Smolař, nebo špatný trenér? 5 plusů a 5 minusů Koemanovy Barcelony

Během týdne bychom se měli dozvědět, zda Ronald Koeman povede Barcelonu i v další sezoně, či na trenérskou lavičku usedne někdo jiný. Podle posledních zpráv nelze vyloučit ani jednu možnost. Zdá se, že prezident Joan Laporta zvažuje, jaké by měl mít klub ambice a kdo je bude schopen naplnit. Koemanův tým předvedl řadu pozitiv i negativ, která je nyní potřeba vyhodnotit. 

Co se nepovedlo

1) LaLiga

Hranici mezi úspěchem a neúspěchem pro tuto sezonu stanovila domácí soutěž. Na Ligu mistrů prostě Barcelona neměla, i kdyby přešla přes osmifinále. Ale v LaLize jí byla darována příležitost na velký titul, protože celá soutěž skomírá a Atlético s Realem klesající úroveň následují. Katalánci nakonec nepotřebovali porazit madridské konkurenty ani jednou – stačilo, kdyby utkání ve 33. kole proti Granadě (10. místo), ve 36. kole proti Levante (14.) a ve 37. kole proti Celtě Vigo (8.) dotáhli do vítězného konce. 

Bohužel se v těchto třech případech ukázalo to, čeho jsme předtím byli svědky už mnohokrát, totiž že Barcelona se na gól nadřela, kdežto její soupeř skóroval "ze všeho". Čísla hovořila o jasné převaze Barcelony. Proto si myslím, že v tomto ohledu Koeman splnil svůj hlavní úkol, když jeho svěřenci vstoupili do těchto zápasů dobře, zodpovědně a dostali se do zaslouženého vedení. To pak z různých důvodů – k nimž se ještě vrátím a které částečně mohl ošetřit i Koeman – ztratili. Nicméně přední otázkou by mělo být to, jestli takový kádr vůbec může mít výrazně lepší vyhlídky, čili aby bral střetnutí proti Alavésu, Cádizu, Levante, Granadě nebo Celtě jako povinná vítězství. Během krátké doby se na lavičce vystřídali tři trenéři a tuhle stabilitu nenašel ani jeden.

Tak či onak tento ligový ročník měl potenciál, aby Barcelona stanula na prvním místě. To lze vyčíst i ze statistiky xG (očekávaných gólů) a z toho plynoucích xPTS (očekávaných bodů). [Ve zkratce xG představuje model, který pro střeleckou příležitost odhaduje pravděpodobnost, že skončí gólem. Nabývá hodnot od 0 do 1 a pro výpočet jsou použity proměnné jako pozice střelce, typ akce, typ nahrávky, část těla, kterou střílí atp. Jinými slovy xG hodnotí kvalitu šance (bez zohlednění kvality samotného hráče) a například penalta má hodnotu 0,76.]

Při pohledu na níže přiloženou tabulku je patrné, že letošní Barça v počtu reálných bodů (79) skončila nejen za svými rivaly, ale zaostala rovněž za svými výsledky z předchozích dvou sezon. Přitom právě Koemanův tým má v této pětičlenné tabulce s přehledem největší počet xPTS, a to díky největšímu počtu xG (78,2). Počet očekávaných a dosažených bodů Barcelony v sezoně 2020/21 je prakticky stejný, zatímco mistrovské Atlético získalo téměř o 20 bodů více, než kolik by se od něj očekávalo (86 vs. 66,4). A v tomto porovnání se právě odhalí, jak je který tým efektivní, potažmo jak má kvalitní hráče ve vytváření, proměňování i bránění šancí. 

Abych tedy tuto kapitolu shrnul: nevyhrát ligu bylo selhání, ale Koeman udělal dost pro to, aby se boj o titul vyvinul úplně jinak. Protože vizitkou trenéra by mělo být především to, jak se tým prezentuje kolektivně, jestli dokáže přehrávat soupeře. 

2) Najít správnou mentalitu

Tohle je bod, který považuju za nejzásadnější a který vyvolává největší pochybnosti o tom, jestli by měl Koeman pokračovat. Opět musím poukázat na složitost Koemanovy pozice. Jednu skupinu tvořily vyhasínající hvězdy, které všechno vyhrály a které se už jiní marně snažili probudit. Další skupina sestávala z předražených hráčů, kteří si nevěřili sami, natož aby jim mohli věřit fanoušci. Messi chtěl odejít a podle toho i vypadala jeho čísla na podzim. Pak tu byli mladíci, kteří na nejvyšší úrovni téměř nic nenahráli... Takže najít správnou mentalitu v takové šatně, musí být obrovsky složité. 

Nicméně v mnoha zápasech se projevovala nekoncentrovanost, nekonzistentnost i nedostatečná intenzita. Několikrát jsme byli svědky skvělého obratu po maximálním nasazení od začátku do konce. Bohužel častěji jsme vídali zápasy, kdy jeden poločas vypadal úplně jinak než druhý. Rozhodně tedy Koeman spíše nepřesvědčil, že umí tým připravit psychicky, což se koneckonců dá považovat za univerzální problém.

3) Velké zápasy

V lize proti madridským sokům získala Barça jediný bod, zbylé tři zápasy prohrála. V Lize mistrů pak prohrála rozdílem tří gólů s Juventusem, což ji stálo prvenství v základní skupině, a tak v osmifinále dostala Paříž, se kterou rovněž prohrála o tři góly. Celková bilance v osmi "velkých" zápasech má nelichotivou podobu 1-2-5 při skóre 6:14. Pro mnohé fanoušky přitom právě tyto zápasy budou tím hlavním měřítkem kvality týmu včetně trenéra. A navíc je třeba podotknout, že přinejmenším Real Madrid, Atlético a Juventus rozhodně nepatří k aktuální evropské špičce.

Měla Barcelona na lepší výsledky? Určitě ano. S Atléticem hrála vyrovnaný dvojzápas a dokonce měla lepší šance (podle xG). Také ve dvojzápase proti PSG byla v tomto ukazateli o něco lepší a loňského finalistu v osmifinále předně vůbec nemusela potkat, kdyby předtím nedarovala Juventusu dvě penalty. V první Clásicu měl Messi blízko gólu na 2:1, ve druhém Barça dvakrát trefila tyč...

Zmíněná bilance tedy vzhledem k průběhu jednotlivých zápasů vypadá asi nejhůř, jak vypadal mohla. Ale v těchto osmi případech jen dvakrát platilo, že by Barcelona svého soupeře přehrála (první utkání s Juve a odveta s PSG) a to je při současném zohlednění kvality soupeřů prostě málo. Přičemž taktika určitě nese vinu také.    

4) Střídání a rotace

Tady je v první řadě potřeba připomenout, že za střídání si oblibu nevysloužil žádný z barcelonských trenérů od Guardioly včetně, čili Koeman není žádnou výjimkou. Mimo to v polemice nad sestavou jsem vždy byl opatrný, protože nemám trenérskou licenci a hlavně netrávím s hráči každý týden desítky hodin, takže teď najednou nezačnu situaci dramatizovat. Ovšem co se na internetu v souvislosti s Koemanem objevovalo snad nejčastěji, bylo (ne)nasazování některých hráčů a (ne)schopnost zareagovat na vývoj zápasu.

Rozebírat střídání za celou sezonu, by vydalo možná na knihu. A z mého pohledu to ani nemá smysl, neboť obecně Koeman zkoušel to, co by na jeho místě zkoušel každý trenér. Na druhou stranu kolikrát bylo záhadou, proč nesáhl po zcela evidentním řešení, což fanoušky asi dráždilo nejvíce. Zároveň jsem si jistý, že kritika Koemanových střídání mnohdy pramenila z emocí culés, již za vším špatným hledali přítomnost Sergiho Roberta a naopak absenci Riquiho Puige. Pravdou je, že proti Levante mělo větší smysl na místo zraněného Araúja poslat Minguezu nežli Roberta. Taktéž Puigových odehraných 600 minut vzhledem k průběhu sezony působí zvláštně. Ale přijde mi, že se zapomíná, že Roberto dostával od roku 2010 důvěru u každého trenéra áčka. A co se týče Puige, pomiňme spekulace o jeho povaze či o vztahu s Koemanem a zkusme si připustit, že měl kolem sebe lepší hráče...

Koemanovi bych spíše vytkl, že ve druhé polovině sezony zbytečně přetěžoval Pedriho, čili zde se nabízelo dát větší prostor právě Puigovi. Ačkoliv by to pravděpodobně nic zásadního nezměnilo. Zrovna tak mohl Puig ukrojit z minut Pjaniče, ale zase je jasné, že takové jméno kouč úplně odstavit nemůže. Naopak Koeman mohl v pohodě dát Puigovi minuty na úkor Moriby a asi ani jeho nadřízeným v klubu by to nepřišlo divné. Jenže to by nebylo fér vůči Moribovi ani vůči klubu, jestliže v 18letém rodákovi z Guineji vidí trenéři potenciál na první tým.

Největší překážkou z této kategorie, o níž Barça zakopávala celou sezonu, byla nestabilita základní jedenáctky – jak takticky, tak složením. Ne že by Koeman nechtěl sestavu ustálit, ale nevyrovnanost výkonů ho neustále nutila něco zkoušet. I když se útok omezil na dva útočníky, pořád byl problém najít k Messimu kvalitního spoluhráče. Griezmann jeden zápas zahrál skvěle, aby o něm další dva nebylo vědět. Jeho krajan Dembélé byl nevyrovnaný ještě více. A nehledě na to – zakončovatel Koemanovi prostě chyběl. Nabízí se proto otázka, jestli Koeman neměl uprosit vedení, aby mu nechalo Suáreze. Pořád by byl z lavičky platnější než Braithwaite. Ale těžko říct, jestli vůbec existovala možnost, že by Suárez významně omezil svou mzdu a hlavně že by zcela otočil svůj přístup a chování z předchozí sezony. 

Ještě horší situace panovala v obraně. Když už se Koeman konečně dopracoval k řešení, které si snad i trochu představoval, v lepším případě někdo z obránců udělal botu, v horším se zranil nebo nechal vyloučit. Lenglet s Umtitim zůstali věrní francouzskému stylu. Piqué jako by se po uzdravení kolene bál dostupovat protihráče. Araújo se po obdržení červené karty třikrát zranil. Mingueza byl příjemným překvapením, ale ten potřebuje ještě nasbírat hodně zkušeností, aby se na něj dalo spoléhat. Takže přes to, co všechno Koeman zkusil, musí Barça v další sezoně začít nanovo.     

5) Tiskové konference

Koeman měl od začátku svého působení podporu katalánských médií, ta však postupně opadla kvůli Nizozemcově přílišné upřímnosti. A fanouškům vadily zejména stížnosti na rozhodčí. Přiznám, že Koemanovo rozhořčení jsem sdílel, a když se i teď podívám na některé situace ze zápasů proti Realu, říkám si, že s jiným pískáním klidně mohly oba zápasy skončit remízou. Avšak podstatné je to, že Koemanovo vystupování nebylo vnímáno zrovna jako reprezentativní.

Koeman hovořil otevřeně i po utkání s Eibarem, kdy se nebál prohlásit: "Existují lepší trenéři pro tenhle klub, než jsem já." A zároveň řekl: "Kádr nemá takovou úroveň, jakou jsme chtěli." Tato slova údajně část šatny nese špatně, byť nejsou nijak překvapivá. Jde o to, že někteří blaugranas se jimi cítí zrazeni, když o den dříve Koeman od svých svěřenců vyžadoval respekt a ti mu navíc děkovali za odvedenou práci. Celkově to tedy vypadá, že na tiskový konferencích Koeman nezabodoval ani ve veřejném, ani v neveřejném mínění.       

Co se povedlo

1) Oživení týmu

Konečně se dostáváme k tomu příjemnějšímu. Oživení dlouhodobě vyhasínajícího týmu bylo Koemanovým primárním úkolem a celkem se mu to povedlo. Samozřejmě když odešli hráči jako Suárez, Vidal, Arthur nebo Rakitič a šanci dostala nová krev, je to zcela logické. Koemanovi se ovšem podařilo také postrčit ke zlepšení Jordiho Albu, což při absenci konkurence na levém bekovi bylo stěžejní, a probudit Busquetse. Dále se výrazně posunul De Jong, který se zařadil mezi nejlepší záložníky ve Španělsku a pořád má dost prostoru na zlepšení. Utkání Barcelony mě tak ve valné většině bavila. Katalánci udrželi pozici zdaleka nejvíce skórujícího celku LaLigy (85 gólů), mimo jiné protože nejvíce stříleli (15,3 střely na zápas) a tvořili si největší šance (vizte výše). V posledních dvou ukazatelích se od ročníku 2019/20 jasně zlepšili.

2) Copa del Rey

Na Camp Nou se také vrátil lesk trofeje, i když kromě finále byla cesta k poháru nečekaně náročná, za což zase z velké části mohly neproměněné šance. Do prodloužení musela Barça už proti Cornelle, v osmifinále pak otáčela duel s Rayem, ve čtvrtfinále proti Granadě v posledních minutách stahovala dvoubrankové manko a infarktová byla také odveta semifinále proti Seville, kdy Ter Stegen chytil penaltu a Piqué ve čtvrté minutě nastavení zařídil prodloužení. Copa del Rey tedy byla z pohledu culés bezesporu nejzábavnější součást sezony, přičemž Koemanův výběr ukázal, že v sobě dokáže najít týmového ducha.  

3) Pedri, Fati, Moriba, Mingueza

Přestože můžeme spekulovat, nakolik Koemana dohnaly okolnosti, jasné je, že se trenér nebál vložit důvěru v mladé a pro leckoho neznámé hráče. Pedri ve své první sezoně zanechal daleko lepší dojem než Coutinho za dva a půl roku. Ansu Fati ve druhé sezoně vzbudil snad ještě více nadšení, bohužel vážné zranění mu zkomplikovalo kariéru a Koemana připravilo o žolíka do sestavy. Z béčka Koeman vytáhl Moribu s Minguezou a na oba byl mnohem lepší pohled než na Umtitiho, Lengleta, Firpa nebo Pjaniče dohromady. Zkrátka Pedri, Fati, Moriba a Mingueza přinesli naději, že se Barcelona konečně zvedne. 

4) Messiho zase fotbal bavil

Málokdo by se Messimu divil, kdyby chtěl odejít i letos. Čím je barcelonský kapitán starší, tím více musí tým táhnout a velké trofeje stejně nepřicházejí. Messimu bude za měsíc 34, chce získat Ligu mistrů a v Barceloně se nejspíš ani za rok nedočká. To pro něj musí být ohromně frustrující. Stejně se ale po loňském možná nejhorším obdobím své kariéry zvednul, když ho mnozí odepisovali, a letos reálně může bojovat o Zlatý míč. Podle hodnocení WhoScored.com (8,5 z 10) stále bezpečně kraluje fotbalu a v roce 2021 má na kontě 28 gólů a 9 asistencí při 29 startech. Bylo zřejmé, že pod Koemanem i Messi našel pozitiva. Avšak bude to stačit, aby ho to přesvědčilo k setrvání?

5) Najít trenéra

Barcelona přestává být atraktivní destinací pro fotbalisty a pro trenéry to nyní musí být hotové peklo. Tlak na výsledky nepovoluje, nebo rozhodně nepovoluje úměrně ke zhoršující se situaci celého klubu. Ne že by trenérská lavička Barçy byla za trest – na důchod si vyděláte, kouknete se na Messiho a průměrný český diskutér by si patrně věděl rady za každých okolností. Ale na top trenéra momentálně můžeme zapomenout. Pimienta, Xavi nebo Pochettino by bývali možná dopadli o něco lépe než Koeman, ale stejně tak je pravděpodobné, ne-li pravděpodobnější, že by dopadli hůř. K tomu nevíme, nakolik o ně stál klub a nakolik oni sami stáli o tuhle práci. Jisté je, že Koeman jako jeden z mála odvahu našel. Své role se ujal s vervou, vlastní vizí a zjednal v šatně pořádek.

Závěr

"Koeman byl vhodný trenér, když nastupoval, ale možná už není vhodný trenér, se kterým jím dál. Je to s ním jako jízda na horské dráze. Naučil se být flexibilní, přesto zůstává tvrdohlavý. Věří mladým hráčům, přesto je schopen některé z osobních důvodů odstavit. Dokáže změnit formaci, aby vyhovovala jeho svěřencům, a přesto nakonec nemá důvěru v dostatek hráčů, aby to mohlo pořádně fungovat... Otázkou je, jestli už můžeme přechodné období považovat za ukončené, nebo jestli jsme teprve uprostřed. Pokud budeme počítat s první variantou, měl by přijít někdo jiný, kdo vezme Koemanovu dobrou práci a posune na úroveň, jakou Barcelona potřebuje," trefně shrnul Dan Hilton z The Barcelona Podcast. 

O tom, v jaké fázi se barcelonský první tým nachází, rozhodne prezident Laporta za pomoci fotbalového ředitele Alemanyho, případně technického sekretáře Planese. Patrně bude záležet také na tom, jak se obě strany shodnou na přestupech. Reálně se teď dá poskládat jedenáctka z hráčů, jejichž přínos je přinejmenším pochybný, a proto vedení Barcelony musí věnovat čas a peníze hlavně změnám na soupisce. Zatím to ale nevypadá, že se povede kvalitu výrazně navýšit. Agüero by samozřejmě mohl pozvednout útok – za předpokladu, že se nezraní. Ale děravá obrana se nezalepí jenom Éricem Garcíou. Stejně tak v záložní řadě postrádá Barcelona dominanci a těžko očekávat, že ji přinese Wijnaldum. Toho předně (a Depaye jakbysmet) nemá cenu přivádět jenom proto, aby se neřeklo, že Koeman nedostal žádné svoje posily. Protože s Koemanem to za stávajících okolností na dlouhodobý projekt nevypadá.

Ovšem ať Koeman zůstane, nebo nebo ne, troufnu si tvrdit, že to (skoro) nikoho nepobouří.