VÝJEZD DO P4ŘÍŽE S HOŘKOU PŘÍCHUTÍ

Další cesta za zápasem FC Barcelony, tentokrát do valentýnské Paříže. Výjezd se povedl perfektně, tedy až na malý detail – zápas. 

Při losu osmifinále Ligy mistrů si většina z nás přála Borussii Dortmund, což nakonec bohužel nevyšlo. Byla nám vylosována Paříž - pro mě osobně druhá nejlepší možnost (co se výjezdů týká).

Oslovil jsem řadu členů fanklubu, ale nakonec mělo zájem vyrazit na zápas Ligy mistrů pouze 5 lidí. Nikdo další se neozval ani po zveřejnění článku s možností získat lístky na toto prestižní utkání, a tak jsme se na zápas chystali ve složení já, Pavel Ježek, LukeDragon, Martina a Stréc Jakub. Letenky a ubytování jsme koupili téměř ihned po losu a doufali, že se lístky dostanou na každého z nás. Nakonec se vstupenkami nebyl problém. Já a Pavel jsme lístky získali přes Socio a ostatní přes fanklub. Cena byla 75 euro. 

Do Paříže jsme letěli v pondělí dopoledne z Prahy. I když Lukáš uvažoval, že vyrazí o něco později, nakonec se vydal se mnou dřívějším vlakem. Po zkušenostech z Budapešti, kdy nás uzavření brány a zmeškání letu minulo jen o 2 minuty, raději vždy všude vyrazím s časovou rezervou. A vyplatilo se to i tentokrát, jelikož jen pár minut po nás srazil jiný vlak chodce a veškeré spoje tak nabíraly velká zpoždění. Zbytek posádky vyrazil autem z Brna. Sešli jsme se na letišti, kde jsme měli dostatek času, a tak jsme se šli občerstvit do jedné z restaurací. Plzeň za 89 Kč je vzhledem k ostatním cenám na letišti velice přijatelná částka. 

V Paříži jsme byli za chvilku, let trval jen něco málo přes hodinu a poté přišla zdlouhavá cesta z letiště. Kontrolují se totiž doklady také pří příletu. Policistovi se moc nezdál Stréc v čepce, ale nakonec byl puštěn také. Pak následovala cesta autobusem, kdy jsme po cestě viděli Stade de France nebo také Vítězný oblouk, a pak jsme metrem dorazili do našeho hotelu. 

Nejprve jsme se vydali k dějišti zápasu Parku Princů a poté k symbolu města - Eiffelově věži. Ta stejně jako řada památek v Barceloně byla vybudována při příležitosti konání Mezinárodní výstavy.

Následovala cesta k hotelu Pullman, kde probíhalo předání lístků (ve sklepě). Háčky a čárky u jmen dělají lidem z Barcelony stále problémy. Kromě vstupenky každý obdržel také náramek, bez kterého byste se na stadion nedostali. Poté jsme se vydali kolem osvětlené Eiffelovky přes Trocadéro zpátky na hotel. V metru jsme hned narazili na revizory, což se mi za 11 pobytů v Barceloně stalo pouze jednou. Na hotelu jsme pak trávili večer spolu s Jägermeistrem a rozebírali věci kolem fanklubu, Barcelony a také další výjezdy (zrovna se totiž určilo místo konání finále Copa del Rey). Stréc nám také připomněl svou historku z Barcelony, jak hrál skořápky na Ramble o 100 euro (každý asi tušíte, jak to dopadlo).

Druhý den jsme se po vydatné snídani vydali ke Stade de France, tedy místu kde FC Barcelona vyhrála Ligu mistrů v roce 2006. Cena prohlídky i s průvodcem je 15 euro, i když nejprve prodavač vtipkoval, že fanoušci Barçy mají zákaz vstupu. Na začátku jsme si prohlédli muzeum stadionu, kde nás zaujal především velký model tohoto stánku a pak také věci spojené s vítězstvím nad Arsenalem před skoro 11 lety. Poté už následovala prohlídka tribun a zázemí stadionu. Postupně jsme tak navštívili hlavní tribunu, cely, kde jsou zadržováni agresivní fanoušci, šatny, tunel vedoucí na stadion, prezidentskou lóži a další zákoutí. Jelikož se jednalo o prohlídku s průvodcem, dozvěděli jsme se řadu zajímavých faktů a historek. Například, že střecha stadionu váží 2x tolik co Eiffelovka nebo například že Ronaldinho musel 1,5 hodiny čekat před stadionem, než se jeden ze zaměstnanců vrátil na hotel pro jeho vstupní kartu – bez té se totiž na stadion nedostanete a je úplně jedno, jak jste slavný. A stejný problém měl také Michel Platini. Kromě sportovních událostí se zde konají také koncerty. Například pro Madonnu se musely zdi šatny namalovat na růžovo.

Abychom si vyzkoušeli, jaké to je nastupovat na trávník, určil průvodce 2 kapitány – mě a jednu slečnu – shodou okolností fanynku Realu. Ta na otázku komu fandí, ukázala na znak Madridu na mikině, a když se průvodce zeptal co je to za tým, tak jsem odpověděl za ní, že to nestojí za řeč, že je z druhé ligy. Po úžasné prohlídce jsme se vydali na metro, což byla trošku složitější cesta, než se ze začátku zdálo. Vydali jsme se totiž na jinou linku a Google, který nás celý výjezd průvodcoval a dával všemožné tipy a rady, nás zavedl do čtvrti, která spíše vypadala jako okraj Ostravy nikoliv Paříže.

Nějak jsme to ale zvládli a vydali se k Notre-Dame a následně k Sorbonně a Lucemburským zahradám. Odtud kolem české ambasády k Louvru. Po svačině v parku, kde málem Stréca odnesl havran, jsme se vydali zpátky na hotel načerpat síly na zápas. Stréc si sebou vzal masku Messiho a stal se v ulicích a poté na stadionu velkou atrakcí. Ke vstupu na stadion jsme museli podstoupit 7 kontrol (!), což působilo někdy dost komicky, když jsme museli ukázat náramek s lístkem a o dva metry dále znovu náramek a podobně.

Vzhledem k různým variantám žádosti o lístky jsme neseděli vedle sebe. Nakonec to ale nevadilo, sektor nebyl úplně plný, a tak nebyl problém si sesednout. Stadion PSG zvenku sice není nijak krásný, ale uvnitř je nádherný, i když trošku menší, než jsme zvyklí z Camp Nou. Sektor hostí je sice v rohu jako v drtivé většině případů, ale nejsou tady žádné zábrany ani nic podobného, a tak máte krásný výhled na celé hřiště a tribuny. Co se výhledu týká, jednalo se o nejlepší sektor hostí, co jsem měl zatím možnost navštívit. Stréc byl s maskou Messiho velice populární a tak rozdal před zápasem i pár fotek.

Někteří fanoušci Barçy seděli vedle v sektoru domácích, což fanoušci Paříže nesli hodně nelibě. Blaugranas se tak museli přesunout do zadní části tribuny a dresy a šály schovat. Fans PSG mají dva kotle – Ultras a na protější tribuně (vedle našeho sektoru) další věrné fanoušky, kteří fandí celý zápas.

Na stadionu panovala opravdu úžasná atmosféra a zřejmě překonala všechny dosavadní atmosféry venkovních zápasů. Možná jen ta v Allianz Areně by se dala srovnat. Komentátor se několikrát zeptal Ici c’est? A celý stadion odpověděl Paris! A ještě víc vyhecoval všechny fanoušky. (Tady je? Paříž! – heslo, které mají také na stadionu). Hráči PSG vyběhli za bouřlivého potlesku na stadion již ve 20:00, to hráči Barçy si dali na čas a rozcvičit se přišli až o 20 minut později. Při nástupu hráčů k zápasu přišlo na řadu skvělé choreo a bouřlivá atmosféra se ještě zintenzivnila.

Barcelona i přesto, že nastoupila v téměř nejsilnější sestavě, nepředváděla od začátku nijak zvlášť oslnivý výkon. A bohužel za to brzy byla potrestána gólem Di Márii. A po dalším gólu v prvním poločase to s Barçou nevypadalo vůbec dobře. I tak jsme byli docela optimisté a říkali si, že i když nevyhrajeme, gólovou remízu uhrajeme, což nám do odvety bude stačit.

Bohužel do druhého poločasu se nic nezměnilo a El Tridente nenastoupilo v sestavě Messi - Suárez – Neymar ale spíše Nula – Nula – Nic. Zlepšení nepřišlo, naopak výkon byl čím dál horší a byl potrestán dalšími dvěma góly do naší sítě. Katastrofální výkon. A když už hraje špatně i Messi s Iniestou, tak je jasné, že to není jen slabší chvilka týmu, ale opravdu je něco špatně. Více zápas nemá cenu rozebírat, každý ho viděl.

Co se týká atmosféry, tak ta opravdu patřila k těm nejlepším. Fanoušci PSG měli řadu chorálů a také si oblíbili pokřik p*ta Barça. To v našem sektoru se sice fandilo, ale bohužel jen do druhé branky. Od té doby už fandilo jen několik skupinek fanoušků a ostatní spíše zaraženě mlčeli, i když čas od času se nějaký ten chorál chytnul. Při děkovačce hráčů Paříže se svými fanoušky si odnesli potlesk i z našeho sektoru, zaslouženě. Poté jsme chtěli stadion opustit, což ale nebylo ještě několik desítek minut možné a stejně jako například na San Siru nás policisté a pořadatelé drželi na stadionu, dokud se nerozejdou všichni příznivci PSG. Během tohoto čekání se zpívalo několik Barcelonských chorálů a také hymna. I když jsme měli v plánu jít po zápase na nějakou večeři do restaurace, vzhledem k výsledku nás přešla chuť i nálada, a tak jsme vyrazili přímo na hotel za Jägermeistrem, což byla docela zdlouhavá cesta a psychicky hodně náročná, vzhledem k pokřikům a posměškům domácích fanoušků. 

Poslední den v Paříži jsme se znovu vydali k Eiffelově věži, tentokrát s cílem podívat se i nahoru. Cestou jsme byli terčem všemožných gest a komentářů a dělali si z nás srandu opravdu všichni. Dokonce jsme potkali 4 vojáky (kterých je teď v Paříži opravdu hodně), kteří se většinou tváří drsně a nepřístupně, ale tentokrát se usmívali od ucha k uchu a ukazovali nám na ruce čtyřku. A stejné to bylo i se všem prodavači, kterých je všude  až moc a se svou nabídkou 5 přívěšků za 1 euro vás neustále otravují, teď k tomu přidali ještě komentáře typu „cuatro“ a podobně.

Vyhlídka z nejvyššího patra sice vyjde na 17 euro, ale opravdu stojí za to. Krásnější výhled na Paříž nikde jinde nenajdete. Fronty téměř žádné, což mě mile překvapilo. I zde jsme se nevyhnuli úsměvům a komentářům, dokonce se nám vysmály i asi osmileté holky. Po úžasné prohlídce Eiffelovky jsme se vydali k Vítěznému oblouku a známé Champs-Élysées. Vzhledem k výjimečnému stavu ve Francii vám prohledávají batoh všude, dokonce i při vstupu do McDonald‘s. A ani tady si ochranka neodpustila komentář k zápasu.

Náš výjezd do hlavního města Francie se pomalu blížil ke konci, a tak jsme se autobusem vydali na letiště. Kdo by si myslel, že tady si nás zase tolik všímat nebudou, tak se mýlil. Naopak tady si nás všímali nejvíce. Hned první zaměstnanec ale naštěstí fandil spíše Barceloně a prý v odvetě vyhrajeme Manitou a Messi dá hattrick – snad má pravdu. Další už fandili PSG, ale spíš je zajímalo, co se to s Barçou stalo, tohle opravdu nikdo nečekal. Kontrolou jsem neprošel ani já ani můj batoh, a tak mě ještě kontrolovali na drogy a střelný prach – další zaměstnanec, další dotazy na zápas.

Když jsme poté seděli v odletové hale, z dálky za námi přišel další policista a chtěl se bavit o zápase. Další člen personálu když nás viděl, tak se otočil a šel to říct svému kolegovi, aby se na nás taky přišel podívat a zeptat se nás, jak že ten zápas včera dopadl. Musím říct, že i když jsem to vše bral s nadhledem a chápal jsem jejich radost, tady už mi docházela trpělivost. Naštěstí let se blížil a nějak jsme to přežili, po osmé hodině večer jsme byli v Praze a vydali se do našich domovů.

Byl za námi tak skvělý výjezd v nádherné Paříži, v super sestavě jsme si užili prohlídku Stade de France a celého města. Bohužel nevyšlo to hlavní a s takovým zápasem se bude na tento výlet vzpomínat s rozporuplnými pocity. Jednou se zápas povede, jindy ne a stejně tak je to i s výjezdy – nedá se jezdit jen na vítězné zápasy. Při posledním zájezdu do Barcelony jsme si vychutnali jeden z nejlepších zápasů a výhru 4:1 nad Espanyolem, kde Messi předvedl jeden z nejúžasnějších výkonů. Tentokrát jsme byli zase svědky jednoho z nejhorších zápasů a výkonů za poslední roky. Kdo ví, jak to dopadne příště, tedy během výjezdu na zápas s Valencií. Jestli si ale někdo myslí, že nás tento zápas odradí od dalších výjezdů na venkovní utkání Barçy, tak se plete. 

Visca el Barça i visca la Nostra Penya!

 Tomáš “Migueli“ Škurek

Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues