Výjezd do bouřlivého Dortmundu a setkání s legendami i prezidentem

Dvacítka členů našeho fanklubu dostala lístky na utkání v Dortmundu, který lákal přijatelnou dojezdovou vzdáleností a hlavně nezapomenutelnou atmosférou. Za výjezdem do žlutočerného pekla se tentokrát ohlédne Martin M. 

Výjezd jsme s Rikym začali v pondělí cestou na letiště do Vídně. Ve vlaku se řešily Rikyho letní příběhy a vypila se nějaká ta Estrella z domácích zásob. Z letní Vídně jsme přiletěli do ubrečeného Dortmundu, kde bylo asi o 10 stupňů méně. Hned po příletu jsme byli osloveni fanynkou našeho klubu, jestli nevíme, kdy přiletí hráči, ale ti byli teprve na cestě z Barcelony. Po ubytování jsme se šli projít po okolí a koupit nějaké to domácí jídlo, čili kebab. V centru na něj narazíte min. 3x za 100 metrů.

V úterý už byl program jasný: centrum, dorost a večerní zápas. Ráno po snídani jsme se vydali do centra, kde toho bohužel moc k vidění není, a tak jsem se rozhodli, že půjdeme do Německého fotbalového muzea. Zde je k vidění celá historie německého repre fotbalu, včetně všech trofejí mistrů světa a Evropy, i historie klubové scény. Během toho, co jsme obdivovali trofeje, za námi přišel správce, jestli bychom s ním neudělali krátký rozhovor na muzejní Instagram. No neváhali jsme a naší lámanou angličtinou jsme mu odpověděli na pár otázek a k našemu překvapení byl spokojen. V muzeu jsme nakonec strávili přes 2 hodiny a za 15€ stojí určitě za návštěvu.

Poté jsme se přesunuli k hotelu, kde jsme vyzvedli lístek na večerní zápas, a šli jsme na oběd. Tentokrát jsme zvolili klasiku v podobně Schnitzelu a k tomu pivo. Pak jsme koupili nějaký ten plech na cestu na východ města, kde bylo tréninkové centrum BVB a dějiště zápasu U19. Přijeli jsme skoro hodinu před a i tak zde už bylo dost domácích fanoušků, kterých dorazilo nakonec 1500. Vstup byl 4€, ale zkusili jsme to uhrát na to, že máme lístek na večer – a díky náramku jsme šli zadarmo. Teď byl na řadě cíl této části cesty, a to foto s Victorem Valdesem, který trénuje náš dorost. U hřiště je pouze jedna tribuna, takže jsme chtěli jít přímo za naší střídačku, ať máme Vickyho hned u sebe. Bohužel ochranka hlídala vstup za střídačky, tak jsme se museli vydat na tribunu mezi domácí. Na zápas dorostu bohužel culés nevyrazili, a tak jsme byli na zápase skoro sami.

Zápas mladíků byl nakonec vrcholem našeho výjezdu. Při příchodu na tribunu jsme zvolili klasicky střed hřiště. U vstupu jsme byli dotázáni na lístek, tak jsme ukázali náramek a byli usazeni na prázdné sedačky. Všude jinak bylo už celkem plno, jen na středu kompletně prázdno. Spokojeně jsme se usadili a jak jsme se tak rozkoukali, tak jsme si všimli, že asi sedíme tam, kde bychom asi být neměli. Byli jsme posazeni na rezervované místo pro náš klub. Před námi ta samá místa pro domácí a za námi delegace z UEFA a novináři. Jak jsme to zjistili, tak jsme tušili, že tady asi moc dlouho neposedíme a půjdeme jinam. Ale štěstí nám ten den přálo. Pán, který to tam měl na starost, se nás přišel zeptat, zda jsme z klubu nebo fanoušci (celou dobu máme na sobě dresy i šály), tak jsme ukázali náramek a v klidu nás jen posunul na konec řady, že přijdou ještě hráči a prezident. To jsme ještě netušili, koho všechno uvidíme. Do zápasu bylo asi 5 minut a opravdu do naší řady přišla celá delegace z Barcelony v čele s prezidentem. Dále zde byly jména jako Roura, Amor a hlavně legendy Abidal a Kluivert.

V tu chvíli už nebyl hlavní úkol po zápase odchytit Valdese, ale zkusit se vyfotit s někým v naší řadě. Zápas začal a vedle mě seděl Riky a z druhé strany 2 hráči, kteří se nevešli na lavičku, a pak už Abidal a spol. Úvod zápasu byl v naší režii a od 3 minuty jsme vedli 1:0. První poločas jsme byli jasně lepším týmem, ale bohužel do konce poločasu jsme už žádnou šanci nevyužili. V poločase Riky neváhal a šlo se pro fotky. První jsme odchytili ještě na tribuně Abidala. Pak jsem říkal, že na zbytek počkáme po zápase, ale Riky neváhal a pokračoval v lovu. Hodil pár selfíček s prezidentem a přišel zpátky za mnou, ať jdu taky. Poslech jsem a krom prezidenta máme ještě foto s Kluivertem, který snad už 20 let vypadá stejně. Bartomea jsme se zeptali, jestli je Leo připraven na večer, a řekl nám, že možná druhy poločas, což se nakonec potvrdilo.

Vrátili jsme se zpátky na naše rezervovaná místa a sledovali druhý poločas. Tentokrát byla jasně lepším týmem domácí Borussia a zaslouženě zápas otočila na 2:1. Mně se celkově zápas líbil, bylo to určitě na vyšší úrovni než zápasy české ligy, a to třeba za domácí BVB hrál 14 letý talent Moukoko. Gól nám sice nedal, ale jeho jméno určitě za pár let uslyšíme. Po zápase jsme ještě chtěli odchytit Valdese, ale bohužel už byl v šatnách, tak jsme se vydali na cestu k Signal Iduna Parku.

Zde jsme si dali tradiční německou kombinaci pivo+klobáska a spojili se se zbytkem fanklubové výpravy. V okolí stadionu se míchaly skupiny obou táborů a vše bylo ve velice přátelské atmosféře. Po výšlapu několika schodů jsme se dostali na naše místa, která byla skoro úplně nahoře pod střechou. Stréc jako správný chuligán se vydal do dolních pozic a my jsme přesunuli za ním. Před zápasem proběhla domácí hymna, která je známá taky na Celticu nebo hlavně v Liverpoolu, tedy YNWA.

Po hymně už byl stadion skoro plný a slavná Südtribüne spustila své chorály. Na to, že jsme je poslouchali přes celý stadion, to byl slušný hukot. Celkový zápas hodnotit nebudu, to každý viděl a každý si na to udělá svůj obrázek. Jediné, co bych zmínil, je výkon ter Stegena, který jasně ukázal, kdo je světová jednička mezi třemi tyčemi. Atmosféru jsme si celkově užili, jen jsme byli zklamaní z našich fans. Jet na výjezd a celou dobu sedět a být ještě na mobilu, je vážně moc. Tohle se doufám v Praze nestane a support pro naše hráče bude na lepší úrovni (těch pár známých chorálů se dokáže naučit každý). Po zápase jsme se rozloučili a každý se vydal svou cestou na ubytování nebo někteří rovnou na cestu domů.

Ve středu jsme měli ještě celé dopoledne volné, tak jsme se vydali zase do centra, kde jsme se prošli k muzeu umění, obešli pár náměstí a kostelů a na závěr jsme skončili opět na kebabu. Po obědě byl na programu přesun na letiště a let směr Krakow. V Krakowě jsme doplnili zásoby pitiva, jídla a i přes zákaz řidiče, který nám řekl, že pivo se v autobuse pít nebude, mu Riky jasně řekl, že je to nealko (samozřejmě nebylo), takže má smůlu. Chvíli jsme počkali a pak jsme si ta piva otevřeli a sledovali středeční zápasy LM. U toho jsme řešili, kam příště pojedeme na výjezd, a došli jsme k závěru, že už nám moc destinací, které bychom chtěli vidět, nezbývá. Ve 21:30 jsme dorazili do Ostravy, kde jsme se konečně vydali do svých domovů.

Za nás dva se výjezd určitě vyplatil, remíza vzhledem k výkonu je zlatá a fotky+zážitky k nezaplacení.