Kdo byl první asijský hráč, který hrál za evropský klub? Kdo je nejlepším střelcem v historii klubu? Kdo byl nejmladším hráčem, který kdy debutoval v A týmu? Kdo byl nejmladším hráčem, který kdy skóroval v A týmu? Kdo je nejslavnější filipínský fotbalista všech dob? Na tyto otázky je jen jedna odpověď - Paulino Alcántara Riestrá. Za první tým si poprvé zahrál v 15 letech, čtyřech měsících a osmnácti dnech. A uvedl se vskutku mistrovsky. V zápase proti Catalá SC vstřelil hattrick a napomohl k výh
Alcántara se narodil 8. října 1896 na Filipínách. Jeho otec byl španělský voják, který byl umístěn ve Filipínách. Paulino tedy poté vyrůstal v Barceloně a zpočátku hrál za FC Galeno, poté byl ale spatřen Joanem Gamperem a podepsal v FC Barcelona. Během svého prvního působení v klubu patřil k jeho hvězdným spoluhráčům v této době Francisco Bru, Jack Greenwell a Romà Forns. V roce 1913 přispěl k zisku doublu (Copa Catalunya a Copa del Rey) a v roce 1916 k dalšímu vítězství v Copa Catalunya.
V roce 1916 se jeho rodiče rozhodli vrátit na Filipíny a vzali svého syna sebou. Tam pokračoval ve studiu medicíny a hrál za fotbalový klub Bohemians of Manila. V roce 1917 byl nominován do filipínské reprezentace a pomohl své zemi na turnaji v Tokiu k výhře 15:2 nad Japonskem. Na stejném turnaji reprezentoval svou vlast i ve stolním tenise. Během doby, kdy tento ostrostřelec pobýval v Asii, nebyla Barcelona schopna vyhrávat trofeje a marně se snažila domluvit s jeho rodiči jeho návrat do Katalánska. Nicméně v roce 1917 byl nakažen malárií a údajně odmítl brát předepsané léky, dokud mu nebylo dovoleno se do Barcelony vrátit.
Poté co se do klubu vrátil, experimentoval s ním jeho bývalý spoluhráč a nový trenér Jack Greenwell, když ho nasadil na post obránce. Po protestu fanoušků se ale opět vrátil do útočných řad a v roce 1919 pomohl k další výhře v Copa Catalunya. Klub se také dostal do finále Copa del Rey, ale tam prohrál 5:2 s Arenas Club de Getxo. Další rok bylo účinkování ve finále již úspěšnější a Barca tak mohla slavit další double. Do týmu se také dostal Sagibarbá, který skvěle spolupracoval s Alcántarou, stejně jako Ricardo Zamora, Josem Samilitier a Félix Sesúmaga. Byl to počátek první zlaté éry. Barcelona dominovala jak v Copa Catalunya, tak v Copa del Rey.
V roce 1915 debutoval Alcántara v katalánské reprezentaci a během šesti zápasů vstřelil 4 góly. Nicméně statistiky v této době nebyly moc přesné a tak možná odehrál více zápasů a vstřelil i více branek. Mimo reprezentace Filipín a Katalánska si zahrál i za národní tým Španělska. V roce 1920 byl nominován na Olympijské hry, ale rozhodl se zůstat doma, jelikož studium medicíny bylo pro něho přednější. Proto také odehrál za španělskou reprezentaci pouze pět zápasů a vstřelil 6 branek. Svou nejslavnější branku v reprezentaci vstřelil v roce 1922, když během zápasu Francie-Španělsko vystřelil tak tvrdě, že míč proletěl sítí a udělal do ní díru.
5. července 1927 se rozhodl 31letý Alcántara pověsit kopačky na hřebík. Tento den se sehrál na jeho počest přátelský zápas mezi španělským národním týmem a Barcelonou. K fotbalu se ještě vrátil, ale již ne jako hráč. V padesátých letech vedl tři zápasy španělskou reprezentaci. Paulino Alcántara zemřel 13. února 1964 v Barceloně. Přesto by se dalo říci, že díky svým úspěchům se stal nesmrtelným.
Sezóny v klubu: 1912-27
Odehraných zápasů: 357
Vstřelených branek: 357
Trofeje:
- 5x Copa del Rey(1912/13, 19/20, 21/22, 24/25 i 25/26)
- 10x Copa Catalunya (1912/13, 15/16, 18/19, 19/20, 20/21, 21/22, 23/24, 24/25, 25/26 i 26/27)