Txiki Begiristain

Pokud budeme společně hledat nejslavnější fotbalovou éru Barcelony, zmíní pravděpodobně většina culés druhé desetiletí 20. století, období 40. a později i 50. let, kdy v týmu řádil Kubala a 70. léta v čele s Cruyffem, Rexachem nebo Miguelim. Nicméně nikdo bezpochyby mezi nejzářivější období historie klubu nezapomene označit vstup do 90. let - doba Dream Teamu. Za Barcelonu v tu dobu kopali hvězdy jako Pep Guardiola, Ronald Koeman, Guillermo Amor, Andoni Zubizarreta... nebo Txiki Begiristain.

elým jménem Aitor Begiristain Mújica se narodil na severu Španělska v Baskitsku v městečku Olaberria 12. srpna roku 1964.
Svoji profesionální kariéru započal v klubu Real Sociedad, do jehož týmu poprvé nahlédl v roce 1980 - tedy v pouhých 16 letech! První tři sezóny však nejdříve působil převážně v mládežnických výběrech Segurze a Olaberrii. Když pak první tým přebral trenér Alberto Ormaechey, začal si do své sestavy občas zvát právě Begiristaina, Txiki se tak svého debutu v Primera Division dočkal v sezóně 1981/1982. Nehrál sice v základní sestavě, ale na trávník se občas podíval. I on tak pomohl Realu získat druhý ligový titul v řadě - mladý Bask se tak radoval z první velké trofeje.
Begiristain nakonec strávil v Sociedadu dlouhých 6 sezón (1982 - 1988). Pro mladého hráče bylo velkou životní i profesní školou, když mohl nastupovat po boku legendárních fotbalistů, jakými byli Luis Arconada, Roberto Lopez Ufarte, Jose Mari Bakero, Jesus Mari Zamora, Jesus Satrustegui nebo Luis Lopez Rekarte. S takovými hráči navíc klub získával další a další úspěchy, například v sezóně 1986/1987 pohár Copa del Rey. Txikiho tým hrál proti Atléticu a dlouho se za stavu 1:2 zdálo, že trofej poputuje právě do Madridu. Nicméně Real přeci jen dokázal vyrovnat, a to právě díky gólu Begiristaina. Dramatické finále nakonec rozhodly až penalty. Do závěrečné fáze španělského poháru se Sociedad dostal i v následném ročníku, kde ovšem podlehl... Barceloně (v klubu působil jako asistent trenéra Luise Aragonese legendární Carles Rexach). Ovšem Begiristain svým výkonem vedení katalánského velkoklubu velmi zaujmul...

... a to až do té míry, že se další sezónu stěhoval s velkou slávou na Nou Camp. Psal se rok 1988, Barcelonu přebíral Johan Cruyff a začínal budovat svůj Dream Team. Z Realu Sociedad mimo Begiristaina přišli ještě Jose Mari Bakero a Luis Lopez Rekarte - legendární Nizozemec však tyto tři Basky do klubu nepřivedl. Culés za to mohou děkovat Javieru Clementemu, kterého do pozice sportovního ředitele jmenoval prezident Josep Lluis Nuňéz.

Nicméně Cruyff si služeb svých svěřenců cenil. 172 centimetrů vysoký Begiristain původně hájil v Realu Sociedad pozici levého záložníka, ale již tehdy byl považován za výborného zakončovatele. V Barceloně se z něj pak stal zcela univerzální fotbalista, schopný nastoupit ve středové i ofenzivní linii na kterékoliv pozici. Sám nizozemský trenér o Txikim říkal, že je ze všech hráčů tehdejšího Dream Teamu herně nejinteligentnější. A kdo viděl snad jeden zápas, ve kterém Bask nastoupil, musí dát Cruyffovi za pravdu. Begiristain běhal neunávně po celém hřišti od začátku zápasu až po závěrečný hvizd, rozdával míče svým spoluhráčům, přičemž stíhal vyplňovat mezery v defenzívě. Typickou Txikiho vlastností bylo odehrání míče takříkajíc "z první." Hráči soupeřů nikdy nevěděli, jakým směrem míč z Baskovy kopačky v nejbližší vteřině poputuje... zvlášť, když Txikimu nedělalo sebemenší problém projít v souboji 1 na 1 a přesně a tvrdě vystřelit.

Snad i proto dostal Begiristain v roce 1988 poprvé příležitost nastoupit v reprezentaci Španělska. Debut to však nebyl šťastný, neboť tým z Pyrenejského poloostrova prohrál 1:2 s Československem. Txiki se s národním mužstvem podíval na Mistrovství Evropy 1988 i Mistrovství světa 1994. Právě na tomto turnaji se Bask s reprezentací rozloučil. Bylo to v utkání proti Švýcarsku, Španělé vyhráli, jeden z gólů vstřelil Begiristain, který dres své země nakonec oblékl celkem ve 22 utkáních.

Při svém debutu v Barceloně v utkání proti Espanyolu (2:0) vstřelil Txiki gól. Není se co divit, že se pak velmi brzy sžil s mentalitou Katalánska (což dokazuje i fakt, že se naučil jazyk tohoto regionu). Txiki tak byl jedním ze symbolů Cruyffova Dream Teamu, výraznou měrou přispěl k zisku bezpočtu trofejí. Vše začalo již v sezóně 1988/1989 ziskem Pohár vítězů pohárů, následovanému v dalším ročníku trofejí Copa del Rey. Mezi lety 1991 - 1994 se Barcelona 4x v řadě radovala z titulu Primera Division, v roce 1992 navíc Katalánci nenašli přemožitele ani v Evropě. Finále Ligy mistrů ve Wembley však Txiki pozoroval jen z lavičky - jeho radost z přesného rozhodujícího zásahu Ronalda Koemana to však nesnížilo. V letech 1991, 1992 a 1994 k tomu Barcelona vybojovala Španělský superpohár. Z osobního pohledu může Txiki považovat za nejzdařilejší utkání proti Realu Valladolid (1991) a Realu Zaragoza (1993), ve kterých vsítil hattrick.

Txikiho působení v katalánském velkoklubu však ukončilo finále Ligy mistrů z roku 1994. Prohra s AC Milán (4:0) byla příliš hrozivá na to, aby se nic nezměnilo, a tak prezident Nuňéz rozhodl: tým potřebuje obnovit. A mezi hráči na odchodu byl i Begiristain. Ten nakonec během sedmi let svého působení za Barcelonu odehrál 419 zápasů, ve kterých vstřelil 121 branek.
Když se loučil s fanoušky, řekl, že se jednou vrátí. Věděl snad tehdy, že se jeho slova opravdu splní?

 V tento okamžik se však Txiki přebíral nespočtem nabídek. Už už se zdálo, že zkušený Bask zamíří do Athleticu Bilbao, ale nakonec padlo rozhodnutí na Deportivo la Coruňa, snad i proto, že tým trénoval John Toshack, Begiristainův bývalý nadřízený z Realu Sociedad.
Txiki v Deportivu působil nakonec 2 roky. Během první sezóny odehrál 33 utkání, vstřelil dva góly, ale tým, který měl být aspirantem na titul, skončil až devátý (mužstvo nicméně získalo Supercopa de Espana, když porazilo Real Madrid na Santiago Bernabeu 2:1 poté, co gól vstřelil právě bývalý hráč Barcelony, Begiristain). V následném ročníku tak došlo ke změně na trenérském postu. Mužstvo vybojovalo třetí místo, sám Txiki však nastoupil pouze k deseti zápasům. Své poslední utkání v dresu La Coruňi odehrál 22. června 1997. Tým bojoval na El Riazor proti Extremadurę a zvítězil 1:0. Branku vstřelil... Txiki.

Bask se v tu dobu rozhodl, že nadešel čas, aby se se španělským fotbalem rozloučil. Odešel proto do Japonska do týmu Urawa Red Diamonds, kde působil další dva roky. Odehrál zde 61 zápasů a vstřelil 16 branek, nicméně nedosáhl na žádnou trofej. I proto dospěl pětatřicetiletý Txiki k závěru, že nadešla správná chvíle k ukončení hráčské kariéry.

Poté, co pověsil kopačky na hřebík, vrátil se Begiristain do Španělska. Za vydělané peníze si v Katalánsku nedaleko Barcelony koupil rezidenci El Maresme, odkud mohl v klidu sledovat dění v klubu. V tu dobu začal pracovat jako televizní komentátor, v televizní stanici TV3 pak uváděl celý vlastní program, nazvaný El Vestidor.
Txiki se pak do aktivit v Barceloně opat zapojil v roce 1999. Podporoval tehdy v prezidentských volbách (spolu s Joanem Laportou) Lluise Bassata, nicméně vítězem se stal Joan Gaspart. Slíbená kariéra sportovního ředitele tak musela počkat a Begiristain se vrátil ke své práci v TV3.

Další prezidentské volby se konaly v době hluboké krize v roce 2003. Txiki se rozhodl vystupovat po boku Joan Laporty, mladého právníka. Jeho protikandidátem byl bývalý spojenec Lluis Bassat, který místo sportovního ředitele ovšem slíbil Pepovi Guardiolovi. Model, který propagovali Laporta s Txikim, vycházel z propojení odchovanců klubu se světově známými hráči, což mělo přinést úspěch jak na poli španělském, tak evropském. Fotbalisté měli být mladí a hladoví po úspěších. Tento formát nakonec získal velkou podporu a Laporta své první volby vyhrál a jak slíbil, z Begiristaina udělal sportovního ředitele.
Po poradě těchto dvou pánů (a na doporučení Johana Cruyffa) se trenérem Barcelony stal Nizozemec Frank Rijkaard, klubový dres oblékly hvězdy jako Ronaldinho, Deco, Rafael Márquez nebo Samuel Eto?o. Begiristain pak v dalších letech stál i za příchodem hráčů jako Thierry Henry, Gianluca Zambrotta, Daniel Alves nebo Yaya Touré. Barcelona začala i díky tomu sbírat trofeje na všech bojištích a klubu tak podle mnohých začala další éra nového Dream Teamu.

Je jasné, že se Txiki Begiristain připojil k celé řadě hráčů, které prostředí klubu očarovalo. Jako hráč Barceloně pomohl k nespočtu titulů, svými výkony rozdával po mnoho let radost všem culés, patřil ke klíčovým fotbalistům snad nejzářivější éry historie, období Dream Teamu. Velkou postavou klubu se stal i o několik let později ve funkci sportovního ředitele. Txiki se tak bezpochyby zařadil po bok největších klubových legend, jejichž dresu vždy bude patřit v President Núňéz Museum čestné místo.