NIKDY NEZAPOMÍNEJME, JAKÉ ŠTĚSTÍ MÁME, ŽE ŽIJEME V MESSIHO ÉŘE

 Přinášíme vám překlad článku Olivera Holta, anglického populárního sportovního novináře, kterého Messi fascinoval svým výkonem proti Espanyolu.

• Lionel Messi bude mít letos 30. Neznamená to, že už by se chystal do důchodu, ale mělo by nám to připomínat, že bychom si jej měli užívat, dokud můžeme.
• Messi je Nureyev. Je Olivier. Je Rostropovich. Je Picasso. Je Sinatra.
• Je někým, kdo přináší radost všem, kteří jej na fotbalovém hřišti sledují a obdivují krásu jeho umění.
• Nejlepší fotbalista všech dob? Všechno, čeho Messi doposud dosáhl společně s jeho genialitou, jsou argumenty, které hovoří jasně pro něj.

V minulém roce jsem na třech fotbalových utkáních pocítil, že mám obzvlášť štěstí. Poprvé to bylo v květnu na King Power Stadium, když Leicester City zvedl trofej pro vítěze anglické ligy před zápasem proti Evertonu. Stadionem zněl italský tenor Andrea Bocelliho a Claudio Ranieri tam stál, rovně a důstojně ve středovém kruhu, ukazujíce fanouškům, aby se zklidnili a nechali tak vyniknout obdivuhodný hlas.

Po druhé to bylo v září na Old Trafford, kdy jsem byl na prvním zápase po olympijských hrách. Guardiolův nový klub Manchester City předvedl v prvním poločase oslnivě nádherný fotbal, který se zdál být novým úsvitem pro naši ligu. Zářili tak jasně, až vám připadalo (mylně), že je nikdo nemůže zastavit.

A po třetí, kdy jsem měl vůbec největší štěstí, to bylo před Vánoci. Vzal jsem svého syna na zápas Barcelony proti Espanyolu a měl to pro něj být předčasný dárek. Ukázalo se však, že i já jsem dostal dar k nezaplacení: 90 okouzlujících minut na Camp Nou, kdy jsme sledovali toho nejlepšího hráče na světě při chuti.

Lionel Messi bude mít letos 30. Neznamená to, že už by se chystal do důchodu, ale mělo by nám to připomínat, že bychom si jej měli užívat, dokud můžeme. Je jedním z nejlepších účinkujících na jakémkoliv pódiu, v jakémkoliv období. Messi je Nureyev. Je Olivier. Je Rostropovich. Je Picasso. Je Sinatra. Je někým, kdo přináší radost všem, kteří jej na fotbalovém hřišti sledují a obdivují krásu jeho umění.

Nejlepší fotbalista všech dob? Všechno, čeho Messi doposud dosáhl společně s jeho genialitou, jsou argumenty, které hovoří jasně pro něj.

Nikdy sice nevyhrál Mistrovství světa jako Maradona, Pelé nebo Zidane, ale mezinárodní fotbal už není zlatým standardem, takže to už není překážkou jeho korunovace.

FIFA dělá, co může, aby mezinárodní zápasy odsunula na okraj zájmu a změnila je v nepodstatnou věc. Rozhodnutí o konání mistrovství světa 2022 v Qataru je zcela jasným signálem. Stejně tak rozšíření šampionátu na 48 týmů představuje další krok k nezájmu a opovrhování. Messi tedy není omezen svými výsledky v této oblasti.

Klubový fotbal je nyní vrcholem, a právě v něm Messi kraluje. Ligu mistrů vyhrál třikrát, nebo vlastně čtyřikrát, pokud počítáte i jeho zkrácenou účast v ročníku 2005/2006. V La Lize je historicky nejlepším střelcem a v další sezóně nejspíše překoná i rekordy Jimmyho Greavese a Gerda Mullera z anglické a německé nejvyšší soutěže.

Ale není to jen o statistikách. I Cristiano Ronaldo se může chlubit úžasnými čísly a je také skvělým hráčem, v tomhle však souhlasím se Zlatanem Ibrahimovicem: Cristiano není ani tím nejlepším Ronaldem.

Cristiano je fenomenální po svém. Ztělesňuje sílu, odvahu, rychlost, nezdolnost a oddanost. Je Terminátor. Ale není Messi. Ronaldo představuje atletiku, Messi fantazii. Ronaldo je hvězda vysekaná z úsilí a dřiny. Messi to má od přírody.

Utkání s Espanyolem pro mě bylo poprvé, co jsem jej viděl zblízka v jeho katedrále Camp Nou. Novinářská lóže má fantastický, panoramatický výhled z nejvyšších pater stadionu, ale tentokrát jsme měli sedadla o několik řad níž, poblíž branky, na kterou Barcelona v druhém poločase útočila.

Dívat se odsud na Messiho bylo jako stát vedle Armca mezi Sainte Devote a Beau Rivage při tréninku na Velkou cenu Monaka a sledovat Ayrtona Sennu, jak se řítí do kopce, zatímco od jeho vozu létají jiskry, když podvozkem škrtne o asfalt. Byl to jeden z nejlepších pohledů ve sportu, co jsem kdy měl.

Messiho tempo, rychlost jeho myšlení, jeho nepolapitelnost, grácie, přehled o ostatních, rozhled, dribling, strach, který otřásá obránci, způsob, kterým jej chtějí vykopnout ze hry a to, jak se jim to nedaří, pocit blaženosti, který zasahuje každého při explozi jeho dovedností a vynalézavosti: všechny tyhle věci vám při sledování Messiho přinášejí nepřekonatelnou radost.

Ten večer bylo na zápase mnoho turistů jako my. Messi turisté. Někteří z nich dodali stadionu atmosféru popového koncertu. Pokaždé, když se Messi nebo Neymar přiblížili, křičeli na ně jmény a žadonili, aby se podívali jejich směrem. Bylo to jako na Bay City Rollers asi v roce 1976.

Měli jsme štěstí, stejně jako všichni, co se přišli na Messiho podívat. Proti Espanyolu byl nezastavitelný.

Byl tak brilantní, až jste zatajovali dech a zírali s otevřenou pusou. V polovině druhého poločasu nejdříve nasadil jesle, poté prokličkoval mezi pěti obránci a vytvořil druhý gól Barcelony. Lidé se začali objímat jenom proto, aby si pogratulovali, že něčeho takového byli svědky.

Fanoušci za bránou se hromadně klaněli svému malému géniovi a oddaně skandovali jeho jméno pořád dokola.

O tři minuty později to Messi udělal znovu. Rozbil obranu Espanyolu, která jím cloumala a tloukla do něj, nemohla ho však zastavit a Messi i přes jejich snahu vytvořil třetí gól Barcelony, který dal Jordi Alba. A jeho jméno se znovu rozléhalo po stadionu.

A v poslední minutě Messi přidal jedinou věc, která mu scházela k tomu, aby svůj večer dovedl k dokonalosti. Dal gól. Vyřítil se z pravého křídla a jednoduše přihrál Suárezovi, který mu perfektním lobem míč vrátil za obranu Espanyolu.

Messi se vyhnul padajícímu obránci, kterého obalamutil svou změnou směru, a sledoval dráhu padajícího míče. Jakmile klesl, poslal jej z voleje mezi nohama brankáře za jeho záda.

Při odchodu z Camp Nou jsme si poskakovali, v euforii z toho, co jsme právě viděli.

Na druhý den ráno jsme si v novinovém stánku vedle kostela Sagrada Familia koupili vydání deníku Sport, abychom jej měli jako suvenýr. Titulní stranu zabíral Messi, s rukama roztaženýma.

Titulek si pohrál se slovy a vánoční tématikou a perfektně vystihl atmosféru. Bylo na něm: ‚El Messias‘.