Un dia de partit: Barcelona - Plzeň

23. srpen - Viktoria Plzeň poráží v odvetném utkání 4. předkola LM ázerbajdžánský Karabach, a po čtyřech letech si zahraje základní skupinu Ligy mistrů. První část mého snu ze začátku července byla v tu chvíli zhmotněna, zbýval samotný los, u kterého jsem si ze srdce přál, aby mé milované červenomodré celky svedl k sobě do jedné skupiny. Je mi jasné, že toto je web oficiálního fanklubu Barcelony, a tento report bude hlavně o ní, nicméně bez této skutečnosti bych report nemohl považovat za kompletní. 

Los se konal ve čtvrtek 25. srpna, ale jak je všem známo, ještě chvíli trvá, než UEFA vydá oficiální ,,jízdní řád" všech skupin. Ten spatřil světlo světa (minimálně pro běžné smrtelníky) o 2 dny později. Světe div se, opět se splnilo mé další velké přání. Vzájemný zápas mezi Barcelonou a Plzní na Camp Nou se uskuteční první hrací den skupin, což mi díky tomu, že v té době ještě nemám školu, vyhovuje v té úplně největší možné míře. Samotný zápas pro mě navíc bude speciální i tím, že katalánského giganta uvidím poprvé hrát naživo. 

Nakoupil jsem tedy letenky, lístek, ubytování, a 6. září vyrazil směr Vídeň. Posléze Barcelona. Krom zápasu LM jsem si pak do svého programu zařadil ještě zápas házenkářů v rámci předehrávky 7. kola Ligy Asobal (zápas se konal hned těsně po mém příletu), a zápas mládežnické obdoby Ligy mistrů UEFA Youth League (ve stejný den jako zápas mezi ,,áčky" obou mužstev). Zde bych si jen dovolil dát malou radu všem - jestli si myslíte, že za hodinu a půl se od terminálu 1 na letišti dostanete metrem na Drassanes, ubytujete se, a ještě stihnete dojet metrem zpátky na Palau Reial+dojít k Palau Blaugrana, tak Vás musím uvést v omyl. Alespoň mě se tahle mission impossible pokořit nepovedla.

Blaugranas v zápase nastoupili proti Torrelaveze, a nakonec se jim povedlo dokráčet k pohodlnému vítězství 38:29. Nicméně žádný zázrak to z naší strany nebyl zejména ze začátku druhé půle, kdy se Torrelavega dostala v jeden moment na čtyřbrankový rozdíl. Co mě maličko zklamalo byl fakt, že až na jednu sedmičku hostí jsem neviděl v akci kapitána a gólmana v jedné osobě - Gonzala Péreze de Vargase. Navíc je opravdu škoda, že Liga Asobal nemá krom Barcy žádného titulového aspiranta, a domácí ligu posledních několik let v řadě vždycky vyhrajeme s obrovským bodovým odstupem na druhého v pořadí, a jedinou soutěží, ve které máme konkurenci je pak Liga mistrů. Tento zápas byl rovněž ,,mé poprvé" v Palau, a musím upřímně říct, že je to sice krásná hala, nicméně to nejlepší už má za sebou. V mých očích je dobře, že stávající Palau půjde k zemi, a o pár metrů dál vyroste nové s bezmála dvojnásobnou kapacitou. 

Po zápase už začínám mírně po celém dni pociťovat únavu, ta mi však nezabrání v tom, abych šel ještě omrknout Camp Nou ve slavnostním hávu LM. 

Den D se zhmotnil, a já vím, že dnes už se konečně dočkám vysněné návštěvy Camp Nou při zápase. Před samotným zápasem jsem toho však ještě spoustu stihl. Např. jsem se rozhodl ,,otestovat" výhled z Kolombova památníku. Musím uznat, že výhled je opravdu monumentální. V dálce se mi podaří zahlédnout Tibidabo, Torre de Collserola, z větší blízkosti se mi pak podaří identifikovat Basílica Santa Maria del Pi, Catedral de Barcelona, a samozřejmě Sagradu. 

Posléze pokračuju směr Montjuic s plánem navštívit Pavelló Mies van der Rohe. Stavba mi v obrovské míře připomíná Vilu Tugendhat. Má to své logické opodstatnění, protože obě stavby jsou dílem výše zmíněného architekta. Musím zde dát trochu za pravdu Miguelimu. Kdo si myslí, že jej čeká prohlídka domů o třech poschodích, tak je na omylu. Vstup stojí 6 euro, ale za 5 minut už se defacto nemáte na co dívat. Avšak pro ty, kteří znají celou historii Vily Tugendhat, je pojítko mezi těmito stavbami větší, než jen architektonické. Židovské rodině vlastnící Vilu Tugendhat nechal Hitler vyvraždit celou rodinu, Pavilon byl pak postaven pro účel Světové výstavy v roce 1929, kde se Německo mělo představit světu jako země, která se úspěšně sbírá z následků 1. Světové války. Ve stejném roce se pak nepodařil Hitlerovi první pokus o převzetí moci v Německu. Takových pojítek je tady rozhodně víc, ale nerad bych se tady nějak do podrobna rozepisoval. To, jak si Hitler a Franco navzájem pomáhali v konání všech zvěrstev, je veřejně známý fakt. Když jsme už u toho vraždění, tak Hitlerovo gestapo v roce 1940 zatklo v exilu ve Francii tehdejšího katalánského premiéra Lluise Companyse, kterého o pár metrů dál na hradě Franco jako svého oponenta nechal popravit. Na slavném barcelonském kopci pak stojí i Olympijský stadion, jenž je po Companysovi pojmenován, a kde náš milovaný klub odehraje příští sezónu kvůli rekonstrukci Camp Nou. Pořád říkám, že všechno souvisí se vším. Tady to platí dvojnásob.

Po prohlídce si to štráduju směr Estadi Johan Cruyff, kde se ve 2 hodiny uskuteční zápas Youth League. Zápas je kompletně celý v režii domácích, z nichž se mi nejvíce líbil Ilias hrající na pravém křídle. Svými náběhy do prostředka hřiště mi pak jako levák velmi připomínal jednoho nejmenovaného Argentince. Za zmínku rozhodně ještě stojí výkon středopolaře Alby, a nebo gólmana hostí Baiera, který za zápas vytáhl 16 zákroků.

Po zápase si jdu na chvíli spočinout na hotel, ale už se nemůžu dočkat večera. Vyrážím s předstihem, abych se ještě stihl stavit do Botigy. K mému překvapení jsem se ale oproti mé červencové návštěvě ovládl, neudělal nákup za 320 euro, a nekoupil si nic. Pak už směr Camp Nou. 

Samotný zápas jste viděli všichni, asi nemá moc cenu ho komentovat. Rád bych tady jen připojil pár svých osobních postřehů. Zejména bych se rád veřejně omluvil Dembélemu, kterého jsem někdy v lednu nechtěl ani vidět, ale Xavi, doktor Pruna, a vlastně celý realizák jej pomohl dostat do (zatím) nejlepší formy své kariéry. Smekám klobouk. Nad Lewou samozřejmě musím ,,ztratit slovo", ale není tady co hodnotit... Fenomenální. Ferran poté aspoň na chvíli umlčel své věčné kritiky po svém 1+1, a velmi obstojném výkonu. Byl jsem taky hodně rád za první oficiální start Pabla Torreho, ale opravdu by mě zajímalo, proč se nešel raději rozehrát zpět do Racingu, protože minuty ve společnosti Pedriho, Gaviho, Busiho, Frenkieho, nebo Kessiého bude sbírat asi jen velmi zřídka. Po zápase se ještě kochám naší fotbalovou katedrálou do chvíle, než jeden z členů ochranky zvolá: ,,El campo cierra." 

Tento den byl pro mě naprosto magickým, a jsem nesmírně rád, že první zápas Blaugranas pro mě byl něco tak obrovsky speciálního. 

Díky za pozornost. 

Jan Špaček