Pau Cubarsí a jeho příběh

Když pojedete 15 minut jižně od Girony ve španělském regionu Katalánsko, ocitnete se uprostřed nízké zástavby nevýrazných průmyslových areálů nedaleko městského letiště. Když však odbočíte po malé silnici směrem na západ, krajina se okamžitě změní.

Kontrast je tak výrazný, že si na chvíli připadáte, jako byste vstoupili do Kraje, imaginárního světa popsaného v příbězích J. R. R. Tolkiena Pán prstenů a Hobit: bohaté louky obklopené sopečnými kopci, mezi nimiž se klikatí úzké uličky s divokými makovicemi po obou stranách, nerušené dopravou. Pokojné místo pro klidný život.

Uprostřed tohoto klidného moře leží vesnice Estanyol se 195 obyvateli.

Právě tady žil Pau Cubarsí až do svých 11 let, kdy nastoupil do barcelonské mládežnické akademie, vzdálené asi hodinu a půl jízdy autem. Po šesti letech stále žije v akademickém komplexu La Masia, ale Estanyol je jeho domovem.

Pokud jste dnes dostatečně velkými fotbalovými fanoušky, nepochybně jste o Cubarsim slyšeli, ale ještě před několika měsíci znali jeho jméno jen ti nejoddanější příznivci mládežnických týmů Barcelony nebo španělské reprezentace. Teprve v lednu si tehdy šestnáctiletý obránce odbyl svůj seniorský debut v osmifinále Copa del Rey proti třetiligovému Unionistas de Salamanca.

Od té doby se neohlíží zpět.

Srovnání s předchůdci z Barcy Gerardem Piquém a Carlesem Puyolem nejsou daleko od pravdy.

Cubarsi vstoupil do La Ligy 21. ledna, den před svými 17. narozeninami, a v druhé polovině sezony nastoupil za Barcelonu 24krát a stal se důležitým členem týmu tehdejšího kouče Xaviho.

Své první kroky v Lize mistrů udělal v březnu ve druhém utkání osmifinále proti Neapoli, kde se skvěle uvedl proti vysoce ceněnému útočníkovi Italů Victoru Osimhenovi - málokdo je při svém debutu v elitní evropské soutěži vyhlášen hráčem zápasu. Následující měsíc si pak v prvním zápase čtvrtfinále proti Paris Saint-Germain rovněž obdivuhodně poradil s Kylianem Mbappém.

Když se Cubarsí s ostatními hráči Barcy procházel hodinu před zápase po trávníku Parc des Princes, část fanoušků na tribunách je urážela. Cubarsí tam stál s úsměvem a rukama v kapsách

Ten obrázek byl překvapivý. Nakonec to byl ještě sedmnáctiletý kluk, který se chystal hrát na nepřátelském území na jedné z největších scén světového fotbalu a proti možná nejlepšímu současnému hráči tohoto sportu Mbappému.

Francouz však byl ten večer nenápadný díky úsilí Cubarsiho a dalších obránců Julese Koundeho a Ronalda Arauja. Pokaždé, když Cubarsí čelil Mbappému, činil tak se stejným klidem, jaký předváděl před zápasem - je to stav mysli, který má kořeny v jeho výchově.

Klid Estanyolu a rodiny, která zde po generace provozuje truhlářství, prochází v žilách mladého muže, kterého zdánlivě neovlivnil jeho raketový vzestup ke sportovní slávě. Tento klid je klíčový i pro Cubarsího hru. Způsob, jakým hraje zápasy, bez toho, aby spěchal. Jako by fotbal byl nakonec opravdu jen hra a on byl jen kluk, který se chce bavit. S míčem nespěchá a málokdy zvolí špatnou přihrávku.

Estanyolská obydlí jsou rozptýlena na velké ploše. Centrum obce tvoří malý kostel, jeden dům, restaurace a truhlářství Cubarsi. Uprostřed tohoto souboru budov je náměstí, kde se scházejí místní děti ke hrám. Je to svět na hony vzdálený přepychu a lesku elitního fotbalu.

Albert a Judith jsou majiteli restaurace L'ArEst. Dříve žili v Gironě, ale poté, co je v roce 2020 postihla pandemie Covid-19, se rozhodli přestěhovat a hledat klidnější život. Nyní bydlí hned vedle truhlářství Cubarsiových.

„Robert, Pauův otec, je pracovitý,“ říká Albert. „Každý den vstává v sedm ráno a zapíná stroj ve své dílně. Je to hlučný stroj a někdy mě vzbudí. Ale vždycky se mu to vymstí...

„Vezmu tác s xuixos (sladké pečivo plněné katalánským krémem, pak smažené a obalené v cukru), které děláme v restauraci, a nechám je u jejich dveří,“ pokračuje Albert s úsměvem na tváři a vysvětluje, že to dělá, protože ví, že Pauův otec drží dietu, takže by takové dobroty neměl jíst.

On i Judith si s rodinou Cubarsí dobře rozumí. Fotbalistovy rodiče popisují jako pracovité a velmi dobré sousedy, kteří jsou tu od toho, aby pomohli, když se něco stane. „To se o všech sousedech říct nedá,“ říká Judith, zatímco Albert si žertem stěžuje, že Robert ‚hrozně špatně zpívá‘.

Albert říká, že Pau se do města vrací často, kdykoli může, a že ho často můžeme vidět, jak nosí dřevo a pomáhá otci v rodinném podniku. S přesvědčením říká, že teenager není „typickým mladým hráčem“, který by mohl „sejít z cesty“, že prostředí, v němž vyrůstal, by to nikdy nedovolilo.

Přestože je jejich sedmnáctiletý syn již hráčem prvního týmu Barcelony, Robert a Judith nepřestali dělat to, co dělali celý život: tesařství. I oni toho museli zvládnout hodně, včetně mediální tsunami, která provázela Cubarsiho pozoruhodný vzestup do prvního týmu. Váží si zájmu o něj, ale chtějí zůstat mimo pozornost.

Estanyol nemá fotbalové hřiště. Cubarsího první chlapecký tým sídlil v nedalekém Vilablareix na předměstí Girony. Tam také chodil do základní školy. V osmi letech se o tomto středním obránci s potenciálem doslechla Girona a podepsala s ním smlouvu. V roce 2018, když mu bylo 11 let, pak zaklepali na dveře ředitelé mládežnické akademie Barcelony Jordi Roura a Aureli Altamira.

„Dozvěděli jsme se o něm díky jednomu z mnoha pozorovatelů, které jsme rozmístili po Katalánsku,“ řekl Roura listu The Athletic.

„Dostali jsme informaci, že Girona má středního obránce, který se jeví slibně, a několikrát jsme se na něj byli podívat. Naposledy to bylo na turnaji v Cornella de Llobregat nedaleko centra Barcelony. Rozhodli jsme se promluvit si s jeho rodiči a vysvětlit jim sportovní projekt v Barce; co máme na mysli a proč ho chceme podepsat. To byl klíč k tomu, aby sem přišel.

„Problém středních obránců pro nás nikdy nebylo snadné vyřešit. Hrát jako střední obránce v Barce není jako hrát jako střední obránce jinde. Je to pozice, která je velmi náročná, především proto, že Barca obvykle hraje na soupeřově polovině, s velkým prostorem vzadu. Musíte bránit hodně prostoru, což může vést ke spoustě těžkých situací jeden na jednoho, a musíte být velmi rychlí.

„Také mají velkou zodpovědnost při zahájení útočné hry. Vždy jsme hledali mladé hráče, kteří mají dobré nohy, kteří dobře vidí přihrávky, kteří umí dávat hluboké přihrávky. Pau, kromě toho, že tohle všechno měl, byl velmi dobrý v obraně. Velmi zodpovědný, velmi silný, měl dobrou hru ve vzduchu a pochopení pro obranné koncepty - to je velmi těžké najít.“

Roura také říká, že Barca byla překvapena vyspělostí, kterou u Cubarsího našla, i když mu bylo 11 let.

„Zjistili jsme, že je to na svůj věk velmi vzdělaný a inteligentní chlapec,“ říká. „Byl možná trochu introvertní. Mnohokrát jsem mu říkal, aby se trochu zasmál, že je to jen fotbal. Byl to chlapec, který byl velmi soustředěný, s velkou vůlí učit se a zlepšovat se. Zdá se to být samozřejmé, ale ne každý mladý hráč to má.“

Albert Puig byl jedním z prvních trenérů, kterého Cubarsí v Barceloně měl, a to v sezóně 2019-20 na úrovni do 12 let.

„První vzpomínka na Paua pochází z doby, než jsem ho trénoval,“ říká Puig. „Přišel v sezoně 2018-19 jako starší Alevin (věková skupina do 11 let). V zápase proti UE Sant Andreu došlo k akci, kdy zůstal osamocený útočník soupeře a Pau ho před pokutovým územím fauloval. Dostal rovnou červenou kartu, což je v zápasech s tak malými dětmi neobvyklé.

„Když dítě v tomto věku dostane červenou kartu, obvykle se velmi rozruší, křičí a dokonce pláče. Jejich emoce jsou vysoké. Pau to ale přijal jako součást hry. Odešel tak klidně a začal se sledovat zápas zpoza hřiště. Byl to obraz hráče, který je z hlediska vyspělosti o několik kroků napřed.“

Cubarsí, stejně jako jeho sedmnáctiletý kolega Lamine Yamal, je nyní plnohodnotným členem prvního týmu Barcelony. Oba na pozorovatele zapůsobili svým klidem a schopností vyrovnat se s tlakem elitního fotbalu. Yamal byl součástí španělského týmu, který v červenci vyhrál mistrovství Evropy. Cubarsí o několik týdnů později získal zlato na olympijských hrách v Paříži.

Jak je možné, že jsou v takovém věku tak vyspělí? Puig se domnívá, že součástí odpovědi musí být změna způsobu, jakým se hraje mládežnický fotbal.

„Na základní úrovni se toho hodně změnilo,“ říká Puig. „Nyní je tolik turnajů, které jsou sledovány médii a jsou k dispozici ke sledování na sociálních sítích, že už vyrůstají s určitou mírou známosti, i když v malém měřítku. Zvyknou si na to dříve.

„Tlak na elitní úrovni se mnohonásobně zvyšuje, ale oni už mají základ, z něhož mohou pokročit.“