VIDAL, PAŘÍŽ A FINÁLE POHÁRU ANEB ÚNOROVÁ TÉMATA

Únor 2017 by se v Barceloně mohl bez problému považovat za úspěšný měsíc. Ačkoli herní projev měl pořád do ideálu daleko, barcelonští byli stoprocentní v ligových kláních, díky čemuž dokázali snížit ztrátu na vedoucí Real Madrid a navíc počtvrté v řadě postoupili do finále Copa del Rey. Dvě události však dojem z jinak povedeného měsíce kazí. Připomeňme si, co všechno barcelonský únor přinesl.

Vzhůru do finále

Katalánský velkoklub zahájil únor úvodním zápasem semifinále Královského poháru na hřišti Atlétika Madrid. Výsledkem bylo, především díky povedenému prvnímu poločasu, vítězství 2:1 a dobrá pozice do domácí odvety. Vítězství přineslo i ligové utkání s Athletikem Bilbao, které Barcelona zvládla i přes několik změn v sestavě.

Ačkoli je Luis Enrique tuto sezonu často terčem kritiky ze strany fanoušků, tak je třeba uznat, že proti Bilbau měl dobrý odhad, když při vítězství 3:0 nechal odpočívat Luise Suáreze a za stavu 2:0 stáhl ze hřiště Lionela Messiho. Nejenže tak u dvou z klíčových postav Barcelony pošetřil cenné síly, ale hráči, kteří je měli nahradit, se tohoto úkolu zhostili velmi dobře.

Paco Alcácer si konečně připsal ligový gól, když po přihrávce Neymara otevřel skóre a nasměroval tak Barcelonu ke třem bodům. Aleix Vidal, který se po odchodu Messiho ze hřiště posunul na pravé křídlo, pak zastoupil argentinskou superstar se vším všudy, když si navedl míč do středu hřiště a křižnou střelou levačkou zvýšil na konečných 3:0.

Následná odveta semifinále Copa del Rey proti Atlétiku dopadla tak, jak si barcelonští představovali. Tedy alespoň, co se týče výsledku. Remíza 1:1 stačila na postup do finále. Herně to byl dalších z nevýrazných zápasů, kterých je v této sezoně až příliš mnoho. Barcelonští mohli děkovat skvělému Cillessenovi v brance a asistentu rozhodčího, který v 59. minutě nepochopitelně neuznal gól Antoinea Griezmanna pro neexistující ofsajd. Radši se nedomnívat, jak by celé semifinále dopadlo, kdyby gól platil. A aby toho nebylo málo, Sergi Roberto „oslavil“ narozeniny červenou kartou, v závěru se k němu přidal Luis Suárez a oba tak budou ve finále proti Deportivu Alavés chybět.     

Ànims Aleix Vidal

Právě Alavés byl soupeřem barcelonských hráčů v dalším ligovém kole a svěřenci Luise Enriqueho vrátili svému soupeři překvapivou domácí podzimní porážku i s úroky. Byli to sice domácí, kteří měli první velkou šanci, ale Theo Hernández nedokázal svůj samostatný únik na Ter Stegena proměnit v gól a podle hesla „nedáš, dostaneš“ začala úřadovat Barcelona, která šla po gólech Suáreze s Neymarem do kabin ve vedení 2:0.

První velkou příležitost měl v druhé půli opět Alavés, ale Christian Santos mířil naštěstí pro Barcelonu nad branku. Blaugranas dokázali neefektivitu domácích opět potrestat a mezi 59. a 67. minutou čtyřmi góly obstarali konečné skóre 6:0. Všechno by se zdálo být super. Barcelona konečně působila jako dominantní tým a před důležitým zápasem Ligy mistrů proti Paris Saint-Germain si zvedla sebevědomí. To by se nám však nesmělo dostat pohledu na nepřirozeně ohnutý kotník Aleixe Vidala. 

Byla to krutá rána pro klub, fanoušky, ale zejména samotného hráče. Vidal od začátku svého působení v klubu musel bojovat s nedůvěrou Luise Enriqueho, většinou na něj zůstalo jen místo na tribuně a asi každý by pochopil, kdyby se rozhodl v lednovém přestupovém období odejít někam, kde dostane na hřišti více prostoru.

On se však nevzdal, rozhodl se o své místo v týmu bojovat a odměnou mu bylo více herního času, se kterým nakládal velmi dobře. Především směrem do útoku byl jeho přínos velmi výrazný a zdálo se, že by mohl pořádně potrápit Sergiho Roberta v boji o post pravého obránce č. 1. Ale stačil jeden souboj a všechno bylo pryč. Pět měsíců mimo hru a konec sezony.

Nerad bych tady odsuzoval Thea Hernándeze. Pro něj to musel být nesmírně frustrující zápas. Proměnit svůj únik v první půli, mohl se pro Alavés zápas vyvíjet úplně jinak, ale místo toho musel sledovat, jak se naděje jeho týmu na dobrý výsledek hroutí s každým dalším inkasovaným gólem. Nemůžu si však pomoci, do toho souboje s Vidalem šel trochu ostřeji než by za rozhodnutého stavu bylo nutné. Nám tak nyní nezbývá než popřát Aleixovi úspěšnou rekonvalescenci a brzký návrat na hřiště.

Tohle není Barcelona

I přes temnou skvrnu v podobě Vidalova zranění mohli jet barcelonští do Paříže k úvodnímu zápasu osmifinále Ligy mistrů dobře naladěni. Vítězství 6:0 proti Alavésu naznačovalo, že by se situace konečně mohla začít otáčet správným směrem. Srážka s realitou však byla nekompromisní. Měl to být souboj dvou kandidátů na celkové vítězství, ale v Parku princů byl toho večera jeden kandidát na celkové vítězství a jeden tým, který působil jako outsider, který může postup do play-off Ligy mistrů považovat za největší úspěch v klubové historii.

Před výkonem PSG je třeba smeknout. Barcelonu přejeli ve všech aspektech hry, totálně ji zašlapali do země a vítězství 4:0 bylo zcela zasloužené. Snad všichni fanoušci Barcelony vidí, že jejich oblíbený klub tuto sezonu zdaleka nenaplňuje svůj herní potenciál, ale to co se stalo v Paříži, byl absolutní vrchol. Barça předvedla ostudný výkon a s Ligou mistrů se může s největší pravděpodobností rozloučit. Případný obrat by potřeboval nejen výrazně zlepšený výkon od Barcelony, ale především totální kolaps ze strany Paris Saint-Germain.

Případ Gomes a vydřená vítězství

Pokud někdo čekal, že si Barcelona spraví chuť doma v lize proti o záchranu bojujícímu Leganés, pak musel být zklamaný. Blaugranas začali dobře a rychlý gól Messiho dával naději, že by barcelonští mohli předvést ofenzivní smršť, ale nebylo tomu tak. Následovalo další trápení a vítězství 2:1 musela v závěru zápasu zachraňovat penalta.

Tématem pak po zápase bylo především to, že Messi po proměnění penalty ani neslavil a bučení fanoušků směrem k Luisi Enriquemu a André Gomesovi. Ačkoli ve chvílích kdy se nedaří, by fanoušci při svém týmu měli stát víc než kdy jindy, tomu co se odehrálo během utkání proti Leganés, se těžko divit. Fanoušci celou sezonu čekají, kdy se herní projev Barcelony konečně zlepší, ale sezona neúprosně směřuje ke svému konci, hra se pořád nezlepšuje a po pařížské ostudě bylo pochopitelné, že fanoušci dali Enriquemu najevo svoji frustraci.

Co se týče André Gomese, skutečnost je taková, že vzhledem k tomu kolik stál, zatím prakticky nic nepředvedl. To se může změnit. Vzpomeňme na Ardu Turana, který ve své první sezoně v dresu Barcelony nepředváděl kdovíjak působivé výkony, ale tuto sezonu se ukazuje jako kvalitní alternativa za Neymara na levém křídle barcelonské ofenzívy.

V případě Gomese je tady však jedna otázka a ta zní, proč ho Barcelona vůbec kupovala. Pokud bych to měl říct tvrdě a upřímně, tak ten přestup působí tak, že ho Barça koupila, jen aby ho nekoupil Real. Protože situace rozhodně není taková, že by Barcelona neměla na jeho postech z koho vybírat. Na postu pravého středního záložníka jsou k dispozici Ivan Rakitič, Denis Suárez, Rafinha a případně Arda Turan a Sergi Roberto. Na pozici defenzivního záložníka můžou Sergia Busquetse zastoupit Javier Mascherano, Rakitič nebo Roberto.

Únor Barcelona završila vydřeným a cenným vítězstvím 2:1 na hřišti Atlétika Madrid. Po propadáku v Paříži a trápení proti Leganés neměli fanoušci moc důvodů k optimismu a úvodní půlhodina na tom nemohla nic změnit. Domácí byli lepším týmem a opět se ukazovalo, že aktivní napadání barcelonské rozehrávky je problémem, který se Enriquemu stále nedaří vyřešit.

Barcelonští tak museli o vítězství bojovat až do konce. Na vedoucí gól Rafinhy odpověděl po standartní situaci Diego Godín a všechno tak musel opět zachránit Lionel Messi, který se závěru zápasu jako spasitel zjevil před brankou, dostala míč za záda Jana Oblaka a zajistil Barceloně nesmírně cenné tři body.

Barcelona tak zakončila měsíc úspěšně a nadále může pomýšlet na třetí ligový titul v řadě. Celkově byl únor měsícem, který přinesl své klady i zápory. Postup do finále Copa del Rey a snížení ztráty na Real Madrid v lize byli velkým pozitivem, ale propadák proti PSG a zranění Aleixe Vidala zanechávají na celém měsíci hořkou příchuť. Doufejme, že v březnu ani v dalších měsících tuto příchuť na jazyku neucítíme.