Poslední společný zápas před rekonstrukcí aneb Sant Jordi v Barceloně

Jarní část sezóny 2022/23 je poslední, která se odehraje na „starém“ Camp Nou před rekonstrukcí. Kromě zápasu s Valencií jsme si tak nemohli nechat utéct ani prestižní utkání s Atléticem Madrid.

Do Barcelony jsme vyrazili v pátek večer, program v katalánské metropoli tak začal sobotním ránem, kdy jsme po snídani vyrazili na trasu městem. A kroky se opravdu nešetřilo – od Hospital de Sant Pau až k Olympijskému přístavu jich bylo cca 30 000.

Nemocnice (která jako nemocnice opravdu nevypadá), Sagrada Família (kde jsme se setkali s budoucím prezidentem Sephirotem), domy Gaudího – především Casa Batlló lákal ještě více lidí než obvykle, jelikož byl vyzdoben růžemi v rámci oslav Sant Jordi.

Plaça Catalunya, Rambla, trh Boqueria (Hanka by tady byla schopná strávit všechny dny), Port Vell, pláž a poté ještě Port Olympic se svými dominantními Torre Arts a Torre Mafre (zatím nejvyšší budovy v Barceloně, ale již se jim to krátí). Tolik ve zkratce, těch zajímavých míst, náměstí a budov je na této trase mnohem více.

Po pauze na hostelu nás čekal zápas v Palau Blaugrana. Na programu bylo utkání basketbalistů, kde nechyběli ani čeští zástupci – Satoranský a Veselý. Zápas kromě krátkého úseku byl dost jasný, a tak k dokonalému zážitku chybělo více napětí a klimatizace. V hale bylo nedýchatelno, a tak nezbývá než čekat na novu halu, která se pomalu a jistě blíží – prostor ji MiniEstadi (bývalý stadion Barçy B) uvolnil již dávno.

V neděli jsme se nejprve vydali na Plaça Espanya, kde nás čekala Arena, Benátské věže, poté Font Magica, Muzeum umění a hlavně úžasné výhledy na město. Samozřejmě nechyběl ani Olympijský stadion, který se stane naším domovem již od příští sezóny, nakonec s kapacitou pouze necelých 50 tisíc diváků.

Po krátkém načerpání sil již směr Camp Nou (z hostelu to máme asi 90 sekund), kam zrovna přijížděli hráči soupeře.

Zápas s Atléticem bývá vždy velkým lákadlem, tentokrát vzhledem k svátku a přemrštěným cenám si na stadion našlo cestu „pouze“ 81 tisíc lidí. Utkání to bylo zajímavé, jen tomu chybělo více gólů – Gavimu, Raphinhovi a hlavně Lewymu ale evidentně stačilo 1:0.

Že se stadion chystá na rozsáhlou rekonstrukci, je více než zřetelné. Již rozebranou část stadionu jsme si mohli prohlédnout opravdu zblízka.

Vítězství jsme zapili v restauraci Luise Suáreze, a i když byl v tu dobu v Barceloně i Messi, nepřidal se. Vyrazil o den později s Albou a Busquetsem. Každopádně na večeři potvrdil svou kandidaturu na prezidenta Sephirot – členský poplatek se zvedne na 5 000 Kč a pan prezident bude bydlet v Barceloně v apartmánu, aby byl v centru dění – každopádně každý, kdo mu dá na srazu hlas, tam může přijet a strávit noc zdarma. Na večeři dorazil i Zaky, který se den předtím proháněl v Barceloně ve Ferrari.

I tentokrát jsme si výlet prodloužili – v pondělí jsme začali Barça Cafe (kde vám znak udělají již i na pěnu od piva) a poté již Camp Nou tour. Muzeum se brzy přesune hned naproti – kde se nyní nachází kluziště.

Pak jsme se rozdělili na více skupin - někteří vyrazili znovu na trhy (ano, samozřejmě Hanka a Petr), jiní byli v okolí stadionu a hostelu, největší skupinka pak vyrazila na Tibidabo.

Cesta to není jednoduchá, pokud chcete jet na 1 jízdenku MHD bez dalších nákladů – kromě metra nás čekal ještě vlak (respektive druhá společnost provozující metro v Barceloně) – tady je ošemetný výstup, jelikož se na zastávce, kde jsme potřebovali, otevírají dveře jen některých vagónů a vlak je neprůchozí – změna na poslední chvíli vyšla a byli jsme v posledním vagonu, který dveře otevřel. Pak ještě zubačka, autobus a byli jsme na místě. Tibidabo je magické místo se speciální atmosférou – kombinace kostela, zábavního parku a výhledu na přírodu ale i celé město je opravdu kouzelná.

Večer byla v plánu poslední společná večeře – ta se mírně zvrtla, respektive málem jsme na ni ani nevyrazili – začalo se totiž „schůzovat“ na terase a schůzovalo se dost intenzivně. Ráno ale s odletem neměl problém nikdo, i když by každý rád zůstal.

Byl za námi tedy poslední společný zájezd na Camp Nou jak ho známe. První informace ohledně vstupenek na Olympijský stadion ze mě optimistu nedělají, a tak si myslím, že znovu společně vyrazíme až na podzim roku 2024 (kde by měl být již Camp Nou v provozu, i když bez střechy a s kapacitou 70 000) nebo až v roce 2025. Tak jako tak – nový Camp Nou si nenecháme ujít. Otázka je, jestli aktuální plány již jsou ty poslední – jistě si vzpomínáte na první termíny – nový stadion měl být hotový v roce 2021 a vše mělo stát maximálně 600 miliónů euro...

Závěrem děkuji všem účastníkům za další úžasné dny strávené v nejkrásnějším městě na světě.

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya

Tomáš “Migueli“ Škurek

PB Lleó de Dues Cues