Turnaj fanklubů vol. 4 - Cesta za obhajobou

I v letošním roce se na konci června v jihomoravském Ježově sešli zástupci českých a slovenských fanklubů, aby poměřili své síly na fotbalovém hřišti.

Prvním krokem byl los, který proběhl na srazu organizátorů, fanklubu Schwarz-Gelbe Bienen, 9. března a zodpovědnost za výběr skupin na sebe vzala legenda českého fotbalu, Jan Koller. Na los dohlížel i jako čestný host náš viceprezident Ondřej Janeček, který měl k nejlepšímu českému reprezentačnímu střelci jen jednu prosbu, ať nám do skupiny vylosuje Real Madrid...a přání bylo vyslyšeno, mohli jsme se tedy těšit na fanklubové El Clásico.

Skládání týmu: vítězná sestava se nemění

Po loňském velkém a zdlouhavém výběru hráčů to bylo tentokrát jednodušší. Pod heslem: "Vítězná sestava se nemění" jsme do turnaje šli s kostrou týmu složenou z hráčů předchozího ročníku, pár odpadnuvších nahradily mladé pušky, čímž jsme lehce občerstvili hráčský kádr.

Soupiska byla následující:

V poli se vystřídali: Antonín Lašák, Daniel Palasiewicz, David Rykala, Hubert Karásek, Jakub Chrastina, Jiří Blažek, Jiří Hák, Jiří Schrömer, Josef Macháč, Josef Stejskal, Michal Vinohradský, Patrik Baláž, Stanislav Manek. 
Do branky se vrátil zneuznaný génius a mistr lapení pokutových kopů Robert Šupola a kapitánskou pásku navlékl zabiják Petr "Petis" Hampel.

Marek Stockinger, kapitán loňského vítězného týmu, při rekonvalescenci po operaci přijel podpořit tým alespoň zpoza autové čáry, odkud rozdával pokyny. Zástupci vedení fanklubu, Ondřej Janeček a Pavel Misař, měli v letošním roce dostatek rozumu, aby se necpali do sestavy a tým podpořili jako vlajkonoši a organizátoři pyrotechnického zpestření turnaje.

Páteční stmelování na jedničku

Večer před vypuknutím turnaje se sjela většina hráčů a krom, pro nás neúspěšného, turnaje v exekuci pokutových kopů byla na programu složitý úkol: užít si společný večer, zapracovat na stmelení týmu a zároveň to nepřehnat. Můžeme říci, že tmelení týmu vyšlo na výbornou, brzký odchod ke spánku už tak úspěšný nebyl.

První zápas je vždy náročný

Na rozdíl od loňského roku jsme se výrazně koncentrovali na první zápas. Vycházeli jsme z koncentrované obrany, ale po chvilce jsme získali herní převahu a vstřelili první branku na turnaji. I přes výraznější herní převahu jsme další branku nepřidali a vyhráli 1:0. Za zmínku stojí i první z několika žlutých karet, kterou si náš brankář vykoledoval za řeči k rozhodčímu. A upřímně může být rád, že to skončilo jen jedním napomenutím.

Jedeme dál

Následoval zápas proti Evertonu a my jsme pokračovali v nastaveném trendu: poctivá obrana a snaha využít okének v soupeřově obraně. Přestože jsme byli lepší, i kvůli smůle v zakončení, nám chvíli trvalo, než jsme se gólově prosadili. Kýžený gól jsme však vstřelili, a přestože nám ke konci dvakrát zatrnulo, tak jsme znovu udrželi nulu v kolonce obdržených gólů.

Následující zápas byl výrazně vyrovnanější. Fanklub německého Kolína dovezl do Ježova silný výběr, který se soustředil na poctivou obranu. Bylo znát, že ani jeden s týmu nechce prohrát a, i přes několik slibných šancí na obou stranách, tak se oba celky po bezbrankové remíze rozešly smírně. 

Ale to už se naše myšlenky ubíraly k následujícímu západu. Čekal nás zlatý hřebu skupinové fáze: El Clásico.

Souboj nesmiřitelných rivalů a postup do další části

Na tým v bílém jsme se samozřejmě těšili již od losu. Náš soupeř měl v hlavě myšlenky na odvetu předloňského střetu, které rozhodl náš současný kapitán.
Zápas s naší pyrotechnickou vložkou nabídl poměrně zajímavé utkání se slušnými šancemi na obou stranách. Soupeř se ujal vedení, což nás ale ještě více namotivovalo a Patrik svou ranou vyrovnal. I přes další šance na obou stranách už nikdo branku nepřidal, zápas tedy skončil 1:1 a my jsme věděli, že máme zajištěn postup do čtvrtfinále.

S fanklubem Staré dámy jsme sehráli nejsebevědomější utkání, ve kterém jsme dominovali na míči. Poměrně brzo jsme vstřelili první branku a když jsem přidali druhou, tak bylo jasné, že vše dovedeme do vítězného konce. Dále se nestalo nic významného a výsledné skóre bylo 2:0.

Na závěr první části jsme změřili síly z milánským AC. Rossoneri byli tím bodově nejslabším týmem naší skupiny, což potvrdili i v posledním utkání. Nicméně ani tak to nebylo jednoduché, po vstřeleném gólů se hráči v červeno-černé kombinaci pokusili nestandardně rozehrát a po naprosto správném protestu dostal David Ricky Rykala žlutou kartu. O pár desítek sekund se vše zkomplikovalo, když David zbytečně oplácel v jednom souboji, následovala druhá žlutá karta a vyloučení. Hříšník věděl, že bude muset oslabení týmu odčinit v jednom z dalších zápasů.
Komplikace byla o to větší, že jsme velmi brzo inkasovali vyrovnávací branku, ale tým zareagoval fantasticky. I v oslabení byl aktivní, poctivě bránil, všichni se vydávali na maximum, napadali a práce byla odměněna: Vstřelili jsme vítěznou branku a tím soupeře naprosto demotivovali k další snaze o útočení. Vítězství 2:1 po zaváhání Kolína znamenalo 14 bodů a vítězství ve skupině.

Play-off v roli favoritů

Ve čtvrtfinále jsme se setkali s Dream Teamem, který měl ve své skupině nevyrovnané výsledky a postoupil ze 4. místa. Od začátku byla dominance blaugranas jasně vidět a odpovídal tomu i výsledek: Poklidná výhra 2:0 a jasný postup do semifinálové části. Ani v tomto utkání jsme se nevyhnuli žluté kartě za protesty, ale po několika ostrých zákrocích bez reakce rozhodčího byly stížnosti naprosto na místě.

Semifinálové utkání s Tottenhamem bylo mnohem vyrovnanější, ale i v tomto zápase jsme byli silnější na míči a po několika neproměněných šancích jsme konečně vstřelili branku a ovládli celou hru. Nicméně i přes některé šance jsme nedokázali pojistit výsledek. Soupeř s blížícím se závěrem dal veškerou sílu do útoku a bohužel těsně před koncem vyrovnal. Zápas se tak dostal do penaltového rozstřelu, kde stejně jako v loňském roce čaroval Robert. Dokázal vychytat 3 penaltové kopy a my jsme se tak i po roce dostali do finále.

To nejtěžší na konec

Ve finále jsme se znovu střetli s týmem hájící barvy FC Köln. A i tentokrát to bylo hlavně o obranách. Většinu zápasu jsme měli mírnou převahu, ale ta neústila v góly. Po výborném zákroku Roberta jsme dál drželi čisté konto, a když ani Patrikova bomba z otočky neskončila gólem, ale pohotovým zákrokem brankáře, tak bylo třeba znovu rozhodnout v penaltovém rozstřelu.
Velkou motivaci nám celou dobu dodávali Madridisté, kteří po svém vypadnutí mohutně podporovali naše soupeře. Ve finálovém rozstřelu se dokonce postavili za branku a na naše hráče bučeli. Petis je po proměněné penaltě umlčel ukazováčkem na ústech, ale hlavním protagonistou byl znovu Robert Šupola. Mrštný jako kočka likvidoval jednu penaltu za druhou a našeho soupeře doháněl k šílenství.

Na naše hráče však také dolehla tíha okamžiku a 2x neproměnili rozhodující kop. 
Až nepřišel na řadu nikdo jiný něž Riky. V hlavě měl své vyloučení a věděl, že teď je ten správný čas napravit svou předchozí chybu. Pomalu se rozeběhl a s jistotou rozvlnil síť. 
Konec. Jsme znovu šampioni! 
Riky ještě provokujícím Madridistům stihl ukázat, ve stylu Messiho, svůj vysvlečený dres. Nádhera!

Oslavy tak mohly propuknout na plno a to včetně podařené pyro prezentace při předání poháru.

Som campions per segon any consecutiu, anem collons! 🦁🔵🔴

Jsme podruhé v řadě šampioni, pojďme kurva! 🦁🔵🔴 pic.twitter.com/eu3DLH6wje

— PB Lleó de Dues Cues (@LleoDeDuesCues) June 29, 2024

Milým překvapením byl host Milan Petržela, který vyslyšel naše volání a přinesl s sebou dres Lionela Messiho, který ukořistil v utkání Barcelony a Plzně na podzim 2011.

Turnaj se vydařil jak výsledkové, tak organizačně. Skupině kolem Ondry Vaška z Schwarz-Gelbe Bienen je potřeba poděkovat a zároveň pogratulovat za skvělou organizaci a každoročnímu prostoru pro setkání s dalšími fankluby.

Už teď ale myslíme na 21. 6. 2025, kdy budeme usilovat o vítězný hat-trick.

Celou galerii si můžete zobrazit zde: Galerie