V hlavě střelce: Lewandowski vysvětluje instinkt kanonýra

Barcelona je na čele tabulky španělské La Ligy a i když je momentálně Robert Lewandowski suspendován, má na tom bezesporu obrovskou zásluhu. Polský útočník už v dresu Barcelony vstřelil celkem 22 branek ve 23 utkáních a co se týká ligových zásahů (13), stále vede závod o trofej Pichichi pro nejlepšího střelce.

Svůj střelecký talent piloval celou kariéru a i nyní, ve svých 34 letech, je stále schopen svým čuchem na góly otáčet zápasy. Za sezónu 2021/22 obdržel i individuální ocenění pojmenované po Gerdu Mullerovi pro nejlepšího střelce sezóny.

Pro deník L’Equipe Lewandowski vyprávěl, co z něj dělá možná nejsmrtonosnějšího střelce světového fotbalu. Vysvětloval, že ne každý na sebe dokáže vzít takovou zodpovědnost a aby to sám dokázal, snažil se eliminovat strach z neúspěchu.

„Nikdy se nebojím, nejsem dokonalý, ale strach vás sevře. A proto se mu vyhýbám, už jenom představa, že ho mám, je špatný start.“

Podle Lewandowského je talent na střílení gólů spíše záležitostí charakteru a výchovy než něčím čistě vrozeným.

„Není to superschopnost, nemyslím si, že se s tím můžete narodit. Můžete mít přirozený talent, něco, co vás dělá odlišným, to ano, ale cit pro góly vám nikdy není dán.“

Když se Lewandowski pokoušel vysvětlit, co se mu vlastně honí hlavou, když je před brankou, vyznělo to, jako by jeho zakončení bylo spíše reflexem než čímkoli jiným, vybroušeným do okamžité reakce.

„Neexistuje jen jediná věc, která by vás přiměla vyvinout cit pro góly. Útočníci jsou různí. Nejsou jen lehké chvíle a právě tehdy musíte umět udělat něco unikátního a instinktivního. Znamená to mít oči na stopkách. Řekl bych, že můj instinkt je vždy ve střehu, přemýšlím lépe a rychleji. Moje rozhodnutí jsou vyzrálejší a uváženější a mé pohyby jsou téměř nekontrolované. Řekl bych, že myslím bez přemýšlení a že je to můj mozek, který instinktivně dává ten či onen impuls mým nohám, protože v průběhu mé kariéry nasbíral spoustu informací.“

To všechno je výsledkem trénování a přípravy. „Taky dělám to, že si situace dopředu představuji, což nutí můj mozek pracovat a dovoluje mi to dělat malé krůčky vpřed, což zlepšuje moji reakční dobu.“