Ronald Koeman

Barcelona dokázala pouze dvakrát během klubové historie triumfovat v Lize mistrů. Obě dvě finále však spojuje jedna zajímavost; rozhodující góly vždy vstřelili obránci. Hráči, kteří se tak navždy zapsali do klubové kroniky. Juliano Belletti a legenda devadesátých let, Nizozemec Ronald Koeman. Muž, který zářil v éře Dream Teamu pod vedením Johana Cruyffa, patřil k těm nejzákladnějším kamenům mužstva. Své obranné povinnosti plnil vždy přesvědčivě a s přehledem, krom toho však dokázal střílet překrásné góly.

Ronald Koeman se narodil 21. března 1963 v městečku Zaandam v Nizozemí. Fotbalové geny mladému chlapci nechyběly, neboť se stejným sportem živil i jeho bratr Erwin. Svoji profesionální kariéru zahájil Ronald roku 1980 v týmu FC Groningen, tehdy ještě na pozici záložníka. Své ofenzivní smýšlení dokázal potvrdit, když v 89-ti zápasech vstřelil 33 branek. Roku 1983 pak přestoupil do Ajaxu Amsterdam, čímž ve svých 20-ti letech vnikl do světa velkého fotbalu. Po jeho boku tehdy hrály hvězdy jako Van Basten, Vanenburg či Frank Rijkaard... Právě v tomto nejslavnějším nizozemském klubu se přesunul roku 1985 na pozici obránce. Odehrál 64 utkání a 23x rozvlnil síťku soupeřových branek, a to hovoříme pouze o domácí lize... Se svým klubem dokázal v sezóně 1984/1985 zvítězit v holandské Eredivision a o rok později v domácím poháru. Po ukončení angažmná v Ajaxu se Ronald rozhodl k překvapivému kroku (ve svém životě ne naposledy), když oblékl dres největšího konkurenta, PSV Eindhoven. Johan Cruyff, nový trenér Ajaxu, totiž nedával mladému obránci dostatek prostoru a přesunul ho dokonce do B-týmu... jaký paradox!  I v Eindhovenu však Koeman zářil, čísla hovoří za vše; 98 zápasů a 51 gólů, tři domácí tituly během tří sezón, dva holandské poháry a především vítězství v Lize mistrů, když nizozemský klub přešel přes Rapid Vídeň, Galatasaray Istanbul, fracouzské Bordeaux nebo také přes Real Madrid. Ve finále PSV potkalo Benficu Lisabon, a když fanoušci ani po 120-ti minutách neviděli gól, rozhodovaly až penalty; jednu z nich proměnil právě Ronald.

Touto dobou se Koeman již dávno zařadil mezi uhelné kameny národního týmu, s kterým roku 1988 vyhrál Euro, když ve finále dokázali Nizozemci porazit SSSR 2:0. Za připomenutí však dozajista stojí incident, který se odehrál po úspěšném semifinále s Německem (2:1) v Hamburgu; Ronald, opojen úspěchem, předstoupil před tribuny s domácími fanoušky a dresem Olafa Thona si přetíral zadnici, jako by držel toaletní papír... je však potřeba říct, že Koeman později projevil nad tímto svým skutkem politování. V reprezentaci zůstal až do roku 1994, zúčastnil se dvou mistrovství světa, odehrál 78 zápasů a vstřelil 14 branek. Důležité však je, že rok po úspěšném evropském šampionátu konečně přišla nadmíru talentovanému obránci nabídka z opravdového velkoklubu...

... kterým byla FC Barcelona. Ronald se tedy bez váhání stěhoval z Eindhovenu do Katalánska. Tehdy ještě nikdo netušil, jaké neobyčejné úspěchy tento přestup přinese; jak samotnému hráči, tak klubu. Koemana totiž - krom bezchybných defenzivních výkonů a ofenzivních choutek - proslavila neskutečně silná rána pravou nohou... Tuto Ronaldovu přednost si uvědomoval také Johan Cruyff (!), trenér Barcelony, který často nechal svého obránce zahrávat přímé kopy.

Každý culé dozajista zná večer Ligy mistrů z roku 1992 ve Wembley, kde sehrál hlavní roli právě Koeman. Byl 20. květen a britské ostrovy viděly jedno z nejdramatičtějších finále dosavadní historie, FC Barcelona proti Sampdorii UC. Vyrovnané utkání nepřineslo ani po 90-ti minutách gól a tak došlo k prodloužení. Na ukazateli zářila 111. minuta, když si míč postavil na místo faulu před velkým vápnem Ronald Koeman. Rozběhl se a jeho pravačka vyslala ránu, která prošla skrz zeď až do brány. Nezapomenutelný okamžik pro každého milovníka krásného a dramatického fotbalu... Ronald se stal navíc prvním hráčem, který dokázal skórovat ve dvou různých finále Ligy mistrů s dvěma různými kluby.

Barcelona s Koemanem, Laudrupem, Bakerem, Stoichkovem, Begiristainem, Ferrerem či Guardiolou v sestavě prožívala jedno z nejúspěšnějších období klubové historie - již zmíněné první vítězství v Lize mistrů, čtyři ligové tituly v rozmezí let 1990 - 1994, pohár Copa del Rey, tři triumfy ve španělském Superpoháru! Romario dokázal získat titul krále střelců, Barcelona porazila Real Madrid 5:0... Ronald Koeman, součást klubové historie, odehrál v dresu Blaugranas 255 zápasů a vstřelil (stále z pozice obránce) 87 gólů!

Každá úspěšná série však jednou končí. V 34 letech se Koeman rozhodl navrátit do země, ve které s fotbalem začínal, do rodného Nizozemí. Odešel tedy do Feyenoordu Rotterdam, kde roku 1997 ukončil kariéru.

S fotbalem se však neloučil, právě naopak; v sezóně 1997/1998 asistoval Guusi Hiddinkovi na lavičce nizozemské reprezentace, další dva roky působil ve stejné funkci po boku Luise van Gaala ve svém milovaném klubu FC Barcelona. Do funkce hlavního trenéra se dostal při odchodu do Vitesse Arnhem. Další sezónu - 2001/2002 - však již vedl Ajax Amsterdam. A na úspěchy nečekal dlouho; hned první rok svého působení ověnčil doublem, když zvítězil v domácím poháru a v Eredivision, kterou dokázal ovládnout také o dva roky později. Aby toho nebylo málo, v sezóně 2005/2006 triumfoval, nyní již jako hlavní trenér Benficy Lisabon, v portugalském Superpoháru (byl to právě on, kdo vedl klub s orlem ve znaku proti Barceloně ve čtvrtfinále Ligy mistrů, kterou katalánsklý velkoklub dokázal nakonec vyhrát). Přelétavý Koeman však dlouho na Pyrenejském poloostrově nevydržel, když se hned o 12 měsíců později navrátil zpět do Nizozemí, tentokrát na lavičku PSV Eindhoven - s kterým získal již tradičně ligový titul. V současné době Koeman působí jako hlavní kouč CF Valencia.

Žádná éra se nikdy nemůže opakovat. Ačkoliv se mužstvo pod Frankem Rijkaardem občas nazývalo "druhý Dream Team", Eto'o není Romário, Valdés není Zubizaretta, Xavi není Guardiola. Každý hráč, který kdy hrál za Barcelonu, již navždy zůstane jedinečným a výjimečným, takovým, jakým byl například právě Ronald Koeman. Legendární nenapodobitelný obránce, který se svojí střeleckou potencí mohl statně soupeřit i s mnohými útočníky. Vždy jistý ve své práci, nekonfliktní člověk, výborný na hřišti a úspěšný trenér. Hráč FC Barcelony...