VÝHRA SPARTY ZMĚNILA BARCU NA MNOHO LET

Dne 1. dubna 1992 porazila Sparta Praha 1:0 FC Barcelonu. Z dnešního pohledu spíše aprílový žert, tehdy ovšem realita. Český mistr skutečně doma porazil toho španělského a později i celkového vítěze nultého ročníku Ligy mistrů.

V současné době těžko odhadovat, jak by případný vzájemný zápas dopadl. Již samotné úvahy o duelu jsou vzhledem k šancím na účast českých týmů v Champions league spíše sci-fi, a tak pouze vstup obou týmů do letošní jarní části evropských soutěží je svedl alespoň v médiích dohromady v titulcích typu: „Sparta prohrála stejně jako Barcelona 4:0.“

Vraťme se ale zpět do roku 1992. Vítězství 1:0 mělo větší vliv, než si nejen Sparťané, ale i většina fanoušků Blaugranas uvědomuje. Ročník 1991/92 je pro katalánský velkoklub symbolický právě díky premiérovému triumfu v Lize mistrů. Stejně jako i sezóny, kdy tým pod Guardiolou a Enriquem získal treble, měl i tento několik klíčových a památných momentů.

Před těmi 25 lety cesta za úspěchem začala v utkání s Rostockem, pokračovala přes hlavičku Bakera proti Kaiserslauternu a než tým došel až k finálovému přímému kopu Koemana, měl zastávku právě i v Praze. Není třeba rozebírat, jak velký vliv měl Johan Cruyff nejen na tehdejší tým, ale i na směřování týmu a chod klub prakticky od té doby až do dnešních dní.

Například na tiskových konferencích a při rozhovorech změnil mnoho tradičních označení. Před příchodem holandské legendy se „mozek týmu“ označoval prostě jako „mozek týmu“. Cruyff jednoduše mluvil o čtyřce, tedy o hráči s číslem 4. Šestka bylo označení pro hráče typově podobnému Neeskensovi, nikoliv pro tvůrce hry, jak bylo zvykem.

Brankáře často označoval jako libero, ač tehdy se ještě na tradičního libera hrálo. Hrotový či střední útočník byl pro Cruyffa zakončovatel. Opět z dnešního pohledu nic neobvyklého, některé výrazy se běžně používají, ale to až právě díky Cruyffovi.

Po dubnové porážce Barcy se Spartou vyřkl Holanďan další z výrazů, které se používají nejen na Camp Nou dodnes. „Je zde prostředí, které ovlivňuje klub a kdyby tu nebylo, Barcelona by vyhrála další tituly,“ řekl Cruyff na tiskové konferenci po utkání. Výraz „prostředí“ použil ještě několikrát a narážel tak nejen na atmosféru v týmu, či chování fanoušků, ale především na jednání vedení v čele s prezidentem Nuňezem. Noviny další dny použily toto označení v titulcích nesčetněkrát.

Ačkoliv tým se Spartou prohrál, kouč ve hře problém neviděl: „Po celý zápas jsme byli lepší, hráli jsme, jak jsme chtěli, vytvářeli jsme si šance, když jsme chtěli. Jen v zakončení jsme nebyli důrazní.“ Následně ale pokračoval ohledně situace v klubu: „Existuje důvod, proč to nevyšlo. A tím je prostředí. Je tu příliš mnoho věcí. Před rokem byl Stoichkov bezcenný, nyní je přínosem atd.“

Výraz „prostředí“ se stalo synonymem pro všechno, co ovlivňuje tým a nesouvisí přímo s hrou. Nejen samotné pojmenování něčeho, co na první pohled není vidět, bylo důležité.

Právě porážka od Sparty, po které Barca v posledním zápase skupiny porazila Benfiku a postoupila do finále Ligy mistrů proti Sampdorii Janov, byla poslední kapkou. Od té doby se pozice Johana Cruyffa změnila. Z trenéra, který již tak měl velký vliv, se stal generální manažer se všemi pravomocemi. Důvod byl zřejmý. Johan chtěl mít možností jím určené „prostředí“ maximálně možně ovlivnit. Prezident Nuňez byl sice proti, ale nakonec trenérovo postavení posvětil.

Až tento okamžik změnil klub k obrazu holandské legendy. Nyní rozhodoval sám o veškerých přestupech, taktických a tréninkových metodách napříč akademií La Masia, rozhodoval o jednotlivých mimofotbalových akcích týmu atp. Následné 3 roky, ve kterých Barca vždy vyhrála ligový titul, mu daly zapravdu, ač v dalších letech zapříčinily o to větší pád.