VELKÝ ROZHOVOR SE SUÁREZEM

Luis Suárez má dvě tváře. Fotbalista, který hraje s obrovským zápalem, a klidný, uvolněný řečník hledající pohodlí v malých věcech. Ta první tvář zakončovala proti Seville v 89. minutě protiútok a zvýšila na 5:1, ta druhá si po velkolepém obratu několik hodin povídala s deníkem SPORT.

Není těžké po tak zběsilém obratu usnout?

No, jasně, to záleží. Někdy je to snadnější a jindy zase ne. Máte v sobě adrenalin a můžete sebou vrtět a házet, ale tentokrát jsem usnul celkem v pohodě.

Patříš mezi ty, co si znovu pouští zápasy, své góly - máš nějakou rutinu?

Záleží na tom, jaký zápas jsem odehrál! Protože se někdy stane, že už nic z toho nechcete vidět znovu. Například včera byla vzhůru jen moje manželka a trochu jsme se o zápase bavili. Někdy to děláme. Když vstávám, dívám se chvíli na TV, většinou na zprávy a soustředím se na to, ne na sport. Vždycky chci vstávat brzo, abych mohl děti odvézt do školy!

Je těžké být Luisem Suárezem?

Ne. Snažíte se být obyčejným co to jen jde, být prostě dalším člověkem na světě. Jsem otec, manžel a živím se hraním fotbalu. Ale snažím se lidem ukázat, že nežiju v jiném světě. Hodně lidí si myslí, že netušíme, co se děje, protože žijeme ve svém vlastním světě. Ale já jsem jen otec, který miluje čas strávený se svou ženou a dětmi.

Jednou jsem tě slyšel říkat, že jsou dvě verze Luise Suáreze: fotbalista, který vždy vypadá naštvaný, a obyčejná verze - existují stále obě, nebo ses změnil?

(Smích) Jsem pořád stejný, ambiciózní fotbalista. Pořád hraju s touhou, se kterou jsem se narodil. Tahle touha vyhrát a způsob, jakým hraju, se nikdy nezmění. Ale hodně jsem se toho naučil, o to víc od té doby, co žiju v Barceloně. Snažím se užívat si fotbal o trochu víc.

Hrával jsi příliš naštvaný?

Hrát s intenzitou a agresí ještě neznamená, že budete celou dobu jenom vrážet a kopat do lidí. Ale tyhle souboje a hádky jsou to, čím jsem. Teď se směju a víc si užívám se spoluhráči. To se změnilo, ale způsob hry nebude nikdy jiný. Když říkám, že mimo hřiště jsem jiný, je to proto, že když se naštvu, musí k tomu být pořádný důvod. Na hřišti se naštvu i kvůli těm největším prkotinám!

Puyol vždycky říkal, že po tom, co poznal Piquého, změnil svůj pohled na fotbal a potřeboval si víc užívat život. Jaký vliv na tebe má Leo?

Myslím, že mi to pomohlo vidět to, jak je v zápasech uvolněný. Někdy jsem si myslel, že se potřebujete soustředit už den předem, nebo pár hodin před zápasem. Tak jsem to měl v Liverpoolu, s národním týmem a ve všech mých předchozích klubech. A myslím, že ta atmosféra tady, kdy se všichni soustředí a vědí, co mají dělat, ale v mnohem uvolněnějším prostředí, mi pomohla.

Co Neymar - spíš z toho fotbalového pohledu. Co ti na něm nejvíc chybí?

Zcela jasně byl hráčem, který v šatně šířil tolik radosti.  Byl to spoluhráč, který měl vždy úsměv na tváři. Jako Brazilci obecně. Samozřejmě, že mi to chybí, ale v tu chvíli jsme udělali změnu a potřebovali jsme zaplnit tu mezeru, kterou tu nechal.

Dokážeš si představit, že by se někdy vrátil?

Ve fotbale vždycky říkám, že nikdy nevíš, co se může stát. Momentálně si život v Paříži hodně užívá. Jeho cíle jsou jasné. Ale je jasné, že jako spoluhráč, kamarád nebo fanoušek fotbalu chcete mít ty nejlepší po svém boku. Ale tohle je jen domněnka a nikdy nevíš.

Ale to tě nadchlo...

Samozřejmě, ale on je hráč, který dělá rozdíl. Ale musíte mít také na paměti, že to bylo složité rozhodnutí, když se rozhodl odejít. Stejně, jako by to bylo, kdyby se rozhodl se vrátit.

Pro hodně lidí je Messi jako osobnost velkou záhadou. Ale ty jsi měl tu možnost trávit s ním dlouhé cesty: o čem si s Leem povídáte v autě?

Nemluvíme jenom o fotbale. Mluvíme o minulosti, budoucnosti. Jsme lidé, kteří kromě toho, že jsou spoluhráči, jsou dobří kamarádi, kteří toho mají hodně společného. Nejenom to, někdy i naše manželky něco podnikají a nás nechají samotné. V mém době nebo při pití mate. Můžeme klidně sedět a povídat si dvě nebo tři hodiny. Vždycky ale říkám: hodně lidí jej vidí jako Messiho, ale pro mě je to prostě Leo.

Díváte se spolu na zápasy?

Ne, ale bavíme se o hodně situacích v zápasech. O dobrých a stejně tak o špatných, protože jsme oba hodně sebekritičtí. Jsou dny, kdy vyhrajeme a já se cítím frustrovaně, protože jsem nehrál dobře. A Leo pozná, že bych se mohl snadno pohádat. Stejně tak poznám já, když je on naštvaný, protože nepodal dobrý výkon.

Koluje legenda o chvíli, kdy jsi v Barçe začal hrát jako devítka. Je pravda, že ti to řekl Leo?

(Úsměv) V systému, který jsme hráli s Luisem Enriquem, byl Leo jako falešná devítka, upustili jsme od tradiční desítky. Neymar chodil na jednu stranu a já na druhou. Ale vždycky jsem měl za úkol nabíhat za obranu a obsadit prostor mezi středním obráncem a krajním bekem. Bylo to po zápase proti Ajaxu. Byli hodně zatažení a Leo na své pozici samozřejmě neměl moc prostoru, takže tam poslali mě. Podařily se nám dvě opravdu dobré kombinace a když jsem se chtěl vrátit zpátky na kraj, Leo řekl: 'Jestli chceš, zůstaň tam.' Jako by mě o to žádal. Na té pozici jsem zůstal a byl to později Luis Enrique, kdo po rozhovoru s námi třemi rozhodl, že se toho budeme držet. 'Chtěli byste hrát takhle?' Se mnou jako s devítkou. Všichni jsme řekli, že ano. A tak to i zůstalo.

Vtipkovali jste o tomhle příběhu hodně?

Ne. Pamatuju si tu chvíli, kdy mi to řekl Leo, ale to rozhodnutí udělal Luis Enrique.

Teď tu není Neymar, ale Dembélé. Jeho zlepšení za poslední měsíce je senzační. A hráči jako ty jste toho součástí a dáváte mu rady. Co způsobilo, že ses zapojil?

Protože je mladý. Je mladý a hodně lidí mu říká: budeš superstar a všechno bude skvělé. Ale ve skutečnosti se musí ještě hodně učit. Mně se to stalo také. Tímhle obdobím jsem si prošel a mým úkolem je Ousmana podporovat. V šatně je kolem něj spousta hráčů. od kterých se může učit být profesionálem. Nikdo Ousmana nemůže učit, jak kopnout do balónu, protože to už umí. Ale něco jiného je, jak trénujete. Potřebuje svůj režim zlepšovat. Je jasné, že je to hráč, který teprve začíná, ale myslím si, že bude jedním z nejlepších na světě.

Je to výjimečný hráč. Hrál jsi někdy s někým tak rychlým, jako je on?

Ne.

Je úžasné, jakým způsobem posunuje míč dopředu, že?

Není to o tom, že míč nakopne daleko dopředu, ale někdy, když máme protiútok, se tam ani nestihnu dostat včas! Prostě to nestihnu a Leo je za ním také. Říkáme: 'Běhá strašně rychle, nikdy jej nedohoníme!' Když se rozeběhne, potřebujeme se my rozbíhat o něco před ním, abychom tam byli ve správný čas. Když ne, je nemožné mu stíhat.

Chybí mu trocha kontroly?

Stejně to vypadá, když občas ztratí míč, ale dostane se tam. Možná občas neví, kam centrovat. Ale je to hráč, který nám hodně pomáhá.

Někdy je schopný vstřelit nezapomenutelný gól a pak pokazí jednoduchou přihrávku. Je to hráč, který může ztrácet pozornost...

Tohle je spojeno s tím momentem, kdy cítíte, že všechno bude perfektní. V tu chvíli si řeknete: 'Ten balón neztratím.' a pak uděláte školáckou chybu.

V každé sezóně to vypadá, že je pro tebe těžké ze začátku střílet branky a objeví se spekulace o tvé budoucnosti. Trápí tě, když lidé kritizují tvé výkony v Barce?

Ujasníme si to, kritika k tomu patří. A o to víc tady v Barceloně se vším tím očekáváním. Každý ví, kde je a co se od něj požaduje každé tři dny. Když v jednom zápase nedám gól, je to tady. Vplíží se pochybnosti. Potřebujeme s tím žít celou dobu. Kritika mě díky mému věku netrápí, vím, kam mířím. Ale bolí mě, když se vyjádří někdo z klubu a když chtějí najít řešení na to, že jsem moc starý, ale nepřijdou napřed za mnou a neřeknou mi to. To by mě trápilo. Ale po pravdě, kritika od novinářů a lidí na mě nemá žádný vliv. Vím, co v Barceloně musím dělat a znám ten tlak, pod kterým tu pracujeme. Jsem na to zvyklý a budu se snažit odpovědět tím nejlepším možným způsobem.

Kdybys tu ukončil kariéru, byl bys šťastný?

Ano. Po tom touží každý hráč, ukončit kariéru v nejlepším klubu na světě by bylo úžasné. Ale vím, jak by to bylo těžké, nepovedlo se to už tolika hráčům.

Měl jsi chvíli problémy s kolenem. Jsi zvyklý hrát s bolestmi nebo už to přešlo?

Po pravdě, o tomhle tématu nechci mluvit, protože od poslední pauzy jsem necítil ani tu nejmenší bolest. A nechci na to myslet, protože jsem už měsíc bez bolesti a pořádně makám, aby se už nevrátila. Díky tří až čtyřměsíční práci s doktory jsem teď uvolněný. Nemůžu si stěžovat, protože teď necítím vůbec žádnou bolest.

Jak jsi vydržel tak náročný život, když jsi hrál s bolestí?

Od srpna do listopadu až prosince jsem hrál s bolestí. Ale tenhle poslední měsíc byl úžasný.

Pojďme se pobavit o Coutinhovi. Jeho výkony byly do posledních gólů proti Seville špatné. Myslíš, že je to spíš otázka jeho pozice na hřišti, nebo jeho sebevědomí?

Nemyslím si, že za to může pozice, protože je tam zvyklý hrát. Hraje tam za Brazílii a když jsem s ním byl v Liverpoolu, hrál tam také. Později svou pozici trochu změnil, ale ví, jak hrát a může v zápasech dělat rozdíl.

Není trochu nevyrovnaný?

Jasně, prochází fázemi, ale to my všichni. Přijde chvíle, a já to znám, protože se mi to stalo, kdy vám dva nebo tři pohyby nevyjdou. 'Sakra, nic mi nevychází, musím se zlepšit.' A to je to nejhorší. Myslím si ale, že Philippe v Evropě hraje řadu let a ukázal, jak kvalitní fotbalista je. Podle mě jste k němu nespravedliví. Zvláště po tom, co pro klub v prvních šesti měsících udělal.

Myslíš, že jej ovlivnilo to, že byl náhradník?

Přišel z Mistrovství světa, kde byl v základě, ale pak se zranil a bylo to pro něj složité. Ousmane hrál dobře a on to bez problémů přijal. Věřím ale, že teď má dobré období, zvykl si na systém a dělá to, co po něm trenér chce.

Hodně se mluví o omlazování kádru a jednou z nových tváří je Frenkie De Jong. Je z jeho příchodu šatna nadšená?

Ano, samozřejmě. Je to hráč, o kterém mluví celá Evropa. Budeme jej čekat s otevřenou náručí, protože je to skvělý hráč, ale také potřebujeme zajistit, aby nebyl pod příliš velkým tlakem. Přichází, aby pomohl týmu, ale potřebuje pochopit, že tu není proto, aby vyřešil úplně všechno.

Měl jsi možnost mluvit s Griezmannem, když se spekulovalo o jeho příchodu?

Ne, neměl. Viděl jsem ho jenom při zápasech a později, přes Godína, ale nikdy jsem s ním o tom nemluvil.

Myslíš, že podobné příchody by mohli zklamat hráče jako třeba Rakitic?

Ne, protože jsou to hráči s obrovskými zkušenostmi. Iva, Arturo, Busi. To samé i já. Pokud přivedou dvaadvacetiletého útočníka, bude to podle mě skvělé. Bude to další hráč, který se bude učit a zvykat si na Barcelonu. Každý si je jejich věku vědom.