PLATY HRÁČŮ VZROSTLY ZA 13 LET VÍCE JAK 4KRÁT

Prezident FC Barcelony, Josep Maria Bartomeu, nedávno v rozhovoru uvedl, že do 4 let překročí příjmy klubu hranici 1 miliardy eur. Fotbal a peníze k sobě neodmyslitelně patří. Příjmy stejně jako výdaje rostou ve světě fotbalu závratným tempem.

Za posledních 13 let, tedy od nástupu Joana Laporty, stouply příjmy hráčů 4,4krát. Pozoruhodné také je, že ačkoliv platy se zvýšily o 340 %, samotné příjmy klubu vzrostly pouze o 272 %. Zároveň v současné době platí, že 2/3 výdajů klubu jdou na platy hráčů.

Jak daleko je fotbal odtržen o reálného života, nejlépe ukazuje fakt, že za uvedených 13 let průměrná mzda se zvedla o 18 % (ve fotbale o zmíněných 340 %). Vše je ale otázka trhu. Kluby zvyšují své příjmy na základě reklam a televizních práv a konkurenceschopnost je nutí platy hráčů neustále zvyšovat. Představa, že nějaká hvězda klubu odejde, jelikož jí vedení nechce zaplatit, je nemyslitelná.

Navrhované úpravy výši mezd fotbalistů zůstávají nevyslyšeny. V otázce platů existují pro Barcelonu 2 tábory hlavních konkurentů: anglické kluby a Real Madrid.

Nejen sponzoři či majitelé, ale i výnosnější televizní práva umožňují týmům jako City, United, Chelsea apod. koupit a také i zaplatit jakéhokoliv hráče. Druhým nebezpečím je Real. Pokud se schválí poslední návrhy parlamentu, sníží se daň z příjmů v rámci Španělska na 39 %, ovšem v Katalánsku zůstane 48 %.

Co to znamená? Pokud Real nabídne hráči hrubý plat 10 miliónů eur, fotbalista dostane 6,2 miliónů čistého. Pokud by ale stejný čistý plat chtěl mít hráč Barcy, musel by mu klub dát plat 11,9 miliónů hrubého, tedy o skoro 2 milióny eur více. U jednoho fotbalisty prakticky nepodstatný rozdíl. Jenže ve skupině 25 hráčů , kteří dohromady vydělávají přes 400 miliónů eur, to již bude mít vliv obrovský.

Případ Figo je dobře znám a touha Realu po Neymarovi či dokonce po Messim taktéž.

Často se fanoušci podivují neustálému prodlužování smluv hráčů, kterým končí smlouva za několik let a zároveň se podivují množstvím nových sponzorů. Za vším jsou právě příjmy hráčů. Jen trojice Messi – Suárez – Neymar stojí klub přes 100 miliónů eur hrubého ročně, pokud nepočítáme bonusy za trofeje, které ale třeba v roce 2015 u tohoto tria dohromady byly přes 50 miliónů.

I to je důvod, proč bylo nutné, aby nový sponzor přispěl podstatně více než do této doby Qatar Airways, proč i smlouva s Nike je nyní výrazně výhodnější, a proč Barca začala spolupracovat např. s čínskou Mission Hills Group.

Od zvolení Bartomeua do čela klub vzrostly platy hráčů o 48 % a největší podíl na tom má zisk treblu. Ovšem pokud by se 3 trofeje na konci sezóny 2014/15 nezískaly, i tak by platy byly vyšší o 28 %.

Je to skokový nárůst oproti předchozímu období Sandro Rosella. Ten po svém nástupu zvýšil mzdy o 14 %, ale následující období došlo ke stagnaci. Měl na tom zásluhu především výkonný ředitel Antoni Rossich, který s železnou rukou odmítal jakékoliv navýšení. Novým hráčům byli pouze vypláceny procenta z přestupní částky. Znamenalo to, že fotbalista dostal např. 50 % ze sumy jako jednorázový bonus, ale následující roky se mu již plat nezvyšoval.

Klub byl však nucen hledat jiná řešení vzhledem v minulosti zavedené regulace poměru platů hráčů vůči příjmům klubu. Například u Neymara se uvedená hodnota z přestupu blížila 70 % a znamenalo to bonus ve výši 64 miliónů eur, který byl rozpočítaný do 5 let.

Mzdy barcelonských fotbalistů začaly výrazně růst již po nástupu Joana Laporty v roce 2003. Byl to ale posun pravidelný v závislosti na výdajích. I tehdy ale došlo k jedné výjimce. A tou byl rok 2006 a vítězství v Lize mistrů. Díky tomu platy hráčů vyskočily o 50 %, z 95,8 miliónů na 144,1 miliónů. Byla to ale jiná situace, jelikož klub měl za sebou několik let bez úspěchu a tak bylo lehčí například snížit platy ostatním zaměstnancům či regulovat výdaje.

Nelze se ale uvedeným procentům i částkám divit. Jsou to hráči, kteří představují pro klub zlatá vejce. To oni vydělávají. Jak již říkával Johan Cruyff, hráči jsou peníze na hřišti.