VÝJEZD DO LONDÝNA NA ZÁPAS S TOTTENHAMEM

Na tento prestižní zápas vyrazilo hned 8 členů našeho fanklubu a jeden z nich o tomto výletu napsal krátký report. Jak to ve Wembley probíhalo si můžete přečíst v článku od Honzy.

Úvodem tohoto článku bych chtěl poděkovat Miguelimu za obstarání lístků na tento nezapomenutelný zápas, ale vezmeme to od začátku.

Ani jsem v lístky na zápas moc nedoufal, protože zájemců bylo opravdu hodně, ale světe div se, lístky jsme dostali všichni, a tak se mohlo vyrazit. Nijak jsme se s dalšími účastníky nedomluvili a každý vyrazil do Londýna na vlastní pěst.

Moje cesta začala příjezdem do Londýna na stanici Liverpool Street asi v 9 hodin ráno. Odsud jsem pokračoval procházkou přes Tower Bridge do centra Londýna, abych si užil taky nějakých památek. Pokračoval jsem po břehu Temže až k opravovanému Big Benu, který mě trošičku zklamal… Zaprvé mě zklamalo, že se opravuje, a zadruhé, že není až tak velký jak jsem čekal. Upřímně, u nás ve Velkém Meziříčí máme skoro stejně velkou věž s hodinami. Odsud jsem pokračoval k Buckinghamskému paláci přes Hyde Park až k místu prvního srazu s dalšími kolegy výletníky u Marble Arch, před hotelem Cumberland, kde proběhlo předání lístků. Zde již začala být vyšší koncentrace fanoušků našeho milovaného klubu a dokonce i pár fanoušku na chvíli okupovalo mikrofon místního zpěváka.

Odsud jsem pokračoval na ubytování, které jsem měl přímo u Wembley. Po příjezdu na Wembley Park mě čekal majestátní pohled na pro Barcelonu památný stadion! Stadion jsem jenom krátce obhlédl a hodinu a půl před zápasem jsme měli s klukama druhý sraz. Během čekání na zbytek týmu se k nám přichomýtnul nějaký kameraman, že si chce natočit šály kluků, spíš to ale vypadlo, že má větší zájem natočit jejich přirození. Na oficiálních stránkách UEFY jsem nic nenašel a do většího hledání jsem se nepustil. Takže, kdybyste někde viděli natočené šály, tak to jsme byli my!

Pro fanoušky Barcelony byly vyhrazeny dva bloky v prvním patře v rohu stadionu. Hráči si dali asi delší taktickou poradu a na hřiště vběhli snad jen 20 minut před začátkem zápasu. Od úvodní znělky Champions League, při které mi vždycky běhá mráz po zádech, byla atmosféra elektrizující. Když začalo fandit plné Wembley, tak nebylo slyšet snad ani vlastního slova.

Fanoušci domácích byli ale hned ze začátku umlčeni rychlým gólem Coutinha a po něm přišel na řadu skromnější, ale o to více se snažící sektor hostí. Takže od prvního gólu jsme měli převahu jak na hřišti, tak v hledišti. Tato převaha byla umocněna výstavním gólem Rakitiče (což je jeden z mých nejoblíbenějších hráčů) a domácí se už těšili do kabin. Po poločase převaha pokračovala, ale po dvou Messiho tyčkách přišla studená sprcha v podobě snižujícího gólu, se kterým trošku ožili i fanoušci Tottenhamu. Ale druhý poločas jednoznačně patřil Messimu, který dostál prohlášení, že chtějí odčinit minulou sezónu v Lize mistrů. Na třetí pokus totiž trefil přesně dolní růžek Llorisovy branky. Pak ovšem zřejmě z důvodu zdramatizování zápasu nechala naše obrana opět snížit Tottenham na 3:2 a ten se tímto gólem dostal do zápasu. Do konce zbývalo ještě více než 20 minut, ve kterých byl Tottenham lačný po vyrovnání a hnaný celým stadionem. Ale jako třešničku na dortu v závěru Messi přidal 4. gól a mohlo se naplno slavit. Po úžasném výkonu vyhrála Barcelona 4:2.  

Na moc zápasech Barcelony jsem nebyl, ale tohle byl určitě nejlepší zážitek a nejlepší fotbal, který jsem viděl osobně. A opět se potvrdilo, že Wembley je prostě pro Barcelonu zasvěcené místo a takový druhý domácí stadion.

Visca el Barca i Visca Catalunya

Honza