Velký rozhovor s Busquetsem

Sergio Busquets poskytl obsáhlý rozhovor pro deník Sport, ve kterém rozebíral nejenom to, co ho vedlo k jeho rozhodnutí, ale také vzpomínal na své začátky pod Pepem Guardiolou a popisoval, jak se mu pracovalo se Xavim v roli trenéra.

SPORT: Sergio, máš za sebou spoustu dnů plných emocí a loučení…

Sergio: Všechno to vstřebávám. Myslím si, že si to zcela neuvědomím, dokud neuběhne pár dní a já neuvidím, že je konec, že už sem nebudu chodit trénovat, že se mi změní každodenní život. Ale jsem zároveň velmi hrdý a spokojený s tím, jakou jsem tu prožil kariéru. I posledních pár dní bylo velmi příjemných a výjimečných.

Mám pocit, že sis vybral ideální dobu, kdy jsi byl členem základní jedenáctky a důležitým hráčem.

Ano, chtěl jsem odejít v dobrém a myslím, že se mi to podařilo. Vždycky jsem byl hráčem, který ze sebe vydával všechno, který je stoprocentně soustředěný. Nemám si co vyčítat. Je jasné, že vše se nakonec posuzuje podle titulů. Byly lepší i horší roky, ale myslím, že jsem měl skvělou kariéru. Teď je čas na nové zkušenosti, ale chtěl jsem odejít takhle, být důležitý, vybojovat si své místo. Záleželo na mně, jak se rozhodnu.

Jak to celé probíhalo, než ses definitivně rozhodl nepokračovat?

Řekl jsem si, že do Mistrovství světa nic rozhodovat nebudu. Pak jsem se rozhodl ukončit reprezentační kariéru a od té doby jsem hodně přemýšlel. Byly dny, kdy jsem měl spoustu pochybností, jednou jsem se probudil a řekl si, že bude možná lepší pokračovat, jindy jsem si zase říkal, že ne. Nikdy předtím jsem v takové situaci nebyl, protože jsem naštěstí vždy hrál tady. Když jsem viděl své spoluhráče, myslel jsem si, že to jde zvládat lépe. Mluvil jsem o tom s manželkou, vše jsem vyhodnocoval a jak se vyvíjela sezóna, uvědomil jsem si, že je to čím dál jasnější. Říkal jsem si, že je to nejlepší způsob, jak odejít, hlavními dveřmi, milovaný a ceněný, s dobrým pocitem ze sebe sama. Myslím, že to byl ten správný čas.

Tvůj bratr tě sem doprovázel. Barça je doslova tvoje rodina. To muselo rozhodování ještě více zkomplikovat.

Byly splněny všechny podmínky, abych pokračoval, protože trenér chtěl, abych zůstal a podpořil mě. Klub také chtěl, abych zůstal. Dali mi nabídku. Pocházím odsud, v šatně mám rodinu. Spoluhráči se mě vždycky snažili přesvědčit, i teď, když už jsem byl rozhodnutý. Žertovali, že bych měl udělat Matea Alemanyho. Díky tomu se cítím velmi milován. Nebylo to snadné, ale myslím, že na misce vah převážilo více věcí, které mě přiměly rozhodnout se tak, jak jsem se rozhodl. Posledních několik let bylo velmi intenzivních. Co se týká rodiny, tak žena i děti chtějí zažít nové zkušenosti v jiné části světa, kde budeme klidnější a uvolněnější. 

Xavi byl neúnavný na každé tiskové konferenci.

Mám s ním velmi dobrý vztah. Panuje mezi námi důvěra, a to jak na hřišti, tak i mimo něj. On totiž ví, jaký jsem člověk a co k tomuto klubu cítím, bylo normální, že se mě snažil udržet. Ale pak mi jako kamarád řekl, že jsem udělal správnou věc, že on byl také v této situaci a že je lepší odejít ve správný čas. A já si myslím, že tohle je pro mě správný čas. Budu pokračovat na dálku a sledovat, jak se daří mým spoluhráčům. Nikdo mi nevezme to, že jsem culé, ať už budu kdekoliv. Budu další fanoušek, který tým bude podporovat za všech okolností.

Jaký je největší rozdíl mezi Xavim trenérem a Xavim hráčem?

Myslím, že hlavní změna je v tom, že se více rozčiluje… (smích) Jako hráč se tolik nerozčiloval, ale to je normální, teď je to muž, který vede tým, a když se mu nedaří, má čas od času špatnou náladu. Ale jinak je stejný, má větší zodpovědnost, ale vždycky to byl optimistický člověk, který to tu dobře zná, je velmi pečlivý a má jasno v tom, co chce hrát a co se mu líbí. Takový byl i jako hráč, takže v tomto smyslu se ani tolik nezměnil.

Je on tou osobou, která přivede klub zpět na vrchol?

Samozřejmě, že ano. Víme, že situace klubu stále není ideální, ale krůček po krůčku se zlepšuje a věci se vyvíjí dobře. Prosazují se mladí hráči, daří se nám podepisovat důležité hráče a hráče zadarmo, kteří mohou pomoci. Ve finále je potřeba mít co nejlepší kádr a důvěřovat trenérovi. Xavi byl legendou už jako hráč. Je jen málo lidí, kteří klub znají lépe než on, ale nejen klub, i prostředí a vše, co obnáší mít nejlepší tým na světě. Myslím, že jsme v těch nejlepších rukách. No a také musíte mít trpělivost. Ve fotbale často prohráváte. Myslím, že více prohráváte, než vyhráváte, a my jsme byli privilegovaní. Ale musíte si také vážit toho, odkud pocházíte a kam směřujete. A tento proces vyžaduje čas.

Xavi nedávno řekl, že ve fotbale bude éra před a po Pepu Guardiolovi coby trenérovi.

Pro mě byl Pep nejdůležitější postavou v mé kariéře, protože jsem s ním začínal v rezervním týmu, to bylo mistrovské vzdělání, kurz pro pokročilé, který nám poskytl. Jak vše předával, jak každodenně připravoval zápasy. Všechno, co po nás chtěl z taktického hlediska, vysvětloval, a pak se to i stalo. My hráči, kteří máme rádi takový styl hry, způsob uvažování - mít všechno pod kontrolou, vědět, co dělat za jakýchkoliv okolností, se od něj hodně naučíme a on to v sobě nosil. Já jsem pak měl možnost s ním pokračovat v prvním týmu, po celá ta léta, v nejlepším období v historii klubu. Pro mě je nejlepší a jsem mu nejvíc vděčný, protože to všechno začalo u něj a on mi dal příležitost tohle všechno zažít.

Dokážeš si představit svůj návrat do Barçy v roli trenéra nebo manažera?

V tuhle chvíli se vidím spíš jako trenér. Chci si ještě rok zahrát jinde a pak si nejspíš udělám licenci. Zkusím to. Nevím, jestli jsem dost dobrý, jestli to zvládnu, jestli mě to bude bavit? Určitě se ale vždy budu těšit na práci pro klub. Určitě se ještě potkáme, nevím, jestli to bude v roli trenéra nebo v nějaké jiné, ale určitě k tomu dojde.