Rekordní Gamper Cup

Jako každý srpen, i letos se v Barceloně konal Světový kongres Penyí, který je vždy zakončen zápasem o Gamperův pohár, tentokrát s Arsenalem.

Do katalánské metropole jsem tradičně vyrazil z Prahy. Stevard se před cestou zřejmě trošku posilnil, když se představil jako Batman a řekl, že nás čeká desetihodinový let na Bahamy. Pilot naštěstí vyrazil střízlivý, a tak jsme byli za 2 hodinky v Barceloně.

V pátek jsem se stihl jen ubytovat (kousek od Camp Nou), to následující dny byly již hodně nabité. Začal jsem prohlídkou města, kde jsem se soustředil na zbývající nenavštívená místa a památky. A i po všech těch cestách jich zbývá opravdu hodně. Pár drobností v Port Vell a okolí – především Basílica de la Mercé, následně přes Barcelonetu jsem vyrazil do druhého přístavu – Port Olímpic. Poté do čtvrť Poblenou a následovala Barri Gotic, kde jsem navštívil Evropské muzeum moderního umění. Jak to u těchto muzeí bývá – je tam celá řada zajímavých exponátů, ale není to nic, co by mě nějak výrazně nadchlo a musel bych vidět znovu.

Odpoledne jsem se již přesunul ke Camp Nou, kde byla možnost vyfotit se s trofejí Joana Gampera, a kde jsem se postupně setkával s dalšími prezidenty a zástupci fanklubů z celého světa. General Assembly tentokrát probíhalo v Sala Roma 2009 přímo uvnitř stadionu. Co vše se na tomto setkání s rekordní účastí řešilo, si můžete přečíst zde. 

Po setkání byla na programu Popular dinner – slavnostní večeře před Camp Nou s živou hudbou. Při přivítání byl, stejně jako minulý rok, zmíněn i náš fanklub a dorazil i viceprezident Jordi Cardoner. Letos byl program přeci jen o něco slabší, ale bylo nachystáno jedno překvapení – v 11 večer byla pro účastníky otevřena Botiga a na vše byla sleva 30 %. A co víc, k nákupům hrál DJ a rozlévala se Cava. Já i přes hodně pokročilý večer nákupům odolal – koupil jsem pouze jednu věc – kapitánskou pásku, která je konečně věrnou kopií originálu.

V neděli byl na programu Světový kongres penyí – již 40. ročník. Kromě hlasování a dalších oficialit proběhlo také poděkování Avimu a samozřejmě představení nových posil klubu. A i toto setkání bylo rekordní – dorazil nejvyšší počet zástupců v historii.

Po schůzování přišel na řadu slavnostní oběd, kterého se kromě všech zástupců fanklubů účastní také prezident Bartomeu a zbytek vedení klubu. Z našeho fanklubu tentokrát nikdo zájem neměl, a tak jsem se znovu připojil ke slovenské delegaci. Dárek od klubu byl letos opravdu originální – dostali jsme pánev.

Po krátké pauze (a vystřízlivění) přišel na řadu zlatý hřeb výletu – zápas s Arsenalem. O ten už ze strany našich členů zájem byl, a tak byly využity všechny 4 lístky zdarma, které nám každý rok klub poskytuje. Po rekordní účasti na General Asembly a kongresu dorazila rekordní účast také na toto utkání. Na Camp Nou si našlo cestu téměř 99 tisíc lidí.

Atmosféra tak byla opravdu skvělá, fotbal už byl ale o něco horší. Naštěstí to zachránil druhý poločas, ve kterém jsme předvedli povedenější výkon. A potěšilo vidět všechny nové hráče v akci a samozřejmě pak gól Suáreze.

V pondělí pokračovalo objevování města, které začalo u Torre Girona, kde se nachází superpočítač Mare Nostrum. Následně Pedralbes a okolí, a poté čtvrť Sants, kopec Montjuïc a okolí Plaça Espanya. 

V úterý jsem vyrazil do čtvrti Raval, jelikož i tam je ještě pár kostelů, náměstí a domů, které jsem nenavštívil. Každopádně tuto čtvrť absolutně nedoporučuji. Je to ještě horší, než to bylo před pár lety – všude odpadky, špína a smrad, a najednou jsem měl pocit, že jsem v Madridu. Bezpečnost této čtvrti také není příliš velká a přitom se nachází hned vedle nejznámější ulice La Rambla. Po Ravalu jsem si chtěl spravit chuť, a tak jsem se vydal do jedné z nejhezčích částí města – kolem nemocnice Sant Pau a chrámu Sagrada Família. Zde jsem se zastavil na oběd v hotelu Ayre Rosellon. Tento hotel není ničím výjimečný až na jednu věc - výhled z terasy. Lepší pohled na Sagradu opravdu nenajdete.

Pak jsem vyrazil navštívit La Monumental – bývalou arénu na býčí zápasy, a muzeum Taurino, které se uvnitř nachází. A potom již Auditori a muzeum zasvěcené hudbě. V muzeu Taurino toho moc k vidění nebylo. V Museu de la Música již ano, i když to taky zrovna není muzeum, které musíte vidět při svých prvních návštěvách města. Po desítkách kilometrů v nohách jsem zbytek dne strávil na pláži. Naštěstí ani v srpnu nejsou pláže v Barceloně nijak přeplněné.

Středa začala u Arc de Triomf, Parc de Ciutadella a okolí. A navštívil jsem také katalánský parlament (kde je nutné objednat se předem). Následovalo Born Centre Cultural, a tak skoro všechny hlavní resty byly dohnány.

Zbytek posledního dne v Barceloně pak už patřil jen bazénu a výhledům ze střechy hotelu, jelikož výhled byl přímo na náš svatostánek. Hotel NH je jeden z hotelů, který nově nabízíme při našich zájezdech do Barcelony. 

Ve čtvrtek pak následovala pouze cesta domů, a tak třetí výlet na zápas o Gamperův pohár a Světový kongres fanklubů byl za mnou. Jednalo se o setkání a zápas s rekordní účastí, a ze strany klubu jde cítit, že fankluby a Světovou federaci (které jsme součástí) bere čím dál vážněji.

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

Tomáš “Migueli“ Škurek

Prezident

Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues