VELKÝ ROZHOVOR MASCHERANA A PIQUEHO

26. ledna se po sedmi a půl letech rozloučil s Barcelonou Javier Mascherano. Ještě před odchodem do Číny si však sedl s Gerardem Piquem a společně natočili rozhovor o Mascheranově působení v Barceloně. 

Pique: Masche, jak to jde? 7 a půl let. Můžeme se společně podívat na nějaké obrázky (na plátně běží snímky z Mascheranova působení v Barceloně, pozn.). Co si myslíš o celém tom čase, který jsi v Barceloně strávil? Těch 7 a půl letech. 

Mascherano: No... Upřímně Geri. Řekněme to na rovinu. Myslím, že jsem tady byl mnohem déle, než jsem si zprvu myslel. Věděl jsem, že přicházím na místo, kde bude velmi obtížné vůbec hrát. Protože to byl tým, který je. Pro mě je to jeden z nejlepších týmů, který jsem za celou dobu viděl a díky bohu mohl být i součástí. Patřit do takového týmu musí být fantastické, ne? Ale dobře jsem věděl, že to bude velmi složité a byl jsem přesvědčený, že budu tomuto týmu pomáhat nejlépe, jak můžu. Ale přicházel jsem především s myšlenkou, že přesvědčím sám sebe, zda můžu vyhrát velké trofeje. Možná to zní trochu sobecky. Být tady pár let, vyhrát nějaké trofeje a být součástí týmu plného jedinečných hráčů. A podívej, roky uběhly, našel jsem své místo a konec už všichni známe. 

Pique: Jak to vše začalo? Bylo to v létě roku 2010, během Mistrovství světa. Jak jsi dosáhl podpisu smlouvy? Byl jsi kapitánem národního týmu, teoreticky jsi ani nepřicházel jako hráč do základní sestavy, protože tady byl Busi. Jak se to vše odehrálo? Mluvil jsi s Pepem? Nebo s Messim?

Mascherano: Během Mistrovství světa to bylo trochu šílené, protože jsem byl hráčem Liverpoolu a to léto odešel Rafa Benitez. Nějaký čas jsem přemýšlel o odchodu a to se navíc umocnilo odchodem Rafy. Víš, cítíl jsem, že tam nemám do dělat. A on podepsal s Interem. Byla tedy možnost přestoupit do Interu, což by ale nebylo jednoduché. Rafa tam sotva přišel a Inter vyhrál Ligu mistrů. Nebyl by to jednoduchý přestup, ale ta možnost tam byla. Během Mistrovství světa jsem začal s Messim trochu vtípkovat. Četl jsem, že Yaya Touré odchází a možná budou potřebovat nějakou náhradu. Myslel jsem, že je to sranda, ale Leo začal o těchto věcech mluvit s Guardiolou. Problém byl však v pochybnostech. "Jak může hráč, který je v základní sestavě Liverpoolu, který je kapitánem národního týmu, přijmout roli náhradníka a hráče, který nebude hrát pravidelně?". To bylo pochopitelné, protože každý ví, jaký názor mám na Busiho. A především, co Busi znamená pro Barcelonu. Ale vždy jsem měl jasno v tom, v jaké situaci přicházím a jaké je mé postavení. Možná to byl jen osobní cíl říct si, mám šanci hrát za tuto Barcelonu, chápeš? Nejlepší Barcelonu v historii. Mít možnost vyhrávat tituly, hrát s nejlepšími hráči a... Věci se prostě děly. Můžu říct, že to bylo dlouhé čekání, protože jsem podepsal docela pozdě. Ale bylo jasné, kam přicházím. A jakou roli budu mít. 

Pique: A první rok jsi dosáhl všeho. Myslím, že jsi vyhrál tituly, hrál jsi, i když s malým detailem-jako stoper. Ale vyhráli jsme ligu, Ligu mistrů. Myslím, že to pro tebe byla sezona snů. A nejen proto, že jsi hrál mnohem více, než jsi předpokládal, ale také proto, že jsi hrál na pozici, o které jsi pravděpodobně ani nikdy nepřemýšlel.

Mascherano: Ne, samozřejmě. Upřímně, nikdy jsem si nemyslel, že zrovna já budu hrát jako obránce. Buďme upřímní. A pak skončí sezona, vidíš, že jsi vyhrál ligu i Ligu mistrů a navíc jsi měl to štěstí, že jsi měl možnost hrát opravdu důležité zápasy jako dvě El Clasica v semifinále proti Realu Madrid nebo finále Ligy mistrů. A najednou se cítíš jako důležitá součást zformovaného týmu. Prostě jdeš a adaptuješ se na novou pozici. A nakonec můžeš říct, "Díky Bohu, že jsem udělal tohle rozhodnutí. Kdyby to tak nebylo, co bych teď dělal nebo o čem bych v Anglii přemýšlel?". Ale jsem ten typ člověka, který si myslí, že kromě výsledků musíš své kroky dělat i podle toho, co si myslíš. Jako my Argentinci říkáme: "Nemůžeš mluvit s pondělními novinami." Je to velmi jednoduché s nimi mluvit. A věci mohou jít dobře i špatně. Důležité však je dělat rozhodnutí, kterými je si člověk jistý. 

Pique: A hrát jako stoper? Protože upřímně, mě osobně to hodně překvapilo. To, jak ses na tuto pozici dokázal adaptovat, protože přejít ze záložníka na obránce může být možná z hlediska hraní trochu jednodušší, protože máš možnost vidět celou hru. Ale samotné bránění je o hodně složitější, a to ještě mnohem více v klubu, jakým je Barcelona. Upřímně, vzhledem k tvé výšce, která není úplně běžná pro stopera, jak rychle jsi zvládl všechny ty pohyby, bránění. Jaký byl ten proces z pohledu hráče?

Mascherano: Prostě jsem se časem přizpůsobil, Geri. Asi si to pamatuješ, můj první zápas jako stoper. Bylo to v Donetsku. Odveta čtvrtfinále Ligy mistrů a já jsem neměl ani ponětí o tom, že budu hrát. Pep řekl sestavu... A já jsem tam byl jako stoper, přitom o tom se mnou předtím vůbec nemluvil. Ale byla to má šance. Jediná možnost byla chytit se toho a říct si: "Pokud tady chci přežít a zůstat v tomto týmu, mám mnohem více možností, pokud budu hrát stopera." A ne kvůli tomu, že by tým neměl dost obránců. Byl tady Puyi. Ale měl zdravotní problémy, takže nemohl tak moc hrát. Samozřejmě jsem nikdy neměl rád hraní na úkor zranění Abiho. Promiň, kvůli Abiho nemoci. Ale to jsou okolnosti, kterými si procházíme a které se prostě stávají. Ale našel jsem tohle místo a snažil jsem se ho držet, Geri. Vždy jsem o sobě přemýšlel tak, že chci žít fotbalem. Z hlediska přežití řekněme. 

Pique: Byl bys radši, kdybys v Barceloně dostával více času jako záložník? Odcházíš s těmito pocity...?

Mascherano: Ano. Je jasné, že...

Pique: Hodně jsme v šatně mluvili o tom, že máš touhu hrát jako záložník.

Mascherano: Řekněme pouze, že má kariéra a můj čas strávený v Barceloně je značný rozdíl. Protože to byly ty nejlepší roky v mé kariéře, které jsem si mohl nejvíce užít, kdy jsem se cítil jako úplný fotbalista, řekněme. Ale nedostal jsem šanci hrát na své pozici, takže to je jako by sklenice byla napůl prázdná, chápeš? Ale takhle byly karty rozdány a možná jsem měl občas pochybnosti a přemýšlel jsem kvůli tomu o odchodu. Nikdo neví lépe než ty, jak nevděčná práce je být obráncem v Barceloně. Jedna chyba... a draze zaplatíš. A když přejdeš z jiné pozice nebo jsi zvyklý na jiný styl či automatické způsoby hry, je mnohem těžší tomu porozumět. 

Pique: Po Pepovi přišel Tito, poté Tata. Dále Luis Enrique, teď Ernesto. Vím, že jednoho dne budeš 100% trenér, protože jsme spolu o tomhle mluvili. S kým se cítíš nejvíce propojený? Komu budeš nejvíce podobný? 

Mascherano: Řekněme to jednoduše. Vždy říkám, že nikdo nechce být na nikoho podobný. Ano, měli jsme štěstí, že jsme měli tak skvělé trenéry a v budoucnu chci být také trenér a chtěl bych dělat spoustu věcí stejně. Myslím, že první dva roky na mě měl velký vliv Pep . A to co se všeho týče-z toho být fotbalista, kterým jsem byl v Liverpoolu až k tomu, kým jsem teď. Naučit se rozumět fotbalu. A kvůli tomu jsem s ním musel hodně mluvit. Ale je jasné, že to byl taky Tito a jeho vedení týmu. Naopak Tatu jsem podle mého znal více z národního týmu než z Barcelony. Jak sám řekl, jeho ruce byly v Barceloně trochu svázány a nemohl být sám sebou. Už jsme o tom spolu mluvili, myslím, že Luis Enrique změnil spoustu věcí, které jsme dělali a zlepšil další věci. Stejně jako Ernesto za posledních pár měsíců. A proto tým začíná opět pracovat. To je možná důvod, proč byla minulá sezona tak složitá. 

Pique: Ano, protože si pamatuji, že když jsi přišel, řekl jsi mi, že Rafa Benitez na tebe měl také obrovský vliv jako trenér. 

Mascherano: Ano, to určitě. Ale s jiným fotbalem. Měl jsem to štěstí, že jsem měl spoustu skvělých trenérů. Mohl bych jmenovat také Bielsu. To on měl na mě obrovský vliv už od dětství. To je důvod proč říkám, že pokud je někdo chytrý, měl by si vzít to nejlepší z každého. Víš, pokaždé říkám to stejné. Všechno to smíchej a vytvoř si z toho svůj vlastní obraz. 

Pique: Je nějaký moment, který byl během těch let v Barceloně pro tebe speciální? Který si budeš vždy pamatovat? Nějaký titul, zápas? 

Mascherano: Ne. Podívej, více něž titul nebo zápas je pro mě každý den. Vše to, co jsme si užili. Pro ty, kteří byli součástí, všichni nejlépe víme, jak skvělé to byly časy. Na této úrovni bylo velmi složité mít tak skvělé období. Mluvili jsme o tom často, je to až šílené, jak úžasné to všechno bylo. A tak si nakonec uvědomíš, že je to přesně to, co ti dalo život. Že ten každodenní život je to nejdůležitější. Protože všechno dává smysl, když si užíváš svou práci a to okolo. Později mi dojde, jaké štěstí jsem měl, když jsem měl možnost sdílet těch 7 a půl let nejen se skvělými fotbalisty, ale také úžasnými lidmi a tou nejlepší šatnou. 

Pique: My v šatně jsme měli štěstí, to máš pravdu. Co tvůj vztah s Messim. Samozřejmě je to speciální, díky tomu, jak dlouho se znáte. A to nejen díky Barceloně, ale i národnímu týmu. Myslím, že jako o hráči už o něm bylo řečeno vše. Ale jaký vztah s ním máš ty?

Mascherano: Vztah s Leem. Řekněme, že je to velmi speciální, protože jsme toho spolu zažili opravdu hodně. Vždy říkám, že v tomto klubu používáme vzpomínky na to, co jsme prožili v Argentině jako formu relaxu. Ale je pravda, že máme skvělý vztah, se spoustou respektu. Já jsem také zvláštní osobnost. V národním týmu jsme prožili spoustu intenzivních momentů a tím se náš vztah prohloubil. 

Pique: Hrál jsi za klub, který má heslo "Mes que un club." Rozumíš tomu? Chápeš, proč tomu tak je? A proč je Barcelona jiná, než všechny ostatní týmy?

Mascherano: Ano, určitě. Když přijdeš, všichni ti vysvětlí, co Barcelona znamená. Být schopný to ocenit, žít to, pochopit to. Pochopíš to, až mluvíš s lidmi, kteří odešli. Rozdíl mezi vztahy nebo chování dětí, které jsou nebo prošli La Masií. A když se adaptuješ, je to jako bys byl jeden z nich. Ale jsou také případy, kdy se někdo nepřizpůsobil a to je zřejmé na první pohled. A není to dobré. 

Pique: Nakonec, když jsi přišel na tiskovou konferenci, řekl jsi, že jsi přišel pomoci a učit se. Myslíš, že se ti to povedlo?

Mascherano: Učení určitě. Naučil jsem se opravdu hodně. Pomoci. To nevím, to musíš říct ty. Ale ne. Odcházím s obrovským štěstím a vědomím, že jsem byl schopen naplnit očekávání. Což je to nejlepší, co se hráči může stát. 

Pique: No Masche. Děkuji ti za všechny ty roky. Opravdu. 

Mascherano: Já děkuji tobě. 

Pique: Myslím, že jsme spolu zažili opravdu hodně. A to jak v šatně, tak na hřišti. Jak jsi sám řekl, že opravdu těžké hrát v Barceloně, musíš se adaptovat a spolupracovat. A já myslím, že my jsme to dokázali. Od prvního momentu jsme si skvěle rozuměli. A nakonec jsme vyhráli spoustu trofejí. 

Mascherano: Víš Geri, potešení je na mé straně. Nakonec, taky jsi přišel a jsi schopen dosáhnout toho všeho a být součástí tohoto týmu. A já odcházím s obrovským štěstím, tak to je. Fotbal už je takový, znamená to změnu. Když jsem cítil, že už dále nejsem součástí toho všeho nebo jsem se necítil součástí jako předtím... Musím to prostě přijmout a být sám k sobě upřímný. Musím udělat změnu. 

Pique: Pojďme se ještě pobavit o jednom obrázku. O té penaltě. Nezeptal jsem se, ale chci o tom mluvit. Tvoje střela byla dobrá, protože jsi byl pod tlakem. Lidé to možná nevědí, ale popichování ti pomáhá.

Mascherano: Výborně. Velkým viníkem jsi byl ty. Podívej jak jsem šel, jak jsem běžel. 

Pique: Ale Masche, více než obviňování bys mi měl děkovat, protože díky mně jsi dal gól.

Mascherano: No, máš pravdu. 

Pique: Protože kdyby šlo o vinu, cítil bych se špatně.

Mascherano: Ne, to v žádném případě.

Pique: Ale byl to dobrý kop.