Ruinuje Éric Abidal svůj odkaz?

Není to tak dávno, co byl Abidal obdivován pro svého bojovného ducha na hřišti i mimo něj, nyní si však svými kroky v roli sportovního ředitele klubu svou reputaci značně pošramotil.

Éric Abidal, bývalý oblíbený hráč Barcelony, byl jmenován na post sportovního ředitele v létě 2018. Culés si od něj slibovali změnu v diskutabilním rozhodování klubu, nedočkali se však ničeho jiného než ještě nepochopitelnějších rozhodnutí.

Můžeme asi s klidem říci, že Josep Maria Bartomeu, současný prezident FC Barcelony, není tím pravým k činění sportovních rozhodnutí, a proto je tato role delegována na sportovního ředitele, který je společně s manažerem zodpovědný za sportovní sektor klubu. Abidal je však zatím velkým zklamáním. Úkolem sportovního ředitele klubu je získávání slibných hráčů, vyjednávání kontraktů, uzavírání přestupů a podobně. V katalánském velkoklubu je obzvláště složité posoudit, jak velkou svobodu a jak velké slovo Abidal má. Projděme si však některá z jeho ne příliš povedených rozhodnutí za předpokladu, že výraznou kontrolu nad těmito oblastmi má.

Sága Messi

Lionel Messi nepatří k výřečným osobnostem, alespoň směrem k veřejnosti ne. Ještě nikdy nepoužil veřejně křivého slova proti svým spoluhráčům či členům vedení, proti Abidalovi se však ohradil dosti výrazně. Na Instagramu vyjádřil své rozhořčení nad zobecňováním chování a názorů jednotlivých členů kádru. Abidal v jednom z rozhovorů uvedl, že hráči byli za vyhazovat Ernesta Valverdeho rádi, s čímž Messi nesouhlasil. Ještě víc jej rozčílilo, že Abidal odmítl říct konkrétní jména.

"Mnozí hráči byli nespokojení nebo nepracovali dost tvrdě a navíc tu byl problém v komunikaci. Vztah mezi trenérem a šatnou byl vždy dobrý, ale jako bývalý fotbalista dokážu určité věci vycítit."

Éric Abidal v únoru naznačoval, že před vyhozením Ernesta Valverdeho něco nebylo v pořádku

Asi není třeba dodávat, že šlo o extrémně neprofesionální jednání, ke kterému nemělo dojít a už vůbec ne veřejně. Projevil se jasný nedostatek komunikace mezi hráči a vedením. Éric Abidal splnil své povinnosti otřesným způsobem a byl zodpovědný za jednu z největších ostud v nedávné historii klubu.

Hráči, které si nechal utéct

Jako sportovní ředitel klubu je Abidal zodpovědný za hledání talentovaných hráčů vhodných pro Barcelonu. Od svého jmenování by počet hráčů, kteří do klubu přišli a uspěli, mohl spočítat na prstech jedné ruky.

Do Abidalova hledáčku se dostal levý obránce Lyonu Ferland Mendy, podle médií se o něj však přestal zajímat po ne příliš oslnivém výkonu v zápase Ligy mistrů proti Barceloně. Mendy se mezitím stal oporou Realu Madrid a je na cestě stát se jedním z nejlepších levých obránců na světě na další dekádu. Júnior Firpo - alternativa za Mendyho, má naproti tomu problém odehrát dva zápasy v řadě.

Přestupní sága s názvem Matthijs de Ligt z minulého léta poutala pozornost celého fotbalového světa. Devatenáctiletý stoper vedl v semifinále Ligy mistrů nizozemský Ajax jako kapitán a předváděl úctyhodné obranné dovednosti, stejně jako vůdčí schopnosti. Bylo jasné, že De Ligt v létě odejde a Barça byla jedním z předních zájemců o jeho služby, zvláště po tom, co podepsala jeho nejlepšího kamaráda Frenkieho de Jonga. 

Nicméně, alespoň podle médií, Barcelona odmítla De Ligtovi přislíbit porci minut, o kterou si žádal, a rozhodla se raději ušetřit peníze na Neymara tím, že vložila důvěru v nově příchozího Jeana-Claira Todiba. Uplynul rok a Neymar je stále v PSG, zatímco Todibo odešel na hostování a řeší se jeho trvalý odchod. Barcelona kromě toho měla v jednu chvíli k dispozici pouze jednoho zdravého stopera - Gé rarda Piquého.

Dalším příkladem Abidalovy neschopnosti získat vhodné hráče je Ferran Torres, který se nedávno stal hráčem Manchesteru City. Talentovaný křídelník byl díky končícímu kontraktu k dispozici za výhodnou cenu, Abidal mu však nevěnoval žádnou pozornost. Katalánci zoufale potřebují zaplnit díru na křídelním prostoru po Neymarovi a vsadit na Ferrana Torrese by mohlo být ideální, nízkorizikovou volbou. Nicméně, stejně jako jiní nadějní hráči hodící se do filozofie klubu, i on Kataláncům unikl.

Nechtěná přítěž

Pokud existuje něco, v čem je Abidal ještě horší než v příchodech hráčů, jsou to jejich odchody. Aby byl klub úspěšný, musí se umět zbavit hráčů, kteří mají to nejlepší za sebou, což se v Barceloně samozřejmě neděje.

Samuel Umtiti je ukázkovým příkladem. Buďme upřímní, Umtitiho dny v Barceloně jsou nejspíš sečteny. Jeho rozhodnutí vynutit si účast na Mistrovství světa 2018 se mu z dlouhodobého hlediska nevyplatilo a zranění kolena se mu neustále vrací. Klub se i přes to rozhodl, že si hráče vydělávajícího 200 000 € za týden ponechá. Z posledních zpráv to navíc vypadá, že Umtiti bude i nadále trvat na setrvání v klubu, což by znamenalo, že po další sezóně by od Barcelony vyinkasoval už celkem 12 milionů euro.

Dalším příkladem by mohl být Jordi Alba, který v posledních letech podával výkony jako na houpačce. Nepatří sice mezi hráče, kterých by se klub musel rovnou zbavovat, problémem je však smlouva, která mu byla nabídnuta. Ve 29 letech dostal nabídku smlouvy na 5 let, která Barcelonu vyjde na 43 milionů €. Není jasné, jestli má Abidal pro Albu slabost s ohledem na to, že na hřišti nastupuje na stejné pozici, z hlediska pozice sportovního ředitele v TOP klubu se však o příliš rozvážné rozhodnutí nejednalo.

Kolik ještě dostane šancí?

Abidalovy kroky určují trajektorii, po které se klub vydává. Jeho rozhodnutí prozatím vedly k tomu, že se jedná spíše o směr dolů. Nabízí se jediná otázka: kolik šancí ještě Abidal dostane? Kolik rozhodnutí by ještě měl mít dovoleno učinit, zvlášť když si uvědomíme, že jeho kroky mohou Barcelonu pronásledovat po celou další generaci...