Koemanových prohlášení o VAR, byla zřejmě nešťastná, ale nelze se Barceloně divit, že se cítí být poškozena a oproti svému největšímu rivalovi znevýhodněna. Getafe mohlo dohrávat v oslabení a proti Seville, Madridu i včera proti Alavésu mohla být nařízena penalta (ani jednou se ale rozhodčí neobtěžoval podívat na video). Vzhledem k průběhu těchto zápasů není přehnané říci, že (ne)posouzení těchto momentů rozhodovalo o bodech. 

Koemanovu dosavadní práci brzdí především velké individuální chyby po celém hřišti. Hloupé a brzké vyloučení Lengleta ve Vigu Barcelona zvládla (0:3), neohrozila ji ani podobně hloupá červená karta Piquého proti Ferencvároši. Ale v jiných zápasech zbytečné hrubky vyšly draho. De Jong zavinil penaltu proti Getafe a Lenglet proti Madridu, ačkoliv ani v jednom případě nebyly takové zákroky vůbec nutné. Neto daroval gól slaboučkému Alavésu. A Messi s Griezmannem, kteří mají tým střelecky táhnout, v každém zápase zahazují luxusní střelecké příležitosti. 

Přes všechny zmíněné problémy Koeman ukázal, že jeho cesta má potenciál. Rozestavení 4-2-3-1 se zakomponováním mladých hráčů je to nejlepší, co může v současné Barceloně udělat. Hráči působí fyzicky mnohem lépe než poslední dva roky. Barcelona je schopna dlouhou kombinaci proložit rychlým přímočarým útokem a nepostrádá kreativitu, takže šancí není málo. Jenom se trenér nesmí bát posadit hráče, kteří za sebou sice mají velkou kariéru či velké přestupové částky, ale momentálně podávají špatné výkony.

Start loňské a vlastně ani předloňské ligové sezony nebyl o moc lepší než ten nynější. Rozdíl je v tom, že zatímco Valverde se zaměřil na brždění nevyhnutelného úpadku, Koeman se snaží přehodit výhybku na jinou kolej. A takový přechod zpravidla nebývá hladký. Liga není ztracená, pokud bude mít hlavní kouč podporu svých svěřenců a v některých zápasech trochu toho štěstí. Real Madrid nepředvádí o moc lepší výkony a španělská elita celkově upadla. Čili propast není tak velká, jak se může zdát.

Všechno stojí na Messim a s ním to i padá

Překlenutí této propasti však jako vždy závisí zejména na rozpoložení jednoho muže: Lionela Messiho. Už za Guardioly jsme říkávali: když nedá gól Messi, nedá ho nikdo (anebo když to nejde Messimu, nejde to nikomu). Od minulého roku zřejmě není šestinásobný držitel Zlatého míče v psychické pohodě a podepisuje se na jeho zakončení. 

Přitom navzdory turbulentnímu létu a vynucenému setrvání Messi hru nijak nebojkotuje. Naopak je vidět, že se snaží, že spoluhráče podporuje a vznětlivé chování, jaké předvedl i včera, vypovídá, že mu na výsledku záleží. Bohužel je to také projevem frustrace. Stejně jako zaklonění či svěšení hlavy, secvaknuté zuby nebo máchnutí rukou, což jsou gesta, která teď už provázejí každou Messiho střelu. 

Messi musí dávat góly ze hry, bez toho nemá Barça šanci uspět a nikdy neměla. Messi musí rozhodovat venkovní zápasy, které byly nakonec tím faktorem, kvůli němuž Barcelona sesedla ze španělského trůnu. Už je to 11 měsíců, co argentinský útočník naposledy vsítil důležitý venkovní gól – 1. prosince 2019 rozhodl zápas s Atléticem Madrid. Venku se od té doby trefil akorát na Mallorce (gól na 0:4) a dvakrát ve Vitorii-Gasteiz proti Alavésu ve 38. kole (góly na 0:2 a 0:5), kdy už byla liga rozhodnutá. Trápení v tomto ročníku pokračuje. Messi se neprosadil ve Vigu, Getafe a tentokrát ani při návratu na půdu Alavésu.

Navíc góly nedává ani na Camp Nou. V lize se na střeleckou listinu zapsal jen jednou, a to z penalty proti Villarrealu před více jak měsícem. Do šancí se přitom pořád dostává často. V souboji s Getafe, Realem Madrid i Alavésem mohl poslat Barcelonu do vedení, jenže zkrátka selhal. Ačkoliv má průměrně v LaLize 4,7 střely na zápas (proti Alavésu zaznamenal celých 10 pokusů!) a v Lize mistrů dokonce 5,5, připsal si akorát tři góly z penalty. Nelichotivá přezdívka Pessi tak dostává nový rozměr. Ale buďme rádi, že alespoň v pokutových kopech se Leo zlepšil. Nyní má za sebou šňůru 10 proměněných penalt v klubovém dresu.

Messidependencie se Barcelona nezbaví, dokud za ni bude Messi nastupovat. Jakkoliv skvělými přísliby jsou výkony mladíků Pedriho a Fatiho, jakkoliv Coutinhova druhá barcelonská štace vypadá mnohem nadějněji než ta první, Koeman nemá v kádru střelce, o kterého by se dalo opřít. I Griezmann sem tam předvede brilantní moment, ten ale vykoupí několika zahozenými gólovkami. Koeman a celá Barcelona tak zůstávají v rukou Messiho. 

I když se Messimu dlouhodobě nedaří, věřím, že ještě neřekl poslední slovo. Protože mluvíme o fotbalistovi, který má v profesionální kariéře na kontě více jak 1000 bodů. A hlavně protože mu nechybí vůle.

Hledá se střelec

Koeman samozřejmě nebude se založenýma rukama čekat, až ho Messi zachrání. Kvalita zakončení se mnohdy dá vynahradit kvantitou, ostatně to by v Barceloně nebylo nic nového. Messi pořád bude šance vytvářet a s ním i další hráči. Teď už záleží na trenérovi, komu bude dávat v útoku důvěru a jak moc bude ochotný složení měnit podle aktuální formy.

Osobně bych zkoušel dát více minut Braithwaitovi (jenž podědil dres s číslem 9), tedy pokud Griezmann bude pokračovat v tom, co předváděl doposud. Ne že by francouzský dáreček za 120 milionů neuměl podat dobrý výkon, ale útočníka – zvlášť když dostává prostor i na hrotu – dělají góly a asistence. Griezmann je podobně jako Messi pod velkým tlakem a nevyrovnává se s tím dobře. Naopak Braithwaite může jedině překvapit. 

Otázkou však zůstává, jestli 29letý Dán vůbec dohraje sezonu v Barceloně, neboť v zimě možná přijde Depay a už teď se ofenzivní hráči sotva protočí. Za předpokladu, že Messi bude nadále hrát skoro neustále, zůstává na tři ofenzivní posty sedm hráčů. Na druhou stranu se tak Koemanovi naskýtá více možností, tak pojďme ještě krátce zauvažovat, co může v dalších týdnech vyzkoušet...

1) Dest, Piqué, Lenglet, Alba - De Jong, Pjanič - Messi, Coutinho/Pedri, Fati/Griezmann - Braithwaite

Tahle sestava ve variantě s Griezmannem postrádá klasická křídla, ovšem hru zvládnou roztahovat krajní beci Dest s Albou. Pjanič s De Jongem dokážou pohybem pokrýt hodně prostoru a zbrzdit tak soupeřovy protiútoky. Ofenzivní hráči si pak mohou různě měnit posty. Braithwaite má rychlost a výbušnost, umí dobře přihrát, takže se může posunout vpravo, když Messi bude chodit do středu. Coutinho tím pádem půjde doleva, na což je zvyklý, a Fati či Griezmann vyplní místo na hrotu. Oba jsou stejně nejnebezpečnější na šestnáctce. 

2) Roberto, Piqué, Lenglet, Firpo - De Jong, Busquets - Dembélé/Trincao, Coutinho/Pedri, Fati/Braithwaite - Messi/Griezmann

V případě, že bude Alba absentovat; nebo že bude potřeba kvůli soupeři více myslet na obranu; anebo že si Koeman řekne, že Firpa ještě nebude odepisovat, už to bude chtít křídla. Také v tomto systému je možné využít Braithwaita, který na levém křídle hrával, a když Messi odstoupí do hloubky, Braithwaite se může vydat do vápna. Coutinho a Pedri zase roztahují hru doleva. Pokud Koeman bude muset šetřit Messiho, měla by podobně dobře fungovat i varianta s Griezmannem.

Shrnu-li to, Barça má na to hrát zajímavý a zábavný fotbal, který ji může nakopnout. Příští týden nastoupí doma proti Kyjevu a Betisu, což by měly být povinné výhry a snad také psychická vzpruha pro některé jmenované. Velká prověrka přijde po pauze – 21. listopadu čeká Barcelonu ambiciózní Atlético. Povede se Messimu poprvé téměř po roce rozhodnout venkovní zápas?