Un dia de partit al Camp Nou

V úterý 24.5.2022 mi dorazil e-mail tzv. Infosocis s pozvánkou, že můžu v červnu hrát na Camp Nou. Datum je to pro mě celkem magické, vzhledem k tomu, že 19.6. slavím narozeniny. Rozhodování je velmi jednoduché. HERE WE GO!

V sobotu 18.6. vyrážím na letiště do Vídně, vzlétám do Barcelony a po příletu se jdu ubytovat.

Hned poté mířím na futsalové semifinále play-off Ligy Nacional proti týmu FS Valdepenas. V Palau jsem na zápase poprvé, takže mě překvapuje zdejší atmosféra, která se v menším prostoru daleko lépe rozeznívá než na Camp Nou a jsem doslova unešený.

V zápase září Ferrao, který dává hattrick a celkově zařizuje týmu výhru 6:4 a postup do finále.

Po zápase si jdu lehce zaběhat na pláž, nahlédnout na přístav a jdu spát.

Den D je tady. Po pozdějším ranním budíčku mířím na Camp Nou, kde jako první využívám slevy 20 %, kterou jsem obdržel jako účastník UN DIA DE PARTIT na Camp Nou. Kupuji rovnou celou sadu dresu na novou sezónu včetně kraťas a ponožek. Na dres dávám symbolicky číslo 22 (den narozenin - 22 let).

Poté už pomalu vyhlížím bránu číslo 22. U vstupu po předložení socio karty dostávám žlutý dres - tým Paredes. Jdeme do šaten, které máme k dispozici včetně sprch, a chystáme se na zápas. Po rozeznění hymny tunelem vstupujeme na hřiště.

Po rozprostření fanklubové vlajky na trávník mě oslovuje člen polského fanklubu, jestli jsem prezident české penyi a debatujeme spolu.

Na poslední chvíli strategicky měním tým a oblékám se do barev blaugrana, i když ne moc populárního “chorvatského” dresu.

Zápas začíná. První poločas sedím na lavičce a trenér z La Masie se nás postupně vyptává, kde chceme hrát. V útoku už pro mě není místo a tak do druhého poločasu nastupuji na nepopulární místo stopera. Překvapivě i tak jsem dost zapojený do hry. Snaha hrát tiki taku a hlavně vstřelit gól je obrovská. Máme roh, jdu do vápna, rozehráváme nakrátko, poté ihned centr a já? Trefuji hlavičkou břevno a chytám se za hlavu :-). Pak se ještě dostávám do pár příležitostí, ale gól bohužel nedávám, naopak ho dostáváme po mé chybě. Jsem soustředěný na hru, netuším ani, jaké je skóre. Zdá se mi, že první poločas jsme vyhrávali. Nakonec jsme ale prohráli. Dresy bohužel musíme odevzdat, ale sami dobře víme, že poletí do koše. No co se dá dělat…

Po sprše jdu opět k bráně 22, kde se potkávám s Adrianem (bloger 9CAMPNOU a prezident Penya Blaugrana de Lodz). S členem polského fanklubu Dariuszem, který mě oslovil na hřišti, mířím na tribunu, kde si tentokrát omrkneme, jak hrají ostatní. V dalším utkání vstřelil naprosto luxusní gól po patičce Michal (člen polského fanklubu a tvůrce obsahu blogu 9CAMPNOU). Naprostá fantazie, podívejte se sami.

Po tomto zápase nastupuje na trávník Adrian. Má dost gólových příležitostí, bohužel štěstí mu stejně jako mně nepřeje, i když vlastně přeje, hrajeme přece na Camp Nou :-).

Po zápase jdeme do Barça Café s tím, že budeme sledovat ligové finále play-off El Clásico v basketu, a k tomu si pustíme taky finále Ligy mistrů v házené. Co nás velice překvapuje je, že na Barça TV dávají Riquiho Puige, a tak vzniká tato komická fotka.

Poté se přesouváme do restaurace Frankfurt poblíž Camp Nou, kde už basketbal vysílají a sledujeme jej společně s házenou. Bohužel šampionem se stává v basketu Bílý balet, ale zato v házené se stáváme šampiony my.

Další den vyrážím na Plaça Joanic zhlédnout naši “La Reinu”.

Navštěvuji taky Ciutat Esportiva, kde se ale nic neděje, teda kromě toho, že na Estadi chybí trávník.

Tramvají vyrážím na Camp Nou a jdu se do OAP (kanceláře Penyií) zeptat, co se děje s penya kartami pro rok 2022. Tam mi oznamují, že stávající karty 2021 jsou dále platné pro rok 2022 a od Migueliho se dozvídám, že nové by měly být v červenci. Tak uvidíme.

Vycházím z kanceláří a kdopak to tu je?

Joan Laporta, Joan Carlos Unzué a Pep Guardiola mají sezení k charitativnímu zápasu pro boj s nemocí ALS, kterou trpí i samotný Joan Carlos Unzué.

Po tiskovce odchází samotný Mateu “Padremany” a já ho oslovuji pro fotku.

Pep je nějaký zmatený a tak ho radši nechávám být.

K večeru mířím na Bunkers del Carmel (nejlepší výhled na Barcelonu). Cestou na metro procházím kolem katedrály v Gotické čtvrti.

Další den nakouknu do La Boquerie. Taky na Plaça Espanya, Montjuïc, magickou fontánu, kterou jsem zase neviděl hrát, a Arénu.

A také Olympijský stadion, kde odehrajeme celou sezónu 2023/24.

U tohoto stadionu mi vrtá hlavou zaparkovaná Cupra, ale nijak to neřeším a jdu přes mříže nahlédnout dovnitř.

Poté se přesouvám ke Camp Nou, kde socios hrají další zápasy. Čekám před vstupem, najednou se objevuje Audi RS4 a hned vím o koho se jedná - Xavier Puig, sportovní ředitel ženského fotbalu.

Prohodím s ním pár slov a hlavně ho chválím za jeho výbornou práci, přičemž jeho kolega reaguje: “He is the best.”

Za ním přijíždí Mateu Alemany a další lidé z vedení klubu.

Poté ale vidím přijíždět Cupru. Přesně tu stejnou, která mi tak vrtala hlavou u olympijského stadionu, kde jsem se později dozvěděl, že Joan Laporta představoval stadion pro sezónu 2023/24. Z auta ze zadních sedadel vystupuje samotný Joan Laporta. No a fotečka i s vlajkou našeho fanklubu samozřejmě nemohla chybět. ¡Gracias presidente!

Posléze se větou “Mi amigo juega al fútbol aquí.” dostávám dovnitř stadionu, přičemž ostatní by chtěli taky, ale tím, že neznají tuto kouzelnou větu je ochranka posílá, ať si zaplatí prohlídku Camp Nou.

Potom mířím na La Ramblu, kde jdu splnit svůj poslední úkol. Řekněme takovou moji tradici. Napít se z Font de Canaletas.

Potom se už jdu balit, ráno vyrážím na El Prat, let směr Vídeň a vyhlížím sobotní fotbalový turnaj fanklubů v Buchlovicích.

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

Pavel Misař