Výběr zajímavostí o Moussovi Waguém, který může v sobotu nastoupit za Barcelonu proti Leganés

Zranění Nélsona Semeda a Jordiho Alby ve spojení s karetním trestem pro Sergiho Roberta vyústilo v prakticky jistý víkendový start Moussy Waguého, jenž do Barcelony dorazil v loňském roce a letos se stal kmenovým členem A-mužstva. Co je vůbec tento jednadvacetiletý Senegalec zač?

Moussa Wagué má za sebou těžké začátky, když s fotbalem začínal na ulicích a bez obuvi, což mu dle vlastních slov (osobní zpověď pro vás překládáme, pozn. přek.) pomohlo „zdokonalit jeho techniku a zpevnit chodidla“). Jako první po něm sáhli zástupci akademie Aspire a pak přišel přesun do belgického KAS Eupenu, odkud v roce 2018 zamířil do Barcelony.

První rok po svém pětimilionovém přestupu strávil jako řadový člen rezervy, ale i přesto stihl nasbírat 3 starty za muže – stalo se tak v ligových kláních s Huescou, Celtou a Eibarem na konci ročníku, když už bylo prakticky rozhodnuto o držiteli mistrovské trofeje. V aktuální sezoně s označením 2019/2020 k nim ještě zatím žádný další nepřidal.

Po přesunu z Belgie se Wagué stal 20. hráčem africké národnosti, který se dostal do Barcelony. Prvním byl Jorge Alberto Mendonca a po něm Kévin-Prince Boateng, Wilfried Kaptoum, Jean Marie-Dongou, Edgar Ié, Alex Song, Seydou Keita, Yaya Touré, Samuel Eto’o, Samuel Okunowo, Emmanuel Amunike, Gerardo Miranda a José Antonio Ramos.

Moussa Wagué se svým letošním číslem a dresem áčka (zdroj: fcbarcelona.com)

Je možné zmínit i Ansua Fatiho původem z Guiney-Bissau, ovšem ten si jako svou národnost zvolil v říjnu tu španělskou a to díky delšímu pobytu v této zemi. Rodák z Bignony je každopádně prvním Senegalcem, který kdy na sebe navlékl modro-bordové barvy Barcy, nepočítáme-li Baldého Keitu Diaa, jenž v letech 2004 až 2011 působil v La Masii.

Co se týče čísla, přidělena mu byla šestnáctka a to jako 11. hráči v historii. Před ním jí nosili Sergi Samper, Gerard Deulofeu, Sandro Ramírez, Douglas Pereira, Sergio Busquets, Sylvinho, Mario Álvarez, Xavi Hernández, Dragan Cirič, Óscar García, Iván de la Peňa a mnozí další ještě předtím, než byly ve Španělsku oficiálně stanoveny jednomu hráči.

Waguého herním vzorem je další pravý zadák a bývalý barcelonista Daniel Alves – svého času nejlepší pravý obránce, jenž nyní dohrává kariéru v Sao Paulu. Mezi jeho oblíbenci pak je trio výše uvedených Afričanů, konkrétně Eto’o, Touré a Keita, kteří v klubu zanechali svou stopu a získali si přízeň náročných barcelonských příznivců.

Nejbližší rodinní příslušnici 177 centimetrů vysokého beka narozeného 4. října roku 1998 žijí v jeho rodném městě, ale snaží se nikdy nezmeškat žádný zápas ať už Barcelony či senegalského národního výběru – obzvláště pokud hraje Moussa. Ten je téměř na každodenní bázi v kontaktu se svou rodinou a jejich podpora je stejně jako v případě té od celé země klíčová.

Moussa Wagué v barvách Senegalu (zdroj: fcbarcelona.com)

Paradoxně i přes svou pozici a mládí je Wagué už držitelem jednoho rekordu. Na Mistrovství světa v Rusku, které proběhlo v létě loňského kalendářního roku, se totiž prosadil proti Japonsku ve věku pouhých 19 let a 263 dní, čímž se stal nejmladším Afričanem, kterému se to na světovém šampionátu kdy povedlo. Úctyhodné vzhledem k předním útočníkům z kontinentu.

V reprezentaci si Wagué užívá každý okamžik a své krajany a spoluhráče bere jako rodinu. Důvod je prostý – většina současných reprezentantů totiž vyrůstala společně v mládežnických týmech. Typickou rutinou před zápasem je pojídání tzv. thieboudienne – senegalského pokrmu založeného na rýži a rybě, před společným tancem na uvolnění a modlitbách.

Na letošním Africkém poháru národů byl Wagué blízko své první trofeji s reprezentací domoviny (s Barcelonou je brán jako mistr ligy v sezoně 2018/19), s níž se zatím pouze v roce 2015 stal fotbalistou turnaje v dresu výběru do třiadvaceti let. Ve finále zmíněného turnaje jim vystavilo stopku Alžírsko a to jedním jediným gólem, na který nedokázali Lvi z Térangy zareagovat.