Příběh Hankeho, jediného Čecha v Barçe

Obránce z padesátých let byl zároveň prvním a zatím i posledním hráčem, který si zahrál za Barcelonu i za Slavii.

Příběh téměř neznámého hráče. Hráče, který je jedinečný nejen díky tomu, že byl vůbec prvním a zatím i jediným Čechem v historii klubu, ale také proto, že si jako jediný zahrál za Slavii i za Barcelonu.

Jeho příběh stojí za převyprávění. Žil pro to, aby hrál fotbal, ne aby trpěl následky války. A Barcelona mu pomohla utišit bolest.

Jiří Hanke se narodil v Dolních Bučicích 12. prosince 1924 a jeho kariéru poznamenala 2. světová válka a následně i komunistický režim. V době, kdy byl hráčem Slavie, se očekávalo, že se zapojí do bojů proti německým okupantům v tehdejším Protektorátu.

Od míče ke zbrani

5. května 1945, na začátku Pražského povstání, se se zbraní v ruce zabarikádoval na tehdejším dřevěném stadionu Slavie a jeho soupeřem tentokrát nebyl fotbalový tým, ale německý Wehrmacht. Na druhý den stadion na Letné lehl popelem.

Hankeho trápení tím však neskončilo. Po 2. světové válce začala nová kapitola.

Cesta do Barcelony

Československo se poté postupně dostalo pod vliv Sovětského svazu. Nacisti již Hankeho trápit nemuseli, nastoupili však komunisté. Pražská vláda vypracovávala protiněmecké zákony a začalo se spekulovat o tom, že Hanke je Němec narozený na českém území.

I když byl obránce, rád se vydával do útoku a kličkoval mezi soupeři, tentokrát však musel opět utéct před daleko silnějším nepřítelem. Na obzoru již nevyhlédal soupeřovu bránu, ale svobodnou zemi nepoznamenanou sovětskou totalitou. Prokázal odvahu za hranicí fotbalového hřiště a utekl do Německa.

"Jiří Hanke měří 182 cm, váží 83 kg, má štíhlou postavu, tmavé vlasy, hnědé oči, protáhlý obličej, výrazné čelo. Rovné obočí a nos, přilehlé uši, symetrická ústa, běžné ruce a nohy, rovný postoj, žádné zvláštní znaky, zdravé zuby. Popis jeho oblečení je neznámý," znělo v trestním oznámení na pražském okresním soudu.

Hanke pochopil, že už nikdy nebude moci znovu obléct červenobílý dres Slavie. "Klub jeho srdce," poznamenal Radim Hanke pro český Deník N. Bez povolení československé federace se v roce 1950 dostal do Hamburgu, kde hájil barvy St. Pauli. O několik měsíců později však jeho fotbalový výlet pokračoval do Kolumbie a poté do Francie, přes kterou se dostal do Barcelony.

Přivedl jej tehdejší trenér a jeho krajan Ferdinand Daučik, který Barçu vedl v letech 1950 - 1954. Nabídl mu možnost užívat si nadále evropského fotbalu, a tak se stalo, že se v létě 1952 Jiří Hanke zapsal do kronik FC Barcelony. Kapitola, kterou při příležitosti letošního střetu Slavie s Barcelonou v Lize mistrů, stojí za to připomenout.

4 sezóny culé

Před podpisem s Barçou nastoupil pod falešným jménem "Fernández" ke čtyřem zkušebním zápasům s týmem. První se odehrál 30. srpna 1952 v Granollers a stojí za zmínku, že zkušebním obdobím hladce prošel.

29. října 1952 konečně oblékl dres Barçy v oficiálním utkání proti Gironě a na výhře 6:2 se dokonce podílel gólem. Nezapomenutelný debut.

V téměř osmadvaceti letech si tento skoro neznámý fotbalista udělal v Barceloně dobré jméno. Ve Španělsku byl znám jako Jorge Hanke a na Les Corts odehrál v desátém kole tehdejšího ligového ročníku celých 90 minut. Barcelona tehdy porazila Sevillu 3:2. O týden později byl opět v základní sestavě při prohře 2:1 na Bernabéu.

Ve 12. kole při výhře 2:1 proti Espanyolu se opět trefil, poté však přišlo vyloučení. Fanoušci na Les Corts srdečně zpívali jeho jméno.

Ferdinan Daučik a jeho hráči - Ramallets, Seguer, Segarra, Basra, César či Kubala dovedli Barçu k ligovému titulu a Hanke si díky své formě vysloužil nový kontrakt. V následující sezóně odehrál 18 oficiálních utkání, v té další dokonce 24. Ve své poslední sezóně v Barceloně však ztratil místo v základní sestavě a odebral se do Švýcarska.

Tam už zůstal až do své smrti v prosinci 2006, pouhý den před svými 82. narozeninami. A právě zde náš příběh tohoto hráče s jedinečným charakterem, ovšem pro fanoušky Barcelony téměř neznámým, končí.

Letošní ročník Ligy mistrů nám dal příležitost Hankeho příběh zopakovat.

Jiří Hanke, Ferdinand Daučík a Ladislav Kubala